Uddhava navštěvuje Vṛndāvan

Tato kapitola popisuje, jak Śrī Kṛṣṇa poslal Uddhavu do Vraji, aby ulevil Nandovi, Yaśodě a mladým gopīm od úzkosti.

Jednoho dne Pán Kṛṣṇa požádal svého důvěrného přítele Uddhavu, aby doručil zprávu o Něm do Vraji a tak zmírnil neštěstí Jeho rodičů a gopī způsobené odloučením od Něho. Uddhava se vydal v kočáře na cestu a dorazil do Vraji během západu slunce. Viděl krávy, jak se vracejí domů do vesnice pastevců, a poskakující telata, která jejich matky následovaly pomalu, neboť je tížila plná vemena. Pastevci a jejich ženy zpívali o slávě Kṛṣṇy a Balarāmy a vesnice byla půvabně ozdobená doutnajícími vonnými tyčinkami a řadami lamp. To vše vytvářelo scénu výjimečné transcendentální krásy.

Nanda Mahārāja Uddhavu vřele uvítal do svého domu. Král pastevců ho pak uctil jako osobu, která se neliší od Pána Vāsudevy, pohostil ho dobrým jídlem, pohodlně ho usadil na lůžku a potom se ho zeptal na blaho Vasudevy a jeho synů, Kṛṣṇy a Balarāmy: „Vzpomíná Kṛṣṇa ještě na své přátele, vesnici Gokulu a kopec Govardhan? Ochránil nás před lesním požárem, větrem, deštěm a mnoha jinými pohromami. Tím, že znovu a znovu vzpomínáme na Jeho zábavy, jsme vyproštěni ze všeho karmického zapletení, a když vidíme místa označená stopami Jeho lotosových nohou, naše mysli se plně pohrouží do myšlenek na Něho. Garga Muni mi řekl, že Kṛṣṇa i Balarāma sestoupili přímo z duchovního světa. Jen se podívej, jak snadno sprovodili ze světa Kaṁsu, zápasníky, slona Kuvalayāpīḍu a mnoho dalších démonů!“ Jak Nanda vzpomínal na Kṛṣṇovy zábavy, hrdlo se mu zalklo slzami a nemohl dál mluvit. Mezitím matka Yaśodā uslyšela svého manžela hovořit o Kṛṣṇovi a její hluboká láska, kterou cítila ke svému synovi, způsobila, že jí z ňader začala vytékat záplava mléka a z očí proud slz.

Když Uddhava viděl jedinečné zalíbení Nandy a Yaśody ve Śrī Kṛṣṇovi, poznamenal: „Vy dva jste tak slavní! Tomu, kdo dosáhl čisté lásky k Nejvyšší Absolutní Pravdě v Její jakoby lidské podobě, již nezbývá, čeho dalšího by měl dosáhnout. Kṛṣṇa a Balarāma jsou přítomní v srdcích všech živých bytostí, tak jako oheň spí ve dřevě. Tito dva Pánové hledí na všechny stejně, protože Jim nikdo není přítelem či nepřítelem. Jsou prostí sobectví a majetnictví, nemají otce, matku, manželku ani děti, nikdy nepodléhají zrození a nemají hmotné tělo. Zjevují se ze své vůle v různých druzích života, vysokých i nízkých, jen aby si užívali duchovního štěstí a osvobozovali své svaté oddané.

Pán Kṛṣṇa není pouze váš syn, ó Nando a Yaśodo, ale je to syn všech, a také matka a otec všech. Ve skutečnosti je drahým příbuzným každého, protože nic, co je viděno nebo slyšeno v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, mezi pohyblivými či nehybnými bytostmi, na Něm není nezávislé.“

Takto Nanda Mahārāja a Uddhava strávili noc rozlouváním o Kṛṣṇovi. Potom ženy pastevců vykonaly své ranní uctívání a začaly kvedlat máslo, a jak pilně tahaly za kvedlací provazy, zpívaly o slávě Śrī Kṛṣṇy. Zvuky kvedlání a zpěv se šířily do nebe a zbavovaly svět všeho nepříznivého.

Když vyšlo slunce, gopī spatřily na kraji vesnice pastevců Uddhavův kočár a pomyslely si, že se možná vrátil Akrūra. V tu chvíli však Uddhava dokončil své ranní povinnosti a objevil se před nimi.