Śrīmad-Bhāgavatam 10.46.31
Verš
etau hi viśvasya ca bīja-yonī
rāmo mukundaḥ puruṣaḥ pradhānam
anvīya bhūteṣu vilakṣaṇasya
jñānasya ceśāta imau purāṇau
rāmo mukundaḥ puruṣaḥ pradhānam
anvīya bhūteṣu vilakṣaṇasya
jñānasya ceśāta imau purāṇau
Synonyma
etau — tito dva; hi — vskutku; viśvasya — vesmíru; ca — a; bīja — semeno; yonī — a lůno; rāmaḥ — Pán Balarāma; mukundaḥ — Pán Kṛṣṇa; puruṣaḥ — tvořící Pán; pradhānam — Jeho tvořivá energie; anvīya — vstupující; bhūteṣu — do všech živých bytostí; vilakṣaṇasya — zmatených nebo vnímajících; jñānasya — poznání; ca — a; īśāte — ovládají; imau — Oni; purāṇau — prvotní.
Překlad
Tito dva Pánové, Mukunda a Balarāma, jsou oba semeno i lůno vesmíru, stvořitel i Jeho tvořivá energie. Vstupují do srdcí živých bytostí a ovládají jejich podmíněné vědomí. Jsou prvotní Nejvyšší.
Význam
Slovo vilakṣaṇa znamená buď „zřetelně vnímající“, nebo „zmatený“, podle toho, jak je v kontextu chápána předpona vi-. V případě osvícených duší vilakṣaṇa znamená „vnímající pravý rozdíl mezi tělem a duší“, a takto Pán Kṛṣṇa, jak vyjadřuje slovo īśāte, řídí duchovně se rozvíjející duši. Druhý význam vilakṣaṇa – „zmatený “ nebo „spletený“ – se jasně týká těch, kdo nepochopili rozdíl mezi duší a tělem nebo rozdíl mezi individuální duší a Nejvyšší Duší. Tyto zmatené živé bytosti se nevracejí domů, zpátky k Bohu, do věčného duchovního světa, ale dosahují dočasných cílů podle zákonů přírody.
Z veškeré vaiṣṇavské literatury vyplývá, že Śrī Rāma, Balarāma, zde doprovázející Pána Kṛṣṇu, se od Něho neliší, neboť je Jeho úplnou expanzí. Pán je jediný, ale přesto se expanduje, a tudíž Pán Balarāma nijak nenarušuje princip monoteismu.