Skip to main content

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

Kṛṣṇa zachraňuje syna svého učitele

Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa utĕšil Devakī, Vasudevu a Nandu Mahārāje a korunoval Ugrasenu králem. Vypráví také, jak Kṛṣṇa a Balarāma dokončili své vzdĕlání, zachránili mrtvého syna svého gurua a pak se vrátili domů.

Jakmile si Śrī Kṛṣṇa všiml, že Jeho rodiče  –  Vasudeva a Devakī  –  si uvĕdomili Jeho pravé postavení Boha, expandoval svoji Yogamāyu, aby na Nĕho opĕt mysleli jako na své drahé dítĕ. Potom za nimi s Pánem Balarāmem přišel a řekl, jak byl nešťastný, že si spolu nemohli užívat vzájemné spokojenosti, kterou pociťují rodiče a dĕti žijící společnĕ. Pak prohlásil: „Ani bĕhem života dlouhého sto let nemůže syn splatit svůj dluh vůči rodičům, od nichž dostává samotné své tĕlo. Každý schopný syn, který nepodporuje své rodiče, bude nucen po smrti jíst vlastní maso. Vždyť každý, kdo nepodporuje nebo neživí ty, kteří na nĕm závisí  –  dĕti, manželku, duchovní učitele, brāhmaṇy, staré rodiče a tak dále  –  je jen živá mrtvola. My jsme vám nemohli sloužit kvůli strachu z Kaṁsy, tak nám nyní prosím odpusťte.“ Vasudeva a Devakī byli dojatí, když slyšeli Śrī Kṛṣṇu takto mluvit, objali své dva syny a v extázi ronili potoky slz.

Poté, co Pán Kṛṣṇa takto potĕšil svou matku a otce, vĕnoval Kaṁsovo království Ugrasenovi, svému dĕdovi z matčiny strany, a potom zařídil, aby se všichni členové Jeho rodiny, kteří uprchli ve strachu z Kaṁsy, vrátili do svých domovů. Yaduovci, chránĕní mocnými pažemi Kṛṣṇy a Balarāmy, si začali vychutnávat svrchovanou blaženost.

Kṛṣṇa a Balarāma pak přišli za Nandou Mahārājem a chválili ho za to, že se o Nĕ, syny nĕkoho jiného, tak láskyplnĕ staral. Kṛṣṇa Nandovi řekl: „Drahý otče, vrať se prosím do Vraji. Balarāma a Já víme, jak moc ty a ostatní Naši příbuzní trpíte v odloučení od Nás, a proto vás přijedeme navštívit, jen co potĕšíme vaše přátele tady v Mathuře.“ Poté Kṛṣṇa uctíval Nandu různými obĕtinami a Nanda byl zaplaven láskou ke svým synům. Poté, co Kṛṣṇu a Balarāmu se slzami v očích objal, svolal pastevce a odjel do Vraji. Dále Vasudeva nechal své knĕží vykonat obřad druhého zrození jeho synů, brāhmaṇské zasvĕcení. Kṛṣṇa a Balarāma pak šli za Gargou Munim, aby složili slib brahmacaryi neboli celibátu. Poté Kṛṣṇa a Balarāma, třebaže jsou vševĕdoucí, zatoužili pobývat ve škole duchovního učitele, a tak odešli žít se Sāndīpanim Munim v Avantīpuru.

Kṛṣṇa a Balarāma chtĕli učit správnému způsobu, jak mít v úctĕ svého gurua, a tak sloužili svému duchovnímu učiteli s velkou oddaností, jako by sloužili Božstvu samotného Nejvyššího Pána. Sāndīpaniho Muniho tĕšila Jejich služba, a proto Jim předal podrobné poznání všech Véd, spolu s jejich šesti dodatky a Upaniṣadami. Kṛṣṇovi a Balarāmovi stačilo vyslechnout vysvĕtlení každého předmĕtu jen jednou, aby si jej plnĕ osvojili, a tak se bĕhem šedesáti čtyř dnů naučili šedesáti čtyřem tradičním umĕním.

Dříve, než se oba Pánové se svým guruem rozloučili, nabídli Sāndīpanimu Munimu jakýkoliv dar, který si bude přát. Moudrý Sāndīpani při pohledu na Jejich úžasnou moc požádal, aby mu přivedli zpátky jeho syna, který zemřel v oceánu u Prabhāsy.

Kṛṣṇa a Balarāma nasedli do kočáru a jeli do Prabhāsy, kde šli na pobřeží, a tam Je uctilo vládnoucí božstvo oceánu. Kṛṣṇa požádal oceán, aby vrátil syna Jejich duchovního mistra, a vládce oceánu odpovĕdĕl, že chlapce unesl v oceánu žijící démon jménem Pāñcajana. Jakmile to Śrī Kṛṣṇa uslyšel, vstoupil do oceánu, zabil toho démona a vzal lasturu, která rostla z jeho tĕla. Když však v démonovĕ břiše Kṛṣṇa nenašel syna svého gurua, odebral se na planetu Yamarāje, vládce smrti. Jakmile Yamarāja uslyšel Kṛṣṇovo troubení na lasturu Pāñcajanya, vyšel Mu vstříc a oddanĕ Ho uctil. Pán Kṛṣṇa potom Yamarāje požádal o syna Sāndīpaniho Muniho, a Yamarāja ho obĕma Pánům ihned přivedl.

Kṛṣṇa a Balarāma se pak vrátili ke svému duchovnímu učiteli, předali mu syna a vyzvali ho, aby si vybral ještĕ další laskavost. Sāndīpani Muni však odpovĕdĕl, že získáním žáků, jako jsou Oni, byla všechna jeho přání splnĕna. Dal Jim tedy pokyn, aby se vrátili domů.

Kṛṣṇa a Balarāma jeli na kočáře domů a po Jejich příjezdu prožívali všichni občané nekonečnou extázi z toho, že Je vidí, tak jako ti, kdo získali zpátky ztracený poklad.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když si Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, uvĕdomil, že Jeho rodiče si začínají uvĕdomovat Jeho transcendentální majestát, pomyslel si, že to by se nemĕlo dopustit. Expandoval tedy svoji Yogamāyu, která mate Jeho oddané.
Sloka 2:
Pán Kṛṣṇa, nejvĕtší ze Sātvatů, přišel za rodiči se svým starším bratrem. Pokornĕ si jim poklonil, potĕšil je uctivým oslovením „Má milá matko“ a „Můj milý otče“ a promluvil následovnĕ.
Sloka 3:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Milý otče, kvůli Nám, vašim dvĕma synům, jste ty a matka Devakī prožívali neustálou úzkost a nemohli jste si vychutnávat Naše dĕtství, chlapectví ani mládí.
Sloka 4:
Ochuzeni osudem jsme s vámi nemohli žít a užívat si hýčkání a štĕstí, jehož si vĕtšina dĕtí užívá v rodičovském domĕ.
Sloka 5:
Pomocí vlastního tĕla lze dosáhnout všech cílů života, a toto tĕlo se rodí a žije díky rodičům. Žádný smrtelník proto nemůže splatit dluh svým rodičům, ani kdyby jim sloužil celý život dlouhý sto let.
Sloka 6:
Syn, který se svými fyzickými prostředky a bohatstvím nepostará o své rodiče, třebaže je toho schopen, je po smrti přinucen jíst své vlastní maso.
Sloka 7:
Človĕk, který sice může, ale nepostará se o své staré rodiče, ctnostnou manželku, malé dítĕ nebo duchovního mistra, nebo který nebere zřetel na brāhmaṇu nebo kohokoliv, kdo u nĕho chce přijmout útočištĕ, je považován za mrtvého, třebaže dýchá.
Sloka 8:
Tak jsme všechny tyto dny promarnili, neboť jsme vám nebyli schopní prokazovat patřičnou úctu kvůli tomu, že Naše mysli byly neustále rozrušené strachem z Kaṁsy.
Sloka 9:
Milý otče a matko, prosím promiňte Nám, že jsme vám nesloužili. Nejsme nezávislí a kvůli krutému Kaṁsovi jsme si velmi zoufali.
Sloka 10:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Jeho rodiče, takto oklamáni slovy Pána Hariho, Nejvyšší Duše vesmíru, který vlivem své vnitřní matoucí energie vypadal jako človĕk, si Ho radostnĕ vysadili na klín a obejmuli Ho.
Sloka 11:
Pánovi rodiče, spoutaní provazem náklonnosti, kropili Pána záplavou slz a nedokázali ze sebe vypravit ani slovo. Byli dojatí, ó králi, a jejich hrdla se zalykala slzami.
Sloka 12:
Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který se narodil jako syn Devakī, takto utĕšil svou matku a otce, korunoval Ugrasenu, svého dĕda z matčiny strany, králem Yaduovců.
Sloka 13:
Pán mu řekl: Ó mocný králi, jsme tví poddaní, tak Nám prosím dávej příkazy. Vždyť kvůli Yayātiho kletbĕ by přece žádný Yaduovec nemĕl usednout na královský trůn.
Sloka 14:
Jelikož jsem přítomný ve tvém doprovodu jako tvůj osobní služebník, všichni polobozi a ostatní vznešené osobnosti přijdou se sklonĕnými hlavami, aby ti odvedli daň. Co potom říci o vládcích lidí?
Sloka 15-16:
Pán poté přivedl všechny své blízké členy rodiny a ostatní příbuzné zpátky z různých míst, na nĕž uprchli kvůli strachu z Kaṁsy. Přijal Yaduovce, Vṛṣṇiovce, Andhaky, Madhuy, Dāśārhy, Kukury a ostatní rody s patřičnými poctami a také je upokojil, neboť byli unavení životem v cizích zemích. Pak je Pán Kṛṣṇa, stvořitel vesmíru, opĕt usídlil v jejich domovech a potĕšil je cennými dary.
Sloka 17-18:
Členové tĕchto rodů, chránĕní pažemi Pána Kṛṣṇy a Pána Saṅkarṣaṇa, mĕli pocit, že se jim splnila všechna přání. Tak žili doma se svými rodinami a radovali se z dokonalého štĕstí. Díky přítomnosti Kṛṣṇy a Balarāmy již netrpĕli horečkou hmotné existence. Každý den mohli tito milující oddaní vídat Mukundovu stále radostnou, lotosu podobnou tvář, zdobenou krásnými, milostivými usmĕvavými pohledy.
Sloka 19:
I ti nejstarší obyvatelé mĕsta vypadali mladistvĕ, plní síly a elánu, neboť očima neustále pili elixír lotosové tváře Pána Mukundy.
Sloka 20:
Poté, ó vznešený Parīkṣite, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, syn Devakī, přišel spolu s Pánem Balarāmou za Nandou Mahārājem. Oba Pánové ho objali a pak ho takto oslovili:
Sloka 21:
(Kṛṣṇa a Balarāma řekli:) Ó otče, ty a matka Yaśodā jste Nás tak láskyplnĕ živili a starali se o Nás! Rodiče vážnĕ milují své dĕti víc než své vlastní životy.
Sloka 22:
Pravý otec a matka jsou ti, kdo se o dĕti opuštĕné příbuznými, kteří je nemohou živit a chránit, starají jako o své vlastní syny.
Sloka 23:
Nyní byste se mĕli všichni vrátit do Vraji, milý otče. Přijedeme vás, Naše milé příbuzné, kteří trpí v odloučení od Nás, navštívit, jen co trochu potĕšíme vaše přátele.
Sloka 24:
Neklesající Nejvyšší Pán takto potĕšil Nandu Mahārāje a ostatní lidi z Vraji a poctil je dary v podobĕ odĕvů, šperků, domácích potřeb a tak dále.
Sloka 25:
Nanda Mahārāja byl po vyslechnutí Kṛṣṇových slov rozrušený láskou, a když oba Pány objímal, oči se mu zalily slzami. Poté odjel s pastevci zpĕt do Vraji.
Sloka 26:
Můj milý králi, potom Vasudeva, syn Śūraseny, nechal knĕze a další brāhmaṇy vykonat pro jeho dva syny zasvĕcení, jež značí druhé zrození.
Sloka 27:
Vasudeva tyto brāhmaṇy uctíval a obdaroval je krásnými šperky a pĕknĕ ozdobenými krávami s telaty. Všechny tyto krávy mĕly zlaté náhrdelníky a girlandy ze lnĕných vláken.
Sloka 28:
Velkodušný Vasudeva si poté vzpomnĕl na krávy, které v mysli rozdal u příležitosti Kṛṣṇova a Balarāmova narození. Kaṁsa tyto krávy ukradl, ale Vasudeva je nyní získal zpĕt a rozdal jako milodary i je.
Sloka 29:
Když zasvĕcením Pánové, upřímní ve svých slibech, získali statut dvojzrozených, složili další slib celibátu u Gargy Muniho, duchovního mistra Yaduovců.
Sloka 30-31:
Tito dva vševĕdoucí Pánové vesmíru, kteří jsou sami zdrojem všech odvĕtví poznání, poté zatoužili žít ve škole duchovního učitele. Svými jakoby lidskými činnostmi skrývali své vrozené dokonalé poznání, a tak přišli za Sāndīpanim Munim z Kāśī, který žil ve mĕstĕ Avantī.
Sloka 32:
Sāndīpani mĕl o tĕchto dvou sebeovládnutých žácích, které tak šťastnĕ získal, velmi vysoké mínĕní. Tím, že mu sloužili stejnĕ oddanĕ, jako se slouží samotnému Nejvyššímu Pánu, ukázali ostatním dokonalý příklad, jak uctívat duchovního mistra.
Sloka 33:
Nejlepší z brāhmaṇů, duchovní mistr Sāndīpani, byl spokojený s Jejich pokorným chováním, a tak je naučil všechny Védy spolu s jejich šesti doplňky a Upaniṣadami.
Sloka 34:
Také Je naučil Dhanur-vedu s jejími nejdůvĕrnĕjšími tajnostmi, standardní zákoníky, metody logického uvažování a filosofické debaty a šesterou vĕdu o politice.
Sloka 35-36:
Ó králi, nejlepší z osob, Kṛṣṇa a Balarāma, sami původní šiřitelé všech druhů poznání, si ihned osvojili každý předmĕt poté, co jej jedinkrát vyslechli vysvĕtlený. Tak se soustředĕnĕ naučili šedesáti čtyřem umĕním a dovednostem bĕhem právĕ tolika dní a nocí. Poté, ó králi, uspokojili svého duchovního mistra tím, že mu nabídli guru-dakṣiṇu.
Sloka 37:
Ó králi, učený brāhmaṇa Sāndīpani pečlivĕ zvážil slavné a úžasné vlastnosti obou Pánů a Jejich nadlidskou inteligenci. Potom si po poradĕ s manželkou vybral jako odmĕnu navrácení svého mladého syna, který zemřel v oceánu u Prabhāsy.
Sloka 38:
„Tak se stane,“ odpovĕdĕli dva velcí bojovníci na vozech, vládnoucí neomezenou mocí, ihned usedli do svého kočáru a vydali se do Prabhāsy. Když tam přijeli, šli na pobřeží, kde se posadili. Božstvo oceánu v nich bĕhem okamžiku poznalo Nejvyšší Pány a přišlo za Nimi s obĕtinami.
Sloka 39:
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa oslovil vládce oceánu: Ať je tu hned syn Mého gurua  –  ten, kterého jsi zde uchvátil svými mocnými vlnami.
Sloka 40:
Oceán odpovĕdĕl: Ó Pane Kṛṣṇo, to jsem nebyl já, kdo ho unesl, ale démonský potomek Diti jménem Pañcajana, jenž putuje vodou v podobĕ lastury.
Sloka 41:
„Ano, tak to bylo,“ řekl oceán, „unesl ho tento démon.“ Jakmile to Pán Kṛṣṇa uslyšel, vstoupil do oceánu, našel Pañcajanu a zabil ho. Chlapce však v démonovĕ břiše nenašel.
Texts 42-44:
Lord Janārdana took the conchshell that had grown around the demon’s body and went back to the chariot. Then He proceeded to Saṁyamanī, the beloved capital of Yamarāja, the lord of death. Upon arriving there with Lord Balarāma, He loudly blew His conchshell, and Yamarāja, who keeps the conditioned souls in check, came as soon as he heard the resounding vibration. Yamarāja elaborately worshiped the two Lords with great devotion, and then he addressed Lord Kṛṣṇa, who lives in everyone’s heart: “O Supreme Lord Viṣṇu, what shall I do for You and Lord Balarāma, who are playing the part of ordinary humans?”
Sloka 45:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Za své minulé činnosti byl sem k tobĕ přiveden syn Mého duchovního učitele. Ó velký králi, poslechni Můj pokyn a neprodlenĕ Mi vydej toho chlapce zpátky.
Sloka 46:
Yamarāja pravil: „Staň se,“ a přivedl guruova syna. Poté tito dva nejvznešenĕjší Yaduovci předali chlapce svému duchovnímu mistrovi a řekli mu: „Prosím zvol si další požehnání.“
Sloka 47:
Duchovní mistr řekl: Moji drazí chlapci, Vy dva jste zcela splnili povinnost žáka odmĕnit svého duchovního učitele. Jaké další touhy by asi tak mohl guru mít, má-li žáky, jako jste Vy?
Sloka 48:
Ó hrdinové, nyní se prosím vraťte domů. Nechť Vaše sláva posvĕcuje svĕt a nechť jsou védské hymny vždy čerstvé ve Vašich myslích, jak v tomto, tak v příštím životĕ.
Sloka 49:
Oba Pánové takto přijali svolení svého gurua k odjezdu a vrátili se do svého mĕsta v kočáře jedoucím rychle jako vítr a rachotícím jako mrak.
Sloka 50:
Všichni občané se radovali, když spatřili Kṛṣṇu a Balarāmu, které nevidĕli už mnoho dní. Lidé se cítili přesnĕ jako ti, kdo ztratili své bohatství a pak je zase získali zpĕt.