KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ
Kṛṣṇa zachraňuje syna svého učitele
Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa utěšil Devakī, Vasudevu a Nandu Mahārāje a korunoval Ugrasenu králem. Vypráví také, jak Kṛṣṇa a Balarāma dokončili své vzdělání, zachránili mrtvého syna svého gurua a pak se vrátili domů.
Jakmile si Śrī Kṛṣṇa všiml, že Jeho rodiče – Vasudeva a Devakī – si uvědomili Jeho pravé postavení Boha, expandoval svoji Yogamāyu, aby na Něho opět mysleli jako na své drahé dítě. Potom za nimi s Pánem Balarāmem přišel a řekl, jak byl nešťastný, že si spolu nemohli užívat vzájemné spokojenosti, kterou pociťují rodiče a děti žijící společně. Pak prohlásil: „Ani během života dlouhého sto let nemůže syn splatit svůj dluh vůči rodičům, od nichž dostává samotné své tělo. Každý schopný syn, který nepodporuje své rodiče, bude nucen po smrti jíst vlastní maso. Vždyť každý, kdo nepodporuje nebo neživí ty, kteří na něm závisí – děti, manželku, duchovní učitele, brāhmaṇy, staré rodiče a tak dále – je jen živá mrtvola. My jsme vám nemohli sloužit kvůli strachu z Kaṁsy, tak nám nyní prosím odpusťte.“ Vasudeva a Devakī byli dojatí, když slyšeli Śrī Kṛṣṇu takto mluvit, objali své dva syny a v extázi ronili potoky slz.
Poté, co Pán Kṛṣṇa takto potěšil svou matku a otce, věnoval Kaṁsovo království Ugrasenovi, svému dědovi z matčiny strany, a potom zařídil, aby se všichni členové Jeho rodiny, kteří uprchli ve strachu z Kaṁsy, vrátili do svých domovů. Yaduovci, chránění mocnými pažemi Kṛṣṇy a Balarāmy, si začali vychutnávat svrchovanou blaženost.
Kṛṣṇa a Balarāma pak přišli za Nandou Mahārājem a chválili ho za to, že se o Ně, syny někoho jiného, tak láskyplně staral. Kṛṣṇa Nandovi řekl: „Drahý otče, vrať se prosím do Vraji. Balarāma a Já víme, jak moc ty a ostatní Naši příbuzní trpíte v odloučení od Nás, a proto vás přijedeme navštívit, jen co potěšíme vaše přátele tady v Mathuře.“ Poté Kṛṣṇa uctíval Nandu různými obětinami a Nanda byl zaplaven láskou ke svým synům. Poté, co Kṛṣṇu a Balarāmu se slzami v očích objal, svolal pastevce a odjel do Vraji. Dále Vasudeva nechal své kněží vykonat obřad druhého zrození jeho synů, brāhmaṇské zasvěcení. Kṛṣṇa a Balarāma pak šli za Gargou Munim, aby složili slib brahmacaryi neboli celibátu. Poté Kṛṣṇa a Balarāma, třebaže jsou vševědoucí, zatoužili pobývat ve škole duchovního učitele, a tak odešli žít se Sāndīpanim Munim v Avantīpuru.
Kṛṣṇa a Balarāma chtěli učit správnému způsobu, jak mít v úctě svého gurua, a tak sloužili svému duchovnímu učiteli s velkou oddaností, jako by sloužili Božstvu samotného Nejvyššího Pána. Sāndīpaniho Muniho těšila Jejich služba, a proto Jim předal podrobné poznání všech Véd, spolu s jejich šesti dodatky a Upaniṣadami. Kṛṣṇovi a Balarāmovi stačilo vyslechnout vysvětlení každého předmětu jen jednou, aby si jej plně osvojili, a tak se během šedesáti čtyř dnů naučili šedesáti čtyřem tradičním uměním.
Dříve, než se oba Pánové se svým guruem rozloučili, nabídli Sāndīpanimu Munimu jakýkoliv dar, který si bude přát. Moudrý Sāndīpani při pohledu na Jejich úžasnou moc požádal, aby mu přivedli zpátky jeho syna, který zemřel v oceánu u Prabhāsy.
Kṛṣṇa a Balarāma nasedli do kočáru a jeli do Prabhāsy, kde šli na pobřeží, a tam Je uctilo vládnoucí božstvo oceánu. Kṛṣṇa požádal oceán, aby vrátil syna Jejich duchovního mistra, a vládce oceánu odpověděl, že chlapce unesl v oceánu žijící démon jménem Pāñcajana. Jakmile to Śrī Kṛṣṇa uslyšel, vstoupil do oceánu, zabil toho démona a vzal lasturu, která rostla z jeho těla. Když však v démonově břiše Kṛṣṇa nenašel syna svého gurua, odebral se na planetu Yamarāje, vládce smrti. Jakmile Yamarāja uslyšel Kṛṣṇovo troubení na lasturu Pāñcajanya, vyšel Mu vstříc a oddaně Ho uctil. Pán Kṛṣṇa potom Yamarāje požádal o syna Sāndīpaniho Muniho, a Yamarāja ho oběma Pánům ihned přivedl.
Kṛṣṇa a Balarāma se pak vrátili ke svému duchovnímu učiteli, předali mu syna a vyzvali ho, aby si vybral ještě další laskavost. Sāndīpani Muni však odpověděl, že získáním žáků, jako jsou Oni, byla všechna jeho přání splněna. Dal Jim tedy pokyn, aby se vrátili domů.
Kṛṣṇa a Balarāma jeli na kočáře domů a po Jejich příjezdu prožívali všichni občané nekonečnou extázi z toho, že Je vidí, tak jako ti, kdo získali zpátky ztracený poklad.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když si Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, uvědomil, že Jeho rodiče si začínají uvědomovat Jeho transcendentální majestát, pomyslel si, že to by se nemělo dopustit. Expandoval tedy svoji Yogamāyu, která mate Jeho oddané.
SLOKA 2: Pán Kṛṣṇa, největší ze Sātvatů, přišel za rodiči se svým starším bratrem. Pokorně si jim poklonil, potěšil je uctivým oslovením „Má milá matko“ a „Můj milý otče“ a promluvil následovně.
SLOKA 3: (Pán Kṛṣṇa řekl:) Milý otče, kvůli Nám, vašim dvěma synům, jste ty a matka Devakī prožívali neustálou úzkost a nemohli jste si vychutnávat Naše dětství, chlapectví ani mládí.
SLOKA 4: Ochuzeni osudem jsme s vámi nemohli žít a užívat si hýčkání a štěstí, jehož si většina dětí užívá v rodičovském domě.
SLOKA 5: Pomocí vlastního těla lze dosáhnout všech cílů života, a toto tělo se rodí a žije díky rodičům. Žádný smrtelník proto nemůže splatit dluh svým rodičům, ani kdyby jim sloužil celý život dlouhý sto let.
SLOKA 6: Syn, který se svými fyzickými prostředky a bohatstvím nepostará o své rodiče, třebaže je toho schopen, je po smrti přinucen jíst své vlastní maso.
SLOKA 7: Člověk, který sice může, ale nepostará se o své staré rodiče, ctnostnou manželku, malé dítě nebo duchovního mistra, nebo který nebere zřetel na brāhmaṇu nebo kohokoliv, kdo u něho chce přijmout útočiště, je považován za mrtvého, třebaže dýchá.
SLOKA 8: Tak jsme všechny tyto dny promarnili, neboť jsme vám nebyli schopní prokazovat patřičnou úctu kvůli tomu, že Naše mysli byly neustále rozrušené strachem z Kaṁsy.
SLOKA 9: Milý otče a matko, prosím promiňte Nám, že jsme vám nesloužili. Nejsme nezávislí a kvůli krutému Kaṁsovi jsme si velmi zoufali.
SLOKA 10: Śukadeva Gosvāmī pravil: Jeho rodiče, takto oklamáni slovy Pána Hariho, Nejvyšší Duše vesmíru, který vlivem své vnitřní matoucí energie vypadal jako člověk, si Ho radostně vysadili na klín a obejmuli Ho.
SLOKA 11: Pánovi rodiče, spoutaní provazem náklonnosti, kropili Pána záplavou slz a nedokázali ze sebe vypravit ani slovo. Byli dojatí, ó králi, a jejich hrdla se zalykala slzami.
SLOKA 12: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který se narodil jako syn Devakī, takto utěšil svou matku a otce, korunoval Ugrasenu, svého děda z matčiny strany, králem Yaduovců.
SLOKA 13: Pán mu řekl: Ó mocný králi, jsme tví poddaní, tak Nám prosím dávej příkazy. Vždyť kvůli Yayātiho kletbě by přece žádný Yaduovec neměl usednout na královský trůn.
SLOKA 14: Jelikož jsem přítomný ve tvém doprovodu jako tvůj osobní služebník, všichni polobozi a ostatní vznešené osobnosti přijdou se skloněnými hlavami, aby ti odvedli daň. Co potom říci o vládcích lidí?
SLOKA 15-16: Pán poté přivedl všechny své blízké členy rodiny a ostatní příbuzné zpátky z různých míst, na něž uprchli kvůli strachu z Kaṁsy. Přijal Yaduovce, Vṛṣṇiovce, Andhaky, Madhuy, Dāśārhy, Kukury a ostatní rody s patřičnými poctami a také je upokojil, neboť byli unavení životem v cizích zemích. Pak je Pán Kṛṣṇa, stvořitel vesmíru, opět usídlil v jejich domovech a potěšil je cennými dary.
SLOKA 17-18: Členové těchto rodů, chránění pažemi Pána Kṛṣṇy a Pána Saṅkarṣaṇa, měli pocit, že se jim splnila všechna přání. Tak žili doma se svými rodinami a radovali se z dokonalého štěstí. Díky přítomnosti Kṛṣṇy a Balarāmy již netrpěli horečkou hmotné existence. Každý den mohli tito milující oddaní vídat Mukundovu stále radostnou, lotosu podobnou tvář, zdobenou krásnými, milostivými usměvavými pohledy.
SLOKA 19: I ti nejstarší obyvatelé města vypadali mladistvě, plní síly a elánu, neboť očima neustále pili elixír lotosové tváře Pána Mukundy.
SLOKA 20: Poté, ó vznešený Parīkṣite, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, syn Devakī, přišel spolu s Pánem Balarāmou za Nandou Mahārājem. Oba Pánové ho objali a pak ho takto oslovili:
SLOKA 21: (Kṛṣṇa a Balarāma řekli:) Ó otče, ty a matka Yaśodā jste Nás tak láskyplně živili a starali se o Nás! Rodiče vážně milují své děti víc než své vlastní životy.
SLOKA 22: Pravý otec a matka jsou ti, kdo se o děti opuštěné příbuznými, kteří je nemohou živit a chránit, starají jako o své vlastní syny.
SLOKA 23: Nyní byste se měli všichni vrátit do Vraji, milý otče. Přijedeme vás, Naše milé příbuzné, kteří trpí v odloučení od Nás, navštívit, jen co trochu potěšíme vaše přátele.
SLOKA 24: Neklesající Nejvyšší Pán takto potěšil Nandu Mahārāje a ostatní lidi z Vraji a poctil je dary v podobě oděvů, šperků, domácích potřeb a tak dále.
SLOKA 25: Nanda Mahārāja byl po vyslechnutí Kṛṣṇových slov rozrušený láskou, a když oba Pány objímal, oči se mu zalily slzami. Poté odjel s pastevci zpět do Vraji.
SLOKA 26: Můj milý králi, potom Vasudeva, syn Śūraseny, nechal kněze a další brāhmaṇy vykonat pro jeho dva syny zasvěcení, jež značí druhé zrození.
SLOKA 27: Vasudeva tyto brāhmaṇy uctíval a obdaroval je krásnými šperky a pěkně ozdobenými krávami s telaty. Všechny tyto krávy měly zlaté náhrdelníky a girlandy ze lněných vláken.
SLOKA 28: Velkodušný Vasudeva si poté vzpomněl na krávy, které v mysli rozdal u příležitosti Kṛṣṇova a Balarāmova narození. Kaṁsa tyto krávy ukradl, ale Vasudeva je nyní získal zpět a rozdal jako milodary i je.
SLOKA 29: Když zasvěcením Pánové, upřímní ve svých slibech, získali statut dvojzrozených, složili další slib celibátu u Gargy Muniho, duchovního mistra Yaduovců.
SLOKA 30-31: Tito dva vševědoucí Pánové vesmíru, kteří jsou sami zdrojem všech odvětví poznání, poté zatoužili žít ve škole duchovního učitele. Svými jakoby lidskými činnostmi skrývali své vrozené dokonalé poznání, a tak přišli za Sāndīpanim Munim z Kāśī, který žil ve městě Avantī.
SLOKA 32: Sāndīpani měl o těchto dvou sebeovládnutých žácích, které tak šťastně získal, velmi vysoké mínění. Tím, že mu sloužili stejně oddaně, jako se slouží samotnému Nejvyššímu Pánu, ukázali ostatním dokonalý příklad, jak uctívat duchovního mistra.
SLOKA 33: Nejlepší z brāhmaṇů, duchovní mistr Sāndīpani, byl spokojený s Jejich pokorným chováním, a tak je naučil všechny Védy spolu s jejich šesti doplňky a Upaniṣadami.
SLOKA 34: Také Je naučil Dhanur-vedu s jejími nejdůvěrnějšími tajnostmi, standardní zákoníky, metody logického uvažování a filosofické debaty a šesterou vědu o politice.
SLOKA 35-36: Ó králi, nejlepší z osob, Kṛṣṇa a Balarāma, sami původní šiřitelé všech druhů poznání, si ihned osvojili každý předmět poté, co jej jedinkrát vyslechli vysvětlený. Tak se soustředěně naučili šedesáti čtyřem uměním a dovednostem během právě tolika dní a nocí. Poté, ó králi, uspokojili svého duchovního mistra tím, že mu nabídli guru-dakṣiṇu.
SLOKA 37: Ó králi, učený brāhmaṇa Sāndīpani pečlivě zvážil slavné a úžasné vlastnosti obou Pánů a Jejich nadlidskou inteligenci. Potom si po poradě s manželkou vybral jako odměnu navrácení svého mladého syna, který zemřel v oceánu u Prabhāsy.
SLOKA 38: „Tak se stane,“ odpověděli dva velcí bojovníci na vozech, vládnoucí neomezenou mocí, ihned usedli do svého kočáru a vydali se do Prabhāsy. Když tam přijeli, šli na pobřeží, kde se posadili. Božstvo oceánu v nich během okamžiku poznalo Nejvyšší Pány a přišlo za Nimi s obětinami.
SLOKA 39: Nejvyšší Pán Kṛṣṇa oslovil vládce oceánu: Ať je tu hned syn Mého gurua – ten, kterého jsi zde uchvátil svými mocnými vlnami.
SLOKA 40: Oceán odpověděl: Ó Pane Kṛṣṇo, to jsem nebyl já, kdo ho unesl, ale démonský potomek Diti jménem Pañcajana, jenž putuje vodou v podobě lastury.
SLOKA 41: „Ano, tak to bylo,“ řekl oceán, „unesl ho tento démon.“ Jakmile to Pán Kṛṣṇa uslyšel, vstoupil do oceánu, našel Pañcajanu a zabil ho. Chlapce však v démonově břiše nenašel.
Texts 42-44: Lord Janārdana took the conchshell that had grown around the demon’s body and went back to the chariot. Then He proceeded to Saṁyamanī, the beloved capital of Yamarāja, the lord of death. Upon arriving there with Lord Balarāma, He loudly blew His conchshell, and Yamarāja, who keeps the conditioned souls in check, came as soon as he heard the resounding vibration. Yamarāja elaborately worshiped the two Lords with great devotion, and then he addressed Lord Kṛṣṇa, who lives in everyone’s heart: “O Supreme Lord Viṣṇu, what shall I do for You and Lord Balarāma, who are playing the part of ordinary humans?”
SLOKA 45: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Za své minulé činnosti byl sem k tobě přiveden syn Mého duchovního učitele. Ó velký králi, poslechni Můj pokyn a neprodleně Mi vydej toho chlapce zpátky.
SLOKA 46: Yamarāja pravil: „Staň se,“ a přivedl guruova syna. Poté tito dva nejvznešenější Yaduovci předali chlapce svému duchovnímu mistrovi a řekli mu: „Prosím zvol si další požehnání.“
SLOKA 47: Duchovní mistr řekl: Moji drazí chlapci, Vy dva jste zcela splnili povinnost žáka odměnit svého duchovního učitele. Jaké další touhy by asi tak mohl guru mít, má-li žáky, jako jste Vy?
SLOKA 48: Ó hrdinové, nyní se prosím vraťte domů. Nechť Vaše sláva posvěcuje svět a nechť jsou védské hymny vždy čerstvé ve Vašich myslích, jak v tomto, tak v příštím životě.
SLOKA 49: Oba Pánové takto přijali svolení svého gurua k odjezdu a vrátili se do svého města v kočáře jedoucím rychle jako vítr a rachotícím jako mrak.
SLOKA 50: Všichni občané se radovali, když spatřili Kṛṣṇu a Balarāmu, které neviděli už mnoho dní. Lidé se cítili přesně jako ti, kdo ztratili své bohatství a pak je zase získali zpět.