KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ
Zabití Kaṁsy
Tato kapitola vypráví, jak Kṛṣṇa a Balarāma pobili zápasníky, jak Kṛṣṇa zabil Kaṁsu a utěšil Kaṁsovy manželky, a jak se oba Pánové shledali se svou matkou a otcem.
Pán Kṛṣṇa se rozhodl zápasit s Cāṇūrou a Pán Baladeva se postavil Muṣṭikovi. Soupeři se potýkali paží proti paži, hlavou proti hlavě, kolenem proti kolenu a hrudí proti hrudi a napadali se tak prudce, že to vypadalo, že si zraňují i svá vlastní těla. Když ženy v aréně viděly tento souboj plný násilí, začaly odsuzovat krále a všechny ostatní členy shromáždění: „Ctihodné publikum nikdy nemělo dovolit zápas mezi tak obrovitými zápasníky, jejich ruce a nohy jsou tvrdé jako blesky, a tak křehkými chlapci, z nichž se teprve stávají mladíci. Inteligentní člověk by nikdy neměl vstoupit do shromáždění, když vidí, že se tam děje nepravost.“ Jelikož Vasudeva a Devakī plně nechápali moc Kṛṣṇy a Balarāmy, byly velmi nešťastní, když slyšeli ženy v publiku říkat tato slova.
Śrī Kṛṣṇa pak chytil Cāṇūru za ruce, několikrát jím zatočil dokola a mrštil jím o zem, čímž ho zabil. Muṣṭiku potkal podobný osud: po silném úderu dlaní Pána Baladevy začal zvracet krev a pak padl mrtvý k zemi. Poté předstoupili zápasníci, kteří se jmenovali Kūṭa, Śala a Tośala, ale Kṛṣṇa a Balarāma je snadno zabili ranami svých pěstí a nohou. Všichni zbývající zápasníci prchli ve strachu o život.
Kromě Kaṁsy všichni přítomní provolávali Kṛṣṇovi a Balarāmovi slávu. Král vztekle zarazil slavnostní hudbu a přikázal, aby byli Vasudeva, Nanda, Ugrasena a všichni pastevci tvrdě potrestáni a Kṛṣṇa a Balarāma vyhnáni ze shromáždění. Jakmile Kṛṣṇa uslyšel Kaṁsu takto mluvit, rozlítil se a okamžitě vyskočil na vyvýšené královské pódium. Chytil Kaṁsu za vlasy, shodil ho na podlahu zápasnického ringu a vrhl se na něho. Tak potkala Kaṁsu smrt. Jelikož ve strachu neustále myslel na Kṛṣṇu, dosáhl po smrti osvobození, kdy získal stejnou podobu, jako má Pán.
Na Kṛṣṇu pak zaútočilo Kaṁsových osm bratrů, ale Balarāma každého z nich snadno zabil svým kyjem, tak jako lev zabíjí bezbranná zvířata. Na nebi se rozezněly kotle, jak radující se polobozi shazovali květy a opěvovali slávu Pána Kṛṣṇy a Pána Balarāmy.
Kaṁsovy manželky pro svého muže truchlily a naříkaly, že zemřel za své násilí vůči druhým živým bytostem a kvůli nedostatku úcty ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Duši, jenž tvoří, udržuje a ničí celý vesmír. Pán vdovy utěšil, nechal pro Kaṁsu a jeho bratry vykonat posmrtné obřady a potom propustil svou matku a otce z vazby. Kṛṣṇa se poklonil u nohou rodičů, ale teď už o Něm věděli, že je Nejvyšší Osobnost Božství, a neobjali Ho.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto oslovený Pán Kṛṣṇa se rozhodl výzvu přijmout. Vytvořil dvojici s Cāṇūrou a Pán Balarāma s Muṣṭikou.
SLOKA 2: Soupeři si navzájem sevřeli ruce, zaklesli se do sebe nohama a mocně zápasili, dychtící po vítězství.
SLOKA 3: Bili se pěstmi proti pěstem, koleny proti kolenům, hlavou proti hlavě a hrudí proti hrudi.
SLOKA 4: Každý zápasník bojoval se svým soupeřem tak, že ho vláčel v kruzích, strkal do něj, mačkal ho, vrhal ho na zem a přebíhal před něj a za něj.
SLOKA 5: Zápasníci jeden druhého mocně zvedali a pak nosili ve vzduchu, odstrkovali se od sebe a drželi se na zemi. Ve své velké dychtivosti po vítězství zraňovali dokonce i svá vlastní těla.
SLOKA 6: Můj milý králi, všechny přítomné ženy považovaly zápas za nečestné střetnutí silných se slabými a jejich soucit je naplňoval nesmírnou úzkostí. Shromažďovaly se ve skupinách kolem arény a takto mezi sebou hovořily:
SLOKA 7: (Ženy říkaly:) Běda, jak bezbožný čin páchají členové tohoto královského shromáždění! I král přihlíží tomuto zápasu mezi silnými a slabými, a oni si jej také přejí vidět.
SLOKA 8: Jak může někdo srovnávat tyto dva profesionální zápasníky, kteří mají ruce a nohy silné jako blesky a těla podobná mocným horám, a tyto dva mladé, nedospělé chlapce s tak křehkými těly?
SLOKA 9: Toto shromáždění zajisté porušilo náboženské zásady. Nikdo by neměl ani na okamžik zůstávat na místě, kde vzkvétá bezbožnost.
SLOKA 10: Moudrý člověk by neměl vstoupit do shromáždění, pokud ví, že jeho účastníci páchají nepravosti. A pokud poté, co do takového shromáždění vstoupil, nepromluví pravdu, promluví lživě nebo se vymlouvá na nevědomost, zajisté si přivodí hřích.
SLOKA 11: Jen pohleďte na lotosovou tvář Kṛṣṇy, když skáče kolem svého soka! Ta tvář pokrytá kapkami potu z těžkého zápasu připomíná lotos pokrytý rosou.
SLOKA 12: Nevidíte snad tvář Pána Balarāmy s očima, kterým hněv vůči Muṣṭikovi dodal barvu mědi, a zkrášlenou Jeho smíchem a zaujetím v boji?
SLOKA 13: Jak zbožné jsou oblasti Vraji, neboť se jimi prochází prvotní Osobnost Božství, maskující se lidskými vlastnostmi, a věnuje se svým mnoha zábavám! Pán, jehož nohy uctívá Pán Śiva i bohyně Ramā, je ozdobený úžasně rozmanitými lesními girlandami, a jak ve společnosti Balarāmy pase krávy, hraje přitom na flétnu.
SLOKA 14: Gopī očima neustále pijí nektar Kṛṣṇovy podoby, která je esencí líbeznosti a jíž se nic nevyrovná, ani ji nic nepředčí. Jaké odříkání asi musely podstoupit! Jeho líbeznost je jediným sídlem krásy, slávy a majestátu, je sama o sobě dokonalá, věčně svěží a velmi vzácná.
SLOKA 15: Ženy z Vraji jsou ty nejpožehnanější z žen, protože s myslí plně připoutanou ke Kṛṣṇovi a s hrdlem vždy zalknutým slzami o Něm neustále zpívají, ať už dojí krávy, oddělují zrno od plev, kvedlají máslo, střádají kravský hnůj na topení, houpou se na houpačkách, starají se o svá plačící mimina, kropí zem vodou, uklízejí své domovy a tak dále. Svým vznešeným vědomím Kṛṣṇy automaticky získávají vše, co potřebují.
SLOKA 16: Když mladé gopī slyší Kṛṣṇu hrát na flétnu během toho, jak ráno s kravami opouští Vraju nebo jak se s nimi při západu slunce vrací, rychle vycházejí ze svých domovů, aby Ho spatřily. Musely vykonat mnoho zbožných činností, aby Ho mohly vidět, když jde po cestě a Jeho usměvavá tvář na ně vrhá milostivé pohledy.
SLOKA 17: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Zatímco ženy takto hovořily, ó hrdino mezi Bhāratovci, Pán Kṛṣṇa, vládce veškerých mystických sil, se rozhodl svého soupeře zabít.
SLOKA 18: Když rodiče obou Pánů (Devakī a Vasudeva) slyšeli slova žen plná obav, z lásky k Nim je přemáhal žal. Rmoutili se, neboť neznali sílu svých synů.
SLOKA 19: Pán Balarāma a Muṣṭika, dovedně předvádějící četné zápasnické techniky, spolu bojovali stejným způsobem jako Pán Kṛṣṇa a Jeho soupeř.
SLOKA 20: Tvrdé údery rukou a nohou Nejvyššího Pána dopadaly na Cāṇūru jako drtivé zásahy blesku, lámaly mu celé tělo a stále jen stupňovaly jeho bolest a únavu.
SLOKA 21: Rozzuřený Cāṇūra napadl Pána Vāsudevu rychlostí sokola a oběma pěstmi Ho udeřil do hrudi.
SLOKA 22-23: Pán Kṛṣṇa, jímž démonovy mocné rány neotřásly víc, než by úder květinovou girlandou otřásl slonem, chytil Cāṇūru za ruce, zatočil jím několikrát dokola a mrštil jím velkou silou na zem. Zápasník padl mrtvý, jako kdyby se skácel obrovský festivalový sloup, a jeho šaty, vlasy a girlanda ležely rozházené na zemi.
SLOKA 24-25: Také Muṣṭika udeřil Pána Balabhadru svou pěstí a vzápětí byl usmrcen. Démon utržil prudký úder Pánovou mocnou dlaní, velkou bolestí se roztřásl po celém těle, chvíli zvracel krev a potom padl bez života na zem jako strom poražený větrem.
SLOKA 26: Ó králi, když se pak Pánu Balarāmovi, nejlepšímu z bojovníků, postavil zápasník Kūṭa, Pán ho hravě a nonšalantně zabil levou pěstí.
SLOKA 27: Potom Kṛṣṇa kopl špičkou nohy zápasníka Śalu do hlavy a roztrhl ho vedví. S Tośalou naložil stejně, a oba zápasníci padli na zem mrtví.
SLOKA 28: Když byli Cāṇūra, Muṣṭika, Kūṭa, Śala a Tośala zabiti, všichni zbývající zápasníci uprchli, aby si zachránili život.
SLOKA 29: Kṛṣṇa a Balarāma pak zavolali své mladé přátele pasáčky, aby se k Nim připojili, a v jejich společnosti Pánové tančili a dováděli. Nákotníčky Jim přitom zvonily, a do toho hrály hudební nástroje.
SLOKA 30: Každý kromě Kaṁsy se radoval z úžasného jednání Kṛṣṇy a Balarāmy. Vznešení brāhmaṇové a velcí světci volali „Výborně! Výborně!“
SLOKA 31: Když král Bhojů viděl, že všichni jeho nejlepší zápasníci byli zabiti nebo utekli, zastavil hudební produkci, určenou původně pro jeho potěšení, a pronesl tato slova:
SLOKA 32: (Kaṁsa řekl:) Vyžeňte ty dva zlotřilé syny Vasudevy z města! Zabavte majetek pastevců a zatkněte toho pošetilce Nandu!
SLOKA 33: Zabijte toho zlovolného hlupáka Vasudevu! A také zabijte mého otce Ugrasenu spolu s jeho následovníky, kteří se všichni přidali na stranu našich nepřátel!
SLOKA 34: Zatímco Kaṁsa tak nestydatě běsnil, neslábnoucí Pán Kṛṣṇa, nesmírně rozhněvaný, rychle a snadno vyskočil na vysoké královské pódium.
SLOKA 35: Jakmile bystrý Kaṁsa spatřil, že se k němu Pán Kṛṣṇa blíží jako zosobněná smrt, okamžitě vstal ze svého trůnu a uchopil meč a štít.
SLOKA 36: Kaṁsa se s mečem v ruce rychle pohyboval ze strany na stranu jako sokol na obloze, ale Pán Kṛṣṇa, jehož hrozivá síla je neodolatelná, démona rázně chytil, jako by syn Tārkṣyi lapil hada.
SLOKA 37: Pán, z jehož pupku vyrůstá lotos, popadl Kaṁsu za vlasy, srazil mu korunu a svrhl ho z vyvýšeného pódia do zápasnického ringu. Potom se samotný nezávislý Pán, opora celého vesmíru, vrhl na krále.
SLOKA 38: Pán pak před očima všech přítomných vlekl Kaṁsovo mrtvé tělo po zemi, jako když lev vleče mrtvého slona. Ó králi, všichni lidé v aréně bouřlivě volali „Ó! Ó!“
SLOKA 39: Kaṁsu vždy zneklidňovala myšlenka, že ho má Nejvyšší Pán zabít. Proto když pil, jedl, chodil, spal nebo i jen dýchal, stále viděl Pána s diskem v ruce před sebou. Tak Kaṁsa získal to vzácné požehnání, že nabyl stejné podoby, jakou má Pán.
SLOKA 40: Poté Pány rozzuřeně napadlo Kaṁsových osm mladších bratrů v čele s Kaṅkou a Nyagrodhakou, kteří chtěli pomstít bratrovu smrt.
SLOKA 41: Jak rychle běželi k oběma Pánům, připravení udeřit, syn Rohiṇī je pobil svým kyjem, stejně jako lev snadno zabíjí jiná zvířata.
SLOKA 42: Na nebi se rozezněly kotle a Brahmā, Śiva a další polobozi, Pánovy expanze, Ho s radostí zasypávali květy. Velebili Ho, zatímco jejich manželky tančily.
SLOKA 43: Můj milý králi, manželky Kaṁsy a jeho bratrů, zarmoucené smrtí svých manželů a dobrodinců, přišly s uslzenýma očima a bily se do hlavy.
SLOKA 44: Zarmoucené ženy objímaly své manžely, kteří leželi na posledním lůžku hrdinů, hlasitě naříkaly a bez ustání ronily slzy.
SLOKA 45: (Ženy hořekovaly:) Běda, ó pane, ó drahý, ó znalče náboženských zásad! Ó laskavý a soucitný ochránče těch, jež nemají žádné útočiště! S tebou jsme byly zabity i my, a celý tvůj domov a potomstvo.
SLOKA 46: Ó velký hrdino mezi lidmi, bez tebe, svého pána, toto město ztratilo svou krásu, stejně jako my, a veškeré oslavy a štěstí v něm vzaly za své.
SLOKA 47: Ó drahý, do tohoto stavu ses dostal kvůli hroznému násilí, kterého ses dopouštěl vůči nevinným tvorům. Jak může ten, kdo ubližuje druhým, získat štěstí?
SLOKA 48: Pán Kṛṣṇa je příčina objevení se a zmizení všech bytostí v tomto světě a je i jejich udržovatel. Ten, kdo Ho nemá v úctě, nemůže nikdy žít ve šťastném blahobytu.
SLOKA 49: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Pán Kṛṣṇa, udržovatel všech světů, utěšil královské ženy, nechal vykonat předepsané pohřební obřady.
SLOKA 50: Kṛṣṇa a Balarāma pak zbavili svou matku a otce pout a poklonili se jim, až se hlavami dotkli jejich nohou.
SLOKA 51: Devakī a Vasudeva nyní věděli, že Kṛṣṇa a Balarāma jsou Pánové vesmíru, a tak jen stáli se sepjatýma rukama. Kvůli obavám své syny neobjali.