Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.13
Verš
sakṛd adhara-sudhāṁ svāṁ mohinīṁ pāyayitvā
sumanasa iva sadyas tatyaje ’smān bhavādṛk
paricarati kathaṁ tat-pāda-padmaṁ nu padmā
hy api bata hṛta-cetā hy uttamaḥ-śloka-jalpaiḥ
sumanasa iva sadyas tatyaje ’smān bhavādṛk
paricarati kathaṁ tat-pāda-padmaṁ nu padmā
hy api bata hṛta-cetā hy uttamaḥ-śloka-jalpaiḥ
Synonyma
sakṛt — jednou; adhara — rtů; sudhām — nektar; svām — svých; mohinīm — matoucí; pāyayitvā — poté, co dal napít; sumanasaḥ — květy; iva — jako; sadyaḥ — náhle; tatyaje — opustil; asmān — nás; bhavādṛk — jako ty; paricarati — slouží; katham — proč; tat — Jeho; pāda-padmam — lotosovým nohám; nu — divím se; padmā — Lakṣmī, bohyně štěstí; hi api — jistě proto, že; bata — běda; hṛta — ukradená; cetāḥ — její mysl; hi — jistě; uttamaḥ-śloka — Kṛṣṇy; jalpaiḥ — falešnými slovy.
Překlad
Poté, co nás Kṛṣṇa jen jedinkrát nechal napít se okouzlujícího nektaru Jeho rtů, náhle nás opustil, tak jako ty hned opouštíš nějaké květy. Jak je tedy možné, že bohyně Padmā poslušně slouží Jeho lotosovým nohám? Běda! Odpověď jistě musí být, že jí svými podvodnými slovy ukradl mysl.
Význam
V toto verši Śrīmatī Rādhārāṇī dále přirovnává Śrī Kṛṣṇu ke čmelákovi a ve své zoufalosti uvádí, že důvod, proč je bohyně štěstí neustále oddaná Jeho lotosovým nohám, musí být, že uvěřila Kṛṣṇovým falešným slibům. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho toto prohlášení Śrīmatī Rādhārāṇī ilustruje parijalpu, jak ji popisuje Śrī Ujjvala-nīlamaṇi (14.184):
prabhor nidayatā-śāṭhya-
cāpalyādy-upapādanāt
sva-vicakṣaṇatā-vyaktir
bhaṅgyā syāt parijalpitam
cāpalyādy-upapādanāt
sva-vicakṣaṇatā-vyaktir
bhaṅgyā syāt parijalpitam
„Parijalpa je řeč, v níž mluvčí pomocí různých prostředků ukazuje vlastní chytrost, když odhaluje nemilosrdnost, neupřímnost, nespolehlivost a tak dále svého Pána.“