Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.12
Verš
gopy uvāca
madhupa kitava-bandho mā spṛśaṅghriṁ sapatnyāḥ
kuca-vilulita-mālā-kuṅkuma-śmaśrubhir naḥ
vahatu madhu-patis tan-māninīnāṁ prasādaṁ
yadu-sadasi viḍambyaṁ yasya dūtas tvam īdṛk
madhupa kitava-bandho mā spṛśaṅghriṁ sapatnyāḥ
kuca-vilulita-mālā-kuṅkuma-śmaśrubhir naḥ
vahatu madhu-patis tan-māninīnāṁ prasādaṁ
yadu-sadasi viḍambyaṁ yasya dūtas tvam īdṛk
Synonyma
gopī uvāca — gopī pravila; madhupa — ó čmeláku; kitava — podvodníka; bandho — ó příteli; mā spṛśa — prosím nedotýkej se; aṅghrim — nohou; sapatnyāḥ — milenky, která je naší sokyní; kuca — z ňadra; vilulita — spadlým; mālā — z girlandy; kuṅkuma — s červeným kosmetickým práškem; śmaśrubhiḥ — knírky; naḥ — našich; vahatu — nechť přinese; madhu-patiḥ — Pán Madhuovy dynastie; tat — svým; māninīnām — ženám; prasādam — milost či laskavost; yadu-sadasi — v královském shromáždění Yaduovců; viḍambyam — terč posměchu nebo opovržení; yasya — jehož; dūtaḥ — posel; tvam — ty; īdṛk — takový.
Překlad
Gopī pravila: Ó čmeláku, ó příteli podvodníka, nedotýkej se Mých nohou svými knírky potřísněnými kuṅkumou, která se vetřela do Kṛṣṇovy girlandy, když ji mačkala ňadra Mé sokyně! Jen ať Kṛṣṇa těší ženy z Mathury. Ten, kdo posílá posla, jako jsi ty, bude ve shromáždění Yaduovců jistě terčem posměchu.
Význam
Śrīmatī Rādhārāṇī nepřímo kárala Kṛṣṇu, když kárala čmeláka, jehož považovala za Jeho posla. Oslovila čmeláka jako madhupu neboli „toho, jenž pije nektar (květů),“ a Kṛṣṇu jako madhu-patiho, „Madhuova pána.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že tento a následujících devět veršů jsou příklady deseti druhů vznětlivé řeči z úst milenky. Tento verš nese znaky prajalpy, již popisuje Śrīla Rūpa Gosvāmī v následujícím verši z jeho Ujjvala-nīlamaṇi (14.182):
asūyerṣyā-mada-yujā
yo 'vadhīraṇa-mudrayā
priyasyākauśalodgāraḥ
prajalpaḥ sa tu kīrtyate
yo 'vadhīraṇa-mudrayā
priyasyākauśalodgāraḥ
prajalpaḥ sa tu kīrtyate
„Prajalpa je řeč, která očerňuje netaktnost milence výrazy neúcty. Pronáší se v náladě zášti, žárlivosti a pýchy.“ Śrīla Viśvanātha Cakravartī poznamenává, že slovo kitava-bandho vyjadřuje zášť, spojení slov od sapatnyāḥ po naḥ žárlivost, slova mā spṛśa aṅghrim pýchu a řádek od vahatu po prasādam neúctu, zatímco poslední řádek, od yadu-sadasi po konec verše, odsuzuje Kṛṣṇovo netaktní chování vůči Rādhārāṇī.