Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.47.12

Verš

gopy uvāca
madhupa kitava-bandho mā spṛśaṅghriṁ sapatnyāḥ
kuca-vilulita-mālā-kuṅkuma-śmaśrubhir naḥ
vahatu madhu-patis tan-māninīnāṁ prasādaṁ
yadu-sadasi viḍambyaṁ yasya dūtas tvam īdṛk

Synonyma

gopī uvācagopī pravila; madhupa — ó čmeláku; kitava — podvodníka; bandho — ó příteli; spṛśa — prosím nedotýkej se; aṅghrim — nohou; sapatnyāḥ — milenky, která je naší sokyní; kuca — z ňadra; vilulita — spadlým; mālā — z girlandy; kuṅkuma — s červeným kosmetickým práškem; śmaśrubhiḥ — knírky; naḥ — našich; vahatu — nechť přinese; madhu-patiḥ — Pán Madhuovy dynastie; tat — svým; māninīnām — ženám; prasādam — milost či laskavost; yadu-sadasi — v královském shromáždĕní Yaduovců; viḍambyam — terč posmĕchu nebo opovržení; yasya — jehož; dūtaḥ — posel; tvam — ty; īdṛk — takový.

Překlad

Gopī pravila: Ó čmeláku, ó příteli podvodníka, nedotýkej se Mých nohou svými knírky potřísnĕnými kuṅkumou, která se vetřela do Kṛṣṇovy girlandy, když ji mačkala ňadra Mé sokynĕ! Jen ať Kṛṣṇa tĕší ženy z Mathury. Ten, kdo posílá posla, jako jsi ty, bude ve shromáždĕní Yaduovců jistĕ terčem posmĕchu.

Význam

Śrīmatī Rādhārāṇī nepřímo kárala Kṛṣṇu, když kárala čmeláka, jehož považovala za Jeho posla. Oslovila čmeláka jako madhupu neboli „toho, jenž pije nektar (kvĕtů),“ a Kṛṣṇu jako madhu-patiho, „Madhuova pána.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že tento a následujících devĕt veršů jsou příklady deseti druhů vznĕtlivé řeči z úst milenky. Tento verš nese znaky prajalpy, již popisuje Śrīla Rūpa Gosvāmī v následujícím verši z jeho Ujjvala-nīlamaṇi (14.182):

asūyerṣyā-mada-yujā
yo 'vadhīraṇa-mudrayā
priyasyākauśalodgāraḥ
prajalpaḥ sa tu kīrtyate

Prajalpa je řeč, která očerňuje netaktnost milence výrazy neúcty. Pronáší se v náladĕ zášti, žárlivosti a pýchy.“ Śrīla Viśvanātha Cakravartī poznamenává, že slovo kitava-bandho vyjadřuje zášť, spojení slov od sapatnyāḥ po naḥ žárlivost, slova mā spṛśa aṅghrim pýchu a řádek od vahatu po prasādam neúctu, zatímco poslední řádek, od yadu-sadasi po konec verše, odsuzuje Kṛṣṇovo netaktní chování vůči Rādhārāṇī.