Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.31
Verš
ātmā jñāna-mayaḥ śuddho
vyatirikto ’guṇānvayaḥ
suṣupti-svapna-jāgradbhir
māyā-vṛttibhir īyate
vyatirikto ’guṇānvayaḥ
suṣupti-svapna-jāgradbhir
māyā-vṛttibhir īyate
Synonyma
ātmā — duše; jñāna-mayaḥ — obsahující transcendentální poznání; śuddhaḥ — čistá; vyatiriktaḥ — oddělená; aguṇa-anvayaḥ — nezapojená v reakcích hmotných kvalit; suṣupti — v hlubokém spánku; svapna — v běžném spánku; jāgradbhiḥ — a při bdělém vědomí; māyā — hmotné energie; vṛttibhiḥ — prostřednictvím činností; īyate — je vnímaná.
Překlad
Duše je tvořená čistým vědomím neboli poznáním, a tak se liší od všeho hmotného a není zapojená ve spletitých vazbách přírodních kvalit. Můžeme ji vnímat skrze tři činnosti hmotné přírody známé jako bdělost, spánek a hluboký spánek.
Význam
Je zde jasně uvedeno, že duše, ātmā, je tvořena čistým poznáním, čistým vědomím, a je tedy ontologicky odlišná od hmotné přírody. Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že slovo ātmā může být také chápáno ve smyslu „Nejvyšší Duše, Pán Kṛṣṇa“. Jelikož Pán v předchozích verších právě vysvětlil, že všechny hmotné jevy jsou expanze Jeho samotného, slova māyā-vṛttibhir īyate vyjadřují, že hlubokým studiem tohoto světa dospějeme ke vnímání Boha. I z tohoto pohledu by gopī neměly naříkat.