Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.47.66

Verš

manaso vṛttayo naḥ syuḥ
kṛṣṇa pādāmbujāśrayāḥ
vāco ’bhidhāyinīr nāmnāṁ
kāyas tat-prahvaṇādiṣu

Synonyma

manasaḥ — myslí; vṛttayaḥ — činnosti; naḥ — naše; syuḥ — nechť jsou; kṛṣṇa — Kṛṣṇy; pāda-ambuja — u lotosových nohou; āśrayāḥ — vyhledávající útočištĕ; vācaḥ — naše slova; abhidhāyinīḥ — vyjadřující; nāmnām — Jeho jména; kāyaḥ — naše tĕla; tat — Jemu; prahvaṇa-ādiṣu — klanĕjící se a tak dále.

Překlad

(Nanda a ostatní pastevci řekli:) Nechť činnosti našich myslí vždy vyhledávají útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou, nechť naše slova vždy pronášejí Jeho jména a nechť se Mu naše tĕla vždy klaní a slouží Mu.

Význam

Obyvatelé Vṛndāvanu byli pevnĕ přesvĕdčeni, že i když nemohou mít přímou společnost svého milovaného Kṛṣṇy, nikdy vůči Nĕmu nebudou lhostejní. Všichni byli prvotřídní čistí oddaní Pána.