Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.66
Verš
manaso vṛttayo naḥ syuḥ
kṛṣṇa pādāmbujāśrayāḥ
vāco ’bhidhāyinīr nāmnāṁ
kāyas tat-prahvaṇādiṣu
kṛṣṇa pādāmbujāśrayāḥ
vāco ’bhidhāyinīr nāmnāṁ
kāyas tat-prahvaṇādiṣu
Synonyma
manasaḥ — myslí; vṛttayaḥ — činnosti; naḥ — naše; syuḥ — nechť jsou; kṛṣṇa — Kṛṣṇy; pāda-ambuja — u lotosových nohou; āśrayāḥ — vyhledávající útočiště; vācaḥ — naše slova; abhidhāyinīḥ — vyjadřující; nāmnām — Jeho jména; kāyaḥ — naše těla; tat — Jemu; prahvaṇa-ādiṣu — klanějící se a tak dále.
Překlad
(Nanda a ostatní pastevci řekli:) Nechť činnosti našich myslí vždy vyhledávají útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou, nechť naše slova vždy pronášejí Jeho jména a nechť se Mu naše těla vždy klaní a slouží Mu.
Význam
Obyvatelé Vṛndāvanu byli pevně přesvědčeni, že i když nemohou mít přímou společnost svého milovaného Kṛṣṇy, nikdy vůči Němu nebudou lhostejní. Všichni byli prvotřídní čistí oddaní Pána.