Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.29
Verš
śrī-bhagavān uvāca
bhavatīnāṁ viyogo me
na hi sarvātmanā kvacit
yathā bhūtāni bhūteṣu
khaṁ vāyv-agnir jalaṁ mahī
tathāhaṁ ca manaḥ-prāṇa-
bhūtendriya-guṇāśrayaḥ
bhavatīnāṁ viyogo me
na hi sarvātmanā kvacit
yathā bhūtāni bhūteṣu
khaṁ vāyv-agnir jalaṁ mahī
tathāhaṁ ca manaḥ-prāṇa-
bhūtendriya-guṇāśrayaḥ
Synonyma
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; bhavatīnām — vás žen; viyogaḥ — odloučení; me — ode Mne; na — není; hi — vskutku; sarva-ātmanā — od Duše veškeré existence; kvacit — kdykoliv; yathā — jako; bhūtāni — hmotné prvky; bhūteṣu — ve všech stvořených bytostech; kham — éter; vāyu-agniḥ — vzduch a oheň; jalam — voda; mahī — země; tathā — tak; aham — Já; ca — a; manaḥ — mysli; prāṇa — životního vzduchu; bhūta — hmotné prvky; indriya — tělesných smyslů; guṇa — a původních kvalit přírody; āśrayaḥ — přítomný jako jejich útočiště.
Překlad
Nejvyšší Pán pravil: Ve skutečnosti nejste ode Mne nikdy oddělené, neboť jsem Duše veškerého stvoření. Tak jako jsou přírodní prvky – éter, vzduch, oheň, voda a země – přítomné v každé stvořené věci, jsem Já přítomný v mysli, životním vzduchu a smyslech každé bytosti a také v hmotných prvcích a kvalitách hmotné přírody.
Význam
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho a Śrīly Viśvanātha Cakravartīho skrývá filosofický jazyk Pánova výroku hlubší význam. Nejvyšší Pán důvěrně říkal gopīm, že je u nich přítomný skrze opětování jejich jedinečné lásky k Němu, nejen jako Duše veškerého stvoření, ale také jako jejich jedinečný milenec. V tomto smyslu slovo guṇa vyjadřuje neobyčejné božské vlastnosti gopī, které přitahují Śrī Kṛṣṇu, a slovo sarvātmanā, které jsme zde přeložili ve vztahu k samotnému Pánu Kṛṣṇovi (odpovídající slovu me, které je také v instrumentálu), je rovněž chápáno ve smyslu sarvathā, „zcela“. Jinak řečeno, ačkoliv byl Pán Kṛṣṇa v jednom smyslu nepřítomný, nemohl být nikdy zcela nepřítomný, neboť ve své duchovní podobě zůstává vždy v srdcích a myslích gopī.
V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, a dalších knihách Śrīla Prabhupāda podrobně vysvětlil, že Pán Kṛṣṇa opustil gopī proto, aby posílil jejich lásku k Němu a, jak Uddhava poznamenal, aby požehnal další oddané tím, že odhalí sílu lásky gopī. Ve skutečnosti byl Pán duchovně s gopīmi, protože to jsou Jeho věčné společnice.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále podotýká, že pošetilé osoby dospějí k závěru, že Śrī Kṛṣṇa používal filosofický jazyk, jelikož chtěl vysvětlit gopīm základní body filosofie vědomí Kṛṣṇy, aby je tak přivedl k osvobození. Pravda je taková, že gopī jsou ty nejvznešenější osvobozené duše, a k pochopení jejich zábav se Śrī Kṛṣṇou musíme přijmout pomoc autorizovaných ācāryů. Když se gopī sešly na tanec rāsa, Śrī Kṛṣṇa se jim pokusil kázat karma-yogu a zdůrazňoval běžnou etiku a morálku, ale gopī byly nad touto úrovní. Podobně jim nyní Pán Kṛṣṇa nabízí jñāna-yogu neboli metafyzickou filosofii, ale ta gopīm také nic neříká, protože už dosáhly spontánní, čisté lásky ke Śrī Kṛṣṇovi.