Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.59
Verš
kvemāḥ striyo vana-carīr vyabhicāra-duṣṭāḥ
kṛṣṇe kva caiṣa paramātmani rūḍha-bhāvaḥ
nanv īśvaro ’nubhajato ’viduṣo ’pi sākṣāc
chreyas tanoty agada-rāja ivopayuktaḥ
kṛṣṇe kva caiṣa paramātmani rūḍha-bhāvaḥ
nanv īśvaro ’nubhajato ’viduṣo ’pi sākṣāc
chreyas tanoty agada-rāja ivopayuktaḥ
Synonyma
kva — kde, ve srovnání; imāḥ — tyto; striyaḥ — ženy; vana — v lesích; carīḥ — které se potulují; vyabhicāra — nevhodným chováním; duṣṭāḥ — znečištěné; kṛṣṇe — ke Kṛṣṇovi; kva ca — a kde; eṣaḥ — tento; parama-ātmani — k Nejvyšší Duši; rūḍha-bhāvaḥ — stav dokonalé lásky (odborně zvaný mahā-bhāva); nanu — jistě; īśvaraḥ — Pán, Osobnost Božství; anubhajataḥ — tomu, kdo Ho neustále uctívá; aviduṣaḥ — nevzdělanému; api — třebaže; sākṣāt — přímo; śreyaḥ — nejvyšší dobro; tanoti — uděluje; agada — léků; rājaḥ — král (neboli nektar, který pijí polobozi, aby dlouho žili); iva — jako kdyby; upayuktaḥ — užitý.
Překlad
Jak úžasné je, že tyto prosté ženy, které se toulají lesem, zdánlivě zkažené nevhodným chováním, dosáhly dokonalosti čisté lásky ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Duši! Je ale pravda, že samotný Nejvyšší Pán uděluje svá požehnání i nevědomému uctívači, tak jako nejlepší lék zabere, i když ho užije osoba neznalá jeho složení.
Význam
Použití slova kva v prvních dvou řádcích vyjadřuje ostrý kontrast mezi zdánlivě neslučitelnými věcmi, v tomto případě zdánlivě bezvýznamným a dokonce nečistým postavením gopī, zmíněným v první řádce, a jejich dosažením nejvyšší dokonalosti života, zmíněném v řádce druhé. V tomto ohledu Śrīla Viśvanātha Cakravartī popisuje tři druhy cizoložných žen. První je žena, která si užívá s manželem i milencem, přičemž není věrná ani jednomu. Jak běžná společnost, tak písma takové chování zavrhují. Druhá cizoložná žena opustí svého manžela, aby si užívala jen s milencem. Společnost a písma toto chování také zavrhují, ačkoliv o této pokleslé ženě může být řečeno, že má alespoň tu dobrou vlastnost, že se oddává jedinému muži. Cizoložná žena posledního druhu opustí manžela a užívá si postavení milenky samotného Nejvyššího Pána. Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvětluje, že ačkoliv hloupí, obyčejní lidé toto postavení kritizují, znalci duchovní vědy takové chování velebí. Proto učení členové společnosti a zjevená písma tuto soustředěnou oddanost Pánu chválí. Takové bylo chování gopī. Výraz vyabhicāra-duṣṭāḥ, „zkažené úchylkou“, vyjadřuje zdánlivou podobnost mezi chováním gopī a běžných cizoložných žen.