KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
Kṛṣṇa trestá hada Kāliyu
Tato kapitola popisuje zábavu Pána Śrī Kṛṣṇy, při níž v jezeře přiléhajícím k řece Yamuně přemohl hada Kāliyu a potom mu projevil milost jako odpověď na modlitby Kāliyových manželek, Nāga-patnī.
Pán Kṛṣṇa chtěl vodám Yamuny, které byly znečištěné Kāliyovým jedem, vrátit jejich čistotu, a proto vyšplhal na strom kadamba na břehu řeky a skočil do vody. Tam si pak začal nebojácně hrát jako omámený slon. Kāliya nemohl snést, že Kṛṣṇa vnikl do jeho osobního sídla, a tak bleskurychle připlaval k Pánu a kousl Ho do hrudi. Když to viděli Kṛṣṇovi přátelé, padli na zem v bezvědomí. Ve Vraji se tehdy objevila všemožná zlověstná znamení, jako otřesy země, padající hvězdy a chvění levých údů různých bytostí.
Obyvatelé Vṛndāvanu si mysleli: „Dnes šel Kṛṣṇa do lesa bez Balarāmy, takže nevíme, jaké nesmírné neštěstí Ho mohlo potkat.“ S těmito myšlenkami šli po Kṛṣṇových stopách ke břehu Yamuny. Ve vodě jezera přiléhajícího k řece spatřili Pána Kṛṣṇu, jenž byl životem jejich životů, obtočeného černým hadem. Pomysleli si, že tři světy jsou najednou prázdné, a všichni se chystali vstoupit do vody. Pán Balarāma je ale zadržel, neboť dobře znal Kṛṣṇovu moc.
Když potom Pán Kṛṣṇa viděl, jak jsou Jeho přátelé a příbuzní vystrašení, obrovsky zvětšil své tělo a donutil hada, aby povolil své sevření a pustil Ho. Pak začal Pán laškovně tančit na hadových hlavách. Při svém úžasném bujarém tanci Śrī Kṛṣṇa podupal jeho tisíc kápí, až hadovo tělo ochablo. Kāliya zvracel krev z tlam a konečně pochopil, že Kṛṣṇa je prvotní osobnost, Pán Nārāyaṇa, duchovní mistr všech pohyblivých i nehybných tvorů, a odevzdal se Mu.
Když Kāliyovy ženy, Nāga-patnī, viděly, jak je jejich manžel vyčerpaný, poklonily se u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. Tehdy Mu s nadějí, že svému manželovi zajistí osvobození, přednesly různé modlitby: „Je zcela na místě, že jsi našeho krutého manžela uvedl do tohoto stavu. Tvůj hněv mu přináší velký prospěch. Jakou zbožnost musel Kāliya nahromadit ve svých minulých životech! Dnes nese na hlavě prach z lotosových nohou Osobnosti Božství, který jen těžko získává i matka vesmíru, bohyně Lakṣmī. Prosím odpusť Kāliyovi jeho ohavnosti, které páchal z nevědomosti, a dovol mu žít.“
Kṛṣṇu uspokojily modlitby Nāga-patnī a pustil Kāliyu, jemuž se pomalu vracely smyslová a životní síla. Potom Kāliya zkroušeným hlasem uznal, jakých špatností se dopustil, a nakonec přednesl Kṛṣṇovi mnoho modliteb a prohlásil, že je připravený se zachovat podle Jeho příkazu. Kṛṣṇa mu řekl, aby s rodinou opustil jezero u Yamuny a vrátil se na ostrov Ramaṇaka.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, viděl, že řeku Yamunu znečistil černý had Kāliya, přál si ji očistit, a proto z ní hada vyhnal.
SLOKA 2: Král Parīkṣit se zeptal: Ó učený mudrci, vysvětli prosím, jak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, potrestal hada Kāliyu v bezedných vodách Yamuny a jak došlo k tomu, že tam Kāliya po tolik věků žil.
SLOKA 3: Ó brāhmaṇo, neomezený Nejvyšší Pán jedná, jak se Mu zlíbí. Kdo by se mohl nasytit, když naslouchá nektaru Jeho velkodušných zábav, kterým se věnoval jako pasáček krav ve Vṛndāvanu?
SLOKA 4: Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: V řece Kālindī (Yamuně) bylo jezero, které obýval had Kāliya, jehož palčivý jed neustále zahříval jeho vody až k varu. Dokonce i výpary z něho byly tak jedovaté, že ptáci, kteří nad tímto znečištěným jezerem letěli, do něj spadli.
SLOKA 5: Vítr, který vál nad tímto smrtícím jezerem, nesl kapky vody na břeh. Pouhým stykem s tímto jedovatým vánkem veškerá vegetace i živočichové na břehu umírali.
SLOKA 6: Pán Kṛṣṇa viděl, jak had Kāliya znečistil řeku Yamunu svým hrozivě silným jedem. Přemáhat zlomyslné démony bylo důvodem, proč Kṛṣṇa sestoupil z duchovního světa, a proto okamžitě vylezl do koruny vysokého stromu kadamba a připravil se k boji. Utáhl si opasek, plácl se do paží a pak skočil do otrávené vody.
SLOKA 7: Když Nejvyšší Pán dopadl do hadova jezera, místní hady to velmi podráždilo a začali těžce dýchat, takže znečišťovali jezero dalšími dávkami jedu. Síla, se kterou do jezera Pán dopadl, způsobila, že se na všech stranách vylilo z břehů a hrůzostrašné jedovaté vlny zaplavily okolní zemi až do vzdálenosti sta délek luku. To však není žádné překvapení, vždyť Nejvyšší Osobnost Božství vládne neomezenou silou.
SLOKA 8: Kṛṣṇa si začal hrát v Kāliyově jezeře jako majestátní slon – vířil svými mocnými pažemi, takže voda vydávala různé zvuky. Jakmile to Kāliya uslyšel, pochopil, že někdo vnikl do jeho jezera. To nemohl snést a hned se tam vydal.
SLOKA 9: Kāliya viděl, že Śrī Kṛṣṇa, jenž měl na sobě žluté hedvábné šaty, byl velmi jemný, Jeho přitažlivé tělo zářilo jako bílý mrak, na hrudi se Mu skvěl znak Śrīvatsa, Jeho obličej se nádherně usmíval a nohy připomínaly kalich lotosového květu. Pán si hrál ve vodě a vůbec neměl strach. Navzdory Jeho úžasnému vzhledu Ho záštiplný Kāliya rozzuřeně kousl do hrudi a pak Ho celého ovinul smyčkami svého těla.
SLOKA 10: Když pastevci viděli Kṛṣṇu, jenž pro ně byl nejdražším přítelem, jak je obtočený hadími smyčkami a nehýbe se, velmi je to rozrušilo. Již věnovali Kṛṣṇovi všechno – svá vlastní já, rodiny, bohatství, manželky a všechny své radosti. Při pohledu na Pána v sevření hada Kāliyi byla jejich inteligence ochromena zármutkem, lítostí a strachem a v tomto stavu padli na zem.
SLOKA 11: Nešťastné krávy, býci a mladé jalovičky žalostně volali po Kṛṣṇovi. Stáli nehnutě v zajetí strachu se zraky upřenými na Něho, jako kdyby chtěli začít plakat, ale byli v takovém šoku, že jim ani slza neukápla.
SLOKA 12: V oblasti Vṛndāvanu se tehdy objevily tři druhy zlověstných znamení – na zemi, na nebi a v tělech živých bytostí – ohlašující bezprostřední nebezpečí.
SLOKA 13-15: Když Nanda Mahārāja a ostatní pastevci viděli neblahá znamení, dostali strach, protože věděli, že Kṛṣṇa šel toho dne pást krávy bez staršího bratra Balarāmy. Kṛṣṇa byl pro ně samotným životem a Jemu věnovali své mysli, takže si neuvědomovali, jak velkou oplývá silou a majestátem. Usuzovali proto, že nepříznivá znamení naznačují, že Ho potkala smrt, a tak byli přemoženi smutkem, nářkem a strachem. Všichni obyvatelé Vṛndāvanu, včetně dětí, žen a starců, mysleli na Kṛṣṇu stejně, jako myslí kráva na své bezmocné malé tele, a takto zkroušení a trpící pospíchali z vesnice, aby Ho našli.
SLOKA 16: Nejvyšší Pán Balarāma, znalec všeho transcendentálního poznání, se usmíval a nic neříkal, když viděl, jak se obyvatelé Vṛndāvanu souží, neboť znal neobyčejnou sílu svého mladšího bratra.
SLOKA 17: Místní lidé hledali svého nejdražšího Kṛṣṇu, a tak chvátali po cestě značené Jeho stopami s jedinečnými znaky Osobnosti Božství ke břehům Yamuny.
SLOKA 18: Stopy Pána Kṛṣṇy, vládce společenství pastevců, nesly znaky lotosového květu, zrna ječmene, tyče na pohánění slonů, blesku a praporku. Můj milý králi Parīkṣite, obyvatelé Vṛndāvanu sledovali Jeho stopy na cestě mezi otisky kravských kopyt a rychle běželi podle nich.
SLOKA 19: Jak pospíchali cestou k řece Yamuně, z dálky viděli, že Kṛṣṇa je v jezeře obtočený černým hadem a nehýbe se. Dále viděli, že pasáčci upadli do bezvědomí a že zvířata stojí okolo a naříkají pro Kṛṣṇu. Pohled na to vše uvrhl obyvatele Vṛndāvanu do zármutku a zmatku.
SLOKA 20: Když mladé gopī, jejichž mysli byly neustále připoutané ke Kṛṣṇovi, neomezenému Nejvyššímu Pánu, viděly, že je nyní v sevření hada, vzpomínaly na Jeho láskyplné přátelství, usměvavé pohledy a rozmluvy s nimi. Planuly zármutkem a celý vesmír jim připadal prázdný.
SLOKA 21: I když byly starší gopī stejně zoufalé jako ona a ronily záplavy slz lítosti, musely silou držet Kṛṣṇovu matku, jejíž vědomí bylo zcela pohroužené do jejího syna. Tyto gopī stály jako mrtvoly, s očima upřenýma na Jeho tvář, a střídaly se ve vyprávění zábav miláčka Vraji.
SLOKA 22: Pán Balarāma pak uviděl, že se Nanda Mahārāja a ostatní pastevci, kteří Kṛṣṇovi zasvětili celé své životy, chystají vstoupit do hadova jezera. Jako Nejvyšší Osobnost Božství byl Pán Balarāma plně obeznámen se silou Pána Kṛṣṇy, a proto jim v tom zabránil.
SLOKA 23: Pán setrval nějakou dobu obtočený hadovými smyčkami jako obyčejný smrtelník. Když ale pochopil, že ženy, děti a ostatní obyvatelé Jeho vesnice Gokuly silně trpí kvůli tomu, jak Ho milují jako své jediné útočiště a životní cíl, okamžitě se vymanil z Kāliyova sevření.
SLOKA 24: Kāliyovo stočené tělo zakoušelo nesnesitelnou bolest, když Pán své tělo zvětšoval, a proto Ho had pustil. Rozhněvaně potom vztyčil do výšky své kápě, nehybně stál a ztěžka dýchal. Jeho nosní dírky vypadaly jako nádoby na vaření jedu a strnulé oči v jeho obličeji jako oharky. Takto had hleděl na Pána.
SLOKA 25: Kāliya si znovu a znovu olizoval pysky svými rozeklanými jazyky a zíral na Kṛṣṇu pohledem, ze kterého sálal hrozivý, jedovatý oheň. Kṛṣṇa ale hravě kroužil kolem něj, tak jako by si Garuḍa hrál s hadem. Kāliya na to reagoval tím, že se také pohyboval dokola a vyhlížel příležitost, kdy by mohl Pána uštknout.
SLOKA 26: Poté, co Śrī Kṛṣṇa, původ všeho, svým neúnavným kroužením hada značně oslabil, stlačil Kāliyovy vztyčené šíje a vyšvihl se na jeho široké hadí hlavy. Tak začal Pán Śrī Kṛṣṇa, původní učitel všech krásných umění, tančit a Jeho lotosové nohy sytě zrudly tím, jak se dotýkaly početných drahokamů na hadových hlavách.
SLOKA 27: Když Pánovi služebníci na nebeských planetách – Gandharvové, Siddhové, mudrci, Cāraṇové a manželky polobohů – viděli Pána tančit, hned se tam dostavili. S velkým potěšením se jali doprovázet Pánův tanec hrou na bubny, jako jsou mṛdaṅgy, paṇavy a ānaky. Věnovali Mu také písně, květy a modlitby.
SLOKA 28: Můj milý králi, Kāliya měl 101 vyčnívajících hlav a jakmile se jedna z nich neskláněla, Pán Śrī Kṛṣṇa, jenž udílí tresty krutým zloduchům, tu zatvrzelou hlavu udeřil svým dupnutím. Když se potom Kāliyi zmocnila smrtelná muka, hlavy se mu začaly točit a z tlam a nosních dírek zvracel hrozivou krev. Takto had zakoušel krajní bolest a utrpení.
SLOKA 29: Kāliya, jenž z očí vylučoval jedovaté výměšky, se občas opovážil zvednout některou ze svých hlav, těžce oddechující hněvem. Tehdy ji Pán pokořil tím, že na ní zatančil a nohou ji donutil, aby se poklonila. Polobozi brali každou z těchto exhibic jako příležitost uctívat Ho, prvotní Osobnost Božství, sprškami květů.
SLOKA 30: Můj milý králi Parīkṣite, úžasný, mocný tanec Pána Kṛṣṇy podupal a polámal všech tisíc Kāliyových kápí. Tehdy had, jenž z tlamy zvracel spoustu krve, konečně poznal ve Śrī Kṛṣṇovi věčnou Osobnost Božství, nejvyššího mistra všech pohyblivých i nehybných bytostí, Śrī Nārāyaṇa. Proto v mysli vyhledal u Pána útočiště.
SLOKA 31: Když Kāliyovy manželky viděly, jak se had unavil pod nevídanou tíhou Pána Kṛṣṇy, jenž ve svém břiše nese celý vesmír, a jak jsou Kāliyovy kápě podobné slunečníkům rozbité údery Kṛṣṇových pat, těžce to nesly. S neupravenými šaty, ozdobami a vlasy pak přistoupily k věčné Osobnosti Božství.
SLOKA 32: Ty zbožné ženy měly velmi rozrušené mysli. Postavily před sebe své děti a pak se poklonily Pánu všeho tvorstva tak, že se celými těly položily na zem. Přály si osvobození svého hříšného manžela a útočiště u Nejvyššího Pána, jenž skýtá konečné útočiště, a tak sepjaly ruce k modlitbě a obrátily se na Něho.
SLOKA 33: Manželky hada Kāliyi řekly: Potrestání, které musel tento hříšník podstoupit, je jistě oprávněné. Vždyť Ty jsi sestoupil do tohoto světa, abys potlačil zlomyslné a kruté osoby. Jsi tak nestranný, že hledíš stejně na své nepřátele jako na své vlastní syny, neboť když nějaké živé bytosti udílíš trest, víš, že je to pro její konečné dobro.
SLOKA 34: Svým jednáním nám zde ve skutečnosti prokazuješ milost, neboť trest, který udílíš zloduchům, nepochybně odstraňuje všechno jejich znečištění. Jelikož tato podmíněná duše, náš manžel, je tak hříšná, že dostala tělo hada, musíme Tvůj hněv vůči němu chápat jako Tvou milost.
SLOKA 35: Prováděl snad náš manžel v některém předchozím životě pečlivě askezi s myslí prostou pýchy a plnou úcty ke druhým? To proto Tě potěšil? Nebo snad v některém svém dřívějším životě pečlivě konal náboženské povinnosti se soucitem ke všem živým bytostem, a proto jsi s ním Ty, živote všech živých bytostí, nyní spokojený?
SLOKA 36: Ó Pane, my nevíme, jak získal had Kāliya tuto jedinečnou příležitost, že se ho dotkl prach ze Tvých lotosových nohou. Kvůli tomu podstupovala bohyně štěstí po staletí askezi, při které se vzdala všech ostatních tužeb a dodržovala přísné sliby.
SLOKA 37: Ti, kdo získali prach ze Tvých lotosových nohou, nikdy nedychtí po nebeském království, neomezené moci, postavení Brahmy či vládě nad Zemí. Nezajímají se ani o dokonalosti yogy či o samotné osvobození.
SLOKA 38: Ó Pane, tento Kāliya, král hadů, se narodil pod vlivem kvality nevědomosti a ovládá ho hněv, přesto však získal to, co je pro jiné obtížně dosažitelné. Vtěleným duším, které jsou plné tužeb a z toho důvodu putují v koloběhu rození a umírání, se mohou všechna požehnání projevit přímo před očima, když jen získají prach ze Tvých lotosových nohou.
SLOKA 39: Klaníme se Ti, Nejvyšší Pane, Osobnosti Božství. Přestože jsi přítomný v srdcích všech živých bytostí jako Nadduše, jsi také všudypřítomný. Přestože jsi původním útočištěm všech stvořených hmotných prvků, existuješ před jejich stvořením. A přestože jsi příčinou všeho, jako Nejvyšší Duše jsi transcendentální všem hmotným příčinám a následkům.
SLOKA 40: Klaníme se Tobě, Absolutní Pravdě, oceánu všeho transcendentálního vědomí a síly a vlastníkovi neomezených energií. Přestože jsi zcela prostý hmotných vlastností a proměn, jsi prvotním hybatelem hmotné přírody.
SLOKA 41: Klaníme se Tobě, jenž jsi samotným časem, útočištěm času a svědkem času ve všech jeho fázích. Jsi vesmírem a zároveň jeho odděleným pozorovatelem. Jsi jeho stvořitelem a jsi také souhrnem všech jeho příčin.
SLOKA 42-43: Klaníme se Tobě, jenž jsi svrchovanou duší hmotných prvků, subtilního základu vnímání, smyslů, životního vzduchu, mysli, inteligence a vědomí. Tvým řízením se nekonečně malé duchovní duše mylně ztotožňují se třemi kvalitami hmotné přírody, a tak je zahaleno jejich vnímání pravého vlastního já. Klaníme se Tobě, neomezené Nejvyšší Osobnosti Božství, svrchovaně jemnému, vševědoucímu Pánu, vždy setrvávajícímu v neměnné transcendenci, jenž povoluješ protichůdné názory různých filosofií a jenž jsi energií podporující vyjádřené myšlenky i slova, která je vyjadřují.
SLOKA 44: Znovu a znovu se klaníme Tobě, jenž jsi základem všech směrodatných důkazů, jenž jsi autorem a konečným zdrojem zjevených písem a jenž se projevuješ v těch védských textech, které povzbuzují k uspokojování smyslů, i v těch, které povzbuzují ke zřeknutí se hmotného světa.
SLOKA 45: Klaníme se Pánu Kṛṣṇovi a Pánu Rāmovi, synům Vasudevy, a Pánu Pradyumnovi a Pánu Aniruddhovi. S úctou se klaníme Pánu všech čistých oddaných Viṣṇua.
SLOKA 46: Klaníme se Tobě, ó Pane, jenž projevuješ různé hmotné a duchovní vlastnosti. Zahaluješ se hmotnými kvalitami a přesto činnost týchž hmotných kvalit nakonec vyjevuje Tvou existenci. Zaujímáš od hmotných kvalit oddělené postavení svědka a plně Tě znát mohou jen Tvoji oddaní.
SLOKA 47: Ó Pane Hṛṣīkeśo, vládce smyslů, prosíme dovol nám poklonit se Tobě, jehož zábavy jsou nepředstavitelně slavné. Tvou existenci lze vyvodit z nutnosti stvořitele, jenž projevuje všechno ve vesmíru. Přestože Tě však Tvoji oddaní mohou takto poznat, vůči neoddaným zachováváš mlčení a zůstáváš pohroužený ve své niterné spokojenosti.
SLOKA 48: Klaníme se Tobě, jenž znáš cíl všech bytostí, na vyšší i nižší úrovni, a jenž řídíš vše, co existuje. Lišíš se od vesmírného stvoření, ale zároveň jsi základem, na němž se iluze hmotného stvoření vyvíjí, a jsi také svědkem této iluze. Jsi zkrátka hlavní příčinou celého světa.
SLOKA 49: Ó všemocný Pane, i když nemáš důvod se zapojovat do hmotných činností, přesto jednáš prostřednictvím své věčné energie času, abys zařídil stvoření, udržování a zničení tohoto vesmíru. Děláš to tak, že probouzíš charakteristické vlastnosti každé z kvalit přírody, jež před stvořením setrvávají v neprojeveném stavu. Samotným pohledem ve hravé náladě dokonale provádíš všechny tyto činnosti řízení vesmíru.
SLOKA 50: Všechna hmotná těla všude ve třech světech – ta, která jsou klidná, ovlivněná kvalita dobra, ta, která jsou vzrušená, ovlivněná kvalitou vášně, i ta, která jsou pošetilá, ovlivněná kvalitou nevědomosti – jsou tedy Tvoje výtvory. Přesto jsou Ti však živé bytosti s těly pod vlivem kvality dobra zvláště drahé, a nyní jsi přítomný na Zemi, abys je udržoval a chránil jejich náboženské zásady.
SLOKA 51: Pán by měl alespoň jednou tolerovat přečin, kterého se dopustilo jeho dítě či poddaný. Ó svrchovaná klidná Duše, měl bys proto odpustit našemu pošetilému manželovi, který nepochopil, kdo jsi.
SLOKA 52: Ó Nejvyšší Pane, buď prosím milostivý. Svaté osoby by měly soucítit se ženami, jako jsme my. Tento had umírá. Prosím vrať nám našeho manžela, který je naším životem.
SLOKA 53: Nyní nám, svým služebným, prosím řekni, co máme udělat. Každý, kdo s vírou splní Tvůj příkaz, se jistě automaticky zbaví všeho strachu.
SLOKA 54: Śukadeva Gosvāmī pravil: Nejvyšší Pán, jehož Nāga-patnī takto oslavovaly, pak propustil hada Kāliyu, který upadal do bezvědomí, neboť měl hlavy rozbité údery Pánových lotosových nohou.
SLOKA 55: Kāliyovi se pozvolna vrátila životní síla a schopnosti smyslů. Nebohý had, jenž dýchal nahlas a s bolestí, pak s pokornou odevzdaností oslovil Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství.
SLOKA 56: Had Kāliya řekl: Již jen proto, že jsme se narodili jako had, jsme zlí, nevědomí a stále hněviví. Ó Pane, obyčejné bytosti se velmi těžko zbavují své podmíněné povahy, na základě které se ztotožňují s tím, co je neskutečné.
SLOKA 57: Ó svrchovaný stvořiteli, to Ty tvoříš tento vesmír složený z rozmanitého uspořádání hmotných kvalit a v průběhu toho projevuješ různé druhy osobností a forem života, různé síly smyslů a fyzické síly a různé matky a otce s různorodými mentalitami a podobami.
SLOKA 58: Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, mezi všemi druhy života ve Tvém hmotném stvoření máme my hadi vždy hněvivou povahu. Jak bychom se jí mohli sami zbavit, když jsme takto ošálení Tvou matoucí energií, od níž je velmi těžké se oprostit?
SLOKA 59: Ó Pane, jako vševědoucí Pán vesmíru jsi Ty skutečnou příčinou osvobození od iluze. Prosím zařiď pro nás cokoliv považuješ za vhodné, ať je to milost či trest.
SLOKA 60: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž jednal jako lidská bytost, vyslechl Kāliyova slova, odpověděl: Ó hade, už tady nesmíš dále zůstat. Vrať se ihned se svou družinou dětí, manželek a dalších příbuzných a přátel zpátky do oceánu. Tuto řeku nechť využívají krávy a lidé.
SLOKA 61: Jestliže bude nějaký smrtelník pozorně vzpomínat na tento příkaz, který ti dávám (abys opustil Vṛndāvan a odebral se do oceánu), a bude o této události vyprávět během východu i západu slunce, nikdy se tě nebude bát.
SLOKA 62: Pokud se někdo vykoupe na tomto místě, kde proběhla Má zábava, a obětuje vodu z tohoto jezera polobohům a dalším osobnostem hodným uctívání nebo pokud bude držet půst, řádně Mě uctívat a vzpomínat na Mě, jistě se zbaví všech hříšných reakcí.
SLOKA 63: Kvůli strachu z Garuḍy jsi opustil ostrov Ramaṇaka a vyhledal útočiště v tomto jezeře. Jelikož jsi teď ale poznačený otisky Mých chodidel, Garuḍa se už nebude pokoušet tě pozřít.
SLOKA 64: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, poté, co ho Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož činnosti jsou úžasné, osvobodil, Kāliya se připojil ke svým manželkám a společně Pána s velkou radostí a vážností uctívali.
SLOKA 65-67: Kāliya uctil Pána vesmíru tím, že Mu daroval skvostné šaty s náhrdelníky, drahokamy a dalšími cennými ozdobami, s prvotřídními voňavkami a mastmi a s velkou girlandou z lotosových květů. Když Kāliya takto potěšil Pána, jehož prapor nese symbol Garuḍy, cítil se spokojený. Poté, co od Pána dostal svolení se vzdálit, Ho obřadně obešel a složil Mu poklony. Pak vzal své manželky, přátele a děti a odebral se na svůj ostrov v moři. V tu samou chvíli, kdy Kāliya odešel, se Yamunā vrátila do svého původního stavu, nedotčená jedem a plná vody jako nektar. To se stalo milostí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž projevoval zdánlivě lidskou podobu, aby se těšil ze svých zábav.