Skip to main content

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Kṛṣṇa trestá hada Kāliyu

Tato kapitola popisuje zábavu Pána Śrī Kṛṣṇy, při níž v jezeře přiléhajícím k řece Yamunĕ přemohl hada Kāliyu a potom mu projevil milost jako odpovĕď na modlitby Kāliyových manželek, Nāga-patnī.

Pán Kṛṣṇa chtĕl vodám Yamuny, které byly znečištĕné Kāliyovým jedem, vrátit jejich čistotu, a proto vyšplhal na strom kadamba na břehu řeky a skočil do vody. Tam si pak začal nebojácnĕ hrát jako omámený slon. Kāliya nemohl snést, že Kṛṣṇa vnikl do jeho osobního sídla, a tak bleskurychle připlaval k Pánu a kousl Ho do hrudi. Když to vidĕli Kṛṣṇovi přátelé, padli na zem v bezvĕdomí. Ve Vraji se tehdy objevila všemožná zlovĕstná znamení, jako otřesy zemĕ, padající hvĕzdy a chvĕní levých údů různých bytostí.

Obyvatelé Vṛndāvanu si mysleli: „Dnes šel Kṛṣṇa do lesa bez Balarāmy, takže nevíme, jaké nesmírné neštĕstí Ho mohlo potkat.“ S tĕmito myšlenkami šli po Kṛṣṇových stopách ke břehu Yamuny. Ve vodĕ jezera přiléhajícího k řece spatřili Pána Kṛṣṇu, jenž byl životem jejich životů, obtočeného černým hadem. Pomysleli si, že tři svĕty jsou najednou prázdné, a všichni se chystali vstoupit do vody. Pán Balarāma je ale zadržel, neboť dobře znal Kṛṣṇovu moc.

Když potom Pán Kṛṣṇa vidĕl, jak jsou Jeho přátelé a příbuzní vystrašení, obrovsky zvĕtšil své tĕlo a donutil hada, aby povolil své sevření a pustil Ho. Pak začal Pán laškovnĕ tančit na hadových hlavách. Při svém úžasném bujarém tanci Śrī Kṛṣṇa podupal jeho tisíc kápí, až hadovo tĕlo ochablo. Kāliya zvracel krev z tlam a konečnĕ pochopil, že Kṛṣṇa je prvotní osobnost, Pán Nārāyaṇa, duchovní mistr všech pohyblivých i nehybných tvorů, a odevzdal se Mu.

Když Kāliyovy ženy, Nāga-patnī, vidĕly, jak je jejich manžel vyčerpaný, poklonily se u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. Tehdy Mu s nadĕjí, že svému manželovi zajistí osvobození, přednesly různé modlitby: „Je zcela na místĕ, že jsi našeho krutého manžela uvedl do tohoto stavu. Tvůj hnĕv mu přináší velký prospĕch. Jakou zbožnost musel Kāliya nahromadit ve svých minulých životech! Dnes nese na hlavĕ prach z lotosových nohou Osobnosti Božství, který jen tĕžko získává i matka vesmíru, bohynĕ Lakṣmī. Prosím odpusť Kāliyovi jeho ohavnosti, které páchal z nevĕdomosti, a dovol mu žít.“

Kṛṣṇu uspokojily modlitby Nāga-patnī a pustil Kāliyu, jemuž se pomalu vracely smyslová a životní síla. Potom Kāliya zkroušeným hlasem uznal, jakých špatností se dopustil, a nakonec přednesl Kṛṣṇovi mnoho modliteb a prohlásil, že je připravený se zachovat podle Jeho příkazu. Kṛṣṇa mu řekl, aby s rodinou opustil jezero u Yamuny a vrátil se na ostrov Ramaṇaka.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, vidĕl, že řeku Yamunu znečistil černý had Kāliya, přál si ji očistit, a proto z ní hada vyhnal.
Sloka 2:
Král Parīkṣit se zeptal: Ó učený mudrci, vysvĕtli prosím, jak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, potrestal hada Kāliyu v bezedných vodách Yamuny a jak došlo k tomu, že tam Kāliya po tolik vĕků žil.
Sloka 3:
Ó brāhmaṇo, neomezený Nejvyšší Pán jedná, jak se Mu zlíbí. Kdo by se mohl nasytit, když naslouchá nektaru Jeho velkodušných zábav, kterým se vĕnoval jako pasáček krav ve Vṛndāvanu?
Sloka 4:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: V řece Kālindī (Yamunĕ) bylo jezero, které obýval had Kāliya, jehož palčivý jed neustále zahříval jeho vody až k varu. Dokonce i výpary z nĕho byly tak jedovaté, že ptáci, kteří nad tímto znečištĕným jezerem letĕli, do nĕj spadli.
Sloka 5:
Vítr, který vál nad tímto smrtícím jezerem, nesl kapky vody na břeh. Pouhým stykem s tímto jedovatým vánkem veškerá vegetace i živočichové na břehu umírali.
Sloka 6:
Pán Kṛṣṇa vidĕl, jak had Kāliya znečistil řeku Yamunu svým hrozivĕ silným jedem. Přemáhat zlomyslné démony bylo důvodem, proč Kṛṣṇa sestoupil z duchovního svĕta, a proto okamžitĕ vylezl do koruny vysokého stromu kadamba a připravil se k boji. Utáhl si opasek, plácl se do paží a pak skočil do otrávené vody.
Sloka 7:
Když Nejvyšší Pán dopadl do hadova jezera, místní hady to velmi podráždilo a začali tĕžce dýchat, takže znečišťovali jezero dalšími dávkami jedu. Síla, se kterou do jezera Pán dopadl, způsobila, že se na všech stranách vylilo z břehů a hrůzostrašné jedovaté vlny zaplavily okolní zemi až do vzdálenosti sta délek luku. To však není žádné překvapení, vždyť Nejvyšší Osobnost Božství vládne neomezenou silou.
Sloka 8:
Kṛṣṇa si začal hrát v Kāliyovĕ jezeře jako majestátní slon – vířil svými mocnými pažemi, takže voda vydávala různé zvuky. Jakmile to Kāliya uslyšel, pochopil, že nĕkdo vnikl do jeho jezera. To nemohl snést a hned se tam vydal.
Sloka 9:
Kāliya vidĕl, že Śrī Kṛṣṇa, jenž mĕl na sobĕ žluté hedvábné šaty, byl velmi jemný, Jeho přitažlivé tĕlo zářilo jako bílý mrak, na hrudi se Mu skvĕl znak Śrīvatsa, Jeho obličej se nádhernĕ usmíval a nohy připomínaly kalich lotosového kvĕtu. Pán si hrál ve vodĕ a vůbec nemĕl strach. Navzdory Jeho úžasnému vzhledu Ho záštiplný Kāliya rozzuřenĕ kousl do hrudi a pak Ho celého ovinul smyčkami svého tĕla.
Sloka 10:
Když pastevci vidĕli Kṛṣṇu, jenž pro nĕ byl nejdražším přítelem, jak je obtočený hadími smyčkami a nehýbe se, velmi je to rozrušilo. Již vĕnovali Kṛṣṇovi všechno – svá vlastní já, rodiny, bohatství, manželky a všechny své radosti. Při pohledu na Pána v sevření hada Kāliyi byla jejich inteligence ochromena zármutkem, lítostí a strachem a v tomto stavu padli na zem.
Sloka 11:
Nešťastné krávy, býci a mladé jalovičky žalostnĕ volali po Kṛṣṇovi. Stáli nehnutĕ v zajetí strachu se zraky upřenými na Nĕho, jako kdyby chtĕli začít plakat, ale byli v takovém šoku, že jim ani slza neukápla.
Sloka 12:
V oblasti Vṛndāvanu se tehdy objevily tři druhy zlovĕstných znamení – na zemi, na nebi a v tĕlech živých bytostí – ohlašující bezprostřední nebezpečí.
Sloka 13-15:
Když Nanda Mahārāja a ostatní pastevci vidĕli neblahá znamení, dostali strach, protože vĕdĕli, že Kṛṣṇa šel toho dne pást krávy bez staršího bratra Balarāmy. Kṛṣṇa byl pro nĕ samotným životem a Jemu vĕnovali své mysli, takže si neuvĕdomovali, jak velkou oplývá silou a majestátem. Usuzovali proto, že nepříznivá znamení naznačují, že Ho potkala smrt, a tak byli přemoženi smutkem, nářkem a strachem. Všichni obyvatelé Vṛndāvanu, včetnĕ dĕtí, žen a starců, mysleli na Kṛṣṇu stejnĕ, jako myslí kráva na své bezmocné malé tele, a takto zkroušení a trpící pospíchali z vesnice, aby Ho našli.
Sloka 16:
Nejvyšší Pán Balarāma, znalec všeho transcendentálního poznání, se usmíval a nic neříkal, když vidĕl, jak se obyvatelé Vṛndāvanu souží, neboť znal neobyčejnou sílu svého mladšího bratra.
Sloka 17:
Místní lidé hledali svého nejdražšího Kṛṣṇu, a tak chvátali po cestĕ značené Jeho stopami s jedinečnými znaky Osobnosti Božství ke břehům Yamuny.
Sloka 18:
Stopy Pána Kṛṣṇy, vládce společenství pastevců, nesly znaky lotosového kvĕtu, zrna ječmene, tyče na pohánĕní slonů, blesku a praporku. Můj milý králi Parīkṣite, obyvatelé Vṛndāvanu sledovali Jeho stopy na cestĕ mezi otisky kravských kopyt a rychle bĕželi podle nich.
Sloka 19:
Jak pospíchali cestou k řece Yamunĕ, z dálky vidĕli, že Kṛṣṇa je v jezeře obtočený černým hadem a nehýbe se. Dále vidĕli, že pasáčci upadli do bezvĕdomí a že zvířata stojí okolo a naříkají pro Kṛṣṇu. Pohled na to vše uvrhl obyvatele Vṛndāvanu do zármutku a zmatku.
Sloka 20:
Když mladé gopī, jejichž mysli byly neustále připoutané ke Kṛṣṇovi, neomezenému Nejvyššímu Pánu, vidĕly, že je nyní v sevření hada, vzpomínaly na Jeho láskyplné přátelství, usmĕvavé pohledy a rozmluvy s nimi. Planuly zármutkem a celý vesmír jim připadal prázdný.
Sloka 21:
I když byly starší gopī stejnĕ zoufalé jako ona a ronily záplavy slz lítosti, musely silou držet Kṛṣṇovu matku, jejíž vĕdomí bylo zcela pohroužené do jejího syna. Tyto gopī stály jako mrtvoly, s očima upřenýma na Jeho tvář, a střídaly se ve vyprávĕní zábav miláčka Vraji.
Sloka 22:
Pán Balarāma pak uvidĕl, že se Nanda Mahārāja a ostatní pastevci, kteří Kṛṣṇovi zasvĕtili celé své životy, chystají vstoupit do hadova jezera. Jako Nejvyšší Osobnost Božství byl Pán Balarāma plnĕ obeznámen se silou Pána Kṛṣṇy, a proto jim v tom zabránil.
Sloka 23:
Pán setrval nĕjakou dobu obtočený hadovými smyčkami jako obyčejný smrtelník. Když ale pochopil, že ženy, dĕti a ostatní obyvatelé Jeho vesnice Gokuly silnĕ trpí kvůli tomu, jak Ho milují jako své jediné útočištĕ a životní cíl, okamžitĕ se vymanil z Kāliyova sevření.
Sloka 24:
Kāliyovo stočené tĕlo zakoušelo nesnesitelnou bolest, když Pán své tĕlo zvĕtšoval, a proto Ho had pustil. Rozhnĕvanĕ potom vztyčil do výšky své kápĕ, nehybnĕ stál a ztĕžka dýchal. Jeho nosní dírky vypadaly jako nádoby na vaření jedu a strnulé oči v jeho obličeji jako oharky. Takto had hledĕl na Pána.
Sloka 25:
Kāliya si znovu a znovu olizoval pysky svými rozeklanými jazyky a zíral na Kṛṣṇu pohledem, ze kterého sálal hrozivý, jedovatý oheň. Kṛṣṇa ale hravĕ kroužil kolem nĕj, tak jako by si Garuḍa hrál s hadem. Kāliya na to reagoval tím, že se také pohyboval dokola a vyhlížel příležitost, kdy by mohl Pána uštknout.
Sloka 26:
Poté, co Śrī Kṛṣṇa, původ všeho, svým neúnavným kroužením hada značnĕ oslabil, stlačil Kāliyovy vztyčené šíje a vyšvihl se na jeho široké hadí hlavy. Tak začal Pán Śrī Kṛṣṇa, původní učitel všech krásných umĕní, tančit a Jeho lotosové nohy sytĕ zrudly tím, jak se dotýkaly početných drahokamů na hadových hlavách.
Sloka 27:
Když Pánovi služebníci na nebeských planetách – Gandharvové, Siddhové, mudrci, Cāraṇové a manželky polobohů – vidĕli Pána tančit, hned se tam dostavili. S velkým potĕšením se jali doprovázet Pánův tanec hrou na bubny, jako jsou mṛdaṅgy, paṇavy a ānaky. Vĕnovali Mu také písnĕ, kvĕty a modlitby.
Sloka 28:
Můj milý králi, Kāliya mĕl 101 vyčnívajících hlav a jakmile se jedna z nich nesklánĕla, Pán Śrī Kṛṣṇa, jenž udílí tresty krutým zloduchům, tu zatvrzelou hlavu udeřil svým dupnutím. Když se potom Kāliyi zmocnila smrtelná muka, hlavy se mu začaly točit a z tlam a nosních dírek zvracel hrozivou krev. Takto had zakoušel krajní bolest a utrpení.
Sloka 29:
Kāliya, jenž z očí vylučoval jedovaté výmĕšky, se občas opovážil zvednout nĕkterou ze svých hlav, tĕžce oddechující hnĕvem. Tehdy ji Pán pokořil tím, že na ní zatančil a nohou ji donutil, aby se poklonila. Polobozi brali každou z tĕchto exhibic jako příležitost uctívat Ho, prvotní Osobnost Božství, sprškami kvĕtů.
Sloka 30:
Můj milý králi Parīkṣite, úžasný, mocný tanec Pána Kṛṣṇy podupal a polámal všech tisíc Kāliyových kápí. Tehdy had, jenž z tlamy zvracel spoustu krve, konečnĕ poznal ve Śrī Kṛṣṇovi vĕčnou Osobnost Božství, nejvyššího mistra všech pohyblivých i nehybných bytostí, Śrī Nārāyaṇa. Proto v mysli vyhledal u Pána útočištĕ.
Sloka 31:
Když Kāliyovy manželky vidĕly, jak se had unavil pod nevídanou tíhou Pána Kṛṣṇy, jenž ve svém břiše nese celý vesmír, a jak jsou Kāliyovy kápĕ podobné slunečníkům rozbité údery Kṛṣṇových pat, tĕžce to nesly. S neupravenými šaty, ozdobami a vlasy pak přistoupily k vĕčné Osobnosti Božství.
Sloka 32:
Ty zbožné ženy mĕly velmi rozrušené mysli. Postavily před sebe své dĕti a pak se poklonily Pánu všeho tvorstva tak, že se celými tĕly položily na zem. Přály si osvobození svého hříšného manžela a útočištĕ u Nejvyššího Pána, jenž skýtá konečné útočištĕ, a tak sepjaly ruce k modlitbĕ a obrátily se na Nĕho.
Sloka 33:
Manželky hada Kāliyi řekly: Potrestání, které musel tento hříšník podstoupit, je jistĕ oprávnĕné. Vždyť Ty jsi sestoupil do tohoto svĕta, abys potlačil zlomyslné a kruté osoby. Jsi tak nestranný, že hledíš stejnĕ na své nepřátele jako na své vlastní syny, neboť když nĕjaké živé bytosti udílíš trest, víš, že je to pro její konečné dobro.
Sloka 34:
Svým jednáním nám zde ve skutečnosti prokazuješ milost, neboť trest, který udílíš zloduchům, nepochybnĕ odstraňuje všechno jejich znečištĕní. Jelikož tato podmínĕná duše, náš manžel, je tak hříšná, že dostala tĕlo hada, musíme Tvůj hnĕv vůči nĕmu chápat jako Tvou milost.
Sloka 35:
Provádĕl snad náš manžel v nĕkterém předchozím životĕ pečlivĕ askezi s myslí prostou pýchy a plnou úcty ke druhým? To proto Tĕ potĕšil? Nebo snad v nĕkterém svém dřívĕjším životĕ pečlivĕ konal náboženské povinnosti se soucitem ke všem živým bytostem, a proto jsi s ním Ty, živote všech živých bytostí, nyní spokojený?
Sloka 36:
Ó Pane, my nevíme, jak získal had Kāliya tuto jedinečnou příležitost, že se ho dotkl prach ze Tvých lotosových nohou. Kvůli tomu podstupovala bohynĕ štĕstí po staletí askezi, při které se vzdala všech ostatních tužeb a dodržovala přísné sliby.
Sloka 37:
Ti, kdo získali prach ze Tvých lotosových nohou, nikdy nedychtí po nebeském království, neomezené moci, postavení Brahmy či vládĕ nad Zemí. Nezajímají se ani o dokonalosti yogy či o samotné osvobození.
Sloka 38:
Ó Pane, tento Kāliya, král hadů, se narodil pod vlivem kvality nevĕdomosti a ovládá ho hnĕv, přesto však získal to, co je pro jiné obtížnĕ dosažitelné. Vtĕleným duším, které jsou plné tužeb a z toho důvodu putují v kolobĕhu rození a umírání, se mohou všechna požehnání projevit přímo před očima, když jen získají prach ze Tvých lotosových nohou.
Sloka 39:
Klaníme se Ti, Nejvyšší Pane, Osobnosti Božství. Přestože jsi přítomný v srdcích všech živých bytostí jako Nadduše, jsi také všudypřítomný. Přestože jsi původním útočištĕm všech stvořených hmotných prvků, existuješ před jejich stvořením. A přestože jsi příčinou všeho, jako Nejvyšší Duše jsi transcendentální všem hmotným příčinám a následkům.
Sloka 40:
Klaníme se Tobĕ, Absolutní Pravdĕ, oceánu všeho transcendentálního vĕdomí a síly a vlastníkovi neomezených energií. Přestože jsi zcela prostý hmotných vlastností a promĕn, jsi prvotním hybatelem hmotné přírody.
Sloka 41:
Klaníme se Tobĕ, jenž jsi samotným časem, útočištĕm času a svĕdkem času ve všech jeho fázích. Jsi vesmírem a zároveň jeho oddĕleným pozorovatelem. Jsi jeho stvořitelem a jsi také souhrnem všech jeho příčin.
Sloka 42-43:
Klaníme se Tobĕ, jenž jsi svrchovanou duší hmotných prvků, subtilního základu vnímání, smyslů, životního vzduchu, mysli, inteligence a vĕdomí. Tvým řízením se nekonečnĕ malé duchovní duše mylnĕ ztotožňují se třemi kvalitami hmotné přírody, a tak je zahaleno jejich vnímání pravého vlastního já. Klaníme se Tobĕ, neomezené Nejvyšší Osobnosti Božství, svrchovanĕ jemnému, vševĕdoucímu Pánu, vždy setrvávajícímu v nemĕnné transcendenci, jenž povoluješ protichůdné názory různých filosofií a jenž jsi energií podporující vyjádřené myšlenky i slova, která je vyjadřují.
Sloka 44:
Znovu a znovu se klaníme Tobĕ, jenž jsi základem všech smĕrodatných důkazů, jenž jsi autorem a konečným zdrojem zjevených písem a jenž se projevuješ v tĕch védských textech, které povzbuzují k uspokojování smyslů, i v tĕch, které povzbuzují ke zřeknutí se hmotného svĕta.
Sloka 45:
Klaníme se Pánu Kṛṣṇovi a Pánu Rāmovi, synům Vasudevy, a Pánu Pradyumnovi a Pánu Aniruddhovi. S úctou se klaníme Pánu všech čistých oddaných Viṣṇua.
Sloka 46:
Klaníme se Tobĕ, ó Pane, jenž projevuješ různé hmotné a duchovní vlastnosti. Zahaluješ se hmotnými kvalitami a přesto činnost týchž hmotných kvalit nakonec vyjevuje Tvou existenci. Zaujímáš od hmotných kvalit oddĕlené postavení svĕdka a plnĕ Tĕ znát mohou jen Tvoji oddaní.
Sloka 47:
Ó Pane Hṛṣīkeśo, vládce smyslů, prosíme dovol nám poklonit se Tobĕ, jehož zábavy jsou nepředstavitelnĕ slavné. Tvou existenci lze vyvodit z nutnosti stvořitele, jenž projevuje všechno ve vesmíru. Přestože Tĕ však Tvoji oddaní mohou takto poznat, vůči neoddaným zachováváš mlčení a zůstáváš pohroužený ve své niterné spokojenosti.
Sloka 48:
Klaníme se Tobĕ, jenž znáš cíl všech bytostí, na vyšší i nižší úrovni, a jenž řídíš vše, co existuje. Lišíš se od vesmírného stvoření, ale zároveň jsi základem, na nĕmž se iluze hmotného stvoření vyvíjí, a jsi také svĕdkem této iluze. Jsi zkrátka hlavní příčinou celého svĕta.
Sloka 49:
Ó všemocný Pane, i když nemáš důvod se zapojovat do hmotných činností, přesto jednáš prostřednictvím své vĕčné energie času, abys zařídil stvoření, udržování a zničení tohoto vesmíru. Dĕláš to tak, že probouzíš charakteristické vlastnosti každé z kvalit přírody, jež před stvořením setrvávají v neprojeveném stavu. Samotným pohledem ve hravé náladĕ dokonale provádíš všechny tyto činnosti řízení vesmíru.
Sloka 50:
Všechna hmotná tĕla všude ve třech svĕtech – ta, která jsou klidná, ovlivnĕná kvalita dobra, ta, která jsou vzrušená, ovlivnĕná kvalitou vášnĕ, i ta, která jsou pošetilá, ovlivnĕná kvalitou nevĕdomosti – jsou tedy Tvoje výtvory. Přesto jsou Ti však živé bytosti s tĕly pod vlivem kvality dobra zvláštĕ drahé, a nyní jsi přítomný na Zemi, abys je udržoval a chránil jejich náboženské zásady.
Sloka 51:
Pán by mĕl alespoň jednou tolerovat přečin, kterého se dopustilo jeho dítĕ či poddaný. Ó svrchovaná klidná Duše, mĕl bys proto odpustit našemu pošetilému manželovi, který nepochopil, kdo jsi.
Sloka 52:
Ó Nejvyšší Pane, buď prosím milostivý. Svaté osoby by mĕly soucítit se ženami, jako jsme my. Tento had umírá. Prosím vrať nám našeho manžela, který je naším životem.
Sloka 53:
Nyní nám, svým služebným, prosím řekni, co máme udĕlat. Každý, kdo s vírou splní Tvůj příkaz, se jistĕ automaticky zbaví všeho strachu.
Sloka 54:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Nejvyšší Pán, jehož Nāga-patnī takto oslavovaly, pak propustil hada Kāliyu, který upadal do bezvĕdomí, neboť mĕl hlavy rozbité údery Pánových lotosových nohou.
Sloka 55:
Kāliyovi se pozvolna vrátila životní síla a schopnosti smyslů. Nebohý had, jenž dýchal nahlas a s bolestí, pak s pokornou odevzdaností oslovil Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství.
Sloka 56:
Had Kāliya řekl: Již jen proto, že jsme se narodili jako had, jsme zlí, nevĕdomí a stále hnĕviví. Ó Pane, obyčejné bytosti se velmi tĕžko zbavují své podmínĕné povahy, na základĕ které se ztotožňují s tím, co je neskutečné.
Sloka 57:
Ó svrchovaný stvořiteli, to Ty tvoříš tento vesmír složený z rozmanitého uspořádání hmotných kvalit a v průbĕhu toho projevuješ různé druhy osobností a forem života, různé síly smyslů a fyzické síly a různé matky a otce s různorodými mentalitami a podobami.
Sloka 58:
Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, mezi všemi druhy života ve Tvém hmotném stvoření máme my hadi vždy hnĕvivou povahu. Jak bychom se jí mohli sami zbavit, když jsme takto ošálení Tvou matoucí energií, od níž je velmi tĕžké se oprostit?
Sloka 59:
Ó Pane, jako vševĕdoucí Pán vesmíru jsi Ty skutečnou příčinou osvobození od iluze. Prosím zařiď pro nás cokoliv považuješ za vhodné, ať je to milost či trest.
Sloka 60:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž jednal jako lidská bytost, vyslechl Kāliyova slova, odpovĕdĕl: Ó hade, už tady nesmíš dále zůstat. Vrať se ihned se svou družinou dĕtí, manželek a dalších příbuzných a přátel zpátky do oceánu. Tuto řeku nechť využívají krávy a lidé.
Sloka 61:
Jestliže bude nĕjaký smrtelník pozornĕ vzpomínat na tento příkaz, který ti dávám (abys opustil Vṛndāvan a odebral se do oceánu), a bude o této události vyprávĕt bĕhem východu i západu slunce, nikdy se tĕ nebude bát.
Sloka 62:
Pokud se nĕkdo vykoupe na tomto místĕ, kde probĕhla Má zábava, a obĕtuje vodu z tohoto jezera polobohům a dalším osobnostem hodným uctívání nebo pokud bude držet půst, řádnĕ Mĕ uctívat a vzpomínat na Mĕ, jistĕ se zbaví všech hříšných reakcí.
Sloka 63:
Kvůli strachu z Garuḍy jsi opustil ostrov Ramaṇaka a vyhledal útočištĕ v tomto jezeře. Jelikož jsi teď ale poznačený otisky Mých chodidel, Garuḍa se už nebude pokoušet tĕ pozřít.
Sloka 64:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, poté, co ho Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož činnosti jsou úžasné, osvobodil, Kāliya se připojil ke svým manželkám a společnĕ Pána s velkou radostí a vážností uctívali.
Sloka 65-67:
Kāliya uctil Pána vesmíru tím, že Mu daroval skvostné šaty s náhrdelníky, drahokamy a dalšími cennými ozdobami, s prvotřídními voňavkami a mastmi a s velkou girlandou z lotosových kvĕtů. Když Kāliya takto potĕšil Pána, jehož prapor nese symbol Garuḍy, cítil se spokojený. Poté, co od Pána dostal svolení se vzdálit, Ho obřadnĕ obešel a složil Mu poklony. Pak vzal své manželky, přátele a dĕti a odebral se na svůj ostrov v moři. V tu samou chvíli, kdy Kāliya odešel, se Yamunā vrátila do svého původního stavu, nedotčená jedem a plná vody jako nektar. To se stalo milostí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž projevoval zdánlivĕ lidskou podobu, aby se tĕšil ze svých zábav.