KAPITOLA PATNÁCTÁ
Zabití Dhenuky, démonského osla
Tato kapitola popisuje, jak Pán Balarāma a Pán Kṛṣṇa během pasení krav na vṛndāvanských pastvinách zabili Dhenukāsuru, umožnili obyvatelům Vṛndāvanu jíst plody stromů tāla a zachránili mladé pasáčky před jedem Kāliyi.
Rāma a Kṛṣṇa, vyjevující chlapeckou (paugaṇḍa) fázi svých zábav, jednoho dne cestou s kravami na pastvinu vešli do příjemného lesa, který zdobilo čisté jezero. Tam začali s přáteli hrát lesní hry. Pán Baladeva předstíral únavu, položil si hlavu do klína jednoho pasáčka a odpočíval, zatímco Pán Kṛṣṇa zbavoval svého staršího bratra únavy tím, že Mu masíroval nohy. Potom i Kṛṣṇa položil jednomu pasáčkovi hlavu na klín, aby si odpočinul, a jiný pasáček masíroval Jeho nohy. Tak se Kṛṣṇa, Balarāma a Jejich přátelé pasáčci těšili z různých zábav.
Během této hry vylíčili Śrīdāmā, Subala, Stoka-kṛṣṇa a další pasáčci Rāmovi a Kṛṣṇovi zlotřilého a nezkrotného démona jménem Dhenuka, který přijal podobu osla a žil v lese Tālavanu u kopce Govardhanu. Tento les byl plný sladkých plodů mnoha druhů. Jelikož však měli všichni z tohoto démona strach, nikdo se neodvažoval jít si na oněch plodech pochutnat. Bylo tedy třeba, aby někdo démona a všechny jeho společníky zabil. Když to Pán Rāma a Pán Kṛṣṇa slyšeli, vydali se do toho lesa splnit přání svých druhů.
Když přišli do Tālavanu, Pán Balarāma setřásl z palem mnoho plodů, a jakmile to udělal, rychle se přihnal démonský osel Dhenuka, aby Ho napadl. Balarāma ho ale jednou rukou chytil za zadní nohy, roztočil ho a vyhodil na vrcholek jednoho stromu, čímž ho zabil. Poté se vrhli do útoku všichni Dhenukāsurovi přátelé, nepříčetní zuřivostí, ale Rāma s Kṛṣṇou je jednoho po druhém pochytali, roztočili a zabili, až byl s celým pozdvižením konec. Když se Kṛṣṇa a Balarāma vrátili do vesnice pastevců, Yaśodā a Rohiṇī si Je posadily na klín. Líbaly Jim tváře, nakrmily Je pečlivě připraveným jídlem a uložily Je do postele.
O několik dní později šel Pán Kṛṣṇa se svými přáteli, ale bez svého staršího bratra, pást krávy ke břehům Kālindī. Krávy a pasáčci dostali velkou žízeň, a tak se z Kālindī napili trochu vody. Ta však byla znečištěná jedem a všichni upadli na břehu řeky do bezvědomí. Kṛṣṇa je pak milostivou sprškou svého pohledu přivedl zpátky k životu a když opět všichni nabyli vědomí, oceňovali Jeho velkou milost.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Pán Rāma a Pán Kṛṣṇa, žijící ve Vṛndāvanu, dosáhli věku paugaṇḍa (od šesti do deseti), pastevci Jim dovolili se ujmout pastvy krav. Když byli takto zaměstnaní ve společnosti svých přátel, činili vṛndāvanskou půdu nanejvýš příznivou tím, že do ní otiskovali znaky na svých lotosových chodidlech.
SLOKA 2: Pán Mādhava, jenž se chtěl těšit ze zábav, hrál na flétnu, pasáčci kolem Něj opěvovali Jeho slávu a v doprovodu Pána Baladevy hnal krávy před sebou. Tak vešel do vṛndāvanského lesa, který hojně oplýval květy a potravou pro zvířata.
SLOKA 3: Nejvyšší Pán pohlédl na ten les, který zněl okouzlujícími zvuky včel, zvířat a ptáků, který zkrášlovalo jezero, jehož čistá voda připomínala mysli velkých duší, a který zpříjemňoval vánek nesoucí vůni lotosů se stovkou okvětních lístků. Když to vše Pán Kṛṣṇa viděl, rozhodl se užívat si příznivé atmosféry.
SLOKA 4: Prvotní Pán viděl, že se majestátní stromy se svými krásnými načervenalými poupaty a těžkým břemenem plodů a květů sklánějí, aby se špičkami svých větví dotkly Jeho nohou. Proto se mírně usmál a promluvil ke svému staršímu bratrovi.
SLOKA 5: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó největší z Pánů, jen se podívej, jak tyto stromy sklánějí své hlavy ke Tvým lotosovým nohám, jež si zaslouží uctívání i od nesmrtelných polobohů. Ty stromy Ti obětují své plody a květy, aby odstranili temnou nevědomost, jež zapříčinila jejich zrození v tělech stromů.
SLOKA 6: Ó původní osobnosti, všechny tyto včely jsou jistě velcí mudrci a Tvoji nanejvýš vznešení oddaní, protože Tě uctívají tím, že Tě po cestě následují a opěvují Tvou slávu, která je sama o sobě svatým místem pro celý svět. Odmítají Tě, svého uctívaného Pána, opustit, ó nehřešící, přestože ses ukryl v tomto lese.
SLOKA 7: Ó Pane hodný uctívání, tito pávi před Tebou radostí tančí, tyto laně Tě těší láskyplnými pohledy tak jako gopī a tyto kukačky Tě velebí védskými modlitbami. Všichni tito obyvatelé lesa jsou velmi požehnaní a chovají se k Tobě tak, jak se sluší na velké duše, jež vítají jinou velkou duši ve svém domově.
SLOKA 8: Tato Země je nyní velmi požehnaná, protože se svýma nohama dotýkáš její trávy a keřů a svými nehty jejích stromů a lián a protože její řeky, hory, ptáky a zvířata oblažuješ svými milostivými pohledy. Především jsi však svými pažemi objímal mladé gopī, což je výsada, po níž dychtí i samotná bohyně štěstí.
SLOKA 9: Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto Pán Kṛṣṇa vyjadřoval svou spokojenost s nádherným lesem Vṛndāvanem a jeho obyvateli, když se spolu se svými přáteli těšil z pastvy krav a dalších zvířat na březích řeky Yamuny pod kopcem Govardhanem.
SLOKA 10-12: Někdy bývaly včely ve Vṛndāvanu tak omámené extází, že zavíraly oči a začínaly zpívat. Pán Kṛṣṇa, který šel po lesní cestě se svými přáteli pasáčky a Baladevou, tehdy odpovídal včelám tím, že napodoboval jejich zpěv, zatímco Jeho přátelé opěvovali Jeho zábavy. Někdy Pán Kṛṣṇa imitoval štěbetání papouška, někdy sladkým hlasem kukání kukačky a někdy vrkání labutí. Někdy temperamentně napodoboval tanec páva, čímž u svých přátel pasáčků vyvolával smích. Někdy s hlubokou náklonností volal hlasem hlubokým jako hřmění v mracích jména zvířat, která se příliš vzdálila od stáda, a tím okouzloval krávy i pasáčky.
SLOKA 13: Někdy napodoboval křik ptáků cakora, krauñca, cakrāhva, bhāradvāja a pávů a někdy prchal společně s menšími zvířaty s předstíraným strachem ze lvů a tygrů.
SLOKA 14: Když Jeho starší bratr unavený hrou ulehl s hlavou na klíně jednoho pasáčka, Pán Kṛṣṇa Mu vlastnoručně masíroval nohy a poskytoval Mu další služby, aby se Mu ulevilo.
SLOKA 15: Někdy, zatímco pasáčci tančili, zpívali, poskakovali kolem a ve hře spolu zápasili, Kṛṣṇa a Balarāma, kteří stáli poblíž ruku v ruce, chválili činnosti svých přátel a smáli se.
SLOKA 16: Někdy se Pán Kṛṣṇa unavil zápasem a lehl si u kořene stromu na lože z měkkých výhonků a poupat. Jako polštář použil klín některého přítele pasáčka.
SLOKA 17: Někteří z pasáčků, jež byli všichni velké duše, Mu pak masírovali lotosové nohy a jiní, kvalifikovaní tím, jak byli prostí všech hříchů, Nejvyššího Pána zručně ovívali.
SLOKA 18: Můj milý králi, jiní chlapci zpívali okouzlující písně vhodné pro tuto příležitost a srdce jim tála láskou k Pánu.
SLOKA 19: Takto pomocí své vnitřní energie skrýval Nejvyšší Pán, o jehož jemné lotosové nohy osobně pečuje bohyně štěstí, svůj transcendentální majestát a choval se jako syn pastevce. Přestože si však užíval jako vesnický chlapec ve společnosti dalších vesničanů, často projevoval skutky, jež mohl vykonat jedině Bůh.
SLOKA 20: Jednou někteří z pasáčků – Śrīdāmā, velmi blízký přítel Rāmy a Kṛṣṇy, spolu se Subalou, Stokakṛṣṇou a dalšími – s láskou pronesli tato slova.
SLOKA 21: (Pasáčci řekli:) Ó Rāmo, Rāmo s mocnými pažemi! Ó Kṛṣṇo, hubiteli darebáků! Nedaleko odsud je velmi rozlehlý les plný řad palem.
SLOKA 22: V tom lese Tālavanu padá ze stromů mnoho plodů a mnoho jich už leží na zemi. Hlídá je však zlý Dhenuka.
SLOKA 23: Ó Rāmo, ó Kṛṣṇo! Dhenuka je velmi silný démon a přijal podobu osla. Má kolem sebe mnoho přátel, kteří mají podobná těla a stejnou sílu jako on.
SLOKA 24: Démon Dhenuka požíral zaživa lidské bytosti, a proto mají všichni lidé i zvířata strach do lesa Tāla jít. Ó hubiteli nepřátel, dokonce i ptáci se tam bojí létat.
SLOKA 25: V lese Tāla jsou sladce vonící plody, které ještě nikdo nikdy neochutnal. Již teď cítíme vůni plodů tāla, která se šíří všude kolem.
SLOKA 26: Ó Kṛṣṇo! Prosím, obstarej nám ty plody. Naše mysli mocně přitahuje jejich vůně. Drahý Balarāmo, máme velkou touhu ty plody mít. Pokud si myslíte, že je to dobrý nápad, pojďme do toho lesa Tāla.
SLOKA 27: Když Kṛṣṇa a Balarāma slyšeli slova svých drahých společníků, zasmáli se a s touhou je potěšit se v doprovodu přátel pasáčků vydali do Tālavanu.
SLOKA 28: Pán Balarāma vešel do lesa Tāla jako první. Pažemi tak mocně roztřásl stromy silou šíleného slona, že plody tāla začaly padat na zem.
SLOKA 29: Jakmile démonský osel Dhenuka uslyšel zvuk padajících plodů, vyrazil vpřed, aby zaútočil, a roztřásl zemi i stromy.
SLOKA 30: Mocný démon se přihnal k Pánu Baladevovi a kopyty zadních nohou Ho prudce zasáhl do hrudi. Potom začal Dhenuka pobíhat kolem a hlasitě hýkat.
SLOKA 31: Rozzuřený osel přiběhl znovu k Pánu Balarāmovi, ó králi, natočil se k Němu zadkem a s hněvivým řevem na Něho vymrštil obě zadní nohy.
SLOKA 32: Pán Balarāma chytil Dhenuku za kopyta, jednou rukou jím zatočil a vyhodil ho na vrcholek palmy. Prudké zatočení démona zabilo.
SLOKA 33: Pán Balarāma vyhodil mrtvé tělo Dhenukāsury na nejvyšší palmu v lese, a když mrtvý démon přistál na koruně, strom se rozkymácel. Tato velká palma rozkývala i strom, který stál vedle ní, a potom se pod tíhou démona zlomila. Vedlejší strom rozkymácel ještě další strom, ten zasáhl zase jiný strom, který se také začal kymácet. Tímto způsobem se rozkymácelo a polámalo mnoho stromů v lese.
SLOKA 34: Kvůli zábavě Pána Balarāmy, jenž vrhl tělo démonského osla na vrchol nejvyšší palmy, se všechny stromy začaly kymácet a narážet do sebe jako v poryvech silného větru.
SLOKA 35: Můj milý Parīkṣite, to, že Pán Balarāma zabil Dhenukāsuru, není příliš podivuhodné, když uvážíme, že je neomezenou Osobností Božství, vládcem celého vesmíru. Vždyť celý vesmír spočívá na Něm, tak jako tkaná látka spočívá na svých nitích vedených křížem krážem.
SLOKA 36: Ostatní oslí démoni, blízcí přátelé Dhenukāsury, se rozlítili, když viděli jeho smrt, a proto se hned všichni rozběhli Kṛṣṇu a Balarāmu napadnout.
SLOKA 37: Ó králi, jak démoni útočili, Kṛṣṇa a Balarāma je jednoho po druhém snadno chytali za zadní nohy a všechny je házeli na vrcholy palem.
SLOKA 38: Země pak vypadala krásně, pokrytá hromadami plodů a mrtvými těly démonů, jež byla zapletena ve zlámaných vrcholech palem. Země tak zářila jako nebe ozdobené mraky.
SLOKA 39: Když polobozi a další vznešené živé bytosti slyšeli o tomto velkolepém činu obou bratrů, shazovali spršky květů, hráli hudbu a přednášeli oslavné modlitby.
SLOKA 40: Lidem teď nic nebránilo vrátit se do lesa, kde byl usmrcen Dhenuka, a beze strachu jedli plody palem. Také krávy tam teď mohly volně spásat trávu.
SLOKA 41: Potom se lotosooký Pán Śrī Kṛṣṇa, o kterém je nanejvýš příznivé naslouchat a zpívat, vrátil se svým starším bratrem Balarāmou domů do Vraji. Cestou pasáčci, Jeho věrní následovníci, opěvovali Jeho slávu.
SLOKA 42: Vlasy Pána Kṛṣṇy, na nichž ulpěl prach zvířený kravami, byly ozdobené pavím perem a lesními květy. Pán vrhal okouzlující pohledy a krásně se usmíval, když hrál na svou flétnu, zatímco Jeho společníci opěvovali Jeho slávu. Všechny gopī společně vyšly, aby se s Ním setkaly, a jejich oči dychtily Ho spatřit.
SLOKA 43: Svýma očima podobnýma včelám pily ženy z Vṛndāvanu med krásného obličeje Pána Mukundy, a tak se zbavily soužení, které cítily během dne kvůli odloučení od Něho. Mladé vṛndāvanské ženy vrhaly na Pána kradmé pohledy plné studu, smíchu a pokory, a jak Śrī Kṛṣṇa vstupoval do vesnice pastevců, tyto pohledy naprosto přijímal jako patřičný projev úcty.
SLOKA 44: Matka Yaśodā a matka Rohiṇī, které chovaly ke svým synům hlubokou lásku, Jim v různých příhodných dobách předkládaly to nejlepší pro splnění každé Jejich touhy.
SLOKA 45: Koupelí a masáží se oba mladí Pánové zbavili únavy z chození po venkovských cestách. Potom byli oblečeni do přitažlivých šatů a ozdobeni transcendentálními girlandami a voňavkami.
SLOKA 46: Navečer se oba bratři dosyta najedli lahodného jídla, které Jim předložily Jejich matky, a byli různými způsoby hýčkáni. Potom ulehli na svá znamenitá lůžka a šťastně usnuli ve vesnici Vraji.
SLOKA 47: Ó králi, takto se Nejvyšší Pán Kṛṣṇa procházel po oblasti Vṛndāvanu a prováděl své zábavy. Jednou šel se svými přáteli, ale bez Balarāmy, k řece Yamuně.
SLOKA 48: Krávy a pasáčci tehdy pociťovali úmornou únavu způsobenou žhavým letním sluncem. Sužovala je žízeň, a tak se napili vody z řeky Yamuny. Ta však byla znečištěná jedem.
SLOKA 49-50: Jakmile se dotkli otrávené vody, všechny krávy a chlapci upadli působením Pánovy božské síly do bezvědomí a svalili se bez života na okraj vody. Ó hrdino mezi Kuruovci, když je Pán Kṛṣṇa, vládce všech vládců mystických sil, uviděl v takovém stavu, pocítil soucit s těmito oddanými, kteří neměli jiného Pána než Jeho. Sprškou svého nektarového pohledu je tedy okamžitě přivedl zpět k životu.
SLOKA 51: Krávy a chlapci znovu plně nabyli vědomí. Vstali z vody a s velkým údivem hleděli jeden na druhého.
SLOKA 52: Ó králi, pasáčci pak uvažovali, že ačkoliv se napili jedu a vlastně zemřeli, jen díky milostivému pohledu Govindy opět obživli a vlastní silou vstali.