KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Brahmā se modlí k Pánu Kṛṣṇovi
Tato kapitola popisuje Brahmovy modlitby k Pánu Kṛṣṇovi, jenž je také známý jako Nanda-nandana.
Brahmā nejprve pro Pánovo uspokojení velebil krásu transcendentálních údů Jeho těla a potom prohlásil, že Jeho původní sladké podobě je ještě těžší porozumět než Jeho majestátu. Poznat Osobnost Božství je možné jedině oddaným nasloucháním a pronášením transcendentálních zvuků přijatých od védských autorit. Snažit se poznat Boha procesy mimo autoritu Véd je marné úsilí.
Tajemství Osobnosti Božství, zdroje nekonečných duchovních vlastností, je nepochopitelné; pochopit je je ještě těžší než pochopit neosobní Absolutno. Poznat slávu Boha je tedy možné jedině Jeho milostí. Když si to Brahmā nakonec uvědomil, znovu a znovu se kál za své jednání a uznal, že Pán Śrī Kṛṣṇa, nejvyšší útočiště celého vesmíru, je Brahmovým vlastním otcem, původním Nārāyaṇem. Takto Brahmā prosil Pána o odpuštění.
Potom Brahmā oslavoval nepředstavitelný majestát Osobnosti Božství a popsal, v čem se Brahmā a Śiva liší od Pána Viṣṇua, proč se Nejvyšší Pán zjevuje v různých tělech polobohů, zvířat a tak dále, zmínil věčnou povahu zábav Osobnosti Božství a dočasnost hmotného světa. Když individuální duše zná v pravdě Nejvyšší Osobnost, může dosáhnout osvobození z pout. Jak osvobození, tak spoutanost jsou ale ve skutečnosti klamné, neboť je vytváří jen podmíněné vnímání živé bytosti. Pošetilci si myslí, že osobní podoba Pána Kṛṣṇy je klam, a proto zavrhují Jeho lotosové nohy a hledají Nejvyšší Já někde jinde. Marnost jejich hledání ale jasně dokazuje jejich pošetilost. Pravdu o Pánu, Osobnosti Božství, jednoduše nelze poznat bez Jeho milosti.
Poté, co Pán Brahmā ustanovil tento závěr, rozebral velké štěstí obyvatel Vraji, a sám se pak modlil, aby se tam mohl narodit, byť jako stéblo trávy, keř nebo popínavá rostlina. Domy obyvatel Vṛndāvanu totiž nejsou vězení hmotné existence, ale jsou to sídla, kterých by i jñānī a yogī rádi dosáhli. Oproti tomu jakýkoliv domov, který postrádá spojení s Pánem Kṛṣṇou, je ve skutečnosti vězeňskou celou hmotné existence. Nakonec se Brahmā plně odevzdal u lotosových nohou Nejvyššího Pána, znovu a znovu Ho velebil, obřadně Ho obešel a poté odešel.
Pán Kṛṣṇa pak shromáždil zvířata, jež Brahmā ukradl, a přivedl je na místo na břehu Yamuny, kde pasáčkové obědvali. Titíž přátelé, kteří tam byli předtím, tam seděli nyní. Působením Kṛṣṇovy matoucí energie si vůbec neuvědomovali, co se stalo. Když tedy Kṛṣṇa přišel s telaty, chlapci Mu řekli: „Vrátil ses velmi brzy! Výborně! Dokud jsi byl pryč, nemohli jsme sníst ani sousto, tak pojď a najíme se.“
Pán Kṛṣṇa se zasmál slovům pasáčků a začal jíst v jejich společnosti. Během jídla svým mladým přátelům ukázal kůži krajty a chlapci si pomysleli: „Kṛṣṇa právě zabil toho hrozného hada.“ Později opravdu vyprávěli obyvatelům Vṛndāvanu, jak Kṛṣṇa zabil démona Aghu. Takto pasáčkové líčili zábavy, které Pán Kṛṣṇa prováděl ve svém věku bālya (od jednoho roku do pěti), přestože už započal Jeho věk paugaṇḍa (od šesti do deseti let).
Śukadeva Gosvāmī uzavírá tuto kapitolu vysvětlením, proč gopī milovaly Pána Kṛṣṇu ještě víc než své vlastní syny.
SLOKA 1: Pán Brahmā pravil: Můj milý Pane, jsi jediný Pán hodný uctívání, Nejvyšší Osobnost Božství, a proto se před Tebou pokorně klaním a modlím se k Tobě, jen abych Tě potěšil. Ó synu krále pastevců, Tvé transcendentální tělo je tmavě modré jako čerstvý mrak, Tvé šaty jsou jasné jako blesk a Tvůj obličej zkrášlují náušnice z bobulek guñjā a paví pero, které máš na hlavě. Jsi nádherný, s girlandami z různých lesních květů a listů, pasteveckou hůlkou, buvolím rohem, flétnou a kouskem jídla, které držíš v ruce.
SLOKA 2: Můj milý Pane, ani já, ani nikdo jiný nedokáže odhadnout sílu tohoto Tvého transcendentálního těla, které mi projevilo takovou milost a které se zjevuje jen proto, aby splnilo přání Tvých čistých oddaných. I když je má mysl zcela odpoutaná od hmotného dění, přesto nemohu porozumět Tvé osobní podobě. Jak bych potom mohl poznat štěstí, které zakoušíš ve svém nitru?
SLOKA 3: Ti, kdo zavrhují rozvoj spekulativního poznání a svým tělem, slovy a myslí vzdávají veškerou úctu popisům Tvé osobnosti a Tvých činností, přičemž těmto vyprávěním – v podání Tebe osobně nebo Tvých čistých oddaných – zasvěcují celý svůj život, zatímco setrvávají ve svém zavedeném společenském postavení, si Tě nepochybně podrobí, třebaže jsi jinak nepřemožitelný kýmkoliv ve třech světech.
SLOKA 4: Můj milý Pane, oddaná služba Tobě je nejlepší cestou k seberealizaci. Pokud někdo tuto cestu odmítne a věnuje se rozvoji spekulativního poznání, bude jen podstupovat mnoho těžkostí a nedosáhne kýženého výsledku. Tak jako ten, kdo mlátí prázdné slupky od obilí, žádné zrno nezíská, ten, kdo jen spekuluje, k seberealizaci nedospěje. Potíže budou jeho jediný zisk.
SLOKA 5: Ó všemocný Pane, mnozí yogī na tomto světě v minulosti dospěli na úroveň oddané služby tím, že Ti obětovali všechno své úsilí a s vírou plnili své předepsané povinnosti. Touto oddanou službou, zdokonalenou prostřednictvím naslouchání a rozmlouvání o Tobě, dospěli k poznání Tebe, ó neklesající, dokázali se Ti snadno odevzdat a dospět do Tvého svrchovaného sídla.
SLOKA 6: Neoddaní Tě však nemohou poznat ve Tvé úplné osobní podobě. Rozvojem přímého vnímání Nejvyššího Já v srdci mohou poznat Tvou neosobní expanzi, ale jen když očistí svoji mysl a smysly ode všech představ hmotných rozdílů a od veškeré připoutanosti k hmotným smyslovým objektům. Jedině tehdy se jim vyjeví Tvůj neosobní aspekt.
SLOKA 7: Časem mohou být učení filosofové či vědci schopni spočítat všechny atomy tvořící Zemi, sněhové vločky nebo snad i svítivé molekuly vyzařující ze slunce, hvězd a dalších nebeských těles. Kdo z těchto učenců by však dokázal spočítat nekonečné transcendentální vlastnosti Tebe, Nejvyšší Osobnosti Božství, jenž jsi sestoupil na povrch Země pro dobro všech živých bytostí?
SLOKA 8: Můj milý Pane, ten, kdo upřímně vyčkává, až mu udělíš svou bezpříčinnou milost, a mezitím trpělivě snáší reakce za své dřívější přečiny a s úctou se Ti klaní srdcem, slovy i tělem, je jistě způsobilý pro osvobození, neboť to se stalo jeho právoplatným nárokem.
SLOKA 9: Můj Pane, jen pohleď na mou nekulturní drzost! Chtěl jsem vyzkoušet Tvou moc, a proto jsem se pokusil expandovat svoji energii klamu, abych zahalil Tebe, neomezenou a prvotní Nadduši, jež mate dokonce i vládce klamu. Co jsem ve srovnání s Tebou? Jsem jen jako malá jiskra vedle velkého ohně.
SLOKA 10: Proto mi laskavě promiň mé přestupky, ó neklesající Pane. Narodil jsem se pod vlivem kvality vášně, a proto jsem pošetilec, který se považuje za vládce nezávislého na Tobě. Mé oči jsou zaslepené temnotou nevědomosti, a tím pádem si o sobě myslím, že jsem nezrozený stvořitel vesmíru. Ale přihlédni prosím k tomu, že jsem Tvůj služebník, a tudíž si zasloužím Tvůj soucit.
SLOKA 11: Co jsem já, nepatrné stvoření o velikosti sedmi délek vlastní dlaně? Jsem uzavřený ve vesmíru podobajícím se nádobě a skládajícím se z hmotné přírody, souhrnu hmotné energie, falešného ega, éteru, vzduchu, ohně, vody a země. Jaká je však Tvoje sláva? Neomezené vesmíry procházejí póry Tvého těla tak jako částečky prachu procházejí otvory v okenní síti.
SLOKA 12: Ó Pane Adhokṣajo, považuje snad matka za urážku, když ji dítě v lůně kope? A je snad něco ve stvoření – ať to různí filosofové označují za skutečné, či neskutečné – co je vně Tvého břicha?
SLOKA 13: Můj milý Pane, říká se, že když jsou tři planetární systémy zaplavené vodou v čase zničení, Tvá úplná část, Nārāyaṇa, ulehá na tuto vodu, z Jeho pupku postupně vyrůstá lotosový květ a na něm se rodí Brahmā. To jistě nejsou lživá slova. Nejsem tedy zrozený z Tebe?
SLOKA 14: Nejsi snad původní Nārāyaṇa, ó nejvyšší vládce, když jsi Duší každé vtělené bytosti a věčným svědkem všech stvořených oblastí? Vždyť Pán Nārāyaṇa je Tvoje expanze a říká se Mu Nārāyaṇa proto, že je zdrojem, z něhož pochází prvotní voda ve vesmíru. Je skutečností, nikoli výtvorem Tvé klamné Māyi.
SLOKA 15: Můj milý Pane, jestliže Tvé transcendentální tělo, které poskytuje útočiště celému vesmíru, skutečně leží na vodě, tak proč jsem Tě neviděl, když jsem Tě hledal? A přestože jsem Tě nebyl schopný náležitě vidět ve svém srdci, proč ses mi pak najednou vyjevil?
SLOKA 16: Můj milý Pane, v této inkarnaci jsi dokázal, že jsi svrchovaný vládce Māyi. Přestože nyní jsi v tomto vesmíru, nachází se celé vesmírné stvoření ve Tvém transcendentálním těle – což jsi názorně vyjevil, když jsi matce Yaśodě ukázal vesmír ve svém břiše.
SLOKA 17: Tak jako se celý tento vesmír, včetně Tebe, projevil ve Tvém břiše, je i nyní projevený zde navenek ve zcela stejné podobě. Jak by se takové věci mohly stát, aniž by je zařídila Tvá nepochopitelná energie?
SLOKA 18: Neukázal jsi mi snad dnes, že jak Ty sám, tak vše v tomto stvoření jsou projevy Tvé nepochopitelné energie? Nejprve ses zjevil samotný, potom ses projevil jako všechna vṛndāvanská telátka a pasáčkové, Tvoji přátelé. Potom ses zjevil jako stejný počet čtyřrukých podob Viṣṇua uctívané všemi živými bytostmi včetně mě a pak ses ukázal jako stejný počet úplných vesmírů. Nakonec ses teď vrátil ke své neomezené podobě jako jedinečná Nejvyšší Absolutní Pravda.
SLOKA 19: Těm, kdo neznají Tvé skutečné transcendentální postavení, se jevíš jako součást hmotného světa, neboť se projevuješ expandováním své nepochopitelné energie. Za účelem stvoření vesmíru se tedy zjevuješ jako já (Brahmā), pro jeho udržování jako Ty sám (Viṣṇu) a kvůli jeho zničení jako Pán Trinetra (Śiva).
SLOKA 20: Ó Pane, ó svrchovaný stvořiteli a vládce, nepodléháš nikdy hmotnému zrození, ale přesto, abys pokořil pýchu bezbožných démonů a projevil milost zbožným oddaným, se rodíš mezi polobohy, mudrci, lidskými bytostmi, zvířaty a dokonce i mezi vodními živočichy.
SLOKA 21: Ó veliký, jemuž není rovno! Ó Nejvyšší Osobnosti Božství! Ó Nadduše, vládce všech mystických sil! Tvé zábavy probíhají v těchto třech světech neustále, ale kdo může vědět, kde, jak a kdy používáš svou duchovní energii, když sehráváš tyto nesčetné zábavy? Nikdo nechápe to tajemství, jak duchovní energie působí.
SLOKA 22: Proto se celý tento vesmír, který je svou povahou neskutečný jako sen, přesto jeví jako skutečný, a tak zahaluje vědomí živé bytosti a doléhá na ni opakovaným utrpením. Tento vesmír se jeví jako skutečný z toho důvodu, že je projevený energií klamu pocházející z Tebe, jehož neomezené transcendentální podoby jsou plné věčného štěstí a poznání.
SLOKA 23: Jsi jediná Nejvyšší Duše, prvotní Nejvyšší Osobnost, Absolutní Pravda – projevený sám ze sebe, bez konce a bez počátku. Jsi věčný a neklesající, dokonalý a úplný, nemáš žádného soupeře a jsi prostý všech hmotných označení. Tvé štěstí nemůže nic překazit a nijak se Tě netýká znečištění hmotou. Jsi zkrátka nezničitelný nektar nesmrtelnosti.
SLOKA 24: Ti, kdo od duchovního mistra podobného slunci obdrželi jasný zrak poznání, Tě mohou takto vidět jako vlastní Duši všech duší, Nadduši každé bytosti. Po tomto pochopení Tvé původní osobnosti jsou schopni překonat oceán klamné hmotné existence.
SLOKA 25: Toho, kdo omylem považuje provaz za hada, se zmocní strach, ale když si potom uvědomí, že takzvaný had neexistuje, strachu se zbaví. Podobně pro ty, kdo Tě neznají jako Nejvyšší Duši všech duší, vzniká rozlehlá klamná hmotná existence, ale poznání o Tobě ji okamžitě odstraní.
SLOKA 26: Jak představa připoutanosti ke hmotě, tak představa osvobození jsou projevy nevědomosti. Nacházejí se mimo oblast pravého poznání a jakmile osoba správně pochopí, že čistá duchovní duše se liší od hmoty a je vždy plně vědomá, přestávají existovat. Tehdy již připoutanost i osvobození ztrácejí jakýkoliv význam, tak jako den a noc nemají význam z pohledu slunce.
SLOKA 27: Jen pohleď na pošetilost nevědomých, kteří Tě považují za nějaký další projev iluze a kteří si myslí, že vlastním já, kterým jsi ve skutečnosti Ty, je něco jiného, hmotné tělo. Mají za to, že nejvyšší duši je třeba hledat někde vně Tvé svrchované osobnosti.
SLOKA 28: Ó neomezený Pane, zbožní oddaní Tě hledají ve svých vlastních tělech tak, že odmítají vše, co je od Tebe oddělené. Jak by si také mohli ti, kdo dovedou rozlišovat, uvědomit skutečnou povahu provazu, který před nimi leží, aniž by vyvrátili iluzi, že je to had?
SLOKA 29: Můj Pane, je-li někdo obdařen byť jen zlomkem milosti Tvých lotosových nohou, může porozumět velikosti Tvé osobnosti. Avšak ti, kdo se snaží pochopit Nejvyšší Osobnost Božství spekulací, Tě nepoznají, ani kdyby studovali Védy po mnoho let.
SLOKA 30: Můj milý Pane, modlím se proto, abych měl to štěstí, ať v tomto životě jako Pán Brahmā, nebo v nějakém jiném životě, ať se narodím kdekoliv, abych mohl být počítán za jednoho ze Tvých oddaných. Modlím se, abych se všude, kde budu, dokonce i mezi zvířaty, mohl věnovat oddané službě Tvým lotosovým nohám.
SLOKA 31: Ó všemocný Pane, jak nesmírně požehnané jsou krávy a ženy z Vṛndāvanu, jejichž nektarové mléko jsi pil ke své plné spokojenosti, když jsi přijal podobu jejich telat a dětí! Ani všechny védské oběti vykonané od nepaměti do dnešního dne Tě nedokázaly tolik uspokojit.
SLOKA 32: Jaké štěstí mají Nanda Mahārāja, pastevci a ostatní obyvatelé Vrajabhūmi! Jejich štěstí nezná hranic, protože Absolutní Pravda, zdroj transcendentální blaženosti, věčný Nejvyšší Brahman, se stal jejich přítelem.
SLOKA 33: Přestože je však štěstí těchto obyvatel Vṛndāvanu nepředstavitelné, i štěstí nás, jedenácti božstev vládnoucím různým smyslům v čele s Pánem Śivou, je velké, neboť smysly těchto vṛndāvanských oddaných jsou poháry, z nichž opakovaně pijeme nektarový, omamný nápoj, kterým je med Tvých lotosových nohou.
SLOKA 34: Mým největším možným štěstím by bylo narodit se v jakémkoliv těle kdekoliv v tomto lese v Gokule a mít hlavu omývanou prachem spadlým z lotosových nohou kteréhokoliv jeho obyvatele. Nejvyšší Osobnost Božství, Mukunda, prach z jehož lotosových nohou je dodnes vyhledávaný ve védských mantrách, je celým jejich životem.
SLOKA 35: Má mysl je zmatená, když se jen snaží uvažovat, jakou jinou odměnu než Tebe lze kdekoliv nalézt. Ty jsi ztělesněním všech požehnání, která udílíš těmto obyvatelům společenství pastevců ve Vṛndāvanu. Již jsi dal sám sebe Pūtaně i jejím příbuzným oplátkou za to, že se přestrojila za oddanou. Co jiného tedy ještě můžeš dát těmto vṛndāvanským oddaným, jejichž domovy, bohatství, přátelé, drazí příbuzní, těla, děti i samotné životy a srdce patří jen Tobě?
SLOKA 36: Můj milý Pane Kṛṣṇo, dokud se lidé nestanou Tvými oddanými, jejich hmotná pouta a touhy zůstanou zloději, jejich domovy zůstanou vězeními a jejich pocity náklonnosti ke členům rodiny zůstanou okovy na nohách.
SLOKA 37: Můj milý Pane, i když nemáš s hmotnou existencí nic společného, přicházíš na tuto Zemi a napodobuješ hmotný život jen proto, abys svým odevzdaným oddaným rozšířil škálu extatických požitků.
SLOKA 38: Jsou lidé, kteří říkají: „Já vím o Kṛṣṇovi vše.“ Ať si to tedy myslí, ale co se mne týče, nechci to příliš rozvádět. Ó můj Pane, řeknu pouze toto: Veškerý Tvůj majestát je mimo dosah mé mysli, těla a slov.
SLOKA 39: Můj milý Kṛṣṇo, nyní Tě pokorně prosím o svolení odejít. Ty ve skutečnosti víš a vidíš všechno. Jsi přece Pán všech vesmírů, a přesto Ti tento jeden vesmír nabízím.
SLOKA 40: Můj milý Śrī Kṛṣṇo, udílíš radost vṛṣṇiovské dynastii podobné lotosu a expanduješ velké oceány tvořené zemí, polobohy, brāhmaṇy a kravami. Rozptyluješ hustou temnotu bezbožnosti a stavíš se proti démonům, kteří se zjevili na této Zemi. Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, budu se Ti klanět tak dlouho, dokud bude tento vesmír existovat a dokud bude slunce svítit.
SLOKA 41: Śukadeva Gosvāmī řekl: Když Brahmā takto dokončil své modlitby, obřadně třikrát obešel svého uctívaného Pána, neomezenou Osobnost Božství, a potom se poklonil u Jeho lotosových nohou. Pak se dosazený stvořitel vesmíru vrátil do svého sídla.
SLOKA 42: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, dal svému synovi Brahmovi svolení odejít, vzal telátka, která byla stále tam, kde byla před rokem, a přivedl je na břeh řeky, kde předtím jedl a kde stále seděli jeho přátelé pasáčci tak jako dříve.
SLOKA 43: Ó králi, i když chlapci strávili celý rok bez Pána svých životů, byli zahalení Kṛṣṇovou matoucí energií, a tak ten rok považovali jen za polovinu okamžiku.
SLOKA 44: Na co asi nezapomínají ti, kdo mají mysl zmatenou Pánovou energií klamu? Celý vesmír je působením této Māyi neustále poblouzněný a v této atmosféře zapomnění nikdo nezná ani svou vlastní totožnost.
SLOKA 45: Pasáčci řekli Pánu Kṛṣṇovi: Tak rychle ses vrátil! Bez Tebe jsme nesnědli ani sousto. Pojď prosím sem a v klidu se najez.
SLOKA 46: Potom Pán Hṛṣīkeśa ve společnosti svých přátel pasáčků s úsměvem doobědval. Když se vraceli z lesa do svých domů ve Vraji, Pán Kṛṣṇa chlapcům ukázal kůži mrtvého hada Aghāsury.
SLOKA 47: Transcendentální tělo Pána Kṛṣṇy bylo ozdobené pavími pery a květy a pomalované lesními hlinkami a Jeho bambusová flétna vyluzovala hlasitou slavnostní píseň. Když volal jmény svá telátka, Jeho přátelé pasáčci očišťovali celý svět opěvováním Jeho slávy. Tak Pán Kṛṣṇa vstoupil na pastviny svého otce Nandy Mahārāje a pohled na Jeho krásu ihned vytvořil velkou slavnost pro oči všech gopī.
SLOKA 48: Když pasáčci dorazili do vesnice Vraji, zpívali: „Dnes nás Kṛṣṇa zachránil tak, že zabil velkého hada!“ Někteří chlapci popisovali Kṛṣṇu jako syna Yaśody a jiní jako syna Nandy Mahārāje.
SLOKA 49: Král Parīkṣit pravil: Ó brāhmaṇo, jak mohly gopī vůči Kṛṣṇovi, jenž byl synem někoho jiného, vyvinout takovou nebývalou čistou lásku, jakou nepociťovaly ani vůči svým vlastním dětem? Vysvětli mi to, prosím.
SLOKA 50: Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, každé stvořené bytosti je nejdražší její vlastní já. Všechno ostatní – děti, bohatství a tak dále – je pro ni cenné jen proto, že si cení svého vlastního já.
SLOKA 51: Z toho důvodu, ó nejlepší z králů, je vtělená duše sebestředná – je více připoutaná ke svému vlastnímu tělu a vlastnímu já než ke svému takzvanému vlastnictví, jako jsou děti, bohatství a domov.
SLOKA 52: Těm, kdo považují tělo za vlastní já, ó nejlepší z králů, nejsou věci, které jsou důležité jen proto, že mají vztah s tělem, v žádném případě tak drahé jako samotné tělo.
SLOKA 53: Jestliže někdo dospěje do stádia, kdy považuje tělo za „moje“ místo za „já“, pak mu jistě nebude tělo tak drahé jako jeho skutečné já. Vždyť touha zůstat naživu zůstává silná, i když tělo stárne a přestává fungovat.
SLOKA 54: Takže tím, co je každé vtělené živé bytosti nejdražší, je její vlastní já, a jen pro uspokojení tohoto vlastního já existuje celé hmotné stvoření plné pohyblivých a nehybných bytostí.
SLOKA 55: Měl bys vědět, že Kṛṣṇa je původní duše všech živých bytostí. Ze své bezpříčinné milosti se zjevil jako obyčejná lidská bytost pro dobro celého vesmíru. Učinil tak silou své vnitřní energie.
SLOKA 56: Ti v tomto světě, kdo znají Pána Kṛṣṇu takového, jaký je, vidí všechny tvory, nehybné i pohyblivé, jako projevené podoby Nejvyšší Osobnosti Božství. Tyto osvícené osoby neuznávají žádnou realitu oddělenou od Nejvyššího Pána Kṛṣṇy.
SLOKA 57: Původní, neprojevená podoba hmotné přírody je zdrojem všech hmotných věcí a zdrojem dokonce i této subtilní hmotné přírody je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Co od Něho odděleného bychom tedy mohli nalézt?
SLOKA 58: Pro toho, kdo se uchýlil na loď v podobě lotosových nohou Pána, jenž je útočištěm vesmírného projevu a je známý pod jménem Murāri, nepřítel démona Mury, je oceán hmotného světa jako voda v otisku kopýtka telete. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha, tedy místo, kde neexistuje hmotné utrpení – nikoliv místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.
SLOKA 59: Jelikož ses mě tázal, podrobně jsem ti popsal ty činnosti, které Pán Hari konal, když Mu bylo pět let, ale které nebyly oslavované, dokud Mu nebylo šest.
SLOKA 60: Každému, kdo naslouchá o těchto zábavách Pána Murāriho, kterým se věnoval se svými přáteli pasáčky – o zabití Aghāsury, obědě na lesním palouku, o tom, jak Pán projevil transcendentální podoby, a o úžasných modlitbách, které přednesl Pán Brahmā – nebo kdo o nich sám vypráví, se nepochybně splní všechny duchovní touhy.
SLOKA 61: Takto chlapci strávili dětství v oblasti Vṛndāvanu hraním na schovávanou, stavěním dětských mostů, poskakováním jako opice a mnoha podobnými hrami.