Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.3
Verš
jñāne prayāsam udapāsya namanta eva
jīvanti san-mukharitāṁ bhavadīya-vārtām
sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhir
ye prāyaśo ’jita jito ’py asi tais tri-lokyām
jīvanti san-mukharitāṁ bhavadīya-vārtām
sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhir
ye prāyaśo ’jita jito ’py asi tais tri-lokyām
Synonyma
jñāne — o poznání; prayāsam — úsilí; udapāsya — poté, co zcela zanechali; namantaḥ — klanící se; eva — jednoduše; jīvanti — žijí; sat-mukharitām — pronášená čistými oddanými; bhavadīya-vārtām — témata o Tobě; sthāne — ve svém hmotném postavení; sthitāḥ — setrvávající; śruti-gatām — vyslechnutá; tanu — svým tělem; vāk — slovy; manobhiḥ — a myslí; ye — kdo; prāyaśaḥ — většinou; ajita — ó nepřemožitelný; jitaḥ — přemožený; api — nicméně; asi — stáváš se; taiḥ — jimi; tri-lokyām — ve třech světech.
Překlad
Ti, kdo zavrhují rozvoj spekulativního poznání a svým tělem, slovy a myslí vzdávají veškerou úctu popisům Tvé osobnosti a Tvých činností, přičemž těmto vyprávěním – v podání Tebe osobně nebo Tvých čistých oddaných – zasvěcují celý svůj život, zatímco setrvávají ve svém zavedeném společenském postavení, si Tě nepochybně podrobí, třebaže jsi jinak nepřemožitelný kýmkoliv ve třech světech.
Význam
Zde slovo udapāsya jasně vyjadřuje, že by se nikdo neměl ani v nejmenším snažit poznat Absolutní Pravdu pomocí mentální spekulace, neboť to nevyhnutelně vede k nedokonalému, neosobnímu pojetí Boha. Slovo jīvanti vyjadřuje, že oddaný, který neustále naslouchá o Pánu Kṛṣṇovi, půjde zpátky domů, zpátky k Bohu, i kdyby nebyl schopný dělat nic jiného než zůstávat naživu a naslouchat rozpravám o Pánu.
Śrīla Sanātana Gosvāmī vysvětlil slova tanu-vāṅ-manobhiḥ („tělem, slovy a myslí“) třemi způsoby. Co se týče oddaných, ti dokáží svým tělem, slovy a myslí přemoci Pána Kṛṣṇu. Dosahují dokonalosti vědomí Kṛṣṇy a mohou se rukama dotýkat Jeho lotosových nohou, slovy Ho mohou volat, aby přišel, a jednoduše tím, že na Něho myslí, se s Ním v mysli mohou přímo setkávat.
V případě neoddaných se slova tanu-vāṅ-manobhiḥ pojí se slovem ajita, „nepřemožený“, a vyjadřují, že ti, kdo se nevěnují láskyplné službě Pánu Kṛṣṇovi, nemohou přemoci Absolutní Pravdu svou tělesnou silou, výřečností ani mentální schopností. Přes všechno jejich úsilí jim zůstává nejvyšší pravda nedosažitelná.
Ve spojení se slovem jitaḥ, „přemožený“, slova tanu-vāṅ-manobhiḥ naznačují, že čistí oddaní Pána Kṛṣṇy přemáhají Jeho tělo, slova a mysl. Tělo Pána Kṛṣṇy je přemožené proto, že se neustále zdržuje v blízkosti svých oddaných, Jeho slova jsou přemožená proto, že neustále opěvuje slávu svých oddaných, a Jeho mysl je přemožená proto, že stále myslí na své milující oddané.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura spojuje slova tanu-vāṅ-manobhiḥ se slovem namantaḥ, „klanící se“. Vysvětluje, že oddaní mohou plně využít transcendentálních témat o Pánovi tím, že jim budou tělem, slovy i myslí vzdávat veškerou úctu. Používat tělo znamená dotýkat se rukama a hlavou země při skládání poklon námětům o Pánu, používat slova znamená opěvovat transcendentální písma, jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, a také oddané, kteří šíří poselství těchto písem, a používat mysl znamená pociťovat při naslouchání transcendentálním tématům o Pánu velkou úctu a blaženost. Takto může upřímný oddaný, který nahromadil byť jen malé množství transcendentálního poznání o Pánu Kṛṣṇovi, Pána přemoci a vrátit se domů, zpátky k Bohu, aby věčně žil v Jeho blízkosti.