Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.2

V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ve čtrnácté kapitole prvního dílu, Śrīla Prabhupāda vysvětluje, že v tomto verši Pán Brahmā vyjádřil následující zbožný postoj: „Zjevil ses jako pasáček krav pro dobro svých oddaných, a přestože jsem se dopustil přestupku u Tvých lotosových nohou, když jsem ukradl Tvoje telátka a chlapce, vím, že jsi mi dal svou milost. To je Tvoje transcendentální vlastnost: jsi velice nakloněný svým oddaným. Ale navzdory nesmírné náklonnosti, kterou mi projevuješ, nedokáži odhadnout moc Tvých činností. Když ani já, Pán Brahmā, nejvyšší osobnost tohoto vesmíru, nedokáži ocenit tělo Nejvyšší Osobnosti Božství s podobou dítěte, co potom říci o ostatních? Nedokáži-li odhadnout duchovní moc Tvého dětského těla, co mohu pochopit z Tvých transcendentálních zábav? Proto platí, co uvádí Bhagavad-gītā – že kdokoliv, kdo trochu porozumí Pánovým transcendentálním zábavám, Jeho zjevení a Jeho odchodu z tohoto světa, se okamžitě kvalifikuje k tomu, aby po opuštění hmotného těla vstoupil do Božího království. To se potvrzuje ve Védách, kde je řečeno, že pouhým pochopením Nejvyšší Osobnosti Božství se člověk může vymanit z koloběhu opakovaného zrození a smrti. Proto doporučuji, aby se Tě lidé nesnažili pochopit pomocí svého spekulativního poznání.“

Když Brahmā znevážil svrchované postavení Osobnosti Božství, Pán Kṛṣṇa ho nejprve zmátl tím, že projevil svou transcendentální moc. Poté, co svého oddaného Brahmu takto pokořil, osobně se mu ukázal.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura může transcendentální tělo Pána Kṛṣṇy jednat také prostřednictvím Jeho úplných expanzí, zvaných viṣṇu-tattva. Brahmā sám prohlašuje v Brahma-saṁhitě (5.32): aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti. Tímto veršem je vyjádřeno nejen to, že Pán může provádět kteroukoliv tělesnou činnost kterýmkoliv ze svých údů, ale také to, že se může dívat očima svých viṣṇuovských expanzí, anebo i očima kterékoliv živé bytosti, a také může poslouchat ušima kterékoliv expanze kategorie Viṣṇua i jīvy. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že i když Pán může provádět jakoukoliv činnost kterýmkoliv ze svých smyslů, ve svých transcendentálních zábavách jako Śrī Kṛṣṇa obvykle hledí svýma očima, dotýká se svýma rukama, poslouchá svýma ušima a tak dále. Tímto způsobem se chová jako nejkrásnější a nejpůvabnější mladý pasáček krav.

Védské poznání se expanduje z Pána Brahmy, jehož první verš Śrīmad-Bhāgavatamu popisuje jako ādi-kaviho, prvotního znalce Véd. Přesto Brahmā neporozuměl transcendentálnímu tělu Pána Kṛṣṇy, neboť to je mimo dosah běžného védského poznání. Mezi všemi transcendentálními podobami Pána je dvouruká podoba Govindy – Kṛṣṇa – původní a nejvyšší. Zábavy Pány Govindy, když krade máslo, pije mléko z prsou gopī, pase telátka, hraje na flétnu a věnuje se různým dětským hrám, jsou tedy výjimečné i ve srovnání s činnostmi expanzí Pána Viṣṇua.