Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.53
Verš
deho ’pi mamatā-bhāk cet
tarhy asau nātma-vat priyaḥ
yaj jīryaty api dehe ’smin
jīvitāśā balīyasī
tarhy asau nātma-vat priyaḥ
yaj jīryaty api dehe ’smin
jīvitāśā balīyasī
Synonyma
dehaḥ — tělo; api — také; mamatā — vlastnických pocitů; bhāk — střed; cet — jestliže; tarhi — pak; asau — to tělo; na — ne; ātma-vat — stejně jako duše; priyaḥ — drahé; yat — protože; jīryati — když stárne; api — dokonce; dehe — tělo; asmin — toto; jīvita-āśā — touha zůstat naživu; balīyasī — velmi silná.
Překlad
Jestliže někdo dospěje do stádia, kdy považuje tělo za „moje“ místo za „já“, pak mu jistě nebude tělo tak drahé jako jeho skutečné já. Vždyť touha zůstat naživu zůstává silná, i když tělo stárne a přestává fungovat.
Význam
Slovo mamatā-bhāk je zde velmi významné. Obyčejná pošetilá osoba si myslí: „Jsem toto tělo.“ Trochu soudnější a inteligentnější osoba uvažuje: „Toto je moje tělo.“ V literatuře a folklóru se často setkáváme s tématem staré, sešlé osoby, která sní o tom, že získá nové, mladé tělo. I obyčejní lidé tedy mají potuchu o seberealizaci a instinktivně chápou, že duše může existovat v mnoha různých tělech.
S tím, jak tělo inteligentní osoby stárne a přestává fungovat, si ona sama silně přeje žít, přestože ví, že její tělo už moc dlouho žít nemůže. To je známka postupného uvědomování si, že vlastní já je důležitější než tělo. Už jen samotná touha po životě tedy může nepřímo dovést k předběžnému pochopení seberealizace. A v tomto případě také platí, že základní připoutanost se týká vlastního já a ne údajného majetku.
Lze podotknout, že celý rozhovor mezi králem Parīkṣitem a Śukadevou Gosvāmīm ohledně toho, jak drahé je vlastní já, má v konečném smyslu uvést téma, proč byl kravám a gopīm ve Vṛndāvanu Kṛṣṇa dražší než jejich vlastní já, a rozhodně dražší než jejich vlastní potomstvo. Rozhovor pokračoval takto.