Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.50
Verš
śrī-śuka uvāca
sarveṣām api bhūtānāṁ
nṛpa svātmaiva vallabhaḥ
itare ’patya-vittādyās
tad-vallabhatayaiva hi
sarveṣām api bhūtānāṁ
nṛpa svātmaiva vallabhaḥ
itare ’patya-vittādyās
tad-vallabhatayaiva hi
Synonyma
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; sarveṣām — pro všechny; api — vskutku; bhūtānām — stvořené živé bytosti; nṛpa — ó králi; sva-ātmā — vlastní já; eva — jistě; vallabhaḥ — nejdražší; itare — jiné; apatya — děti; vitta — bohatství; ādyāḥ — a tak dále; tat — tohoto vlastního já; vallabhatayā — založené na cennosti; eva hi — jistě.
Překlad
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, každé stvořené bytosti je nejdražší její vlastní já. Všechno ostatní – děti, bohatství a tak dále – je pro ni cenné jen proto, že si cení svého vlastního já.
Význam
Moderní myslitelé jsou někdy bezradní, když studují psychologii morálního chování. Ačkoliv má každá živá bytost sklon k sebezáchově, jak je uvedeno zde, někdy osoba dobrovolně obětuje svůj zjevný zájem ve prospěch lidumilného či vlasteneckého jednání, například dává peníze pro dobro druhých nebo položí život v zájmu státu. Toto takzvaně nesobecké jednání se zdá být v rozporu s principem hmotné sebestřednosti a sebezáchovy.
Jak ale vysvětluje tento verš, živá bytost slouží své společnosti, zemi, rodině a tak dále jen proto, že tyto cíle její náklonnosti představují rozšířené pojetí falešného ega. Vlastenec se vidí jako velký služebník velké země, a tak obětuje svůj život, aby uspokojil své egoistické cítění. Rovněž je známá pravda, že muži působí velké potěšení myšlenka, že obětuje všechno pro potěšení své drahé ženy a dětí. Člověk získává velké egoistické uspokojení, když se vidí jako nesobecký dobrodinec své takzvané rodiny a společnosti. Je tedy připravený dokonce i položit život, když tím bude jeho falešné ego ve své pýše uspokojené. Toto zdánlivě rozporuplné počínání je jen další ukázkou pomatenosti hmotného života, který nemá hlavu ani patu, neboť je projevem naprosté nevědomosti co se týče nehmotné duše.