Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.37

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že tak jako světlo lampy nesvítí tak jasně na slunečním světle jako ve stínu a diamant nevypadá tak třpytivě na stříbrném tácu jako na podnosu z modrého skla, ani zábavy Pána jako Govindy se nejeví tak úžasné v transcendentálním sídle na Vaikuṇṭě jako v hmotné říši Māyi. Pán Kṛṣṇa přichází na Zemi a chová se ke svým čistým oddaným přesně jako oddaný syn, milenec, manžel, otec, přítel a tak podobně, a tyto zářivé, osvobozené zábavy poskytují v temnotě hmotné existence Pánovým odevzdaným oddaným nekonečnou extázi.

V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství cituje Śrīla Prabhupāda Pána Brahmu takto: „Chápu také, že Tvé zjevení jako malý pasáček, dítě pastevců, není vůbec hmotnou činností. Tolik se Ti zavděčili svou náklonností, že jsi sem přišel, abys je svou transcendentální přítomností inspiroval k větší láskyplné službě.“