Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.39

V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství cituje Śrīla Prabhupāda Pána Brahmu takto: „Můj milý Pane, jsi Nejvyšším Pánem celého stvoření, i když se někdy mylně domnívám, že pánem tohoto vesmíru jsem já. Já sice mohu vládnout tomuto vesmíru, ale existuje nespočetně mnoho vesmírů a nespočetně mnoho Brahmů, kteří jim vládnou. Ty jsi však vládce všech. Jako Nadduše v srdci každého víš vše. Prosím Tě proto, abys mě přijal jako Tvého odevzdaného služebníka. Doufám, že promineš můj přestupek, že jsem Tě vyrušil při zábavě s Tvými přáteli a telátky. Nyní, pokud mi laskavě dovolíš, se okamžitě vzdálím, aby sis s nimi mohl užívat bez mojí přítomnosti.“

Slova sarvaṁ tvaṁ vetsi sarva-dṛk jsou zde velmi významná. Pán Kṛṣṇa ví vše a vidí vše, takže Pán Brahmā nemusel zůstávat ve Vṛndāvanu, aby s Ním udržoval osobní láskyplný styk. Jako stvořitel vesmíru byl Pán Brahmā poněkud na nepravém místě v jednoduché, blažené atmosféře Vṛndāvanu, kde Pán Kṛṣṇa projevoval svůj svrchovaný majestát tak, že pásl krávy, pořádal pikniky, hrál hry a podobně.

Když Brahmā viděl, jak hlubokou lásku obyvatelé Vṛndāvanu chovali vůči Pánu Kṛṣṇovi, připadal si nezpůsobilý k tomu, aby tam zůstal. Ne že by chtěl opustit Pánovu společnost, ale cítil, že bude lepší, když se vrátí ke své osobní oddané službě na Brahmaloku. Byl jaksi na rozpacích a nešťastný ze svého pošetilého pokusu zmást Pána, a proto se chtěl raději znovu věnovat své transcendentální láskyplné službě, než aby se snažil si užívat Pánovy přítomnosti.