Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.14.34

Verš

tad bhūri-bhāgyam iha janma kim apy aṭavyāṁ
yad gokule ’pi katamāṅghri-rajo-’bhiṣekam
yaj-jīvitaṁ tu nikhilaṁ bhagavān mukundas
tv adyāpi yat-pada-rajaḥ śruti-mṛgyam eva

Synonyma

tat — to; bhūri-bhāgyam — nejvĕtší štĕstí; iha — zde; janma — zrození; kim api — jakékoliv; aṭavyām — v lese (Vṛndāvanu); yat — jež; gokule — v Gokule; api — dokonce; katama — kteréhokoliv (z oddaných); aṅghri — z nohou; rajaḥ — prachem; abhiṣekam — omytí; yat — jejichž; jīvitam — život; tu — jistĕ; nikhilam — celý; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; mukundaḥ — Pán Mukunda; tu — ale; adya api — dodnes; yat — jehož; pāda-rajaḥ — prach z nohou; śruti — Védami; mṛgyam — vyhledávaný; eva — jistĕ.

Překlad

Mým nejvĕtším možným štĕstím by bylo narodit se v jakémkoliv tĕle kdekoliv v tomto lese v Gokule a mít hlavu omývanou prachem spadlým z lotosových nohou kteréhokoliv jeho obyvatele. Nejvyšší Osobnost Božství, Mukunda, prach z jehož lotosových nohou je dodnes vyhledávaný ve védských mantrách, je celým jejich životem.

Význam

Tento verš vyjadřuje, že si Pán Brahmā přeje narodit se i jako to nejmenší stéblo trávy ve Vṛndāvanu, aby svatí obyvatelé Pánova sídla mohli kráčet po jeho hlavĕ a požehnat mu prachem ze svých nohou. Pán Brahmā je realista a neuchází se přímo o prach z nohou Pána Kṛṣṇy; místo toho se uchází o milost Pánových oddaných. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že Brahmā je ochotný se narodit dokonce i jako kámen v dláždĕné cestĕ, která vede Pánovým sídlem. Jelikož Brahmā je stvořitel celého vesmíru, můžeme si jen představovat, jak slavné je postavení obyvatel Vṛndāvanu.

Pánovi oddaní dosahují svého vznešeného postavení čistou oddaností a láskou. Takový duchovní majestát se nedá získat žádnou pyšnou hmotnou metodou osobního rozvoje. V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství takto vyjevuje Śrīla Prabhupāda Brahmovo uvažování: „Nebudu-li však mít tolik štĕstí, abych se narodil ve vṛndāvanském lese, prosím, abych se mohl narodit v bezprostřední blízkosti Vṛndāvanu, aby oddaní, až budou z této oblasti vycházet, po mnĕ šlapali. I to by pro mne bylo velké štĕstí. Toužím po zrození, ve kterém bych mohl být pomazán prachem z nohou tĕchto oddaných.“