Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.14.8

Verš

tat te ’nukampāṁ su-samīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk

Synonyma

tat — proto; te — ve Tvůj; anukampām — soucit; su-samīkṣamāṇaḥ — upřímnĕ doufající; bhuñjānaḥ — snášející; eva — jistĕ; ātma-kṛtam — jím samotným vytvořené; vipākam — plodonosné výsledky; hṛt — svým srdcem; vāk — slovy; vapurbhiḥ — a tĕlem; vidadhan — skládající; namaḥ — poklony; te — Tobĕ; jīveta — žije; yaḥ — každý, kdo; mukti-pade — na osvobozené postavení; saḥ — on; dāya-bhāk — právoplatný dĕdic.

Překlad

Můj milý Pane, ten, kdo upřímnĕ vyčkává, až mu udĕlíš svou bezpříčinnou milost, a mezitím trpĕlivĕ snáší reakce za své dřívĕjší přečiny a s úctou se Ti klaní srdcem, slovy i tĕlem, je jistĕ způsobilý pro osvobození, neboť to se stalo jeho právoplatným nárokem.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje ve svém komentáři, že tak jako legitimní syn musí jen zůstat naživu, aby získal dĕdictví po svém otci, ten, kdo jen zůstává naživu s vĕdomím Kṛṣṇy a dodržuje usmĕrňující zásady bhakti-yogy, se automaticky stává způsobilým přijmout milost Osobnosti Božství – to znamená, že bude povýšen do království Boha.

Slovo su-samīkṣamāṇa vyjadřuje, že oddaný upřímnĕ očekává milost Nejvyššího Pána, dokonce i když trpí bolestnými následky svých dřívĕjších hříšných činností. Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje v Bhagavad-gītĕ, že oddaný, který se Mu plnĕ odevzdá, již nemusí podléhat reakcím své dřívĕjší karmy. Jelikož však v mysli oddaného mohou stále ještĕ přetrvávat zbytky jeho dřívĕjší hříšné mentality, Pán odstraňuje poslední pozůstatky požitkářských sklonů tak, že svému oddanému udílí tresty, které nĕkdy mohou vypadat jako hříšné reakce. Účelem celého Božího stvoření je napravit sklon živé bytosti užívat si bez Pána, a proto je příslušný trest za každou hříšnou činnost naplánován tak, aby potlačil tu mentalitu, která k takovému jednání vedla. I když se oddaný odevzdal oddané službĕ Pánu, dokud není jeho vĕdomí Kṛṣṇy dokonalé, může ještĕ mírnĕ pociťovat sklony užívat si iluzorního štĕstí tohoto svĕta. Proto Pán vytváří určitou situaci, aby vymýtil přetrvávající požitkářské rozpoložení. Toto utrpení, jež prožívá upřímný oddaný, není technicky vzato karmickou reakcí; ve skutečnosti je to Pánova zvláštní milost, která má přimĕt oddaného, aby se zcela odpoutal od hmotného svĕta a vrátil se domů, zpátky k Bohu.

Upřímný oddaný si vážnĕ přeje vrátit se do Pánova sídla. Proto bez výhrad přijímá Pánovo milostivé potrestání a nadále se Pánu uctivĕ klaní srdcem, slovy i tĕlem. Takový pravý služebník Pána, pro nĕhož jsou všechny tĕžkosti jen nízkou cenou za získání Pánovy osobní společnosti, se jistĕ stává legitimním synem Boha, jak zde vyjadřují slova dāya-bhāk. Tak jako se nikdo nemůže přiblížit ke slunci, aniž by se stal ohnĕm, nemůže se nikdo přiblížit ke svrchovanĕ čistému Pánu Kṛṣṇovi, aniž by podstoupil přísný očistný proces. Ten se může jevit jako utrpení, ale ve skutečnosti je léčebným postupem, jenž udílí vlastnoručnĕ Pán.