Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.8
Verš
tat te ’nukampāṁ su-samīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk
Synonyma
tat — proto; te — ve Tvůj; anukampām — soucit; su-samīkṣamāṇaḥ — upřímně doufající; bhuñjānaḥ — snášející; eva — jistě; ātma-kṛtam — jím samotným vytvořené; vipākam — plodonosné výsledky; hṛt — svým srdcem; vāk — slovy; vapurbhiḥ — a tělem; vidadhan — skládající; namaḥ — poklony; te — Tobě; jīveta — žije; yaḥ — každý, kdo; mukti-pade — na osvobozené postavení; saḥ — on; dāya-bhāk — právoplatný dědic.
Překlad
Můj milý Pane, ten, kdo upřímně vyčkává, až mu udělíš svou bezpříčinnou milost, a mezitím trpělivě snáší reakce za své dřívější přečiny a s úctou se Ti klaní srdcem, slovy i tělem, je jistě způsobilý pro osvobození, neboť to se stalo jeho právoplatným nárokem.
Význam
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje ve svém komentáři, že tak jako legitimní syn musí jen zůstat naživu, aby získal dědictví po svém otci, ten, kdo jen zůstává naživu s vědomím Kṛṣṇy a dodržuje usměrňující zásady bhakti-yogy, se automaticky stává způsobilým přijmout milost Osobnosti Božství – to znamená, že bude povýšen do království Boha.
Slovo su-samīkṣamāṇa vyjadřuje, že oddaný upřímně očekává milost Nejvyššího Pána, dokonce i když trpí bolestnými následky svých dřívějších hříšných činností. Pán Kṛṣṇa vysvětluje v Bhagavad-gītě, že oddaný, který se Mu plně odevzdá, již nemusí podléhat reakcím své dřívější karmy. Jelikož však v mysli oddaného mohou stále ještě přetrvávat zbytky jeho dřívější hříšné mentality, Pán odstraňuje poslední pozůstatky požitkářských sklonů tak, že svému oddanému udílí tresty, které někdy mohou vypadat jako hříšné reakce. Účelem celého Božího stvoření je napravit sklon živé bytosti užívat si bez Pána, a proto je příslušný trest za každou hříšnou činnost naplánován tak, aby potlačil tu mentalitu, která k takovému jednání vedla. I když se oddaný odevzdal oddané službě Pánu, dokud není jeho vědomí Kṛṣṇy dokonalé, může ještě mírně pociťovat sklony užívat si iluzorního štěstí tohoto světa. Proto Pán vytváří určitou situaci, aby vymýtil přetrvávající požitkářské rozpoložení. Toto utrpení, jež prožívá upřímný oddaný, není technicky vzato karmickou reakcí; ve skutečnosti je to Pánova zvláštní milost, která má přimět oddaného, aby se zcela odpoutal od hmotného světa a vrátil se domů, zpátky k Bohu.
Upřímný oddaný si vážně přeje vrátit se do Pánova sídla. Proto bez výhrad přijímá Pánovo milostivé potrestání a nadále se Pánu uctivě klaní srdcem, slovy i tělem. Takový pravý služebník Pána, pro něhož jsou všechny těžkosti jen nízkou cenou za získání Pánovy osobní společnosti, se jistě stává legitimním synem Boha, jak zde vyjadřují slova dāya-bhāk. Tak jako se nikdo nemůže přiblížit ke slunci, aniž by se stal ohněm, nemůže se nikdo přiblížit ke svrchovaně čistému Pánu Kṛṣṇovi, aniž by podstoupil přísný očistný proces. Ten se může jevit jako utrpení, ale ve skutečnosti je léčebným postupem, jenž udílí vlastnoručně Pán.