Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.23

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje, jak jednotlivé výrazy v tomto verši názorně ukazují, že transcendentální tělo Pána Kṛṣṇy nemá charakteristiky hmotných těl. Všechna hmotná těla procházejí šesti fázemi, jimiž jsou zrození, růst, zralost, rozmnožování se, chřadnutí a zánik. Pán Kṛṣṇa však nepodstupuje hmotné zrození, neboť je sám původní realitou, což zde jasně vyjadřuje slovo ādya, „původní“. My se rodíme hmotným způsobem v určité hmotné atmosféře, v hmotných tělech, která jsou sloučeninami různých hmotných prvků. Jelikož Pán Kṛṣṇa existoval dávno před stvořením jakékoliv hmotné atmosféry či prvku, Jeho transcendentálního těla se hmotné zrození nemůže týkat.

Podobně slovo pūrṇa, „úplný“, vyvrací představu, že by Pán Kṛṣṇa mohl růst, neboť existuje vždy ve své úplnosti. Když hmotné tělo dosahuje zralosti, člověk si už nemůže užívat tak, jako když byl mladý, ale zde slova ajasra-sukha, „zažívající štěstí, které nemůže nic překazit“, vyjadřují, že tělo Pána Kṛṣṇy nikdy nedosahuje takzvaného středního věku, neboť je stále plné mladistvé duchovní blaženosti. Slovo akṣara, „neslábnoucí“, vylučuje možnost, že by tělo Pána Kṛṣṇy stárlo či chřadlo, a slovo amṛta, „nesmrtelný“, nepřipouští, že by mohl zemřít.

Jinak řečeno, Kṛṣṇova transcendentálního těla se netýkají proměny hmotných těl. Pán však tvoří nesčetné množství světů a expanduje se jako nespočet živých bytostí. Takzvané Pánovo rozmnožování se je ale úplně duchovní a neprobíhá v určité fázi tělesné existence; je totiž výrazem Pánova věčného sklonu expandovat svou duchovní blaženost a slávu.

Ve śruti Pán říká: pūrvam evāham ihāsam – „Na počátku jsem existoval jen Já sám“. Proto je zde nazván puruṣaḥ purāṇaḥ, „prvotní poživatel“. Tento původní puruṣa se expanduje jako Nadduše a vstupuje do každé živé bytosti. Přesto je v konečném smyslu Absolutní Pravdou, Kṛṣṇou, jak uvádí Gopāla-tāpanī Upaniṣad: yaḥ sākṣāt para-brahmeti govindaṁ sac-cid-ānanda-vigrahaṁ vṛndāvana-sura-bhūruha-talāsīnam. „Osobnost Absolutní Pravdy je Govinda, jenž má věčnou podobu blaženosti a poznání a jenž sedí pod stinnými stromy přání ve Vṛndāvanu.“ Tato Absolutní Pravda přesahuje hmotnou nevědomost a dokonce i běžné duchovní poznání, což uvádí tatáž Gopāla-tāpanī śruti: vidyāvidyābhyāṁ bhinnaḥ. Svrchovanost Pána Kṛṣṇy tedy prosazuje védská literatura mnoha způsoby a zde ji potvrzuje sám Pán Brahmā.