Śrīmad-Bhāgavatam 10.15.8
Verš
dhanyeyam adya dharaṇī tṛṇa-vīrudhas tvat-
pāda-spṛśo druma-latāḥ karajābhimṛṣṭāḥ
nadyo ’drayaḥ khaga-mṛgāḥ sadayāvalokair
gopyo ’ntareṇa bhujayor api yat-spṛhā śrīḥ
pāda-spṛśo druma-latāḥ karajābhimṛṣṭāḥ
nadyo ’drayaḥ khaga-mṛgāḥ sadayāvalokair
gopyo ’ntareṇa bhujayor api yat-spṛhā śrīḥ
Synonyma
dhanyā — požehnaná; iyam — tato; adya — nyní; dharaṇī — Země; tṛṇa — její traviny; vīrudhaḥ — a keře; tvat — Tvých; pāda — nohou; spṛśaḥ — pociťují dotek; druma — stromy; latāḥ — a liány; kara-ja — Tvými nehty; abhimṛṣṭāḥ — dotýkané; nadyaḥ — řeky; adrayaḥ — a hory; khaga — ptáci; mṛgāḥ — a zvířata; sadaya — milostivými; avalokaiḥ — Tvými pohledy; gopyaḥ — gopī; antareṇa — mezi; bhujayoḥ — Tvými pažemi; api — vskutku; yat — po čemž; spṛhā — stále touží; śrīḥ — bohyně štěstí.
Překlad
Tato Země je nyní velmi požehnaná, protože se svýma nohama dotýkáš její trávy a keřů a svými nehty jejích stromů a lián a protože její řeky, hory, ptáky a zvířata oblažuješ svými milostivými pohledy. Především jsi však svými pažemi objímal mladé gopī, což je výsada, po níž dychtí i samotná bohyně štěstí.
Význam
Slovo adya, „nyní“, se vztahuje na dobu zjevení Pána Balarāmy a Pána Kṛṣṇy na Zemi. Ve své podobě Varāhy Pán Kṛṣṇa osobně Zemi zachránil a rozumí se, že Země neustále spočívá na Śeṣově energii. Jak Varāha, tak Śeṣa jsou expanzemi Balarāmy, který je sám expanzí Pána Kṛṣṇy, původní Osobnosti Božství. Slovy Pána Kṛṣṇy „tato Země je nyní velmi požehnaná“ (dhanyeyam adya dharaṇī) je řečeno, že se nic nevyrovná požehnáním Nejvyšší Osobnosti Božství v osobní podobě Kṛṣṇy, jenž se zjevil současně se svou úplnou expanzí Balarāmou. Složené slovo karajābhimṛṣṭāḥ, „dotýkané Tvými nehty“, naznačuje, že během svých toulek lesem Kṛṣṇa a Balarāma občas trhali plody a květy ze stromů, keřů a popínavých rostlin, které pak používali ve svých radostných zábavách. Někdy ulamovali rostlinám listy a společně s květy je používali ke zdobení svých těl.
Kṛṣṇa a Balarāma pohlíželi s láskou a milostí na všechny řeky, kopce a bytosti ve Vṛndāvanu. Požehnání, jež dostávaly gopī – přímé objetí Pánových paží – však bylo největším darem, po kterém touží i samotná bohyně štěstí. Když si jednou bohyně štěstí, která žije na Vaikuṇṭě na hrudi Pána Nārāyaṇa, přála být obejmuta na hrudi Śrī Kṛṣṇy, prováděla tvrdou askezi, aby tohoto požehnání dosáhla. Śrī Kṛṣṇa jí sdělil, že její místo je na Vaikuṇṭě a že na Jeho hrudi ve Vṛndāvanu sídlit nemůže. Prosila tedy Kṛṣṇu, aby jí dovolil setrvávat na Jeho hrudi v podobě zlatého proužku, a toto přání jí splnil. Tento příběh z Purāṇ vypráví Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.