Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.15.3

Verš

tan mañju-ghoṣāli-mṛga-dvijākulaṁ
mahan-manaḥ-prakhya-payaḥ-sarasvatā
vātena juṣṭaṁ śata-patra-gandhinā
nirīkṣya rantuṁ bhagavān mano dadhe

Synonyma

tat — ten les; mañju — okouzlující; ghoṣa — jejichž zvuků; ali — se včelami; mṛga — zvířaty; dvija — a ptáky; ākulam — plný; mahat — velkých duší; manaḥ — mysli; prakhya — připomínající; payaḥ — jehož voda; sarasvatā — s jezerem; vātena — vĕtrem; juṣṭam — který sloužil; śata-patra — lotosů o stovkách okvĕtních lístků; gandhinā — s vůní; nirīkṣya — když pozoroval; rantum — k radovánkám; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; manaḥ — Jeho mysl; dadhe — obrátila se.

Překlad

Nejvyšší Pán pohlédl na ten les, který znĕl okouzlujícími zvuky včel, zvířat a ptáků, který zkrášlovalo jezero, jehož čistá voda připomínala mysli velkých duší, a který zpříjemňoval vánek nesoucí vůni lotosů se stovkou okvĕtních lístků. Když to vše Pán Kṛṣṇa vidĕl, rozhodl se užívat si příznivé atmosféry.

Význam

Pán Kṛṣṇa vidĕl, že vṛndāvanský les skýtá potĕšení všem pĕti smyslům. Včely, ptáci a jiná zvířata vydávali okouzlující zvuky, jež byly osvĕžujícím potĕšením pro uši. Vítr Pánu vĕrnĕ sloužil tím, že vanul lesem a přenášel chladivou vlhkost průzračného jezera, a tak tĕšil hmat. Příjemnost vĕtru povzbuzovala i chuť a vůnĕ lotosových kvĕtů tĕšila čich. A celý les byl obdařený nebeskou krásou, jež skýtala duchovní blaženost očím. Tak vysvĕtlil Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura význam tohoto verše.