Śrīmad-Bhāgavatam 10.15.3
Verš
tan mañju-ghoṣāli-mṛga-dvijākulaṁ
mahan-manaḥ-prakhya-payaḥ-sarasvatā
vātena juṣṭaṁ śata-patra-gandhinā
nirīkṣya rantuṁ bhagavān mano dadhe
mahan-manaḥ-prakhya-payaḥ-sarasvatā
vātena juṣṭaṁ śata-patra-gandhinā
nirīkṣya rantuṁ bhagavān mano dadhe
Synonyma
tat — ten les; mañju — okouzlující; ghoṣa — jejichž zvuků; ali — se včelami; mṛga — zvířaty; dvija — a ptáky; ākulam — plný; mahat — velkých duší; manaḥ — mysli; prakhya — připomínající; payaḥ — jehož voda; sarasvatā — s jezerem; vātena — větrem; juṣṭam — který sloužil; śata-patra — lotosů o stovkách okvětních lístků; gandhinā — s vůní; nirīkṣya — když pozoroval; rantum — k radovánkám; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; manaḥ — Jeho mysl; dadhe — obrátila se.
Překlad
Nejvyšší Pán pohlédl na ten les, který zněl okouzlujícími zvuky včel, zvířat a ptáků, který zkrášlovalo jezero, jehož čistá voda připomínala mysli velkých duší, a který zpříjemňoval vánek nesoucí vůni lotosů se stovkou okvětních lístků. Když to vše Pán Kṛṣṇa viděl, rozhodl se užívat si příznivé atmosféry.
Význam
Pán Kṛṣṇa viděl, že vṛndāvanský les skýtá potěšení všem pěti smyslům. Včely, ptáci a jiná zvířata vydávali okouzlující zvuky, jež byly osvěžujícím potěšením pro uši. Vítr Pánu věrně sloužil tím, že vanul lesem a přenášel chladivou vlhkost průzračného jezera, a tak těšil hmat. Příjemnost větru povzbuzovala i chuť a vůně lotosových květů těšila čich. A celý les byl obdařený nebeskou krásou, jež skýtala duchovní blaženost očím. Tak vysvětlil Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura význam tohoto verše.