Śrīmad-Bhāgavatam 10.16.24
Verš
tat-prathyamāna-vapuṣā vyathitātma-bhogas
tyaktvonnamayya kupitaḥ sva-phaṇān bhujaṅgaḥ
tasthau śvasañ chvasana-randhra-viṣāmbarīṣa-
stabdhekṣaṇolmuka-mukho harim īkṣamāṇaḥ
tyaktvonnamayya kupitaḥ sva-phaṇān bhujaṅgaḥ
tasthau śvasañ chvasana-randhra-viṣāmbarīṣa-
stabdhekṣaṇolmuka-mukho harim īkṣamāṇaḥ
Synonyma
tat — Jeho, Pána Kṛṣṇy; prathyamāna — zvětšujícím se; vapuṣā — transcendentálním tělem; vyathita — trýzněné; ātma — své vlastní; bhogaḥ — hadí tělo; tyaktvā — poté, co Ho pustil; unnamayya — vysoko vztyčující; kupitaḥ — rozhněvaný; sva-phaṇān — své kápě; bhujaṅga — had; tasthau — nehýbající se; śvasan — ztěžka dýchající; śvasana-randhra — nosní dírky; viṣa-ambarīṣa — jako dvě nádoby na vaření jedu; stabdha — upřené; īkṣaṇa — oči; ulmuka — jako oharky; mukhaḥ — jeho obličej; harim — Nejvyššího Pána, Osobnost Božství; īkṣamāṇaḥ — pozorující.
Překlad
Kāliyovo stočené tělo zakoušelo nesnesitelnou bolest, když Pán své tělo zvětšoval, a proto Ho had pustil. Rozhněvaně potom vztyčil do výšky své kápě, nehybně stál a ztěžka dýchal. Jeho nosní dírky vypadaly jako nádoby na vaření jedu a strnulé oči v jeho obličeji jako oharky. Takto had hleděl na Pána.