Śrīmad-Bhāgavatam 10.16.56
Verš
kāliya uvāca
vayaṁ khalāḥ sahotpattyā
tamasā dīrgha-manyavaḥ
svabhāvo dustyajo nātha
lokānāṁ yad asad-grahaḥ
vayaṁ khalāḥ sahotpattyā
tamasā dīrgha-manyavaḥ
svabhāvo dustyajo nātha
lokānāṁ yad asad-grahaḥ
Synonyma
kāliyaḥ uvāca — Kāliya řekl; vayam — my; khalāḥ — zlí; saha utpattyā — již svým zrozením; tāmasāḥ — nevědomé povahy; dīrgha-manyavaḥ — stále hněviví; svabhāvaḥ — své hmotné povahy; dustyajaḥ — je velmi těžké se zbavit; nātha — ó Pane; lokānām — pro obyčejné osoby; yat — kvůli níž; asat — neskutečného a nečistého; grahaḥ — přijímání.
Překlad
Had Kāliya řekl: Již jen proto, že jsme se narodili jako had, jsme zlí, nevědomí a stále hněviví. Ó Pane, obyčejné bytosti se velmi těžko zbavují své podmíněné povahy, na základě které se ztotožňují s tím, co je neskutečné.
Význam
Śrīla Sanātana Gosvāmī poukazuje na to, že Kāliya ve svém zuboženém stavu nedokázal složit vlastní modlitby k Pánu, a tak parafrázoval některé z modliteb svých manželek. Slovo asad-graha vyjadřuje, že se podmíněná duše chytá nestálých a nečistých věcí, jako například svého těla, těl druhých a nesčetně mnoha dalších hmotných smyslových objektů. Konečným výsledkem této připoutanosti ke hmotě je nespokojenost, zklamání a mučivá úzkost – tato skutečnost je nyní nebohému hadu Kāliyovi naprosto zřejmá.