KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Kāliyův příběh
Tato kapitola popisuje, jak Kāliya opustil ostrov hadů a jak byli spící obyvatelé Vṛndāvanu zachráněni před lesním požárem.
Když se král Parīkṣit zeptal, jak se Kāliya odstěhoval z hadího sídla, ostrova Ramaṇaka, a proč se k němu Garuḍa choval nepřátelsky, Śrī Śukadeva Gosvāmī odpověděl takto: Všichni hadi na ostrově se báli, že je Garuḍa pozře. Každý měsíc mu nechávali různé dary pod jedním banyánovým stromem, aby ho ukonejšili. Kāliya byl ale omámený svou pýchou, a tak pojídal tyto obětiny sám. Když se to Garuḍa doslechl, rozzuřil se a vydal se Kāliyu zabít. Had nejprve velkého ptáka kousl, ale Garuḍa ho prudce udeřil křídlem a Kāliya uprchl do jezera u řeky Yamuny, aby si zachránil život.
Před touto událostí Garuḍa jednou přiletěl k Yamuně a začal tam pojídat ryby. Saubhari Ṛṣi se mu v tom pokoušel zabránit, ale Garuḍa, kterého trápil hlad, se odmítl řídit mudrcovými zákazy, a mudrc ho na oplátku proklel, že pokud se tam Garuḍa někdy vrátí, okamžitě zemře. Kāliya se o tom doslechl, a proto tam žil beze strachu. Nakonec ho ale vyhnal Śrī Kṛṣṇa.
Když Pán Balarāma a všichni obyvatelé Vṛndāvanu viděli Śrī Kṛṣṇu vyjít z jezera, nádherně ozdobeného mnoha různými drahokamy a šperky, s velkou radostí Ho objali. Duchovní učitelé, kněží a učení brāhmaṇové pak řekli Nandovi Mahārājovi, králi pastevců, že ačkoliv byl jeho syn v Kāliyově sevření, díky královu štěstí je nyní zase volný.
Jelikož byli vṛndāvanští lidé dost vyčerpaní hladem, žízní a únavou, strávili tu noc na březích Yamuny. Uprostřed noci se v lese, který byl během horkého období vysušený, vznítil požár. Obyvatelé Vṛndāvanu se náhle probudili obklopeni ohněm a pospíchali ke Śrī Kṛṣṇovi, aby je ochránil. Nekonečně mocný Pán Śrī Kṛṣṇa viděl, jak jsou Jeho drazí příbuzní a přátelé zděšení, a tak hrozný lesní požár okamžitě spolkl.
SLOKA 1: (Po vyslechnutí popisu, jak Pán Kṛṣṇa potrestal Kāliyu,) král Parīkṣit položil otázku: Proč Kāliya opustil ostrov Ramaṇaka, sídlo hadů, a proč se jen vůči němu začal Garuḍa chovat tak nepřátelsky?
SLOKA 2-3: Śukadeva Gosvāmī pravil: Aby Garuḍa hady nepozřel, uzavřeli s ním kdysi dohodu, podle které mu měli každý měsíc předkládat k patě jednoho stromu obětinu. Ve stanovený den, ó králi Parīkṣite, tedy všichni hadi připravovali tomuto mocnému přepravci Viṣṇua svou oběť, kterou si zajistili ochranu.
SLOKA 4: I když všichni ostatní hadi poctivě přinášeli Garuḍovi obětiny, jeden had – namyšlený Kāliya, syn Kadrū, – opakovaně všechny tyto obětiny požíral dřív, než si je Garuḍa stačil vzít. Kāliya tedy takto přímo pohrdal přepravcem Pána Viṣṇua.
SLOKA 5: Ó králi, nesmírně mocný Garuḍa, který je velmi drahý Nejvyššímu Pánu, se rozhněval, když to uslyšel. S úmyslem Kāliyu zabít se hnal na hada ohromnou rychlostí.
SLOKA 6: Když ho Garuḍa prudce napadl, Kāliya, který měl zbraň v podobě jedu, zdvihl své početné hlavy k protiútoku. Vyplázl své děsivé jazyky, zvětšil své strašlivé oči a potom Garuḍu kousl zbraněmi v podobě zubů.
SLOKA 7: Rozhněvaný syn Tārkṣyi se při odrážení Kāliyova útoku pohyboval ohromnou rychlostí. Tento nesmírně mocný přepravce Pána Madhusūdany udeřil syna Kadrū levým křídlem, které zářilo jako zlato.
SLOKA 8: Kāliya, zasažený Garuḍovým křídlem, byl nesmírně rozrušen, a tak vyhledal útočiště v jezeře vedle řeky Yamuny. Garuḍa do tohoto jezera nemohl vstoupit a nemohl se k němu ani přiblížit.
SLOKA 9: V tom samém jezeře chtěl kdysi Garuḍa pozřít nějakou rybu, což je koneckonců jeho přirozená potrava. Přestože mu to zakázal mudrc Saubhari, který tam ve vodě meditoval, Garuḍa se odvážil rybu chytit, jelikož měl hlad.
SLOKA 10: Když Saubhari viděl, jak jsou nebohé ryby v tom jezeře ze smrti svého vůdce nešťastné, pronesl následující kletbu v domnění, že jedná milostivě pro blaho obyvatel jezera.
SLOKA 11: Pokud se Garuḍa ještě někdy do tohoto jezera vrátí a bude tady požírat ryby, přijde okamžitě o život. To, co říkám, je pravda.
SLOKA 12: Ze všech hadů se jen Kāliya dozvěděl o této události a jelikož se bál Garuḍy, usadil se v onom jezeře u Yamuny. Později ho odtamtud vyhnal Pán Kṛṣṇa.
SLOKA 13-14: (Śukadeva Gosvāmī navázal na svůj popis toho, jak Kṛṣṇa Kāliyu potrestal:) Kṛṣṇa vyšel z jezera a měl na sobě božské girlandy, voňavky a oděvy, byl pokrytý mnoha skvostnými drahokamy a ozdobený zlatem. Jakmile Ho pastevci spatřili, všichni hned vstali, stejně jako se proberou k životu smysly člověka, který byl v bezvědomí. S velkou radostí a láskou Ho objímali.
SLOKA 15: Yaśodā, Rohiṇī, Nanda a všechny ostatní gopī a gopové opět nabyli své životní síly a šli za Kṛṣṇou. Ó potomku Kurua, dokonce i uschlé stromy znovu ožily.
SLOKA 16: Pán Balarāma obejmul svého bratra, jenž nikdy neselhává, a smál se, neboť dobře věděl, jak je Kṛṣṇa mocný. Jelikož k Němu cítil silnou lásku, zvedl Kṛṣṇu na klín a znovu a znovu na Něj hleděl. I krávy, býci a jalovičky zakoušely to nejvyšší potěšení.
SLOKA 17: Všichni ctihodní brāhmaṇové se svými manželkami přišli poblahopřát Nandovi Mahārājovi a řekli mu: „Tvůj syn byl v sevření Kāliyi, ale milostí Prozřetelnosti je teď volný.“
SLOKA 18: Brāhmaṇové pak poradili Nandovi Mahārājovi: „Měl by ses postarat, aby se tvému synovi Kṛṣṇovi vždy vyhýbalo nebezpečí, a proto bys měl rozdat milodary brāhmaṇům.“ Nanda Mahārāja jim pak se spokojenou myslí velmi rád daroval krávy a zlato, ó králi.
SLOKA 19: Velmi požehnaná matka Yaśodā, která přišla o syna a poté Ho zase získala, si Ho posadila na klín. Ta ctnostná žena Ho opakovaně objímala a přitom ronila nepřetržité proudy slz.
SLOKA 20: Ó nejlepší z králů (Parīkṣite), obyvatelé Vṛndāvanu se cítili velmi zesláblí hladem, žízní a únavou, a proto i s kravami strávili noc tam, kde byli. Ulehli u břehu Kālindī.
SLOKA 21: V noci, když všichni lidé z Vṛndāvanu spali, se v suchém letním lese vznítil velký požár. Obklopil obyvatele Vraji ze všech stran a začal je pálit.
SLOKA 22: Tehdy se obyvatelé Vṛndāvanu probudili a byli velmi rozrušení z velkého ohně, který jim hrozil uhořením. Vyhledali proto útočiště u Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána, jenž díky své duchovní energii vypadal jako obyčejná lidská bytost.
SLOKA 23: (Obyvatelé Vṛndāvanu řekli:) Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, ó Pane všeho majestátu! Ó Rāmo, který máš neomezenou moc! Nás, Tvé oddané, brzy pohltí tento děsivý oheň!
SLOKA 24: Ó Pane, jsme Tví opravdoví přátelé a oddaní. Prosím ochraň nás před tímto nepřemožitelným ohněm smrti. Nikdy nedokážeme opustit Tvé lotosové nohy, jež zahánějí všechen strach.
SLOKA 25: Když Śrī Kṛṣṇa, nekonečný Pán vesmíru, jenž má neomezenou moc, viděl, jak jsou Jeho oddaní rozrušení, onen hrozivý lesní požár spolkl.