Kāliyův příběh

Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí další možné vysvětlení tohoto verše. Upahāryaiḥ lze také přeložit „těmi, kteří mají být pozřeni“ a sarpa-janaiḥ může znamenat „těmi lidskými bytostmi, kterým vládlo či které vlastnilo plémě hadů“. Podle této verze se jistá skupina lidských bytostí dostala pod vládu hadů, kteří je mohli požírat. Aby tomu ti lidé předešli, připravovali jednou měsíčně oběť hadům, kteří zase část této oběti předkládali Garuḍovi, aby on nepozřel je. Výše uvedený překlad se zakládá na komentáři Śrīly Sanātany Gosvāmīho a na překladu Śrīly Prabhupādy v jeho knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Všichni ācāryové se každopádně shodují na tom, že si hadi od Garuḍy kupovali ochranu.

Śrīla Sanātana Gosvāmī vysvětluje, že slovo mahā-vega vyjádřuje, že Garuḍu v jeho velké rychlosti nemůže nikdo zastavit.

Ācāryové vysvětlují, že Kāliya používal zbraň v podobě jedu na dálku tak, že jed plival na nepřítele, a pokud ho měl na dosah, kousal ho svými hrozivými jedovými zuby.

Nyní Śukadeva Gosvāmī vysvětluje, proč Garuḍa neměl přístup do jezera na řece Yamuně. Požírat ryby je pro ptáky přirozené a velký pták Garuḍa se tedy nedopouští ničeho špatného, když se živí rybami. Tak to Pán zařídil. Oproti tomu Saubhari Muni se dopustil přestupku, když mnohem vznešenější osobnosti zakázal jíst její přirozenou stravu. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura se Saubhari dopustil dvou přestupků: za prvé se opovážil nařizovat svrchovaně vznešené duši, jakou je Garuḍa, a za druhé bránil Garuḍovi uspokojit své přání.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti vysvětluje, že není-li náš takzvaný soucit ve shodě s pokynem Nejvyššího Pána, pak vzbudí jen rozruch. Jelikož Saubhari zakázal Garuḍovi přibližovat se k onomu jezeru, nastěhoval se do něho Kāliya a zabydlel se tam, což přivodilo zkázu všem jeho obyvatelům.

Ācāryové v této souvislosti vysvětlují, že Saubhari Muni kvůli své hmotné připoutanosti a náklonnosti k rybě nedokázal vidět danou situaci z duchovního hlediska. Devátý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu popisuje, jak následkem tohoto přestupku poklesl. Kvůli pýše pozbyl Saubhari Muni sílu své askeze a s ní i svou duchovní krásu a štěstí. Když se Garuḍa přiblížil k Yamuně, Saubhari Muni uvažoval: „Je to sice možná osobní společník Nejvyššího Pána, ale já ho přesto prokleji a dokonce i zabiji, pokud neuposlechne můj příkaz.“ Takový urážlivý postoj vůči vznešenému vaiṣṇavovi jistě zničí příznivé životní postavení.

Jak uvádí devátý zpěv, Saubhari Muni se oženil s mnoha krásnými dívkami a velmi v jejich společnosti trpěl. Jelikož si však svého času zajistil slávu tím, že vyhledal útočiště v řece Yamuně ve Śrī Vṛndāvanu, získal nakonec osvobození.

Śrīla Jīva Gosvāmī podotýká, že i když byli lidé zesláblí hladem a žízní, nepili mléko od krav, které tam byly přítomné, protože se báli, že bylo znečištěné hadím jedem. Obyvatelé Vṛndāvanu měli takovou radost, když se jim jejich milovaný Kṛṣṇa vrátil, že nechtěli jít zpátky do svých domů. Chtěli zůstat s Kṛṣṇou na břehu Yamuny, aby Ho mohli mít stále na očích. Proto se rozhodli ulehnout k odpočinku u břehu řeky.

Śrīla Sanātana Gosvāmī a Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura komentují, že nějaký věrný přítel Kāliyi na sebe možná vzal podobu lesního požáru, aby svého přítele pomstil, nebo možná požár projevil nějaký démon, který byl následovníkem Kaṁsy.

Śruti neboli védské mantry uvádějí: svarūpa-bhūtayā nitya-śaktyā māyākhyayā – „Pánova věčná energie zvaná māyā vždy patří k Jeho původní podobě.“ Věčné duchovní tělo Nejvyššího Pána má tedy v sobě nekonečnou energii, která bez námahy řídí veškerou existenci podle vševědoucí touhy Absolutní Pravdy. Obyvatelé Vṛndāvanu vyhledali útočiště u Kṛṣṇy s myšlenkou: „Tento požehnaný chlapec bude jistě Bohem zplnomocněný k tomu, aby nás zachránil.“ Vzpomínali na slova mudrce Gargy Muniho, která pronesl během obřadu u příležitosti narození Pána Kṛṣṇy: anena sarva-durgāṇi yūyam añjas tariṣyatha. „A jedině Jeho milostí překonáte všechny nesnáze.“ (Bhāg. 10.8.16) Proto obyvatelé Vṛndāvanu, kteří měli naprostou víru v Kṛṣṇu, vyhledali útočiště u Pána s nadějí, že budou zachráněni před blížící se pohromou, která hrozila od lesního požáru.

Obyvatelé Vṛndāvanu řekli Kṛṣṇovi: „Pokud nás přemůže tento smrtonosný oheň, budeme odděleni od Tvých lotosových nohou, a to je pro nás nesnesitelné. Chceme dál sloužit Tvým lotosovým nohám, tak nás prosím ochraň.“