Śrīmad-Bhāgavatam 10.17.22
Verš
tata utthāya sambhrāntā
dahyamānā vrajaukasaḥ
kṛṣṇaṁ yayus te śaraṇaṁ
māyā-manujam īśvaram
dahyamānā vrajaukasaḥ
kṛṣṇaṁ yayus te śaraṇaṁ
māyā-manujam īśvaram
Synonyma
tataḥ — potom; utthāya — když se probudili; sambhrāntāḥ — rozrušení; dahyamānāḥ — kterým hrozilo uhoření; vraja-okasaḥ — lidé z Vraji; kṛṣṇam — ke Kṛṣṇovi; yayuḥ — šli; te — oni; śaraṇam — vyhledat útočiště; māyā — působením své energie; manujam — jenž vypadal jako lidská bytost; īśvaram — Nejvyšší Osobnosti Božství.
Překlad
Tehdy se obyvatelé Vṛndāvanu probudili a byli velmi rozrušení z velkého ohně, který jim hrozil uhořením. Vyhledali proto útočiště u Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána, jenž díky své duchovní energii vypadal jako obyčejná lidská bytost.
Význam
Śruti neboli védské mantry uvádějí: svarūpa-bhūtayā nitya-śaktyā māyākhyayā – „Pánova věčná energie zvaná māyā vždy patří k Jeho původní podobě.“ Věčné duchovní tělo Nejvyššího Pána má tedy v sobě nekonečnou energii, která bez námahy řídí veškerou existenci podle vševědoucí touhy Absolutní Pravdy. Obyvatelé Vṛndāvanu vyhledali útočiště u Kṛṣṇy s myšlenkou: „Tento požehnaný chlapec bude jistě Bohem zplnomocněný k tomu, aby nás zachránil.“ Vzpomínali na slova mudrce Gargy Muniho, která pronesl během obřadu u příležitosti narození Pána Kṛṣṇy: anena sarva-durgāṇi yūyam añjas tariṣyatha. „A jedině Jeho milostí překonáte všechny nesnáze.“ (Bhāg. 10.8.16) Proto obyvatelé Vṛndāvanu, kteří měli naprostou víru v Kṛṣṇu, vyhledali útočiště u Pána s nadějí, že budou zachráněni před blížící se pohromou, která hrozila od lesního požáru.