Śrīmad-Bhāgavatam 10.16.35
Verš
tapaḥ sutaptaṁ kim anena pūrvaṁ
nirasta-mānena ca māna-dena
dharmo ’tha vā sarva-janānukampayā
yato bhavāṁs tuṣyati sarva-jīvaḥ
nirasta-mānena ca māna-dena
dharmo ’tha vā sarva-janānukampayā
yato bhavāṁs tuṣyati sarva-jīvaḥ
Synonyma
tapaḥ — askeze; su-taptam — řádně vykonaná; kim — jaká; anena — tímto Kāliyou; pūrvam — v předchozích životech; nirasta-mānena — oproštěným od pýchy; ca — a; māna-dena — vzdávajícím úctu druhým; dharmaḥ — náboženská povinnost; atha vā — nebo snad; sarva-jana — vůči všem; anukampayā — se soucitem; yataḥ — čím; bhavān — Ty, vznešený; tuṣyati — jsi uspokojen; sarva-jīvaḥ — zdroj života všech bytostí.
Překlad
Prováděl snad náš manžel v některém předchozím životě pečlivě askezi s myslí prostou pýchy a plnou úcty ke druhým? To proto Tě potěšil? Nebo snad v některém svém dřívějším životě pečlivě konal náboženské povinnosti se soucitem ke všem živým bytostem, a proto jsi s ním Ty, živote všech živých bytostí, nyní spokojený?
Význam
Śrīla Prabhupāda ve své knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství v šestnácté kapitole 1. dílu komentuje: „Nāgapatnī potvrzují, že nikdo nemůže přijít do styku s Kṛṣṇou, aniž by ve svých předešlých životech vykonával zbožné činnosti spojené s oddanou službou. Pán Caitanya radil ve své Śikṣāṣṭace, aby se každý zaměstnal oddanou službou tak, že bude pokorně zpívat mantru Hare Kṛṣṇa, bude se považovat za nižšího než tráva na ulici, nebude očekávat úctu pro sebe, ale bude vzdávat veškerou úctu druhým. Nāgapatnī překvapilo, že ačkoliv měl Kāliya hadí tělo jako výsledek ohavných hříšných činností, zároveň se dostal do tak úzkého styku s Pánem, že se Pánovy lotosové nohy dotýkaly jeho kápí. To zajisté nemohl být obyčejný výsledek zbožných činností. Tyto dvě protikladné skutečnosti je udivily.“