Skip to main content

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu si vychutnává nektar ze rtů Pána Śrī Kṛṣṇy

Tuto šestnáctou kapitolu shrnuje Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi. Pánovi bengálští oddaní se vrátili do Džagannáth Purí, a s nimi přišel navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua i strýc Raghunātha dāse Gosvāmīho, Kālidāsa. Kālidāsa ochutnal zbytky jídla všech bengálských vaiṣṇavů včetně Jhaḍua Ṭhākura. Díky tomu získal útočiště u Śrī Caitanyi Mahāprabhua v Džagannáth Purí.

Kavi-karṇapūru zasvětil Śrī Caitanya Mahāprabhu do Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, když mu bylo teprve sedm let. Později se stal největším básníkem mezi vaiṣṇavskými ācāryi.

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu jedl zbytky pokrmů zvané vallabha-bhoga, opěvoval slávu těchto zbytků Pánova jídla. Poté rozdal prasādam všem oddaným, kteří tak mohli vychutnat adharāmṛtu neboli nektar ze rtů Pána Śrī Kṛṣṇy.

Text 1:
S úctou se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, jenž si osobně vychutnával nektar extatické lásky ke Kṛṣṇovi a poté naučil své oddané, jak si ji vychutnávat. Tak je osvítil ohledně extatické lásky ke Kṛṣṇovi, aby je mohl zasvětit do transcendentálního poznání.
Text 2:
Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána!
Text 3:
Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu pobýval v Džagannáth Purí ve společnosti svých oddaných, neustále pohroužený do extatické oddané lásky.
Text 4:
V dalším roce šli všichni oddaní z Bengálska jako obvykle do Džagannáth Purí a jako v předešlých letech se setkali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a oddanými.
Text 5:
Společně s oddanými z Bengálska přišel i urozený muž jménem Kālidāsa, který nikdy nevyslovil nic jiného než svaté jméno Kṛṣṇy.
Text 6:
Kālidāsa byl vysoce pokročilý oddaný, a přesto byl prostý a velkomyslný. Při vykonávání svých běžných povinností neustále pronášel svaté jméno Kṛṣṇy.
Text 7:
Když hrál žertem kostky, pronášel přitom Hare Kṛṣṇa.
Text 8:
Kālidāsa byl strýcem Raghunātha dāse Gosvāmīho. Po celý život, i ve stáří, se snažil jíst zbytky jídla, které po sobě nechali nějací vaiṣṇavové.
Text 9:
Kālidāsa jedl zbytky jídla od všech vaiṣṇavů, kteří v Bengálsku byli.
Text 10:
Chodil za všemi vaiṣṇavy narozenými v rodinách brāhmaṇů, ať byli začátečníci, nebo pokročilí, a nosil jim dary v podobě prvotřídních potravin.
Text 11:
Každého takového vaiṣṇavu prosil o zbytky jídla, a když žádné nedostal, schoval se někde nablízku.
Text 12:
Vaiṣṇavové po jídle své talíře z listů vyhazovali. Kālidāsa pak vyšel z úkrytu, listy vzal a vylízal z nich zbytky.
Text 13:
Dary nosil také do domů vaiṣṇavů narozených v rodinách śūdrů. Poté se schoval, a tak jedl zbytky jídla, které oni vyhodili.
Text 14:
Jeden velký vaiṣṇava jménem Jhaḍu Ṭhākura patřil ke kastě bhūṅimāli. Kālidāsa šel s mangy do jeho domu.
Text 15:
Kālidāsa dal manga Jhaḍuovi Ṭhākurovi a s úctou se mu poklonil. Poté se s úctou poklonil i jeho ženě.
Text 16:
Když Kālidāsa přišel k Jhaḍuovi Ṭhākurovi, viděl, jak tato svatá osoba sedí se svou manželkou. Jakmile ho Jhaḍu Ṭhākura spatřil, také se mu s úctou poklonil.
Text 17:
Po chvíli mluvení s Kālidāsem řekl Jhaḍu Ṭhākura následující sladká slova:
Text 18:
„Jak ti mohu sloužit? Patřím k nízké kastě a ty jsi úctyhodný host.“
Text 19:
„S tvým svolením pošlu jídlo do domu nějakého brāhmaṇy, kde budeš moci přijmout prasādam. Pokud to uděláš, budu moci žít velmi spokojeně.“
Text 20:
Kālidāsa odpověděl: „Můj drahý pane, prosím uděl mi svou milost. Přišel jsem tě navštívit, přestože jsem velmi pokleslý a hříšný.“
Text 21:
„Pouhým pohledem na tebe jsem se očistil. Jsem ti velice zavázaný, protože teď je můj život úspěšný.“
Text 22:
„Můj drahý pane, mám jednu touhu. Buď ke mně prosím milostivý a polož laskavě své nohy na mou hlavu, aby se jí dotkl prach z tvých nohou.“
Text 23:
Jhaḍu Ṭhākura odpověděl: „Nehodí se, abys mě žádal o takovou věc. Zatímco ty jsi ctihodný a bohatý muž, já pocházím z rodiny, která patří k velmi nízké kastě.“
Text 24:
Kālidāsa potom recitoval nějaké verše, které Jhaḍu Ṭhākura poslouchal s velkou radostí.
Text 25:
„  ,Ani ten, kdo je velkým znalcem sanskrtské literatury, není uznán jako Můj oddaný, pokud nevykonává čistou oddanou službu. Pokud je však Mým čistým oddaným bez touhy užívat si plodů svých činů či mentální spekulace někdo narozený v rodině pojídačů psů, je Mi nesmírně drahý. Měla by se mu prokazovat veškerá úcta, a cokoliv nabídne, by se mělo přijmout, protože takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já!̀  “
Text 26:
„  ,Pokud se někdo narodil v rodině brāhmaṇů a má všech dvanáct brāhmaṇských vlastností, ale není oddaný lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, jenž má lotosu podobný pupek, není zdaleka tak dobrý jako caṇḍāla, který svou mysl, slova, činy, majetek a život zasvětil službě Pánu. Pouhé zrození v rodině brāhmaṇů či brāhmaṇské vlastnosti samy o sobě nestačí. Člověk se musí stát čistým oddaným Pána. Pokud je śva-paca neboli caṇḍāla oddaným, osvobodí nejen sebe, ale také celou svoji rodinu, kdežto neoddaný brāhmaṇa, který má jen brāhmaṇské vlastnosti, nemůže očistit ani sebe, natož svoji rodinu.̀  “
Text 27:
„  ,Můj drahý Pane, každý, kdo na svém jazyku neustále udržuje Tvé svaté jméno, je vznešenější než zasvěcený brāhmaṇa. I když se mohl narodit v rodině pojídačů psů, a být tak podle hmotných měřítek nejnižší z lidí, je přesto slavný. To je úžasná síla zpívání svatého jména Pána. O tom, kdo zpívá svaté jméno, je známé, že již podstoupil všechny druhy askeze, prostudoval všechny Védy, vykonal všechny velké oběti zmíněné ve Védách a vykoupal se na všech posvátných poutních místech. Taková osoba je skutečným Árjou.̀  “
Text 28:
Když si Jhaḍa Ṭhākura vyslechl tyto citace ze zjeveného písma Śrīmad-Bhāgavatamu, odpověděl: „Ano, to je pravda, protože to říká śāstra. Platí to však o tom, kdo je opravdu pokročilý v oddanosti Kṛṣṇovi.“
Text 29:
„V takovém postavení se možná nacházejí druzí, já však takovou duchovní sílu nemám. Patřím do nižší kasty a oddanosti Kṛṣṇovi nemám, ani co by se za nehet vešlo.“
Text 30:
Kālidāsa se Jhaḍuovi Ṭhākurovi znovu poklonil a požádal ho o svolení odejít. Světec Jhaḍu Ṭhākura ho šel vyprovodit.
Text 31:
Jhaḍu Ṭhākura se s Kālidāsem rozloučil, a když odešel domů, zůstaly po něm na mnoha místech viditelné otisky jeho chodidel.
Text 32:
Kālidāsa si prachem z těchto šlépějí potřel celé tělo a potom se schoval nedaleko domu Jhaḍua Ṭhākura.
Text 33:
Po návratu domů Jhaḍu Ṭhākura uviděl manga, která mu přinesl Kālidāsa, a všechna je v mysli obětoval Kṛṣṇa-candrovi.
Text 34:
Žena Jhaḍua Ṭhākura manga vyjmula z obalu z banánových listů a kůry, a nabídla je Jhaduovi Ṭhākurovi, který je začal cucat a jíst.
Text 35:
Když dojedl, nechal pecky na banánovém listu a jeho žena se najedla po něm.
Text 36:
Po jídle zabalila pecky do banánových listů a kůry, pak tyto zbytky vzala a vyhodila je do jámy na odpadky.
Text 37:
Kālidāsa olizoval banánovou kůru a pecky i slupku z manga, a přitom ho zaplavila radost v extázi lásky.
Text 38:
Kālidāsa tímto způsobem jedl zbytky jídla po každém vaiṣṇavovi žijícím v Bengálsku.
Text 39:
Když Kālidāsa navštívil Džagannáth Purí, Níláčalu, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu udělil velkou milost.
Text 40:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pravidelně každý den navštěvoval Jagannāthův chrám. Chodil s Ním Jeho osobní služebník Govinda, který nosil Jeho nádobu na vodu.
Text 41:
Na severní straně Simha-dváry je za dveřmi dvacet dva schodů vedoucích do chrámu a na jejich úpatí je prohlubeň.
Text 42:
Śrī Caitanya Mahāprabhu si v té prohlubni vždy omyl nohy a potom šel do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha.
Text 43:
Śrī Caitanya Mahāprabhu svému osobnímu služebníkovi Govindovi přikázal, aby si nikdo nebral vodu, kterou si umyl nohy.
Text 44:
Kvůli Pánovu přísnému zákazu se žádná živá bytost neopovážila tu vodu vzít. Někteří z Jeho důvěrných společníků si ji však různými triky brali.
Text 45:
Jednoho dne, když si tam Śrī Caitanya Mahāprabhu myl nohy, přišel Kālidāsa a natáhl dlaň, aby tu vodu dostal.
Text 46:
Kālidāsa se napil jednou, podruhé, potřetí. Poté mu Śrī Caitanya Mahāprabhu zakázal pít dál.
Text 47:
„Už tohle víckrát nedělej. Splnil jsem ti tvou touhu, jak jen to šlo.“
Text 48:
Śrī Caitanya Mahāprabhu je nejvznešenější a vševědoucí Nejvyšší Osobnost Božství. Proto dobře věděl, že Kālidāsa ve svém srdci chová naprostou víru ve vaiṣṇavy.
Text 49:
Díky této jeho vlastnosti ho Śrī Caitanya Mahāprabhu uspokojil milostí, kterou nikdo jiný nemůže získat.
Text 50:
Na jižní straně je vzadu nad schodištěm o dvaceti dvou stupních Božstvo Pána Nṛsiṁhadevy. Když se jde po schodech nahoru kchrámu, stojí po levé straně.
Text 51:
Śrī Caitanya Mahāprabhu cestou do chrámu vzdal poklony Pánu Nṛsiṁhadevovi, otočený levým bokem k Božstvu. Při poklonách stále dokola opakoval následující verše.
Text 52:
„  ,S úctou se Ti klaním, Pane Nṛsiṁhadevo. Přinášíš radost Mahārājovi Prahlādovi a Tvé drápy drásají hruď Hiraṇyakaśipua jako dláto sekající kámen.̀  “
Text 53:
„  ,Pán Nṛsiṁhadeva je tady a je také tam na druhé straně. Kamkoliv jdu, tam vidím Pána Nṛsiṁhadevu. Je vně i uvnitř mého srdce. Přijímám proto útočiště u Pána Nṛsiṁhadevy, původní Nejvyšší Osobnosti Božství.̀  “
Text 54:
Po těchto poklonách Pánu Nṛsiṁhadevovi navštívil Śrī Caitanya Mahāprabhu chrám Pána Jagannātha. Potom se vrátil domů, dokončil své polední povinnosti a naobědval se.
Text 55:
Kālidāsa stál venku u dveří a čekal na zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Mahāprabhu to věděl a dal Govindovi jisté znamení.
Text 56:
Govinda všem znamením Śrī Caitanyi Mahāprabhua rozuměl, a proto okamžitě Kālidāsovi odnesl zbytky Pánova jídla.
Text 57:
Přijímání zbytků jídla vaiṣṇavů je tak hodnotné, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua přimělo k tomu, aby Kālidāsovi udělil svou nejvyšší milost.
Text 58:
Vzdejte se proto odporu i váhání a snažte se jíst zbytky jídla vaiṣṇavů, protože díky tomu budete moci dosáhnout svého vytouženého životního cíle.
Text 59:
Zbytky jídla obětovaného Pánu Kṛṣṇovi se nazývají mahā-prasādam. A když tyto zbytky přijme oddaný, jsou povýšeny na mahā-mahā-prasādam.
Text 60:
Prach z nohou oddaného, voda, která umyla nohy oddaného, a zbytky jídla po oddaném jsou tři velmi mocné substance.
Text 61:
Službou těmto třem člověk dosáhne nejvyššího cíle extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Všechna zjevená písma to hlasitě prohlašují znovu a znovu.
Text 62:
Poslouchejte prosím, moji milí oddaní, co říkám, protože znovu a znovu naléhám: mějte v tyto tři věci víru a bez váhání jim služte.
Text 63:
Od těchto tří lze získat nejvyšší cíl života – extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. To je největší milost Pána Kṛṣṇy. Důkazem toho je samotný Kālidāsa.
Text 64:
Takto žil Śrī Caitanya Mahāprabhu v Džagannáth Purí, Níláčale, a neviditelným způsobem udílel Kālidāsovi velkou milost.
Text 65:
Śivānanda Sena s sebou toho roku přivedl i svou ženu a nejmladšího syna, Purīho dāse.
Text 66:
Śivānanda Sena šel se svým synem navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua do Jeho domu, kde syna nechal složit poklony u Pánových lotosových nohou.
Text 67:
Śrī Caitanya Mahāprabhu chlapce opakovaně žádal, aby pronesl Kṛṣṇovo jméno, ale chlapec svaté jméno nevyslovil.
Text 68:
Chlapec svaté jméno Kṛṣṇy nevyslovil ani přesto, že se ho k tomu Śivānanda Sena snažil přimět ze všech sil.
Text 69:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Celý svět jsem přiměl ke zpívání svatého jména Kṛṣṇy, dokonce i stromy a nehybné rostliny.“
Text 70:
„Ale tohoto chlapce se Mi k tomu, aby vyslovil svaté jméno Kṛṣṇy, přimět nepodařilo.“ Když to Svarūpa Dāmodara Gosvāmī uslyšel, promluvil.
Text 71:
Řekl: „Můj drahý Pane, zasvětil jsi ho do jména Kṛṣṇy, ale on tuto mantru nechce po jejím přijetí vyslovovat přede všemi.“
Text 72:
„Opakuje si mantru v mysli, ale nahlas ji neřekne. Domnívám se, že o to mu jde.“
Text 73:
Jiného dne Śrī Caitanya Mahāprabhu chlapci řekl: „Přednes něco, Můj drahý Purī dāsi.“ Tehdy chlapec složil následující verš a přede všemi ho přednesl.
Text 74:
„Pán Śrī Kṛṣṇa je jako modrý lotosový květ pro uši, jako balzám pro oči, jako náhrdelník z drahokamů indranīla pro hruď a pro dívky z Vrindávanu je jako ozdoby pro všechny příležitosti. Nechť je tento Pán Śrī Hari, Kṛṣṇa, oslavován!“
Text 75:
Chlapec složil tak krásný verš, přestože mu bylo teprve sedm let a neměl ještě žádné vzdělání. Všichni nad tím žasli.
Text 76:
Toto je sláva bezpříčinné milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jejíž rozsah ani polobozi v čele s Pánem Brahmou nedokáží odhadnout.
Text 77:
Všichni oddaní zůstali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem po celé čtyři měsíce. Pak jim Pán nařídil, aby se vrátili zpátky do Bengálska, a oni tedy odešli.
Text 78:
Dokud zůstávali oddaní v Níláčale, Džagannáth Purí, Śrī Caitanya Mahāprabhu si udržoval vnější vědomí. Jakmile však odešli, znovu převládlo Jeho šílenství v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 79:
Śrī Caitanya Mahāprabhu si celé dny a noci přímo vychutnával Kṛṣṇovu krásu, vůni a chuť, jako kdyby se Kṛṣṇy bezprostředně dotýkal.
Text 80:
Jednoho dne, když šel Śrī Caitanya Mahāprabhu opět navštívit chrám Pána Jagannātha, k Němu přistoupil vrátný od Simha-dváry a s úctou se Mu poklonil.
Text 81:
Pán se ho zeptal: „Kde je Kṛṣṇa, Můj život a duše? Prosím ukaž Mi Kṛṣṇu.“ Po těchto slovech uchopil vrátného za ruku.
Text 82:
Vrátný odpověděl: „Syn Nandy Mahārāje je tady; pojď prosím se mnou a já Ti Ho ukážu.“
Text 83:
Pán Caitanya vrátnému řekl: „Ty jsi Můj přítel. Ukaž Mi prosím, kde je Pán Mého srdce.“ Po těchto Pánových slovech oba odešli na místo známé jako Jagamohana, odkud každý zhlíží Pána Jagannātha.
Text 84:
„Jen se podívej!“ řekl vrátný. „Zde je nejlepší ze všech Osobností Božství. Odtud se můžeš na Pána dívat k plné spokojenosti svých očí.“
Text 85:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu stál za obrovským sloupem zvaným Garuḍa-stambha, a jak se tak díval na Pána Jagannātha, viděl, že se Pán Jagannātha stal Pánem Kṛṣṇou s flétnou na rtech.
Text 86:
Tuto událost velmi pěkně popsal Raghunātha dāsa Gosvāmī ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpa-vṛkṣa.
Text 87:
„  ,Vrátný, Můj drahý příteli, kde je Kṛṣṇa, Pán Mého srdce? Rychle Mi Ho ukaž, prosím.̀ Takto Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu oslovil vrátného jako šílený. Vrátný Ho chytil za ruku a spěšně odpověděl: ,Pojď se podívat na svého milého!̀ Nechť se tento Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zjeví v mém srdci a tak poblázní i mě.“
Text 88:
V tu chvíli bylo Pánu Jagannāthovi obětováno jídlo a také ārati za zvuku lastur a cinkání zvonků. Tomuto obětování se říká gopāla-vallabha-bhoga.
Text 89:
Po skončení ārati odnesli prasādam a služebníci Pána Jagannātha přišli nějaké nabídnout Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.
Text 90:
Služebníci Pána Jagannātha nejdříve ověnčili Śrī Caitanyu Mahāprabhua girlandou a poté Mu nabídli prasādam Pána Jagannātha. To prasādam bylo tak úžasné, že už jeho vůně přiváděla mysl k šílenství, o jeho chuti ani nemluvě.
Text 91:
Prasādam bylo připravené z prvotřídních potravin. Služebník chtěl proto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi dát trochu ochutnat.
Text 92:
Śrī Caitanya Mahāprabhu kousek prasādam ochutnal a Govinda zbytek vzal a zabalil do cípu svého šálu.
Text 93:
Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi toto prasādam chutnalo miliónkrát víc než nektar, a proto byl naprosto spokojený. Chlupy po celém těle se Mu zježily a z očí Mu tekly nekonečné proudy slz.
Text 94:
Śrī Caitanya Mahāprabhu uvažoval: „Odkud se v tom prasādam vzala taková chuť? To je jistě proto, že se ho dotkl nektar Kṛṣṇových rtů.“
Text 95:
Na základě tohoto pochopení Śrī Caitanya Mahāprabhu pocítil emoce extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Když však uviděl služebníky Pána Jagannātha, ovládl se.
Text 96:
Pán neustále opakoval: „Jen ten, kdo má obrovské štěstí, může přijít ke trošce zbytků jídla obětovaného Pánu.“
Text 97:
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Toto jsou zbytky jídla, které jedl Kṛṣṇa, a proto se dotekem Jeho rtů proměnily v nektar. Překonávají nebeský nektar, a dokonce i pro polobohy, jako je Pán Brahmā, je nesnadné je získat.“
Text 98:
„Zbytky Kṛṣṇova jídla se nazývají phelā. Každý, kdo získá byť jen malou část, musí být považován za velmi požehnaného.
Text 99:
„Ten, kdo má jen obyčejné štěstí, takovou milost získat nemůže. Tyto zbytky mohou dostat jedině ti, kdo mají úplnou milost Kṛṣṇy.“
Text 100:
„Slovo ,sukṛtì označuje zbožné činnosti prováděné Kṛṣṇovou milostí. Ten, kdo má tolik štěstí, aby získal tuto milost, dostane zbytky Pánova jídla, a díky tomu bude slavný.“
Text 101:
Po těchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu se všemi služebníky rozloučil. Zhlédl další obětování jídla, zvané upala-bhoga, a potom se vrátil domů.
Text 102:
Po dokončení svých poledních povinností Śrī Caitanya Mahāprabhu snědl oběd, ale neustále vzpomínal na zbytky Kṛṣṇova jídla.
Text 103:
Śrī Caitanya Mahāprabhu sice vykonával vnější činnosti, ale Jeho mysl byla naplněná extatickou láskou. S velkými těžkostmi se svou mysl snažil ovládnout, ale ta byla nakonec vždy přemožena nesmírně hlubokou extází.
Text 104:
Po dokončení svých večerních povinností Śrī Caitanya Mahāprabhu usedl se svými osobními společníky na odlehlém místě a s velkou radostí hovořil o Kṛṣṇových zábavách.
Text 105:
Na znamení Śrī Caitanyi Mahāprabhua přinesl Govinda prasādam Pána Jagannātha a Pán jednu část poslal Paramānandovi Purīmu a Brahmānandovi Bhāratīmu.
Text 106:
Śrī Caitanya Mahāprabhu potom zbytek prasādam rozdělil mezi Rāmānandu Rāye, Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu, Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a všechny ostatní oddané.
Text 107:
Při ochutnávání neobyčejné sladkosti a vůně tohoto prasādam jen žasli.
Text 108-109:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tyto složky, jako je cukr, kafr, černý pepř, kardamom, hřebíček, máslo, koření a lékořice, jsou hmotné a každý je už někdy ochutnal.“
Text 110:
„Ale v těchto složkách,“ pokračoval Pán, „jsou neobyčejné chuti a vůně. Jen je ochutnejte a uvidíte, jak odlišný zážitek to bude.“
Text 111:
„Necháme-li stranou jejich chuť, i jejich vůně těší mysl a způsobuje zapomenutí jakékoliv jiné sladkosti mimo té své.“
Text 112:
„Je tedy třeba chápat, že se těchto obyčejných složek dotkl duchovní nektar Kṛṣṇových rtů a předal jim všechny své duchovní vlastnosti.“
Text 113:
„Neobyčejná vůně a chuť, jež jsou nesmírně okouzlující a způsobují zapomenutí na všechny ostatní zážitky, jsou vlastnostmi Kṛṣṇových rtů.“
Text 114:
„Toto prasādam je dostupné pouze jako výsledek mnoha zbožných činností. Nyní si ho s velkou vírou a oddaností vychutnejte.“
Text 115:
Všichni hlasitě zpívali svaté jméno Hariho, když ochutnávali prasādam. Jakmile ho ochutnali, mysl každého z nich zešílela v extázi lásky.
Text 116:
V extázi lásky Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Rāmānandovi Rāyovi, aby přednesl nějaké verše. Rāmānanda Rāya tedy řekl toto:
Text 117:
„  ,Ó hrdino v rozdávání milodarů, dej nám prosím nektar svých rtů. Tento nektar zvětšuje chtivou touhu po požitku a odstraňuje nářek hmotného světa. Dej nám prosím nektar svých rtů, kterých se dotkla Tvoje transcendentálně znějící flétna, protože tento nektar způsobuje, že všechny lidské bytosti zapomínají na všechny ostatní druhy připoutanosti.̀  “
Text 118:
Po vyslechnutí tohoto verše v podání Rāmānandy Rāye byl Śrī Caitanya Mahāprabhu velice spokojený a přednesl pak následující verš, který vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī ve stavu velké úzkosti.
Text 119:
„  ,Moje drahá přítelkyně, nepřekonatelný nektar rtů Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, lze získat jedině po vykonání mnoha a mnoha zbožných činností. U překrásných gopī z Vrindávanu tento nektar ničí touhu po všech ostatních chutích. Madana-mohana neustále žvýká betel, který překonává nebeský nektar. Tak jistě zvětšuje touhy Mého jazyka.̀  “
Text 120:
Śrī Caitanyu Mahāprabhua po těchto slovech zaplavily láskyplné extatické emoce. Začal mluvit jako šílenec a vysvětlovat význam obou veršů.
Text 121-122:
„Můj drahý milenče,“ řekl Pán Caitanya v náladě Śrīmatī Rādhārāṇī, „nyní popíši některé z vlastností Tvých transcendentálních rtů. Každému rozruší tělo i mysl a zvětšují chtivé touhy po požitku. Ničí břímě hmotného štěstí i nářku a způsobují zapomenutí všech hmotných chutí. Celý svět je pod jejich vládou. Zvláště u žen ničí stud, zbožnost a trpělivost. Ve skutečnosti v myslích všech žen vzbuzují šílenství. Tvé rty zvětšují chtivost jazyka, a tak ho přitahují. Když to vše vezmeme v úvahu, zjistíme, že činnosti Tvých transcendentálních rtů jsou vždy paradoxní.“
Text 123:
„Můj drahý Kṛṣṇo, protože jsi muž, není nic výjimečného na tom, že přitažlivost Tvých rtů dokáže rozrušit mysl žen. Stydím se však říci, že Tvoje nestoudné rty někdy přitahují i Tvou flétnu, o které se míní, že je také mužského rodu. Ráda pije nektar Tvých rtů, a proto také zapomíná na všechny ostatní chuti.“
Text 124:
„Vedle vědomých živých bytostí je někdy Tvými rty oživena i nevědomá hmota. Tvé rty jsou proto velcí kouzelníci. I když Tvá flétna není nic jiného než suché dřevo, Tvé rty jí kupodivu neustále umožňují pít jejich nektar. V suché dřevěné flétně vytvářejí mysl a smysly a probouzejí v ní transcendentální blaženost.“
Text 125:
„Tato flétna je velmi vychytralý muž, který znovu a znovu pije chuť rtů jiného muže. Chlubí se svými vlastnostmi a gopīm říká: ,Ó gopī, jste-li tak pyšné na to, že jste ženy, pojďte a užívejte si svého vlastnictví – nektaru rtů Nejvyšší Osobnosti Božství.̀  “
Text 126:
„Tehdy Mi flétna rozzlobeně řekla: ,Odlož svůj stud, strach a zbožnost a pojď pít Kṛṣṇovy rty. Když to uděláš, já se jich vzdám. Pokud se však svého studu a strachu nevzdáš, budu pokračovat v pití nektaru Kṛṣṇových rtů bez ustání. Mám z Tebe trochu obavy, protože Ty máš také právo pít tento nektar, ale co se ostatních týče, ty považuji za pouhá stébla trávy.̀  “
Text 127:
„Nektar Kṛṣṇových rtů spojený s tóny Jeho flétny přitahuje všechny lidi ve třech světech. Jakmile však my gopī zůstaneme z úcty k náboženským zásadám klidné, tato flétna nás pomlouvá.“
Text 128:
„Nektar Tvých rtů a tóny Tvé flétny se spojí, aby uvolnily naše opasky, a přimějí nás vzdát se studu a zbožnosti, dokonce i před našimi představenými. Jako kdyby nás táhly za vlasy, nás násilím odvlečou a předají Tobě, abychom se staly Tvými služkami. Lidé se nám smějí, když se o tom dozvědí. Jsme tak zcela podřízené této flétně.“
Text 129:
„Tato flétna sice není nic jiného než suchý bambusový prut, ale přesto se stává naším pánem, který nás tolika způsoby uráží, že nás přivádí do úzkých. Co můžeme dělat jiného, než to snášet? Zlodějova matka se nemůže hlasitým pláčem dožadovat spravedlnosti, když je zloděj potrestán. Proto jednoduše mlčíme.“
Text 130:
„Tak se chovají tyto rty. Jen uvaž některá další bezpráví. Vše, co se těchto rtů dotkne, jako například jídlo, nápoje či betel, se stane nektarem a říká se tomu kṛṣṇa-phelā neboli zbytky po Kṛṣṇovi.“
Text 131:
„Samotní polobozi nemohou získat byť jen kousek zbytků tohoto jídla ani po mnoha modlitbách. Jen si představ, jak jsou tyto zbytky pyšné! Zbytky tohoto jídla může získat jedině ten, kdo po mnoho životů jednal zbožně a stal se tak oddaným.“
Text 132:
„Betel žvýkaný Kṛṣṇou je neocenitelný a zbytky tohoto vyžvýkaného betelu z Jeho úst jsou považovány za esenci nektaru. Když gopī tyto zbytky přijímají, jejich ústa se stávají Jeho plivátky.“
Text 133:
„Můj drahý Kṛṣṇo, prosím zanech proto všech svých úskoků, které jsi tak mistrně nastražil. Nesnaž se tóny své flétny zničit životy gopī. Tvé laškování a smích Tě teď činí zodpovědným za zabití žen. Lepší by pro Tebe bylo uspokojit nás milodarem v podobě nektaru Tvých rtů.“
Text 134:
Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua se při této řeči změnila. Hněv ustoupil, ale zvětšil se Jeho mentální neklid.
Text 135:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Tento nektar z Kṛṣṇových rtů je nesmírně těžké získat, ale život toho, kdo trochu dostane, se stane úspěšným.“
Text 136:
„Pokud se však ten, kdo je k tomu oprávněný, tohoto nektaru nenapije, pak takový nestoudný člověk žije dál zbytečně.“
Text 137:
„Jsou tací, kteří nejsou oprávnění tento nektar pít, a přesto ho neustále pijí, zatímco někteří z těch oprávněných ho nikdy nedostanou, a tak zemřou na chtivost.“
Text 138:
„To je třeba chápat tak, že taková neoprávněná osoba získala nektar Kṛṣṇových rtů díky nějaké askezi.“
Text 139:
Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu řekl Rāmānandovi Rāyovi: „Řekni prosím něco, chci naslouchat.“ Rāmānanda Rāya pochopil situaci, a tak recitoval následující slova gopī.
Text 140:
„  ,Mé drahé gopī, jaké příznivé činnosti musela tato flétna vykonat, že si může nezávisle užívat nektar Kṛṣṇových rtů a nám gopīm, kterým je tento nektar ve skutečnosti určen, nechat jen chuť? Předkové této flétny, bambusové stromy, roní slzy radosti. Její matka řeka, na jejímž břehu se bambus narodil, prožívá štěstí, ze kterého se na ní ježí kvetoucí lotosy jako chlupy na těle.̀  “
Text 141:
Po vyslechnutí tohoto verše se Śrī Caitanya Mahāprabhu pohroužil do extáze lásky a s velice rozrušenou myslí začal vysvětlovat jeho význam jako nějaký šílenec.
Text 142:
„Jedny gopī řekly druhým: ,Jen pohleďte na úžasné zábavy Kṛṣṇy, syna Vrajendry! Jistě se ožení se všemi gopīmi z Vrindávanu. Proto gopī s jistotou vědí, že nektar Kṛṣṇových rtů je jejich majetkem a nikdo jiný si ho nemůže užívat.̀  “
Text 143:
„  ,Mé drahé gopī, zvažte prosím, jaké zbožné činnosti musela tato flétna ve svém minulém životě vykonat. Nevíme, jaká navštívila poutní místa, jakou askezi prováděla ani jakou dokonalou mantru pronášela.̀  “
Text 144:
„  ,Tato flétna je naprosto nezpůsobilá, protože je to jen mrtvý bambus a navíc je mužského rodu. Přesto však neustále pije tento nektar Kṛṣṇových rtů, který překonává veškerou nektarovou sladkost. Gopī zůstávají naživu jen díky naději, že tento nektar jednou získají.̀  “
Text 145:
„  ,Přestože je nektar Kṛṣṇových rtů výhradním vlastnictvím gopī, tato flétna, pouhý bezvýznamný prut, ho násilím pije a hlasitě zve gopī, aby se také přišly napít. Jen si představte sílu její askeze a jejího štěstí! Dokonce i velcí oddaní pijí nektar Kṛṣṇových rtů až poté, co se napila tato flétna.̀  “
Text 146:
„  ,Když se Kṛṣṇa koupe v řekách očišťujících vesmír, jako je Jamuna a Ganga z nebeského světa, velké osobnosti těchto řek chtivě a s radostí pijí zbytky nektarové šťávy z Jeho rtů.̀  “
Text 147:
„  ,Kromě řek jsou tu stromy, které stojí na jejich březích jako velcí asketové zaměstnaní konáním dobra pro všechny ostatní živé bytosti a pijí nektar Kṛṣṇových rtů tak, že svými kořeny sají vodu z těchto řek. Proč tak pijí, nevíme.̀  “
Text 148:
„  ,Stromy na březích Jamuny a Gangy jsou neustále šťastné. Zdá se, jako by se svými květy usmívaly a jako by ronily slzy v podobě vytékajícího medu. Tak jako pociťují transcendentální radost předkové vaiṣṇavského syna či vnuka, prožívají blaženost i stromy, protože tato flétna je členem jejich rodiny.̀  “
Text 149:
„Gopī uvažovaly: ,Tato flétna pro takové postavení není vůbec způsobilá. Chceme vědět, jakou askezi podstoupila, abychom ji mohly podstoupit také. Tato flétna pije nektar Kṛṣṇových rtů, i když je k tomu nezpůsobilá. Když to my, způsobilé gopī, vidíme, umíráme neštěstím. Musíme proto uznat askezi, kterou tato flétna ve svém minulém životě podstoupila.̀  “
Text 150:
Při těchto šílených řečech byl Śrī Mahāprabhu plný extatických emocí. Ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Rāmānandy Rāye, svých dvou přátel, někdy tančil, někdy zpíval a někdy v extázi lásky upadal do bezvědomí. Tímto způsobem trávil Śrī Caitanya Mahāprabhu své dny a noci.
Text 151:
Já, nejpokleslejší Kṛṣṇadāsa, očekávám milost Svarūpy, Rūpy, Sanātany a Raghunātha dāse. Pokládám si na hlavu jejich lotosové nohy a pokračuji ve zpívání tohoto eposu, Śrī Caitanya-caritāmṛty, která je sladší než nektar transcendentální blaženosti.