Sāmbova svatba

V knize Kṛṣṇa Śrīla Prabhupāda vysvětluje tuto událost takto: „Duryodhana, Dhṛtarāṣṭrův syn, měl dceru na vdávání, která se jmenovala Lakṣmaṇā. Náležela do kuruovské dynastie a měla všechny dobré vlastnosti. Mnoho princů se s ní chtělo oženit, a v takovém případě se pořádá obřad svayaṁvara, aby si dívka mohla vybrat manžela podle vlastního uvážení. Když si Lakṣmaṇā vybírala svého muže, objevil se tam Sāmba, syn Kṛṣṇy a Jāmbavatī, jedné z předních Kṛṣṇových manželek. Jmenoval se Sāmba, protože byl zlobivé dítě a žil tedy stále v blízkosti své matky. Sāmba je označení syna, který je maminčin mazlíček. Ambā znamená „matka“ a sa znamená „s“. Dostal tedy právě toto jméno proto, že se zdržoval stále se svou matkou. Ze stejného důvodu se mu také říkalo Jāmbavatī-suta. Jak bylo dříve vysvětleno, všichni Kṛṣṇovi synové byli stejně nadaní jako jejich velký otec. Sāmba chtěl Duryodhanovu dceru Lakṣmaṇu, i když ona o něho příliš nestála. Unesl ji tedy násilím z její svayaṁvary.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že zde zmíněný kuruovský stařešina je Bhīṣma, který dal mladším mužům svolení takto: „Jelikož se této dívky nyní dotkl Sāmba, nemůže si vzít žádného jiného manžela. Jejím manželem se musí stát on. Přesto byste ho měli chytit a spoutat, abyste dali najevo jeho nevhodné chování a naši moc. V žádném případě by však neměl být zabit.“ Ācārya také dodává, že Bhīṣma doprovázel pět bojovníků zmíněných v tomto verši.

Śrīla Prabhupāda v knize Kṛṣṇa komentuje slovo acintyārbha: „Sāmba, slavný potomek yaduovské dynastie, který byl jako syn Pána Kṛṣṇy, obdařený nepochopitelnými energiemi.“

Śrīla Prabhupāda komentuje: „Když Sāmba takto obratně bojoval s šesti velkými bojovníky, všichni oceňovali chlapcovy nepochopitelné schopnosti. Dokonce i uprostřed boje upřímně přiznali, že tento chlapec Sāmba je úžasný.“

Śrīla Prabhupāda píše: „Velký mudrc Nārada okamžitě donesl Yaduovcům zprávu, že byl Sāmba zajat, a vylíčil jim celý příběh. Členy yaduovské dynastie Sāmbovo zajetí – navíc nečestné, za účasti šesti bojovníků – velice rozzlobilo. Se svolením vůdce yaduovské dynastie, krále Ugraseny, se připravili napadnout hlavní město Kuruovců.“

Śrīla Prabhupāda píše: „Jakmile dojel na okraj města, nevstoupil dovnitř, ale usídlil se v táboře za městem v malém zahradním domku. Potom požádal Uddhavu, aby navštívil vůdce kuruovské dynastie a zeptal se jich, zda chtějí s Yaduovci bojovat, nebo uzavřít dohodu.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že není řečeno nic o tom, že by se Uddhava klaněl Yudhiṣṭhirovi a jeho společníkům, neboť tehdy Pāṇḍuovci pobývali v Indraprastě.

V knize Kṛṣṇa Śrīla Prabhupāda píše: „Vůdci kuruovské dynastie, zvláště Dhṛtarāṣṭra s Duryodhanou, se zaradovali, protože dobře věděli, že Pán Balarāma je velkým příznivcem jejich rodu. Když se tu novinu doslechli, jejich radost neznala mezí, a okamžitě Uddhavu přivítali. Vzali do rukou příznivé předměty pro přijetí Pána Balarāmy a vydali se za Ním za městskou bránu.“

Ācāryové vysvětlují, že i stařešinové jako Bhīṣmadeva se klaněli Pánu Baladevovi.

Śrīla Prabhupāda píše: „Na uvítanou se navzájem ptali, jak se komu daří, a když tyto formality skončily, Pán Balarāma pronesl velice trpělivě a silným hlasem následující slova k jejich úvaze.“

Zde Ugrasena naznačuje, že by Kuruovci měli ihned přivést Sāmbu a předat ho Pánu Balarāmovi.

Slovy kāla-gatyā duratyayā, „nepřekonatelným během času“, netolerantní Kuruovci poukazují na zdegradovaný věk Kali, který měl zanedlouho začít. Zde Kuruovci vyjadřují, že pokleslý věk Kali již vskutku začal, neboť tvrdí, že nyní „bota chce vylézt na hlavu nesoucí královskou korunu“. Jinak řečeno, mysleli si, že se nízcí Yaduovci nyní chtějí vyvýšit nad královské Kuruovce.

Śrīla Prabhupāda píše, že si Kuruovci mysleli: „V naší přítomnosti by (Yaduovci) toto královské vybavení správně neměli používat, ale vzhledem k našim rodinným vztahům jsme jim v tom nebránili.“ Použitím slov asmad-upekṣayā chtějí Kuruovci vyjádřit: „Mohli tyto královské odznaky moci používat, protože jsme to nebrali vážně.“ Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvětluje, že Kuruovci uvažovali: „Projevit znepokojení s jejich užíváním těchto věcí by byl projev úcty, ale my k nim ve skutečnosti takovou úctu nechováme.... Jelikož jsou z níže postavených rodin, nezaslouží si úctu, a tak je přehlížíme.“

Zde Pán Balarāma hněvivě říká: „Nehledě na Yaduovce, tito darebáčtí Kuruovci se dokonce odvažují urážet Pána Kṛṣṇu!“

Výše uvedený překlad je založen na knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīly Prabhupādy. Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho zde zmíněné poutní místo je řeka Ganga. Voda Gangy zaplavuje celý svět, a protože vyvěrá z Kṛṣṇových lotosových nohou, její břehy se staly významným poutním místem.

Śrīla Prabhupāda píše: „Když Pán Balarāma takto mluvil, byl tak zuřivý, že vypadal, jako by mohl celé vesmírné stvoření spálit na popel. Pevně se postavil, vzal svůj pluh a začal s ním rýt zemi tak, že celý Hastināpur oddělil od země, a pak táhl město k proudícím vodám řeky Gangy. V Hastināpuru to způsobilo velké otřesy, jako kdyby nastalo zemětřesení, a zdálo se, že se celé město zboří.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī uvádí, že se Pánovým přáním Jeho pluh zvětšil a že když Balarāma začal táhnout Hastināpur k vodě, nařídil Ganze: „Napadni a zabij každého ve městě kromě Sāmby svou vodou.“ Tak by splnil svůj slib zbavit Zemi Kuruovců a zároveň zajistil, že se nic nestane Sāmbovi.

Město Hastināpur se začalo houpat jako vor na rozbouřeném moři. Vyděšení Kuruovci, aby Pána rychle upokojili, ihned přivedli Sāmbu a Lakṣmaṇu a postavili je dopředu.

Kuruovci uznávají, že hněv Pána Balarāmy je zcela přiměřený a ve skutečnosti je v jejich prospěch. Śrīla Viśvanātha Cakravartī uvádí, že Kuruovci chtěli říci: „Jelikož ses takto rozzlobil, nyní jsme se napravili, zatímco předtím jsme byli zlotřilí a zaslepeni pýchou jsme Tě nebyli schopni vidět.“

Kuruovci si jasně uvědomili, že jejich životy a osudy jsou v Pánových rukách.

Śrīla Prabhupāda píše: „Pro většinu kṣatriyských králů bylo běžné vyvolat před svatbou nějaký boj mezi nevěstinou a ženichovou stranou. Když Sāmba násilím unesl Lakṣmaṇu, starší členové kuruovské dynastie rádi viděli, že je pro ni skutečně vhodným partnerem. Ještě s ním však bojovali, aby se přesvědčili o jeho síle, a bez ohledu na pravidla boje ho společně zajali. Jakmile se Yaduovci rozhodli vysvobodit Sāmbu ze zajetí Kuruovců, Pán Balarāma přišel situaci osobně urovnat a jako mocný kṣatriya jim nařídil, aby Sāmbu okamžitě propustili. Kuruovce tento příkaz jako by urazil, a tak zpochybnili sílu Pána Balarāmy. Chtěli jednoduše vidět, jak předvede svou nepochopitelnou sílu. Potom tedy s velkým potěšením dali svou dceru Lakṣmaṇu Sāmbovi a celý problém byl urovnán. Duryodhana měl ke své dceři Lakṣmaṇě citové pouto a provdal ji za Sāmbu s velikou slávou.... Balarāma (...) byl velice spokojený s tím, jak Ho Kuruovci velkolepě přijali, a v doprovodu novomanželů odjel do svého hlavního města, Dvāraky.

Pán Balarāma přijel vítězoslavně do Dvāraky a setkal se s mnoha občany, kteří byli bez výjimky Jeho oddaní a přátelé. Když se všichni shromáždili, vyprávěl celý příběh o Sāmbově svatbě a oni žasli, když slyšeli, jak Balarāma otřásl městem Hastināpurem.“