KAPITOLA ŠEDESÁTÁ
Pán Kṛṣṇa škádlí královnu Rukmiṇī.
Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa rozzlobil královnu Rukmiṇī žertovnými slovy a potom ji utěšil, čímž projevil majestát milenecké hádky.
Jednoho dne Pán Kṛṣṇa pohodlně seděl v ložnici královny Rukmiṇī, zatímco ona a její služebnice Mu různými způsoby sloužily. Rukmiṇī vždy reagovala na nálady Śrī Kṛṣṇy, ať byly jakékoliv. Při této příležitosti Pán pohlédl na Rukmiṇī, jejíž krása byla dokonalá, a začal ji škádlit: „V minulosti si tě chtělo vzít mnoho bohatých králů, kteří tě byli hodni svým zjevem a povahou. Tvůj otec a bratr tě ve skutečnosti chtěli provdat za Śiśupālu. Proč jsi potom přijala tak nevhodného manžela jako jsem Já, který se kdysi vzdal svého království a uprchl do moře ve strachu z Jarāsandhy? Kromě toho porušuji světskou morálku, a protože nic nevlastním, jsem drahý ostatním žebrákům. Boháči by jistě neuctívali někoho jako jsem Já.
Když mají muž a žena stejný společenský původ, vliv, fyzickou krásu a tak dále, může se dařit jejich manželství nebo přátelství. Ty jsi však krátkozrace přijala manžela, který postrádá všechny dobré vlastnosti a oslavují Ho žebráci. Bylo by lepší, kdyby ses provdala za nějakého významného bojovníka; potom bys mohla být šťastná v tomto i příštím životě. Tvůj bratr Rukmī a králové jako Śiśupāla Mě všichni nenávidějí a unesl jsem Tě jen proto, abych je zbavil jejich pýchy. Pokud však jde o takové věci jako tělo, domov, manželka a děti, jsem vůči nim jako sám o sobě spokojený Pán, Osobnost Božství, transcendentální všem hmotným záležitostem, lhostejný.“
Śrī Kṛṣṇa přestal hovořit poté, co zničil důvěru královny Rukmiṇī v to, že je Jeho oblíbenou manželkou. Dala se do pláče, zakrátko ji omráčily nesmírný strach, bolest a smutek a omdlela. Pán Kṛṣṇa viděl, že nepochopila Jeho žert, a tak k ní projevil soucit. Zvedl ji z podlahy, pohladil ji po tváři a utěšil ji: „Vím, že jsi ke Mně naprosto připoutána. Poškádlil jsem Tě pouze z dychtivosti vidět tvoji lotosovou tvář zamračenou. Žertovat se svým milovaným partnerem je nejvyšší požitek hospodářů.“ Tato slova rozptýlila Rukmiṇin strach ze zavržení. Když viděla, že Kṛṣṇa promluvil pouze v žertu, řekla: „To, co jsi řekl o nás dvou jako o nehodících se k sobě, je ve skutečnosti pravdivé. Koneckonců se Ti nikdo nevyrovná, všemocný vládce tří hlavních božstev – Brahmy, Viṣṇua a Śivy.“ Rukmiṇī pokačovala, aby ukázala, jak všechno, co Kṛṣṇa řekl, aby se očernil, byla ve skutečnosti oslava.
Pán Kṛṣṇa potom promluvil k Rukmiṇī s hlubokou náklonností: „Neměl jsem v úmyslu rozrušit tvou mysl svými žertovnými slovy; chtěl jsem naopak předvést sílu tvé ctnosti. Každý, kdo se ke Mně modlí o smyslový požitek a štěstí v rodinném životě, je jednoduše zmatený Mou klamnou energií Māyou. Tato osoba se narodí v nízkém postavení. Obyčejné ženy se zkaženými touhami Mě nemohou uctívat věrně jako ty. Během naší svatby jsi neprojevila zájem o žádného z královských nápadníků; naopak jsi za Mnou poslala brāhmaṇu se zprávou. Jsi tedy zajisté nejmilovanější ze všech Mých družek.“
Tímto způsobem se Pán vesmíru Śrī Kṛṣṇa těšil žertováním s bohyní štěstí v její podobě Rukmiṇī a podobně plnil všechny povinnosti hospodáře v každém paláci svých ostatních královen.
SLOKA 1: Śrī Bādarāyaṇi pravil: Jednou ve společnosti svých služebnic královna Rukmiṇī osobně sloužila svému manželovi, duchovnímu mistrovi vesmíru, ovíváním, zatímco odpočíval na jejím lůžku.
SLOKA 2: Nezrozený Pán, Osobnost Božství, svrchovaný vládce, který tvoří, udržuje a potom pohlcuje tento vesmír jednoduše jako svou hru, se zrodil mezi Yaduovci, aby ochránil své vlastní zákony.
SLOKA 3-6: Komnaty královny Rukmiṇī byly nesmírně krásné, pyšnily se baldachýnem se zářícími šňůrami perel a zářivými drahokamy sloužícími jako lampy. Tu a tam visely girlandy z jasmínu a ostatních květin přitahující roje bzučících včel a neposkvrněné paprsky měsíce vnikaly dovnitř otvory mřížových oken. Zatímco se vůně tyčinek z aguru linula z okenních otvorů ven, můj milý králi, vánek nesoucí vůni pārijātového háje vnášel do pokoje náladu zahrady. Tam královna sloužila svému manželovi, Nejvyššímu Pánu všech světů, zatímco ležel na skvostném polštáři na jejím lůžku, měkkém a bílém jako mléčná pěna.
SLOKA 7: Bohyně Rukmiṇī vzala z ruky služebnice vějíř z jačích chlupů s rukojetí vykládanou drahokamy a pak začala uctívat svého pána ovíváním.
SLOKA 8: Královna Rukmiṇī, jejíž ruku zdobily prsteny, náramky a vějíř cāmara, stála vedle Pána Kṛṣṇy a celá zářila. Její drahokamy vykládané nákotníčky cinkaly a náhrdelník se třpytil, červený od kuṅkumy z ňader zahalených koncem sārī. Na bocích měla neocenitelný opasek.
SLOKA 9: Zatím Pán Kṛṣṇa hleděl na ni, samotnou bohyni štěstí, která toužila pouze po Něm, usmál se. Pán přijímá různé podoby, aby konal své zábavy, a byl potěšen, že podoba, kterou bohyně štěstí přijala, se právě hodila k tomu, aby sloužila jako Jeho společnice. Její okouzlující tvář zdobily kučeravé vlasy, náušnice, medailónek na krku a nektar jejího jasného, šťastného úsměvu. Pán k ní potom takto promluvil.
SLOKA 10: Nejvyšší Pán pravil: Má milá princezno, ucházeli se o tebe mnozí králové mocní jako vládci planet. Všichni byli hojně obdařeni politickým vlivem, bohatstvím, krásou, štědrostí a fyzickou silou.
SLOKA 11: Jelikož jim tě tvůj bratr a otec nabídli, proč jsi odmítla krále Cedi a všechny ostatní nápadníky, kteří před tebou stáli omámeni Amorem? Proč sis místo toho vybrala Nás, kteří se ti vůbec nevyrovnáme?
SLOKA 12: Vyděšeni těmito králi, ó ženo s půvabným obočím, jsme přijali útočiště v oceánu. Stali jsme se nepřáteli mocných mužů a opustili jsme Náš královský trůn.
SLOKA 13: Ó ženo s krásným obočím, ženám je obvykle souzeno trpět, když žijí s muži, jejichž chování je nevypočitatelné a kteří následují cestu neschválenou společností.
SLOKA 14: Nemáme hmotný majetek a jsme drazí těm, kdo také nic nevlastní. Proto Mě, ó štíhlá, bohatí stěží kdy uctívají.
SLOKA 15: Manželství a přátelství se hodí pro dva lidi sobě rovné bohatstvím, původem, vlivem, fyzickým vzhledem a schopnostmi zplodit dobré potomstvo, ale nikdy pro výše a níže postavené.
SLOKA 16: Ó Vaidarbhī, jelikož nejsi prozíravá, neuvědomila sis to, a proto sis vybrala za manžela Nás, i když nemáme žádné dobré vlastnosti a jsme oslavováni pouze zmatenými žebráky.
SLOKA 17: Nyní bys měla rozhodně přijmout vhodnějšího manžela, prvotřídního muže královského stavu, který ti může pomoci dosáhnout všeho, co chceš v tomto i v příštím životě.
SLOKA 18: Králové jako Śiśupāla, Śālva, Jarāsandha a Dantavakra Mě všichni nenávidějí, ó ženo s krásnýmmi stehny, tak jako tvůj starší bratr Rukmī.
SLOKA 19: Unesl jsem tě, Má dobrá ženo, abych rozptýlil domýšlivost těchto králů, neboť byli zalepeni a opojeni mocí. Mým záměrem bylo připravit zlomyslné o sílu.
SLOKA 20: Nestaráme se o manželky, děti a bohatství. Jsme vždy spokojeni sami o sobě, a proto nepracujeme pro tělo a domov, ale jsme pouze svědkem, tak jako oheň.
SLOKA 21: Śukadeva Gosvāmī pravil: Rukmiṇī se považovala za Pánem zvláště milovanou, protože nikdy neopustil její společnost. Tím, že jí řekl tyto věci, zničil její pýchu, a potom se odmlčel.
SLOKA 22: Bohyně Rukmiṇī nikdy předtím od svého milovaného, Pána vládců vesmíru, neslyšela takové nepříjemné věci a polekala se. Srdce se jí rozechvělo a v hrozivé úzkosti se rozplakala.
SLOKA 23: Svou jemnou nohou s načervenalou září nehtů škrábala zemi a slzy, zčernalé jejími očními stíny, jí skrápěly kuṅkumou zčervenalá ňadra. Stála tam se sklopenou tváří a hlase zalknutým nesmírným žalem.
SLOKA 24: Rukmiṇina mysl byla přemožena neštěstím, strachem a lítostí. Náramky jí sklouzly z ruky a vějíř jí spadl na zem. Ve své zmatenosti náhle omdlela, vlasy se jí rozcuchaly a tělo spadlo na zem jako banánovník vyvrácený větrem.
SLOKA 25: Když milostivý Pán Kṛṣṇa viděl, že Jeho milovaná je k Němu tak připoutaná láskou, že nedokázala pochopit plný význam Jeho škádlení, měl s ní soucit.
SLOKA 26: Pán rychle sestoupil z lůžka, projevil čtyři paže, zvedl ji, uchopil její vlasy a pohladil jí tvář svou lotosovou rukou.
SLOKA 27-28: Nejvyšší Pán, cíl svých oddaných, jí otřel slzami zalité oči a ňadra skropená slzami žalu a objal svou ctnostnou manželku, která netoužila po ničem kromě Něho samotného, ó králi. Śrī Kṛṣṇa, zkušený v umění utěšovat, jemně utěšil ubohou Rukmiṇī, jejíž mysl byla zmatena Jeho důmyslným žertováním a která si nezasloužila tak trpět.
SLOKA 29: Nejvyšší Pán pravil: Ó Vaidarbhī, nebuď se Mnou nespokojená. Vím, že jsi Mi plně oddaná. Promluvil jsem pouze v žertu, má milovaná, protože jsem chtěl slyšet, co řekneš.
SLOKA 30: Také jsem chtěl vidět tvou tvář se rty chvějícími se láskyplným hněvem, načervenalé koutky tvých očí vrhajících pohledy úkosem a tvé krásné obočí svraštělé hněvem.
SLOKA 31: Největším potěšením, kterého si světští hospodáři mohou doma užívat, je trávit čas žertováním se svými milovanými manželkami, Má milá plachá a náladová.
SLOKA 32: Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, královnu Vaidarbhī zcela uklidnil. Pochopila, že Jeho slova byla pronesena v žertu. Zbavila se tedy strachu, že ji její milovaný zavrhne.
SLOKA 33: Rukmiṇī se stydlivě usmívala, zatímco vrhala okouzlující, láskyplné pohledy na tvář Pána, nejlepšího z mužů, a takto promluvila, ó potomku Bharaty.
SLOKA 34: Śrī Rukmiṇī pravila: Ve skutečnosti jsi řekl pravdu, ó lotosooký. Vskutku se nehodím pro všemocného Pána, Osobnost Božství. Jak lze srovnávat tohoto Nejvyššího Pána, který je vládcem tří hlavních božstev a těší se ze své vlastní slávy, a mě, ženu se světskými vlastnostmi, jejíž nohou se chytají pošetilci?
SLOKA 35: Ano, můj Pane Urukramo, uléháš v oceán jako kdyby se bál hmotných kvalit, a takto se v čistém vědomí zjevuješ v srdci jako Nadduše. Neustále bojuješ s pošetilými hmotnými smysly a vskutku dokonce i Tvoji služebníci zavrhují výsadu kralování, jež vede ke slepotě nevědomosti.
SLOKA 36: Tvé jednání, záhadné i pro mudrce, kteří si vychutnávají med Tvých lotosových nohou, je jistě nepochopitelné pro lidské bytosti, které se chovají jako zvířata. A tak jako jsou transcendentální Tvé činnosti, ó všemocný Pane, platí to i o činnostech Tvých následovníků.
SLOKA 37: Nic nevlastníš, protože nad Tebou nic neexistuje. Obdarovávají Tě dokonce i velcí příjemci darů — Brahmā a ostatní polobozi. Ti, kdo jsou zaslepeni svým bohatství a pohrouženi v uspokojování svých smyslů, Tě nepoznají v podobě smrti. Ale bohům, příjemcům darů, jsi ten nejdražší, tak jako oni Tobě.
SLOKA 38: Jsi vtělením všech lidských cílů a sám jsi konečným cílem života. Inteligentní osoby toužící Tě dosáhnout, ó všemocný Pane, opouštějí všechno ostatní. To oni jsou hodni Tvé společnosti, nikoliv muži a ženy pohroužení v požitku a zármutku vyplývajících z jejich vzájemného chtíče.
SLOKA 39: S vědomím, že vznešení mudrci, kteří se vzdali daṇḍy sannyāsīho, rozhlašují Tvou slávu, že jsi Nejvyšší Duše všech světů a že jsi tak milostivý, že rozdáváš i sebe sama, jsem si Tě vybrala za manžela a zavrhla Pána Brahmu, Pána Śivu a vládce nebes, jejichž všechny naděje jsou zničeny silou času, který se rodí ze Tvého obočí. Jaký zájem bych tedy mohla mít o jakékoliv jiné nápadníky?
SLOKA 40: Můj Pane, tak jako lev zažene menší zvířata, aby si vybral svůj právoplatný podíl, Ty jsi zahnal shromážděné krále drnčením svého luku Śārṅgy a potom sis jako svůj podíl vzal mě. Je tedy naprostá pošetilost, můj milý Gadāgrajo, říci, že jsi přijal útočiště v oceánu ze strachu z těchto králů.
SLOKA 41: Nejlepší z králů, kteří toužili po Tvé společnosti – Aṅga, Vainya, Jāyanta, Nāhuṣa, Gaya a ostatní – opustili svou absolutní svrchovanost a odešli do lesa Tě hledat. Jak mohli tito králové trpět zklamáním v tomto světě, ó lotosooký?
SLOKA 42: Vůně Tvých lotosových nohou, které oslavují velcí světci, uděluje lidem osvobození a je sídlem bohyně Lakṣmī. Která žena by přijala útočiště u nějakého jiného muže poté, co ucítila tuto vůni? Jelikož jsi sídlem transcendentálních vlastností, která smrtelná žena schopná rozpoznat svůj skutečný zájem by nebrala na tuto vůni ohled a místo toho by závisela na někom, kdo neustále podléhá hroznému strachu?
SLOKA 43: Protože jsi pro mě vhodný, vybrala jsem si Tebe, vládce a Nejvyšší Duši všech světů, který plníš naše touhy v tomto a v příštím životě. Nechť Tvé nohy, které osvobozují od klamu tím, že přicházejí za svým uctívatelem, poskytnou útočiště mně, která jsem se potulovala z jedné hmotné situace do druhé.
SLOKA 44: Ó neklesající Kṛṣṇo, nechť se každý z Tebou jmenovaných králů stane manželem ženy, jejíž uši nikdy neslyšely Tvoji slávu, o které se zpívá ve shromážděních Śivy a Brahmy. Koneckonců, v domovech těchto žen žijí tito králové jako osli, voli, psi, kočky a otroci.
SLOKA 45: Žena, která si nedokáže vychutnávat vůni medu Tvých lotosových nohou, se stane naprosto pomatenou, a tak přijme za manžela nebo milence živou mrtvolu pokrytou kůží, vousy, nehty, vlasy a chlupy a naplněnou masem, kostmi, krví, parazity, výkaly, hlenem, žlučí a vzduchem.
SLOKA 46: O lotosooký, ačkoliv jsi spokojen sám o sobě, a tak na Mě zřídka obracíš pozornost, prosím požehnej mi stálou láskou ke Tvým nohám. Když přijímáš převahu vášně, abys projevil vesmír, pohlížíš na mě, čímž mi projevuješ svou vskutku největší milost.
SLOKA 47: Ve skutečnosti nepovažuji Tvá slova za falešná, Madhūsudano. Neprovdané dívce se často zalíbí muž, jako v případě Amby.
SLOKA 48: Mysl nevěrné ženy vždy touží po nových milencích, i když je vdaná. Inteligentní muž by neměl o takovou necudnou manželku pečovat, neboť jinak přijde o štěstí jak v tomto tak v příštím životě.
SLOKA 49: Nejvyšší Pán pravil: Ó svatá ženo, ó princezno, podvedli jsme tě pouze proto, že jsme tě chtěli slyšet takto mluvit. Vskutku vše, co jsi odpověděla na Má slova, je dozajista pravdivé.
SLOKA 50: Jakákoliv požehnání, ve která doufáš, aby ses zbavila hmotných tužeb, jsou vždy tvá, ó půvabná a vznešená ženo, neboť jsi Má čistá oddaná.
SLOKA 51: Ó bezhříšná, nyní jsem na vlastní oči viděl tvoji čistou lásku a ctnostnou připoutanost ke svému manželovi. I když jsi byla otřesena Mými slovy, tvoji mysl nebylo možné ode Mně odloučit.
SLOKA 52: Ačkoliv mám moc udělit duchovní osvobození, chtíčem posedlé osoby Mě uctívají askezí a sliby, aby získaly Má požehnání pro svůj světský rodinný život. Tyto osoby jsou zmateny Mojí klamnou energií.
SLOKA 53: Ó svrchovaný zdroji lásky, nepožehnaní jsou ti, kdo i po získání Mně, Pána osvobození i hmotného bohatství, touží pouze po hmotných pokladech. Tyto světské zisky lze nalézt i v pekle. Jelikož jsou tyto osoby posedlé uspokojováním smyslů, peklo je pro ně vhodným místem.
SLOKA 54: Naštěstí, ó paní domu, jsi Mi vždy prokazovala věrnou oddanou službu, která osvobozuje z hmotné existence. Konat tuto službu je velmi obtížné pro závistivé, zvláště pro ženu, jejíž záměry jsou zlé, která žije pouze pro uspokojení svých tělesných žádostí a vyžívá se v neupřímnosti.
SLOKA 55: Ve všech svých palácích nemohu najít žádnou jinou stejně milující manželku jako jsi ty, ó nanejvýš vážená. Když ses měla vdát, nebrala jsi ohled na všechny krále, kteří se shromáždili, aby se ucházeli o tvou ruku, a jen proto, že jsi slyšela pravdivá vyprávění o Mně, vyslala jsi ke Mně brāhmaṇu se svou důvěrnou zprávou.
SLOKA 56: Když byl tvůj bratr, který byl poražen v bitvě a potom zohyzděn, později zabit během hazardní hry na Aniruddhově svatbě, cítila jsi nesnesitelný zármutek, a přesto jsi ze strachu, že Mě ztratíš, neřekla ani slovo. Tímto mlčením jsi Mě přemohla.
SLOKA 57: Když jsi vyslala posla se svým nanejvýš důvěrným plánem a Já jsem přesto odložil cestu za tebou, začala jsi vidět celý svět jako prázdný a chtěla jsi opustit tělo, které nemohlo být nikdy dáno nikomu jinému než Mně. Nechť ti vždy zůstane tato tvá vznešenost; nemohu ti ji nijak oplatit kromě radostného poděkování za tvoji oddanost.
SLOKA 58: Śukadeva Gosvāmī pravil: A tak si sám o sobě spokojený Nejvyšší Pán vesmíru užíval s bohyní štěstí, věnoval se s ní mileneckým rozhovorům a takto napodoboval lidské způsoby.
SLOKA 59: Všemocný Pán Hari, učitel všech světů, se podobně choval jako obyčejný hospodář v palácích svých ostatních královen a plnil náboženské povinnosti muže s rodinou.