Śrīmad-Bhāgavatam 10.60.9
Verš
tāṁ rūpiṇīṁ śrīyam ananya-gatiṁ nirīkṣya
yā līlayā dhṛta-tanor anurūpa-rūpā
prītaḥ smayann alaka-kuṇḍala-niṣka-kaṇṭha-
vaktrollasat-smita-sudhāṁ harir ābabhāṣe
yā līlayā dhṛta-tanor anurūpa-rūpā
prītaḥ smayann alaka-kuṇḍala-niṣka-kaṇṭha-
vaktrollasat-smita-sudhāṁ harir ābabhāṣe
Synonyma
tām — ni; rūpiṇīm — zjevující se osobně; śrīyam — bohyni štěstí; ananya — nemající žádný jiný; gatim — cíl; nirīkṣya — hledící na; yā — ona, která; līlayā — jako svoji zábavu; dhṛta — Jeho, který přijímá; tanoḥ — těla; anurūpa — odpovídající; rūpā — jehož podoby; prītaḥ — potěšený; smayan — usmívající se; alaka — prameny vlasů; kuṇḍala — náušnice; niṣka — ozdoba na krku; kaṇṭha — na jejím hrdle; vaktra — tvář; ullasat — jasný a šťastný; smita — úsměv; sudhām — nektar; hariḥ — Pán Kṛṣṇa; ābabhāṣe — promluvil.
Překlad
Zatím Pán Kṛṣṇa hleděl na ni, samotnou bohyni štěstí, která toužila pouze po Něm, usmál se. Pán přijímá různé podoby, aby konal své zábavy, a byl potěšen, že podoba, kterou bohyně štěstí přijala, se právě hodila k tomu, aby sloužila jako Jeho společnice. Její okouzlující tvář zdobily kučeravé vlasy, náušnice, medailónek na krku a nektar jejího jasného, šťastného úsměvu. Pán k ní potom takto promluvil.
Význam
Śrīla Śrīdhara Svāmī citoval zajímavý verš, který vyslovil Śrī Parāśara ve Viṣṇu Purāṇě:
devatve deva-deheyaṁ
manuṣyatve ca mānuṣī
viṣṇor dehānurūpāṁ vai
karoty eṣātmanas tanum
manuṣyatve ca mānuṣī
viṣṇor dehānurūpāṁ vai
karoty eṣātmanas tanum
„Když se Pán zjeví jako polobůh, ona (bohyně štěstí) přijme podobu polobohyně, a když se zjeví jako lidská bytost, ona přijme tělo podobné lidskému. Tělo, které přijímá, tedy odpovídá tomu, které přijímá Pán Viṣṇu.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dodává, že tak jako je Pán Kṛṣṇa ještě sličnější než Pán Vaikuṇṭhy, společnice Pána Kṛṣṇy Rukmiṇī-devī je ještě přitažlivější než bohyně štěstí na Vaikuṇṭhě.