Śrīmad-Bhāgavatam 10.60.12

Śrīla Viśvanātha Cakravartī komentuje tento verš takto: „Pánovu mentalitu zde je možné pochopit takto: ,Když jsem dal Rukmiṇī jedinou květinu z nebeského stromu pārijāta, Satyabhāmā se tak rozzlobila, že jsem ji nemohl utěšit ani poklonou u jejích nohou. Pouze když jsem jí dal celý strom pārijāta, byla spokojena. Rukmiṇī však neprojevila žádný hněv, ani když viděla, jak Satyabhāmě dávám celý strom. Jak si mohu užít nektaru hněvivých slov této manželky, která nikdy nepociťuje žárlivost, je svrchovaně rozvážná a vždy mluví příjemně?̀ Poté, co Nejvyšší Pán takto uvažoval, se rozhodl: ,Pokud k ní takto promluvím, budu schopen vyprovokovat její hněv.̀ Tak některé autority vysvětlují Kṛṣṇovu řeč s Rukmiṇī.“

Podle ācāryi zde slova balavadbhiḥ kṛta-dveṣān prāyaḥ vyjadřují, že se Pán Kṛṣṇa během svého sestoupení postavil téměř proti všem králům a spřátelil se pouze s několika, jako byli Pāṇḍuovci a věrní členové Jeho dynastie. Samozřejmě, jak je uvedeno na začátku desátého zpěvu, Pán Kṛṣṇa se zjevil zvláště proto, že Země byla přetížena nesčetnými falešnými králi a On chtěl toto břemeno odstranit.

Nakonec Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že slovo tyakta-nṛpāsanān, „vzdávaje se královského trůnu“, vyjadřuje, že poté, co Pán Kṛṣṇa zabil Kaṁsu, pokorně daroval královský trůn svému dědovi Ugrasenovi, ačkoliv na něj měl nárok Pán samotný.