Śrīmad-Bhāgavatam 10.60.37

Zde Śrīmatī Rukmiṇī-devī odpovídá na výrok Pána Kṛṣṇy ve verši 14:

„Nemáme hmotný majetek a jsme drazí těm, kdo také nic nevlastní. Proto Mě, ó štíhlá, bohatí stěží kdy uctívají.“

Královna Rukmiṇī nejprve říká: niṣkiñcano nanu – „Jsi vskutku niṣkiñcana.“ Slovo kiñcana znamená „něco“ a předpona nir – nebo, jak se vyskytuje zde, niṣ – vyjadřuje zápor. V běžném smyslu tedy niṣkiñcana znamená „ten, kdo něco nemá“, nebo, jinými slovy, „ten, kdo nemá nic.“

V tomto verši však královna Rukmiṇī uvádí, že Pán Kṛṣṇa „nic nevlastní“ ne proto, že je žebrák, ale protože On samotný je všechno. Jinými slovy, jelikož je Kṛṣṇa Absolutní Pravda, vše, co existuje, je v Něm. Neexistuje žádná druhá věc, něco mimo Pánovu existenci, co by mohl vlastnit. Například člověk může vlasnit dům, auto, dítě nebo peníze, ale tyto věci se nestávají člověkem: existují mimo něho. Říkáme, že je vlastní pouze v tom smyslu, že je ovládá. Pán však své stvoření pouze neovládá: Jeho stvoření ve skutečnosti existuje v Něm. Neexistuje tedy nic mimo Něho, co může vlastnit způsobem, kterým my vlastníme vnější předměty.

Ācāryové vysvětlují niṣkiñcana takto: Říci, že osoba něco vlastní, naznačuje, že nevlastní všechno.

Jinak řečeno, pokud řekneme, že člověk vlastní nějaký majetek, naznačujeme, že nevlastní veškerý majetek, ale spíše nějaký konkrétní majetek. Standardní americký slovník definuje slovo nějaký jako „jistý neurčitý nebo neupřesněný počet, množství atd., odlišený od zbytku“. Sanskrtské slovo kiñcana vyjadřuje tento význam částečného množství z celku. Pán Kṛṣṇa je tedy nazýván niṣkiñcana kvůli vyvrácení představy, že vlastní pouze jisté množství krásy, slávy, bohatství, inteligence a ostatních majestátů. Právě naopak, vlastní neomezenou krásu, neomezenou inteligenci, neomezené bohatství a tak dále. Je tomu tak proto, že je Absolutní Pravda.

Śrīla Prabhupāda otevírá svůj úvod k prvnímu dílu prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu tímto výrokem, který se týká této diskuse: „Pojetí Boha a pojetí Absolutní Pravdy nejsou na stejné úrovni. Śrīmad-Bhāgavatam se zaměřuje na Absolutní Pravdu. Pojetí Boha poukazuje na vládce, kdežto pojetí Absolutní Pravdy poukazuje na summum bonum, neboli konečný zdroj všech energií.“ Zde se Śrīla Prabhupāda dotýká základní filozofické otázky. Bůh je obvykle definován jako „svrchovaná bytost“ a slovník definuje svrchovaný jako (1) nejvyšší postavením, mocí, autoritou atd.; (2) nejvyšší kvalitou, dosažením, výkonem atd.; (3) s nejvyšší stupněm; a (4) konečný, poslední. Žádná z těchto definic nevyjadřuje vhodně absolutní existenci.

Například můžeme říci, že konkrétní Američan je svrchovaně bohatý ve smyslu, že je bohatší než kterýkoliv jiný Američan. Nebo můžeme hovořit o Nejvyšším soudu jako o nejvyšším soudu v zemi, ačkoliv jistě nemá absolutní autoritu ve všech politických a společenských záležitostech, neboť ji v těchto oblastech sdílí s legislativou a prezidentem. Jinak řečeno, slovo svrchovaný vyjadřuje nejlepšího v hierarchii, a tak může být svrchovaná bytost chápána pouze jako nejlepší nebo největší ze všech bytostí, ale ne jako samotný zdroj všech ostatních bytostí a vskutku všeho, co existuje. Śrīla Prabhupāda tedy konkrétně poukazuje na to, že pojetí Absolutní Pravdy, Kṛṣṇy, je vyšší než pojetí svrchované bytosti, a toto je nezbytné pro jasné pochopení vaiṣṇavské filozofie.

Pán Kṛṣṇa není pouze svrchovaná bytost: je absolutní bytost a právě o tom mluví Jeho manželka. Slovo niṣkiñcana tedy nevyjadřuje, že Kṛṣṇa nevlastní žádný majestát, ale naopak veškerý majestát. V tom smyslu přijímá Jeho definici sebe sama jako niṣkiñcany.

Ve verši 14 Pán Kṛṣṇa také uvedl: niṣkiñcana-jana-priyāḥ – „Jsem drahý těm, kdo nic nevlastní.“ Zde však královna Rukmiṇī poukazuje na to, že polobozi, nejbohatší duše ve vesmíru, pravidelně obětují Nejvyššímu Pánu. Můžeme předpokládat, že polobozi, jako Pánem určení představitelé, vědí, že Mu všechno patří v tom smyslu, že všechno je Jeho částí, jak je vysvětleno výše. Proto je výrok niṣkiñcana-jana-priyāḥ správný v tom smyslu, že jelikož neexistuje nic kromě Pána a Jeho energií, bez ohledu na to, jak bohatými se zdají být Pánovi uctívači, ve skutečnosti Mu neobětují nic než Jeho vlastní energii jako láskyplný čin. Příkladem stejné myšlenky je když někdo uctívá řeku Gangu obětováním vody Gangy nebo když dítě dostane na otcovy narozeniny od otce peníze a koupí mu dárek. Otec si platí svůj dárek, ale to, co ho opravdu zajímá, je láska jeho dítěte. Podobně Nejvyšší Pán projevuje vesmír a potom podmíněné duše shromažďují různé složky Pánova stvoření. Zbožné duše věnují některé z nejlepších položek ze své sbírky zpět Pánu jako oběť, a tak se očišťují. Jelikož je celý vesmír a všechno v něm pouze Pánova energie, můžeme říci, že ti, kdo uctívají Pána, nic nevlastní.

Z běžnějšího pohledu, lidé pyšní na své velké bohatství se Bohu neklanějí. Královna Rukmiṇī tyto pošetilce také zmiňuje. Jsou spokojeni se svými dočasnými těly a nechápou božskou moc smrti, která je sleduje. Polobozi, zdaleka nejbohatší ze živých bytostí, však Nejvyššímu Pánu pravidelně obětují, a tak je jim Pán nanejvýš drahý, jak je uvedeno zde.