Text 1:

Jen ti nejpožehnanější si budou vychutnávat bláznivá slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua smíšená s radostí, zlobou, neklidem, poslušností a smutkem jakožto různými projevy extatických láskyplných emocí.

Text 2:

Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3:

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl během svého pobytu v Džagannáth Purí (Níláčale) neustále, ve dne v noci, rozrušený odloučením od Kṛṣṇy.

Text 4:

Dnem i nocí si vychutnával transcendentální blažené písně a verše se svými dvěma společníky – Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm a Rāmānandou Rāyem.

Text 5:

S potěšením projevoval příznaky různých transcendentálních emocí, jako je radost, nářek, hněv, pokora, úzkost, smutek, dychtivost a uspokojení.

Text 6:

Recitoval své vlastní verše a vyjadřoval jejich významy i emoce. Tak si je vychutnával ve společnosti těchto dvou přátel.

Text 7:

Někdy byl Pán pohroužený v určitém emocionálním rozpoložení, celou noc nespal, recitoval související verše a vychutnával si jejich chuť.

Text 8:

Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkou radostí řekl: „Moji drazí Svarūpo Dāmodare a Rāmānando Rāyi, vězte, že zpívání svatých jmen Pána je v tomto věku Kali nejvhodnějším prostředkem k osvobození.

Text 9:

„Správný způsob, jak uctívat Kṛṣṇu v tomto věku Kali, je provádět oběť zpíváním svatého jména Pána. Ten, kdo to dělá, je zajisté velmi inteligentní a dosáhne útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou.“

Text 10:

„  ,Ve věku Kali budou inteligentní lidé společným zpíváním uctívat inkarnaci Boha, která neustále zpívá Kṛṣṇovo jméno. Přestože nemá načernalou pleť, je to samotný Kṛṣṇa, kterého doprovázejí Jeho společníci, služebníci, zbraně a důvěrní přátelé.̀  “

Text 11:

„Veškerých nežádoucích návyků se lze zbavit pouhým zpíváním svatého jména Pána Kṛṣṇy. To je způsob, jak probudit štěstí a rozproudit vlny lásky ke Kṛṣṇovi.“

Text 12:

„  ,Nechť zvítězí zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy, které dokáže očistit zrcadlo srdce a ukončit utrpení způsobené planoucím požárem hmotné existence. Toto zpívání je dorůstajícím měsícem, který rozvíjí bílý lotos štěstí pro všechny živé bytosti, a je duší veškerého vzdělání. Toto zpívání svatého jména Kṛṣṇy zvětšuje blažený oceán transcendentálního života. Každému přináší chladivou úlevu a umožňuje vychutnávat si dokonalý nektar na každém kroku.̀  “

Text 13:

„Společným zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry lze zničit hříšné podmínky hmotné existence, očistit nečisté srdce a probudit všechny druhy oddané služby.“

Text 14:

„Výsledek zpívání je, že člověk probudí svou lásku ke Kṛṣṇovi a vychutnává transcendentální blaženost. Nakonec dosáhne Kṛṣṇovy společnosti a s oddaností Mu slouží, jako kdyby se nořil do velkého oceánu lásky.“

Text 15:

Ve Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi se probudil nářek a pokora, a začal recitovat další ze svých veršů. Každý, kdo slyší jeho význam, může zapomenout na veškeré neštěstí a nářek.

Text 16:

„  ,Můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, Tvé svaté jméno udílí živým bytostem veškerá požehnání, a proto máš mnoho jmen, jako jsou „Kṛṣṇa“ a „Govinda“, skrze která se expanduješ. Do těchto jmen jsi vložil všechny své energie a vzpomínání na ně neomezují žádná přísná pravidla. Můj drahý Pane, i když pokleslým, podmíněným duším prokazuješ takovou milost, že je velkomyslně učíš svá svatá jména, Já jsem takový nešťastník, že se při jejich zpívání dopouštím přestupků, a proto se Mi nedaří vyvinout zálibu v tomto zpívání.̀  “

Text 17:

„Protože lidé mají různé touhy, rozšířil jsi ze své milosti různá svatá jména.“

Text 18:

„Pokud někdo pronáší svaté jméno – a nehraje roli kdy a kde, může to být i při jídle či ve spánku – dosáhne veškeré dokonalosti.“

Text 19:

„Do každého svatého jména jsi vložil své úplné energie, ale Já jsem takový nešťastník, že Mě zpívání Tvých svatých jmen nepřitahuje!“

Text 20:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ó Svarūpo Dāmodare a Rāmānando Rāyi, poslouchejte, jak má člověk zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, aby snadno probudil svou spící lásku ke Kṛṣṇovi.“

Text 21:

„  ,Ten, kdo se považuje za nižšího než tráva, je snášenlivější než strom a neočekává žádnou úctu pro sebe, ale je vždy připravený projevovat veškerou úctu ostatním, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.̀  “

Text 22:

„Tak se chová ten, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. I když je velmi vznešenou osobou, považuje se za nižšího, než je tráva na zemi, a vše snáší stejně jako strom, a to dvěma způsoby.“

Text 23:

„Když se strom kácí, nic nenamítá, a dokonce ani když usychá, nežádá nikoho o vodu.“

Text 24:

„Strom dává své ovoce, květy a vše ostatní, co má, každému. Snáší spalující žár a přívaly deště, a přesto poskytuje útočiště druhým.“

Text 25:

„I když je vaiṣṇava tou nejvznešenější osobou, není pyšný a každému projevuje úctu, protože ví, že v každém sídlí Kṛṣṇa.“

Text 26:

„Ten, kdo zpívá svaté jméno Pána Kṛṣṇy tímto způsobem, jistě probudí svou spící lásku k lotosovým nohám Kṛṣṇy.“

Text 27:

Při těchto slovech v Pánu Caitanyovi vzrostla Jeho pokora a začal se modlit ke Kṛṣṇovi, aby mohl vykonávat čistou oddanou službu.

Text 28:

Přirozeným příznakem vztahu lásky k Bohu je, že se oddaný nepovažuje za oddaného, ale myslí si, že nemá ani kapku lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 29:

„  ,Ó Pane vesmíru, netoužím po hmotném bohatství, materialistických následovnících, překrásné manželce, ba ani plodonosných činnostech popsaných květnatým jazykem. Vše, po čem toužím, je bezpříčinná oddaná služba Tobě život za životem.̀  “

Text 30:

„Můj drahý Pane Kṛṣṇo, nechci od Tebe hmotné bohatství ani následovníky, překrásnou ženu či výsledky plodonosných činností. Modlím se pouze o to, abys Mi ze své bezpříčinné milosti život za životem dával čistou oddanou službu Tobě.“

Text 31:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se s velkou pokorou považoval za jednu z podmíněných duší hmotného světa a znovu vyjádřil svou touhu být obdařen službou Pánu.

Text 32:

„  ,Ó Můj Pane, ó Kṛṣṇo, synu Mahārāje Nandy, jsem Tvůj věčný služebník, ale kvůli svým ploduchtivým činnostem jsem poklesl do tohoto hrozného oceánu nevědomosti. Nyní Mi prosím projev bezpříčinnou milost a považuj Mě za zrnko prachu u Tvých lotosových nohou.̀  “

Text 33:

„Jsem Tvůj věčný služebník, ale zapomněl jsem na Tebe. Nyní jsem poklesl do oceánu nevědomosti, kde jsem podmíněný vnější energií.“

Text 34:

„Buď ke Mně prosím bezpříčinně milostivý a dej Mi místo mezi zrnky prachu u svých lotosových nohou, abych Ti mohl sloužit jako Tvůj věčný služebník.“

Text 35:

U Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua se tehdy probudila přirozená pokora a dychtivost, se kterou se modlil ke Kṛṣṇovi, aby dokázal zpívat mahā-mantru v extázi lásky.

Text 36:

„  ,Můj drahý Pane, kdy budou Mé oči ozdobené přetékajícími slzami, jež proudí bez ustání, když zpívám Tvé svaté jméno? Kdy se Mi ze zpívání Tvého svatého jména zalkne hlas a chlupy na těle se Mi zježí transcendentální radostí?̀  “

Text 37:

„Bez lásky k Bohu je Můj život k ničemu. Proto se modlím, abys Mě přijal jako svého služebníka a jako plat Mi dával extatickou lásku k Bohu.“

Text 38:

Odloučení od Kṛṣṇy podněcovalo u Śrī Caitanyi Mahāprabhua různé nálady neštěstí, nářku a pokory, a proto mluvil jako blázen.

Text 39:

„  ,Můj Pane Govindo, v odloučení od Tebe i okamžik pociťuji jako celý věk. Slzy Mi tečou z očí jako proudy deště a celý svět Mi připadá prázdný.̀  “

Text 40:

„Jsem tak rozrušený, že pro Mě den nikdy nekončí a každý okamžik se Mi jeví jako celý věk. Moje oči bez ustání roní slzy, takže jsou jako mraky v období dešťů.“

Text 41:

„Kvůli odloučení od Govindy tři světy zejí prázdnotou a Já mám pocit, jako kdyby Mě zaživa pomalu spaloval oheň.“

Text 42:

„Pán Kṛṣṇa je vůči Mně netečný a tak zkouší Moji lásku. Přítelkyně Mi říkají: ,Raději si Ho vůbec nevšímej.̀  “

Text 43:

Když takto Śrīmatī Rādhārāṇī uvažovala, díky Jejímu čistému srdci se projevily charakteristiky přirozené lásky.

Text 44:

Extatické příznaky v podobě závisti, dychtivosti, pokory, zápalu a naléhavého doprošování se probudily všechny najednou.

Text 45:

V této náladě byla mysl Śrīmatī Rādhārāṇī rozrušená, a proto svým přítelkyním gopīm přednesla verš z úrovně pokročilé oddanosti.

Text 46:

Śrī Caitanya Mahāprabhu ten verš recitoval ve stejném extatickém duchu, a jakmile to udělal, cítil se jako Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 47:

„  ,Nechť Kṛṣṇa pevně obejme tuto svou služebnici, která padla k Jeho lotosovým nohám, ať Mě třeba pošlape nebo Mi zlomí srdce tím, že Mi nikdy nedovolí Ho spatřit. Je to koneckonců zhýralec a může si dělat, co chce. Přesto je pouze On uctívaným Pánem Mého srdce, a nikdo jiný.̀  “

Text 48:

„Jsem služebnice u lotosových nohou Kṛṣṇy. On je ztělesněním transcendentálního štěstí a nálad. Pokud bude chtít, může Mne pevně obejmout a dát Mi tak pocit sjednocení s Ním, nebo se Mi nezjevit a tak rozložit Moji mysl i tělo. Přesto je právě On Pánem Mého života.“

Text 49:

„Má drahá přítelkyně, poslechni si rozhodnutí Mojí mysli. Kṛṣṇa je Pán Mého života za všech okolností, ať Mi projeví svou náklonnost, nebo Mě zabije tím, že Mi přivodí neštěstí.“

Text 50:

„Kṛṣṇa někdy opustí společnost ostatních gopī a Jeho tělo i mysl jsou ovládané Mnou. Tehdy se se Mnou věnuje milostným hrátkám, čímž ostatním dává najevo, jaké Já mám štěstí, a jim přináší zármutek.“

Text 51:

„Nebo naopak, protože je velmi prohnaný, umíněný zhýralec se sklonem podvádět, vyhledává společnost jiných žen. Pak se s nimi přede Mnou věnuje milostným hrátkám, aby Mé mysli působil utrpení. I přesto však zůstává Pánem Mého života.“

Text 52:

„Mé osobní neštěstí Mi nevadí. Přeji si jen, aby byl Kṛṣṇa šťastný, protože Jeho štěstí je cílem Mého života. Pokud však On nachází radost v tom, že Mi způsobí utrpení, pak je toto utrpení Mým největším štěstím.“

Text 53:

„Kdyby byl Kṛṣṇa přitahovaný krásou nějaké jiné ženy a chtěl si s ní užívat, ale byl by nešťastný z toho, že ji nemůže získat, padla bych u jejích nohou, vzala ji za ruku a přivedla ke Kṛṣṇovi, aby se postarala o Jeho štěstí.“

Text 54:

„Pokud se na Kṛṣṇu některá z Jeho milovaných gopī rozzlobí, Kṛṣṇa je velmi spokojený a vlastně má z toho, že Ho takto kárá, obrovskou radost. Gopī přiměřeně projeví svou pýchu a Kṛṣṇa si takového postoje užívá. Ona se pak bez velké námahy své pýchy vzdá.“

Text 55:

„Proč i nadále žije žena, která ví, že Kṛṣṇovo srdce je nešťastné, a přesto se na Něj hluboce hněvá? Takovou ženu zajímá jen její vlastní štěstí a Já ji proklínám, aby ji do hlavy udeřil blesk, protože Naším jediným přáním je, aby byl Kṛṣṇa šťastný.“

Text 56:

„Pokud nějaká gopī, která Mě nemá ráda, dokáže uspokojit Kṛṣṇu a Kṛṣṇa po ní bude toužit, půjdu bez váhání do jejího domu a stanu se její služkou, protože to probudí Mé štěstí.“

Text 57:

„Manželka jednoho brāhmaṇy sužovaného leprou se ukázala být nejpočestnější ženou, protože sloužila prostitutce, aby ta uspokojila jejího manžela. Podařilo se jí tak zastavit pohyb slunce, přivést mrtvého manžela k životu a uspokojit tři hlavní polobohy (Brahmu, Viṣṇua a Maheśvaru).“

Text 58:

„Kṛṣṇa je Mým životem. Kṛṣṇa je pokladem Mého života. Kṛṣṇa je přímo samotným životem Mého života. Neustále Ho proto chovám v srdci a snažím se Ho těšit svou službou. To je Má neustálá meditace.“

Text 59:

„Mé štěstí tkví ve službě Kṛṣṇovi a Kṛṣṇovo štěstí tkví ve spojení se Mnou. Proto své tělo odevzdávám jako milodar k lotosovým nohám Kṛṣṇy, který Mě považuje za svou milou a nazývá Mě svou nejmilejší. Tehdy se považuji za Jeho služebnou.“

Text 60:

„Služba Mému milému je domovem štěstí a je sladší než přímé spojení s Ním. Bohyně štěstí je toho důkazem, protože chce sloužit lotosovým nohám Nārāyaṇa, přestože neustále spočívá na Jeho srdci. Považuje se proto za služebnou a bez ustání Mu slouží.“

Text 61:

Tyto výroky Śrīmatī Rādhārāṇī ukazují příznaky čisté lásky ke Kṛṣṇovi, jak si ji vychutnával Śrī Caitanya Mahāprabhu. V této extázi lásky byla Jeho mysl neklidná. Proměny způsobené transcendentální láskou se Mu šířily po celém těle a On své tělo a mysl nedokázal ovládnout.

Text 62:

Čistá oddaná služba ve Vrindávanu je jako kousky zlata v řece Jāmbū. Ve Vrindávanu není ani stopy po uspokojování vlastních smyslů. Śrī Caitanya Mahāprabhu napsal předcházející verš a vysvětlil jeho význam právě proto, aby takovouto čistou lásku propagoval v tomto hmotném světě.

Text 63:

Takto zaplavený extatickou láskou mluvil Śrī Caitanya Mahāprabhu jako šílený a recitoval příhodné verše.

Text 64:

Pán předtím složil těchto osm veršů proto, aby poučil všechny lidi. Nyní si význam těchto veršů, kterým se říká Śikṣāṣṭaka, osobně vychutnával.

Text 65:

Pokud někdo recituje či poslouchá těchto osm veršů s pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jeho extatická láska a oddanost Kṛṣṇovi se budou den za dnem zvětšovat.

Text 66:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je hluboký a vážný jako milióny oceánů, ale když vyjde měsíc Jeho různých emocí, zneklidní.

Text 67-68:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu četl verše z Gīta-govindy Jayadevy Gosvāmīho, ze Śrīmad-Bhāgavatamu, z divadelní hry Rāmānandy Rāye zvané Jagannātha-vallabha-nāṭaka a z Kṛṣṇa-karṇāmṛty Bilvamaṅgala Ṭhākura, byl dojatý různými extatickými emocemi těchto veršů a tak si vychutnával jejich významy.

Text 69:

V tomto stavu byl Śrī Caitanya Mahāprabhu dnem i nocí po dvanáct let. Ve společnosti svých dvou přátel si vychutnával význam těchto veršů, které neobsahují nic jiného než transcendentální blaženost a nálady vědomí Kṛṣṇy.

Text 70:

Ani Anantadeva, který má tisíce tváří, se nemohl dobrat konce popisování transcendentální blaženosti zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 71:

Jak by potom mohla tyto zábavy popsat obyčejná živá bytost s nepatrnou inteligencí? Nicméně se snažím dotknout alespoň částečky těchto zábav, abych sám sebe napravil.

Text 72:

Činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho bláznivé řeči nemají konce a jejich popisováním by se nesmírně zvětšil rozsah této knihy.

Text 73:

Já jsem pouze shrnul to, co již dříve popsal Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura.

Text 74:

Jen v krátkosti jsem popsal ty zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, které Vṛndāvana dāsa Ṭhākura nepopsal. Přesto se rozsah této knihy zvětšil, neboť těchto transcendentálních zábav je nesmírné množství.

Text 75:

Vyprávět všechny zábavy dopodrobna není možné. Ukončím proto tento popis a s úctou se jim pokloním.

Text 76:

To, co jsem popsal, je pouhý náznak, ale sledováním tohoto náznaku lze poznat chuť všech zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 77:

Tyto nesmírně hluboké zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou plné významů a já je nedokáži pochopit. Moje inteligence do nich nedokáže proniknout, a proto je nemohu správně popsat.

Text 78:

S úctou se tedy klaním lotosovým nohám všech mých vaiṣṇavských čtenářů a uzavírám tento popis vlastností Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 79:

Nebe je neomezené, ale nejrůznější ptáci se vznášejí výš a výš podle toho, jaké mají schopnosti.

Text 80:

Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako nekonečné nebe. Jak by je potom mohla obyčejná živá bytost všechny popsat?

Text 81:

Snažil jsem se je popsat tak dalece, jak mi moje inteligence dovolila, jako kdybych se snažil dotknout kapky uprostřed velkého oceánu.

Text 82:

Vṛndāvana dāsa Ṭhākura je oblíbeným oddaným Pána Nityānandy, a proto je ve vyprávění zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua původním Vyāsadevou.

Text 83:

I když měl Vṛndāvana dāsa Ṭhākura přístup k plnému skladu zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, popsal jich jen nepatrnou část a většinu z nich ponechal stranou.

Text 84:

To, co jsem já popsal, ponechal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura stranou, ale přestože tyto zábavy nebyl schopen popsat, podal jejich stručný přehled.

Text 85:

Ve své knize zvané Caitanya-maṅgala (Caitanya-bhāgavata) se o těchto zábavách na mnoha místech zmínil. Žádám proto své čtenáře, aby si tuto knihu vyslechli, protože to je nejlepší důkaz.

Text 86:

Zábavy jsem popsal jen velmi stručně, protože je pro mě nemožné je popsat úplně. V budoucnosti je však Vedavyāsa popíše obšírně.

Text 87:

Skutečnost, že v budoucnosti Pánovy zábavy popíše Vyāsadeva obšírněji, uvádí Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura v Caitanya-maṅgale na mnoha místech.

Text 88:

Oceán nektarových zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua je jako oceán mléka. Vṛndāvana dāsa Ṭhākura si z něho nabral do džbánu a pil, co hrdlo ráčilo.

Text 89:

Zbytky mléka, které mi Vṛndāvana dāsa Ṭhākura přenechal, stačily k naplnění mého břicha, a má žízeň je nyní zcela uhašena.

Text 90-91:

Já jsem nepatrná živá bytost, jako ptáček s červeným zobákem. Tak jako on pije z moře, aby uhasil žízeň, i já jsem se dotkl jen kapky z oceánu zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Na tomto příkladu můžete všichni pochopit, jak rozsáhlé jsou Jeho zábavy.

Text 92:

Docházím však k závěru, že říkat „já jsem napsal“ je mylné pochopení, protože mé tělo je jako dřevěná loutka.

Text 93:

Jsem starý a sužovaný nemohoucností. Jsem téměř slepý a hluchý, ruce se mi třesou a moje mysl a inteligence jsou neklidné.

Text 94:

Jsem nakažený tolika nemocemi, že nemohu dost dobře chodit ani sedět. Neustále mě vyčerpává pět druhů nemocí a každou chvíli, ve dne či v noci, mohu zemřít.

Text 95:

Výčet své nemohoucnosti jsem uvedl již dříve. Vyslechněte si prosím důvod, proč přesto stále ještě píšu.

Text 96-98:

Tuto knihu píšu milostí lotosových nohou Śrī Govindadevy, Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Pána Nityānandy, Advaity Ācāryi, dalších oddaných a čtenářů této knihy, jakož i milostí Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho, Śrī Rūpy Gosvāmīho, Śrī Sanātany Gosvāmīho, a také Śrī Raghunātha dāse Gosvāmīho, který je mým duchovním mistrem, a Śrī Jīvy Gosvāmīho. Zvláštní přízeň jsem získal ještě od jedné Osobnosti Božství.

Text 99:

Śrī Madana-mohana, Božstvo Vrindávanu, mi dal pokyn, a díky němu píšu. Ačkoliv bych to neměl prozrazovat, říkám to, protože nedokážu mlčet.

Text 100:

Kdybych tuto skutečnost neodhalil, provinil bych se nevděčností vůči Pánu. Proto prosím, moji drazí čtenáři, nepovažujte mě za příliš pyšného a nezlobte se na mě.

Text 101:

To, co jsem napsal o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, bylo možné jedině proto, že jsem se modlil k lotosovým nohám vás všech.

Text 102:

Nyní zopakuji všechny zábavy Antya-līly, protože tak si je budu moci znovu vychutnat.

Text 103:

První kapitola vypráví o tom, jak se Rūpa Gosvāmī podruhé setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a jak Pán vyslechl jeho dvě divadelní hry (Vidagdha-mādhava a Lalita-mādhava).

Text 104:

V té kapitole je rovněž popsána událost se psem Śivānandy Seny, kterého Śrī Caitanya Mahāprabhu přiměl vyslovovat svaté jméno Kṛṣṇy, což ho osvobodilo.

Text 105:

Druhá kapitola vypráví o tom, jak Pán v zájmu poučení pro ostatní potrestal Haridāse mladšího. Je tam také popsána úžasná vize Śivānandy Seny.

Text 106:

Ve třetí kapitole je popsána mocná sláva Haridāse Ṭhākura. Tato kapitola se zmiňuje i o tom, jak Dāmodara Paṇḍita ústně kritizoval Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 107:

Třetí kapitola také popisuje, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu všechny osvobodil tím, že celému vesmíru dal svaté jméno Pána, a jak Haridāsa Ṭhākura svým praktickým příkladem ustanovil slávu svatého jména.

Text 108:

Čtvrtá kapitola popisuje druhou návštěvu Sanātany Gosvāmīho u Śrī Caitanyi Mahāprabhua a to, jak ho Pán zachránil před spácháním sebevraždy.

Text 109:

Čtvrtá kapitola hovoří také o tom, jak Sanātana Gosvāmī podstoupil zkoušku na horkém slunci během měsíce Jyaiṣṭha (května-června) a poté byl zmocněn a poslán zpátky do Vrindávanu.

Text 110:

Pátá kapitola vypráví o tom, jak Pán obdařil milostí Pradyumnu Miśru a umožnil mu poslouchat rozpravy o Kṛṣṇovi v podání Rāmānandy Rāye.

Text 111:

Tato kapitola také vypráví o tom, jak Svarūpa Dāmodara Gosvāmī odmítl divadelní hru jednoho bengálského básníka a ustanovil slávu Božstva.

Text 112:

Šestá kapitola popisuje, jak se Raghunātha dāsa Gosvāmī setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a jak na pokyn Nityānandy Prabhua uspořádal slavnost rýžových vloček.

Text 113:

Tato kapitola pojednává i o tom, jak Pán svěřil Raghunātha dāse Gosvāmīho do péče Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a jak mu daroval kámen z kopce Góvardhanu spolu s girlandou z lasturek.

Text 114:

Sedmá kapitola vypráví o tom, jak se Śrī Caitanya Mahāprabhu setkal s Vallabhou Bhaṭṭou a různými způsoby rozbíjel jeho falešnou pýchu.

Text 115:

Osmá kapitola vypráví o příchodu Rāmacandry Purīho a o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu ze strachu před ním omezil své jedení.

Text 116:

Devátá kapitola popisuje osvobození Gopīnātha Paṭṭanāyaky a to, jak lidé tří světů mohli spatřit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 117:

V desáté kapitole jsem psal o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu ochutnal jídla, která Mu oddaní přinesli, a také jsem popsal obsah prasādam v balíčcích Rāghavy Paṇḍita.

Text 118:

V té kapitole se také nachází popis toho, jak Pán zkoušel Govindu a jak tančil v chrámu.

Text 119:

Jedenáctá kapitola vypráví o odchodu Haridāse Ṭhākura z tohoto světa a o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, ukázal, jakou náklonnost chová ke svým oddaným.

Text 120:

Ve dvanácté kapitole se píše o tom, jak Jagadānanda Paṇḍita rozbil nádobu s olejem a jak Pán Nityānanda pokáral Śivānandu Senu.

Text 121:

Třináctá kapitola vypráví o tom, jak Jagadānanda Paṇḍita odešel do Mathury, jak se vrátil a jak Śrī Caitanya Mahāprabhu shodou okolností vyslechl píseň, kterou zpívala tanečnice deva-dāsī.

Text 122:

Ve třinácté kapitole je také zmínka o tom, jak Raghunātha Bhaṭṭa potkal Śrī Caitanyu Mahāprabhua, který ho ze své bezpříčinné milosti poslal do Vrindávanu.

Text 123:

Čtrnáctá kapitola popisuje počátek duchovního transu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ve kterém Jeho tělo zůstalo v Džagannáth Purí, ale Jeho mysl byla ve Vrindávanu.

Text 124:

V této kapitole je také popsáno, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl před bránou Simha-dvára u Jagannāthova chrámu, v kloubech se Mu oddělily kosti a probudily se u Něho různé transcendentální příznaky.

Text 125:

V té kapitole je také popsáno, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu utíkal kČatak-parvatu a mluvil jako blázen.

Text 126:

V patnácté kapitole se nachází popis toho, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do jedné zahrady na břehu oceánu a spletl si ji s Vrindávanem.

Text 127:

V této kapitole se také píše o tom, jak bylo pět smyslů Pána Caitanyi přitahováno ke Kṛṣṇovi a jak Kṛṣṇu hledal během tance rāsa.

Text 128:

Šestnáctá kapitola vypráví o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu udělil milost Kālidāsovi a ukázal tak výsledek jedení zbytků jídla po vaiṣṇavech.

Text 129:

Vypráví také o tom, jak syn Śivānandy Seny složil verš a jak vrátný od Simha-dváry ukázal Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi Kṛṣṇu.

Text 130:

Dále je v této kapitole vysvětlena sláva mahā-prasādam a je v ní vychutnáván verš popisující účinky nektaru z Kṛṣṇových rtů.

Text 131:

Sedmnáctá kapitola podrobně líčí, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu spadl mezi krávy a jak poté, co se v Něm probudily extatické emoce, přijal podobu želvy.

Text 132:

Tato kapitola hovoří také o tom, jak vlastnosti Kṛṣṇova zvuku uchvátily mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua a On potom v extázi vysvětlil význam verše „kā stry aṅga te“.

Text 133:

Sedmnáctá kapitola také popisuje, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu poté, co se v Něm spojily nejrůznější extatické emoce, začal znovu mluvit jako blázen a dopodrobna vysvětlil význam jednoho verše z Kṛṣṇa-karṇāmṛty.

Text 134:

V osmnácté kapitole je vylíčeno, jak Pán spadl do moře a ve své extázi ve snu viděl vodní bitvu mezi Kṛṣṇou a gopīmi.

Text 135:

V tom snu viděl Śrī Caitanya Mahāprabhu Kṛṣṇův piknik v lese. Pán Caitanya plaval v moři, kde Ho chytil rybář a Pán se pak vrátil do svého obydlí. To vše popisuje osmnáctá kapitola.

Text 136:

V devatenácté kapitole je popsáno, jak si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu dřel tváře o zdi a kvůli odloučení od Kṛṣṇy mluvil jako šílenec.

Text 137:

Tato kapitola také líčí Kṛṣṇovy toulky zahradou jedné jarní noci a v úplnosti popisuje význam verše o vůni Kṛṣṇova těla.

Text 138:

Dvacátá kapitola pojednává o tom, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval svých osm veršů plných pokynů a v extázi lásky si vychutnával jejich význam.

Text 139:

Śrī Caitanya Mahāprabhu těchto osm veršů složil proto, aby poučil oddané, ale sám si jejich význam také vychutnával.

Text 140:

Tak jsem zopakoval hlavní zábavy a jejich význam, protože díky takovému opakování si člověk může zapamatovat vyprávění obsažená v této knize.

Text 141:

V každé kapitole jsou uvedená různá témata, ale já jsem opakoval pouze ta hlavní, protože ne všechna se dají popsat znovu.

Text 142-143:

Vrindávanská Božstva Madana-mohana se Śrīmatī Rādhārāṇī, Govinda se Śrīmatī Rādhārāṇī a Gopīnātha se Śrīmatī Rādhārāṇī jsou životem a duší gauḍīya-vaiṣṇavů.

Text 144-146:

Pro naplnění mých tužeb si na svou hlavu pokládám lotosové nohy těchto osobností: Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua s Pánem Nityānandou, Advaitou Ācāryou a Jejich oddanými, Śrī Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho, Śrī Rūpy Gosvāmīho, Śrī Sanātany Gosvāmīho, Śrī Raghunātha dāse Gosvāmīho, který je mým duchovním mistrem, a Śrīly Jīvy Gosvāmīho.

Text 147:

Milost jejich lotosových nohou je můj duchovní mistr a má slova jsou moji žáci, které nechávám různými způsoby tančit.

Text 148:

Když duchovní mistr vidí, že žáci jsou unavení, už je nenutí tančit. Proto má slova nyní tiše sedí, neboť je tato milost již nenutí k tanci.

Text 149:

Má nezkušená slova sama nevědí jak tancovat. Milost gurua je přiměla k tanci, jak jen to šlo, a teď, když tanec skončil, odpočívají.

Text 150:

Nyní uctívám lotosové nohy všech mých čtenářů, protože milost jejich lotosových nohou přináší veškeré štěstí.

Text 151:

Pokud někdo naslouchá o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jak jsou popsané ve Śrī Caitanya-caritāmṛtě, pak omývám jeho lotosové nohy a piji tuto vodu.

Text 152:

Svou hlavu si zdobím prachem z lotosových nohou svých posluchačů. Nyní jste všichni pili tento nektar, a má námaha tak přinesla své plody.

Text 153:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.

Text 154:

Śrī Caitanya-caritāmṛta je naplněná činnostmi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství. Tato kniha přináší vše příznivé a ničí vše nepříznivé. Já se stanu čmelákem, který si bude vychutnávat med transcendentální lásky z lotosových nohou každého, kdo si s vírou a láskou vychutnává nektar Śrī Caitanya-caritāmṛty.

Text 155:

Tato kniha, Caitanya-caritāmṛta, byla napsána pro potěšení nejvznešenějších Božstev Madana-mohanajīho a Govindajīho, a nyní je dokončená. Nechť je obětována u lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy Caitanyadevy.

Text 156:

Realizovaní oddaní jsou jako čmeláci u Kṛṣṇových lotosových nohou omámení svými vlastními náladami. Vůně těchto lotosových nohou provoňuje celý svět. Která realizovaná duše by se jich dokázala vzdát?

Text 157:

Tato Caitanya-caritāmṛta byla dokončena ve Vrindávanu roku 1537 éry Śakābda (1615 n. l.) v měsíci Jyaiṣṭha (květen-červen) v neděli, pátého dne ubývajícího měsíce.