Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 20.28
Verš
sei māne, — ‘kṛṣṇe mora nāhi prema-gandha’
Synonyma
Překlad
Přirozeným příznakem vztahu lásky k Bohu je, že se oddaný nepovažuje za oddaného, ale myslí si, že nemá ani kapku lásky ke Kṛṣṇovi.
Význam
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura k tomu říká, že lidé, kteří jsou ve skutečnosti chudáci, protože nemají ani kapku lásky k Bohu nebo čisté oddané služby, se neprávem prohlašují za velké oddané, i když si nikdy nemohou vychutnávat transcendentální blaženost oddané služby. Skupina takzvaných oddaných známých jako prākṛta-sahajiyové někdy předvádí známky oddanosti, aby ukázali, jaké mají štěstí. To je ale podvod, protože se jedná pouze o povrchní příznaky oddanosti, které prākṛta-sahajiyové projevují, aby ukázali svůj takzvaný pokrok v lásce ke Kṛṣṇovi. Čistí oddaní je za tyto projevy transcendentální extáze nejenže nechválí, ale ani se s nimi nechtějí sdružovat. Srovnávat prākṛta-sahajiyi s čistými oddanými se v žádném případě nedoporučuje. Ten, kdo je v extázi lásky ke Kṛṣṇovi opravdu pokročilý, se nesnaží zviditelňovat, ale místo toho se snaží víc a víc sloužit Pánu.
Prākṛta-sahajiyové někdy čisté oddané kritizují a říkají o nich, že jsou filosofové, učenci, znalci pravdy nebo pozorovatelé podrobností, jenom ne oddaní. Sebe naopak popisují jako ty nejpokročilejší transcendentálně blažené oddané, hluboce pohroužené v oddané službě a šílící po vychutnávání transcendentálních nálad. Také o sobě říkají, že jsou nejpokročilejší oddaní ve vztahu spontánní lásky, znalci transcendentálních nálad, nejvznešenější oddaní s milostnou láskou ke Kṛṣṇovi a tak dále. Aniž by skutečně znali transcendentální povahu lásky k Bohu, své světské emoce považují za příznaky pokroku. Tím znečišťují proces oddané služby. Snaží se také stávat autory vaiṣṇavské literatury, přičemž do čisté oddané služby promítají své hmotné představy o životě. Pod vlivem svých hmotných představ se prohlašují za znalce transcendentálních nálad, ale transcendentální povaze oddané služby nerozumí.