Skip to main content

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Zábavy Pána v dětství a mládí

Tato kapitola v úplnosti popisuje kaiśora-līlu Pána Caitanyi neboli Jeho činnosti bezprostředně před tím, než dosáhl mládí. V té době zaníceně studoval a vítězil nad velmi vzdělanými učenci. Během své kaiśora-līly se Pán také věnoval vodním zábavám. Poté odešel do Východního Bengálska, aby si vydělal peníze, rozvíjel poznání a zaváděl saṅkīrtanové hnutí. Tam potkal Tapanu Miśru, kterého poučil o duchovním pokroku a poslal ho do Váránasí. Zatímco Pán Caitanya Mahāprabhu cestoval po Východním Bengálsku, Jeho ženu Lakṣmīdevī uštkl had, či had odloučení, a opustila tento svět. Když se Pán vrátil domů, nalezl svou matku ztrápenou smrtí Lakṣmīdevī. Na její žádost se tedy později oženil se svojí druhou manželkou, Viṣṇupriyou devī. Tato kapitola také popisuje Pánovu debatu s Keśavou Kāśmīrīm, slavným učencem, a Pánovu kritiku jeho modliteb opěvujících matku Gangu. Pán v této modlitbě objevil pět druhů literárních ozdob a pět druhů literárních chyb, a tak paṇḍita porazil. Kāśmīrī Paṇḍita, známý svými vítězstvími po celé zemi, se obrátil na bohyni učenosti a na její pokyn se dalšího dne ráno sešel s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem a odevzdal se Mu.

Text 1:
Uctívám Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jehož nektarová milost teče jako velká řeka a zaplavuje celý vesmír. Stejně jako řeka teče směrem dolů, je i Pán Caitanya zvláště nakloněný pokleslým.
Text 2:
Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!
Text 3:
Dlouhý život Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi v Jeho věku kaiśora! Uctívala Ho bohyně štěstí i bohyně učenosti. Bohyně učenosti Sarasvatī Ho uctívala při Jeho vítězství nad učencem, který porazil celý svět, a bohyně štěstí Lakṣmīdevī Ho uctívala doma. A jelikož je manželem neboli Pánem obou bohyní, skládám Mu své poklony.
Text 4:
V jedenácti letech začal Śrī Caitanya Mahāprabhu učit studenty. Tak začal Jeho věk kaiśora.
Text 5:
Jakmile se Pán stal učitelem, přišlo k Němu velmi mnoho studentů a všichni žasli, když slyšeli Jeho způsob vysvětlování.
Text 6:
V debatách o písmech Pán porážel učence všeho druhu, ale díky Jeho laskavému chování nebyl nikdo z nich nešťastný.
Text 7:
Při radovánkách ve vodách Gangy Pán jako učitel tropil různé žerty.
Text 8:
Po nějaké době Pán odešel do Východního Bengálska a všude, kam přišel, zaváděl saṅkīrtanové hnutí.
Text 9:
Mnoho stovek studentů přišlo za Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a začali studovat pod Jeho vedením, protože žasli nad vlivem Jeho intelektuálních schopností.
Text 10:
Ve Východním Bengálsku žil brāhmaṇa jménem Tapana Miśra, který nemohl přijít na to, co je cílem života a jak ho dosáhnout.
Text 11:
Když se z člověka stane knihomol, který čte mnoho knih a písem a poslouchá mnoho výkladů a pokynů různých lidí, v jeho srdci se zrodí pochyby. Tímto způsobem se nedá zjistit, co je skutečným cílem života.
Text 12:
Takto zmatenému Tapanovi Miśrovi poradil ve snu jeden brāhmaṇa, aby šel za Nimāiem Paṇḍitem (Caitanyou Mahāprabhuem).
Text 13:
Brāhmaṇa mu řekl: „On je Pán (īśvara), a proto ti nepochybně dokáže poskynout správné vedení.“
Text 14:
Na základě tohoto snu Tapana Miśra vyhledal útočiště u lotosových nohou Pána Caitanyi a podrobně Mu popsal svůj sen.
Text 15:
Pán byl spokojený, a tak ho poučil, co je konečným životním cílem a jak ho dosáhnout. Vysvětlil mu, že základem úspěchu je zpívat svaté jméno Pána (Hare Kṛṣṇa mahā-mantru).
Text 16:
Tapana Miśra si přál žít s Pánem v Navadvípu, ale Pán ho požádal, aby šel do Váránasí.
Text 17:
Pán Tapanu Miśru ujistil, že se ve Váránasí znovu setkají, a Tapana Miśra tam na Jeho pokyn odešel.
Text 18:
Nepochopitelným zábavám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua nerozumím, neboť i když chtěl Tapana Miśra žít s Pánem v Navadvípu, Pán mu řekl, aby šel do Váránasí.
Text 19:
Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu přinesl lidem Východního Bengálska ten největší prospěch, protože je zasvětil do hari-nāmu, zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, a tím, že je učil, z nich udělal učence.
Text 20:
Pán různými způsoby kázal ve Východním Bengálsku, ale Jeho žena Lakṣmīdevī byla kvůli odloučení od svého manžela doma velice nešťastná.
Text 21:
Lakṣmīdevī uštkl had odloučení a jeho jed ji usmrtil. Tak odešla na onen svět, zpátky domů, zpátky k Bohu.
Text 22:
Pán Caitanya je osobně Nadduší, a proto věděl, že Lakṣmīdevī už není na tomto světě. Vrátil se tedy domů, aby utěšil svou matku Śacīdevī, která byla ze smrti snachy velice sklíčená.
Text 23:
Poté, co Pán s velkým bohatstvím a mnoha následovníky přišel opět domů, promluvil k Śacīdevī o transcendentálním poznání, aby utišil zármutek, který ji soužil.
Text 24:
Po návratu z Východního Bengálska začal Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu vyučovat. Byl velice pyšný, protože silou svého vzdělání pokořil každého.
Text 25:
Potom se Pán Caitanya oženil s Viṣṇupriyou, bohyní štěstí, a později porazil přeborníka v učenosti Keśavu Kāśmīrīho.
Text 26:
Vṛndāvana dāsa Ṭhākura to již dříve obšírně popsal. V tom, co je jasné, není třeba hledat klady či nedostatky.
Text 27:
S poklonami Śrīlovi Vṛndāvanovi dāsovi Ṭhākurovi se pokusím popsat tu část Pánova rozboru, jejíž vyslechnutí přivedlo Digvijayīho k tomu, že se zastyděl.
Text 28:
Jednou v noci za úplňku seděl Pán spolu s mnoha svými studenty na břehu Gangy a probíral s nimi literární témata.
Text 29:
V tu chvíli tam přišel Keśava Kāśmīrī Paṇḍita. Zatímco recitoval modlitby k matce Ganze, potkal se s Caitanyou Mahāprabhuem.
Text 30:
Pán ho přijal s úctou, ale Keśava Kāśmīrī byl značně pyšný, a tak s Pánem hovořil velice povýšeně.
Text 31:
Řekl: „Vím, že jsi učitel gramatiky a že se jmenuješ Nimāi Paṇḍita. Lidé si vysoce cení toho, jak učíš gramatiku pro začátečníky.“
Text 32:
„Vím, že učíš Kalāpa-vyākaraṇu. Slyšel jsem, že Tvoji studenti umí podle této gramatiky dobře žonglovat se slovy.“
Text 33:
Pán řekl: „Ano, jsem známý jako učitel gramatiky, ale ve skutečnosti neumím své studenty učivem o gramatice zaujmout a oni Mi příliš nerozumí.“
Text 34:
„Můj milý pane, zatímco ty jsi nesmírně vzdělaný ve všech druzích písem a jsi velmi zběhlý ve skládání básní, Já jsem pouhý chlapec – začínající student, nic víc.“
Text 35:
„Přeji si proto slyšet, jak dovedně umíš básnit. Mohli bychom to uslyšet, kdybys nám milostivě popsal slávu matky Gangy.“
Text 36:
Když to brāhmaṇa, Keśava Kāśmīrī, slyšel, nafoukl se ještě více a během hodiny složil sto veršů popisujících matku Gangu.
Text 37:
Pán ho vychvaloval slovy: „Pane, na celém světě není lepší básník, než jsi ty.“
Text 38:
„Tvoje poezie je tak složitá, že jí rozumíš jen ty a matka Sarasvatī, bohyně učenosti.“
Text 39:
„Pokud bys ale vysvětlil význam jednoho verše, mohli bychom to všichni slyšet z tvých vlastních úst, a to by nám udělalo velikou radost.“
Text 40:
Digvijayī, Keśava Kāśmīrī, se zeptal, který verš má vysvětlit. Pán potom přednesl jeden ze sta veršů, které Keśava Kāśmīrī složil.
Text 41:
„Matka Ganga neustále září ve své vznešenosti. Je nejpožehnanější, protože vyvěrá z lotosových nohou Śrī Viṣṇua, Osobnosti Božství. Je druhou bohyní štěstí, a proto ji polobozi i lidé neustále uctívají. Obdařená všemi úžasnými vlastnostmi, vzkvétá na hlavě Pána Śivy.“
Text 42:
Když ho Pán Caitanya Mahāprabhu požádal, aby vysvětlil význam tohoto verše, přeborník byl úplně ohromený a otázal se Ho.
Text 43:
„Všechny verše jsem recitoval jako vichr. Jak sis mohl zapamatovat byť i jediný z nich?“
Text 44:
Pán odpověděl: „Milostí Pána se někdo může stát velkým básníkem a podobně se Jeho milostí může někdo jiný stát velkým śruti-dharou, který je schopen si vše okamžitě zapamatovat.“
Text 45:
Brāhmaṇa (Keśava Kāśmīrī) byl s výrokem Pána Caitanyi Mahāprabhua spokojen a vysvětlil citovaný verš. Pán potom řekl: „Nyní prosím vylož konkrétní přednosti a nedostatky tohoto verše.“
Text 46:
Brāhmaṇa odpověděl: „Po nějakém nedostatku v tomto verši není ani stopy. Naopak, obsahuje přednosti, jako je přirovnání či aliterace.“
Text 47:
Pán řekl: „Můj milý pane, jestli se nerozzlobíš, něco bych ti řekl. Můžeš vysvětlit nedostatky tohoto verše?“
Text 48:
„Není pochyb o tom, že tvá poezie je velice důvtipná a že zajisté uspokojila Nejvyššího Pána. Pokud ji však podrobně rozebereme, najdeme v ní jak přednosti, tak i nedostatky.“
Text 49:
Pán vyslovil závěr: „Nyní tedy tento verš pečlivě prozkoumejme.“
Text 50:
„Jsi obyčejný student gramatiky. Co Ty víš o literárních ozdobách? Tuto poezii nemůžeš hodnotit, protože o tom nic nevíš.“
Text 51:
Śrī Caitanya Mahāprabhu zaujmul pokorné postavení a řekl: „Jelikož nejsem na tvé úrovni, požádal jsem tebe, abys mě poučil tak, že sám vysvětlíš nedostatky a přednosti své básně.“
Text 52:
„Umění literárních ozdob jsem jistě nestudoval, avšak slyšel jsem o něm z vyšších kruhů, a díky tomu mohu tento verš zhodnotit a najít v něm mnoho chyb a mnoho předností.“
Text 53:
Básník řekl: „Dobrá, ukaž mi, jaké přednosti a chyby jsi našel.“
Text 54:
„Můj milý pane, v tomto verši je pět chyb a pět literárních ozdob a Já se postupně zmíním o každé z nich. Vyslechni Mě prosím a potom vylož svůj názor.“
Text 55:
„V tomto verši se dvakrát vyskytuje chyba avimṛṣṭa-vidheyāṁśa a po jedné jsou tam chyby viruddha-mati, bhagna-krama a punar-ātta.“
Text 56:
„Oslavování matky Gangy (mahattvaṁ gaṅgāyāḥ) je hlavní neznámé téma tohoto verše a známé téma je vyjádřené slovem ,idam̀, které bylo umístěno až za neznámé.“
Text 57:
„Jelikož jsi umístil známý předmět na konec a neznámý na začátek, skladba je chybná a význam těchto slov je nejasný.“
Text 58:
„,Nikdo by neměl uvádět neznámé, dokud se nejprve nezmíní o tom, co je známé, protože to, co nemá pevný základ, nelze nikam začlenit.̀“
Text 59:
„Ve slově ,dvitīya-śrī-lakśmī̀ (,druhá bohyně štěstí, vlastnící veškeré bohatství̀) je charakteristika, že Ganga je druhou Lakṣmī, tím neznámým. Vytvořením takové složeniny se tento význam stal druhotným a původně zamýšlený smysl se vytratil.“
Text 60:
„Jelikož slovo ,dvitīyà (,druhá̀) je neznámé, jeho připojením do této složeniny se zamýšlený význam, že je rovna Lakṣmī, ztrácí.“
Text 61:
„Vedle chyby avimṛṣṭa-vidheyāṁśa je zde také další chyba, kterou ti ukáži. Pozorně Mě prosím poslouchej.“
Text 62:
„Zde je další velká chyba – slova ,bhavānī-bhartṛ̀ jsi ke své naprosté spokojenosti sice postavil vedle sebe, ale prozrazují chybu nazývanou rozpor.“
Text 63:
„Slovo ,bhavānī̀ znamená ,žena Pána Śivỳ. Když ale zmiňujeme jejího manžela, někdo by si mohl myslet, že má ještě nějakého jiného manžela.“
Text 64:
„Je rozporuplné slyšet, že manželka Pána Śivy má ještě dalšího manžela. Použití takových slov v literatuře vytváří chybu nazývanou viruddha-mati-kṛt.“
Text 65:
„Pokud někdo řekne: ,Tento milodar dej do ruky manžela brāhmaṇovy manželky,̀ budeme si po vyslechnutí takových rozporuplných slov myslet, že brāhmaṇova manželka má ještě dalšího manžela.“
Text 66:
„Použít slovo ,vibhavatì (,vzkvétá̀) je dostačující. Další vymezení přívlastkem ,adbhuta-guṇā̀ (,úžasné vlastnostì) vytváří chybu nadbytečnosti.“
Text 67:
„Ve třech řádcích tohoto verše je vynikající aliterace, ale v jednom není žádná. To je chyba, které se říká odchylka.“
Text 68:
„Přestože tento verš zdobí pět literárních ozdob, těchto pět vážných nedostatků ho pokazilo.“
Text 69:
„Kvůli jedinému špatnému výrazu ztratí celý verš svou působivost, i kdyby obsahoval deset literárních ozdob.“
Text 70:
„Někdo může mít překrásné tělo ozdobené drahokamy, ale kvůli jediné bílé skvrně lepry bude celé tělo odporné.“
Text 71:
„,Stejně jako jediná skvrna bílé lepry činí tělo politováníhodným, i když je zkrášlené ozdobami, tak také jediná chyba znehodnotí celou báseň, i kdyby byla plná aliterací, přirovnání a metafor.̀“
Text 72:
„Nyní si poslechni popis pěti literárních ozdob. Vyskytují se zde dvě ozdoby zvukové a tři významové.“
Text 73:
„Ve třech řádcích se objevuje zvukomalebná ozdoba aliterace a spojení slov ,śrī̀ a ,lakṣmī̀ vytváří ozdobu, kterou je nádech nadbytečnosti.“
Text 74:
„Ve skladbě prvního řádku se pětkrát objevuje písmeno ,tà a ve třetím řádku se pětkrát opakuje ,rà.“
Text 75:
„Ve čtvrtém řádku se čtyřikrát objevuje písmeno ,bhà. Tato aliterace je příjemným a ozdobným využitím zvuků.“
Text 76:
„I když mají slova ,śrī̀ a ,lakṣmī̀ stejný význam a je téměř nadbytečné použít obě, přesto nejsou nadbytečná.“
Text 77:
„Popisovat Lakṣmī jako tu, která vlastní śrī (bohatství), nabízí jiný význam s nádechem opakování. To je druhý případ ozdobného použití slov.“
Text 78:
„Použitím slov ,lakṣmīr ivà (,jako Lakṣmī̀) vzniká významová ozdoba zvaná upamā (analogie). Je zde také další významová ozdoba, zvaná virodhābhāsa neboli náznak rozporu.“
Text 79:
„Každý ví, že lotos roste ve vodě Gangy, ale říkat, že se Ganga rodí z lotosu, vypadá velice rozporuplně.“
Text 80:
„Existence matky Gangy má svůj počátek v lotosových nohách Pána. I když je tvrzení, že voda vytéká z lotosu, rozporuplné, v souvislosti s Pánem Viṣṇuem se jedná o něco úžasného.“
Text 81:
„V tomto vzniku Gangy vlivem Pánovy nepochopitelné moci žádný rozpor není, i když to tak může vypadat.“
Text 82:
„,Každý ví, že lotosy rostou z vody, ale voda z lotosu nikdy nevzniká. Všechny tyto rozpory jsou ovšem v Kṛṣṇovi jedinečně možné: velká řeka Ganga pramení z Jeho lotosových nohou.̀“
Text 83:
„Skutečnou slávou matky Gangy je, že pochází z lotosových nohou Pána Viṣṇua. Tento úsudek je další ozdoba, zvaná anumāna.“
Text 84:
„Rozebral jsem pět hrubých chyb a pět literárních ozdob toho verše, ale kdybychom šli do jemnějších podrobností, našli bychom nespočetně mnoho chyb.“
Text 85:
„Milostí tvé uctívané polobohyně jsi nabyl básnické představivosti a dovednosti. Poezie, která však nebyla důkladně zkontrolovaná, je bez pochyby předmětem kritiky.“
Text 86:
„Básnické schopnosti použité s náležitým uvážením jsou velmi čisté a společně s metaforami a přirovnáními jsou oslnivé.“
Text 87:
Básnický přeborník po vyslechnutí výkladu Pána Caitanyi Mahāprabhua užasl. Jeho důvtip byl ochromen a nezmohl se ani na slovo.
Text 88:
Chtěl něco říct, ale z úst mu nevyšla žádná odpověď, a tak začal o této záhadě přemýšlet.
Text 89:
„Tento pouhý chlapec přemohl moji inteligenci. To znamená, že se na mě matka Sarasvatī zlobí.“
Text 90:
„Takový obdivuhodný výklad, jaký tento chlapec předložil, by žádná lidská bytost nemohla podat. Jeho ústy musela osobně promlouvat matka Sarasvatī.“
Text 91:
S těmito myšlenkami paṇḍita řekl: „Můj drahý Nimāi Paṇḍite, prosím poslouchej mě. Po vyslechnutí Tvého výkladu jen žasnu.“
Text 92:
„Jsem překvapený – nejsi ani studentem literatury, ani nemáš dlouhodobé zkušenosti se studiem śāster. Jak to, že jsi dokázal vysvětlit všechny tyto kritické body?“
Text 93:
Śrī Caitanya Mahāprabhu znal paṇḍitovo srdce, a když ho vyslechl, žertovně odpověděl.
Text 94:
„Můj milý pane, Já nevím, co je dobrá a co špatná skladba, ale je zřejmé, že cokoliv jsem řekl, řekla matka Sarasvatī.“
Text 95:
Paṇḍita se poté, co vyslechl toto mínění Pána Caitanyi Mahāprabhua, s lítostí divil, proč ho chtěla matka Sarasvatí porazit skrze malého chlapce.
Text 96:
Přeborník dospěl k tomuto závěru: „Budu se k bohyni učenosti modlit a meditovat o ní, a zeptám se jí, proč mě skrze tohoto chlapce tak těžce urazila.“
Text 97:
Ve skutečnosti to byla Sarasvatī, která přeborníka přiměla složit verš nečistým způsobem, a při jeho rozebírání mu navíc zastřela inteligenci. Tak zvítězila inteligence Pána.
Text 98:
Básnický mistr byl tedy poražen a všichni Pánovi žáci, kteří tam seděli, se mu začali hlasitě smát. Pán Caitanya Mahāprabhu je však požádal, aby s tím přestali, a oslovil básníka následovně.
Text 99:
„Jsi nejvzdělanější učenec a největší ze všech velkých básníků, protože jak jinak by z tvých úst mohla plynout tak výborná poezie?“
Text 100:
„Tvoje básnické umění je jako neustálý tok vody v Ganze. Na celém světě nenacházím nikoho, kdo by se ti vyrovnal.“
Text 101:
„Dokonce i v dílech tak velkých básníků, jako je Bhavabhūti, Jayadeva a Kālidāsa, se vyskytuje mnoho chyb.“
Text 102:
„Takové chyby jsou zanedbatelné. Měli bychom vidět pouze to, jak tito básníci projevovali svoje básnické schopnosti.“
Text 103:
„Já nejsem způsobilý ani se stát tvým žákem, tak prosím neber vážně tu dětinskou drzost, kterou jsem projevil.“
Text 104:
„Jdi prosím domů a ráno se sejdeme znovu, abych mohl ze tvých úst naslouchat rozpravám o śāstrāch.“
Text 105:
Oba dva, básník i Caitanya Mahāprabhu, se odebrali do svých domovů a básník v noci uctíval matku Sarasvatī.
Text 106:
Bohyně ho ve snu poučila o Pánově postavení a básnický přeborník pochopil, že Pán Caitanya Mahāprabhu je přímo Nejvyšší Osobnost Božství.
Text 107:
Další den ráno přišel básník za Pánem Caitanyou a odevzdal se Jeho lotosovým nohám. Pán mu prokázal milost a odsekl veškerá jeho pouta k hmotným slabostem.
Text 108:
Tento básnický přeborník byl jistě nesmírně požehnaný. Díky jeho obšírným vědomostem a odbornému vzdělání byl jeho život úspěšný, a tak dospěl do útočiště u Pána Caitanyi Mahāprabhua.
Text 109:
Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura všechny tyto události obšírně popsal. Já jsem představil pouze určité události, o kterých se nezmínil.
Text 110:
Kapky nektaru zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua mohou uspokojit smysly každého, kdo jim naslouchá.
Text 111:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.