KAPITOLA PADESÁTÁ ČTVRTÁ
Svatba Kṛṣṇy a Rukmiṇī
Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa porazil nepřátelské krále po únosu Rukmiṇī, zohyzdil Rukmiṇina bratra Rukmīho, přivezl Rukmiṇī do svého hlavního města a oženil se s ní.
Zatímco Śrī Kṛṣṇa odvážel princeznu Rukmiṇī pryč, nepřátelští králové shromáždili svá vojska a pronásledovali Ho. Pán Baladeva a generálové yaduovského vojska se otočili, aby jim čelili, a tak zastavili jejich postup. Vojska nepřátel potom začala vojsko Pána Kṛṣṇy zasypávat nekonečnými přívaly šípů. Když Śrīmatī Rukmiṇī viděla vojsko svého budoucího manžela vystavené tak divokému útoku, pohlédla bojácně na Śrī Kṛṣṇu. Kṛṣṇa se však jen usmál a řekl jí, že se není čeho bát, protože Jeho vojsko nepřítele jistě zakrátko zničí.
Pán Balarāma a ostatní hrdinové potom začali pobíjet nepřátelské vojsko šípy nārāca. Nepřátelští králové v čele se Jarāsandhou ustoupili poté, co jejich vojska stihla zkáza z rukou Yaduovců.
Jarāsandha utěšoval Śiśupālu: „Štěstí a úzkost nejsou nikdy trvalé a podléhají Nejvyššímu Pánu. Kṛṣṇa mě porazil sedmnáctkrát, ale nakonec jsem nad Ním zvítězil. Když jsem tedy viděl, že vítězství a porážka jsou pod kontrolou osudu a času, naučil jsem se nepodléhat nářku ani radosti. Čas je nyní příznivý pro Yaduovce, takže tě porazili jen s malým vojskem, ale v budoucnosti bude čas příznivý pro tebe a jistě je porazíš.“ Takto utěšený Śiśupāla vzal své následovníky a vrátil se do svého království.
Rukmiṇina bratra Rukmīho, který nenáviděl Kṛṣṇu, rozzuřil Kṛṣṇův únos jeho sestra. Poté, co přede všemi přítomnými králi slíbil, že se nevrátí do Kuṇḍiny, dokud nebude Kṛṣṇa zničen a Rukmiṇī zachráněna, se vydal se svým vojskem napadnout Pána. Rukmī, neznalý slávy Pána Kṛṣṇy, směle vyjel napadnout Kṛṣṇu v osamělém kočáře. Přiblížil se k Pánu, zasáhl Ho šípy a požadoval, aby Rukmiṇī propustil. Śrī Kṛṣṇa odrazil Rukmīho zbraně a rozsekal je na kusy. Potom vysoko pozdvihl meč a chystal se Rukmīho zabít, když vtom se do toho vložila Rukmiṇī a vroucně prosila, aby život jejího bratra ušetřil. Pán Kṛṣṇa Rukmīho nezabil, ale mečem mu usekal prameny vlasů a ponechal ho zohyzděného. Právě tehdy se tam objevil Pán Baladeva s yaduovským vojskem. Když uviděl zohyzděného Rukmīho, laskavě Kṛṣṇu pokáral: „Zohyzdit tak blízkého člena rodiny je stejné jako ho zabít; proto by neměl být zabit, ale propuštěn.“
Pán Baladeva potom řekl Rukmiṇī, že žalostný stav jejího bratra je pouze plod jeho minulé činnosti, neboť každý zodpovídá za své štěstí a utrpení. Dále jí poučil o transcendentálním postavení jīvy, duše, a jak je iluze štěstí a úzkosti pouze výsledkem nevědomosti. Rukmiṇī přijala pokyny Pána Balarāmy a vzdala se žalu.
Rukmī se zatím cítil naprosto zklamaný, zbavený veškeré své síly a vůle bojovat. Jelikož slíbil, že se nevrátí domů, aniž by přemohl Kṛṣṇu, postavil na tom místě město a usadil se tam v náladě nezmenšeného vzteku.
Pán Kṛṣṇa vzal Rukmiṇī do svého hlavní město, Dvāraky, a oženil se s ní. Všichni obyvatelé bohatě slavili a po celém městě si vypravovali, jak Pán unesl Rukmiṇī. Každý se ve Dvārace radoval, že vidí Pána Kṛṣṇu spojeného s Rukmiṇī.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī said: Když takto promluvili, všichni ti rozzuření králové si oblékli brnění a usedli do svých vozidel. Každý král, s lukem v ruce, vyjel za Pánem Kṛṣṇou obklopen svým vojskem.
SLOKA 2: Velitelé yaduovského vojska se po spatření nepřátel ženoucích se do útoku obrátili čelem k nim, zůstali pevně stát, ó králi, a rozeznívali tětivy luků.
SLOKA 3: Nepřátelští králové, znalí používání zbraní a sedící na hřbetech koní, ramenou slonů a sedadlech kočárů, zasypali Yaduovce šípy jako mraky zalévající deštěm hory.
SLOKA 4: Rukmiṇī se štíhlým pasem při pohledu na vojsko svého Pána pokryté přívaly šípů stydlivě pohlédla do Jeho tváře polekanýma očima.
SLOKA 5: Pán na to odpověděl smíchem a ujistil ji: „Neboj se, krásnooká. Toto nepřátelské vojsko bude vzápětí zničeno tvými vojáky.“
SLOKA 6: Hrdinové z Pánova vojska v čele s Gadou a Saṅkarṣaṇou si nemohli dát líbit útok nepřátelských králů a železnými šípy začali srážet k zemi koně, slony a kočáry nepřítele.
SLOKA 7: Hlavy vojáků bojujících na kočárech, koních a slonech padaly na zem po miliónech; některé hlavy měly náušnice a přilby, ostatní turbany.
SLOKA 8: Všude kolem ležela stehna, nohy, ruce bez prstů, spolu s rukama třímajícíma meče, kyje a luky, a také hlavy koní, oslů, slonů, velbloudl, divokých oslů a lidí.
SLOKA 9: Králové v čele se Jarāsandhou ztratili odvahu při pohledu na svá vojska pobitá po vítězství dychtícími Vṛṣṇiovci a opustili bojiště.
SLOKA 10: Králové přišli za Śiśupālou, který byl rozrušen jako muž, který ztratil manželku. Jeho pleť pozbyla barvy, nadšení bylo pryč a tvář vypadala vyschle. Králové k němu takto promluvili.
SLOKA 11: (Jarāsandha řekl:) Poslyš, Śiśupālo, ó tygře mezi muži, vzdej se své sklíčenosti. Štěstí a neštěstí vtělených bytostí není koneckonců nikdy trvalé, ó králi.
SLOKA 12: Tak jako loutka v podobě ženy tančí podle přání loutkáře, tento svět, ovládaný Nejvyšším Pánem, se namáhá ve štěstí i v neštěstí.
SLOKA 13: V bitvě s Kṛṣṇou jsem já a mých dvacet tři vojsk prohrál sedmnáctkrát; pouze jednou jsem Ho porazil.
SLOKA 14: Přesto nikdy nenaříkám ani se neraduji, protože vím, že tento svět je řízen časem a osudem.
SLOKA 15: A nyní jsem byli my všichni, velcí velitelé vojenských velitelů, poraženi Yaduovci a jejich malým doprovodem, kteří jsou chráněni Kṛṣṇou.
SLOKA 16: Nyní zvítězili naši nepřátelé, protože je jim čas příznivě nakloněn, ale v budoucnosti, až bude čas příznivý nám, zvítězíme my.
SLOKA 17: Śukadeva Gosvāmī pravil: Śiśupāla, takto přesvědčený svými přáteli, vzal své následovníky a vrátil se do svého hlavního města. Přeživší bojovníci se také vrátili do svých měst.
SLOKA 18: Mocný Rukmī však Kṛṣṇu obzvlášť nenáviděl. Nemohl snést skutečnost, že Kṛṣṇa unesl jeho sestru, aby se s ní oženil po způsobu rākṣasa. Pronásledoval tedy Pána s celou akṣauhiṇī.
SLOKA 19-20: Rukmī s mocnými pažemi, zklamaný a rozzuřený, oděný v brnění a s lukem v ruce, odpřisáhl přede všemi králi: „Nevstoupím znovu do Kuṇḍiny, pokud nezabiji Kṛṣṇu v bitvě a nepřivezu Rukmiṇī s sebou zpět. To vám zde přísahám.“
SLOKA 21: Když to dořekl, nasedl do svého kočáru a řekl vozataji: „Řiď koně rychle tam, kde je Kṛṣṇa. On a já musíme bojovat.
SLOKA 22: „Ten zlomyslný pastevec, opojený svou statečností, násilím unesl moji sestru. Dnes však Jeho pýchu odstraním svými ostrými šípy.“
SLOKA 23: Takto se chvástající pošetilý Rukmī, neznalý skutečného rozsahu moci Nejvyššího Pána, přijel k Pánu Govindovi ve svém jediném kočáře a vyzval Ho: „Jen stůj a bojuj!“
SLOKA 24: Rukmī napnul velkou silou luk a zasáhl Pána Kṛṣṇu třemi šípy. Potom řekl: „Okamžik zde postůj, ó poskvrniteli yaduovské dynastie!
SLOKA 25: „Budu Tě následovat kamkoliv půjdeš, unášeje moji sestru jako vrána kradoucí obětní máslo. Ještě dnes Tě zbavím Tvé pýchy, Ty pošetilče, Ty podvodníku, Ty nečestný bojovníku!
SLOKA 26: „Propusť tu dívku než Tě smrtelně zasáhnu svými šípy a přinutím Tě ulehnout na zem!“ Pán Kṛṣṇa na to odpověděl úsměvem, šesti šípy zasáhl Rukmīho a zlomil mu luk.
SLOKA 27: Pán zasáhl Rukmīho čtyři koně osmi šípy, vozataje dvěma a vlajku kočáru třemi. Rukmī si vzal jiný luk a zasáhl Pána Kṛṣṇu pěti šípy.
SLOKA 28: Ačkoliv byl Pán Acyuta zasažen tímto množstvím šípů, znovu zlomil Rukmīho luk. Rukmī opět vzal jiný luk, ale neklesající Pán mu i ten rozlámal na kusy.
SLOKA 29: Železný kyj, tříhrotý oštěp, kopí, meč a štít, bodec, oštěp – ať Rukmī vzal jakoukoliv zbraň, Pán Hari ji rozlámal na kousky.
SLOKA 30: Poté Rukmī seskočil ze svého kočáru a s mečem v ruce se zuřivě hnal ke Kṛṣṇovi, aby Ho zabil, jako pták letící do větru.
SLOKA 31: Během Rukmīho útoku Pán vystřelil šípy, které zlomily Rukmīho meč a štít na malé kousky. Kṛṣṇa potom vzal svůj vlastní ostrý meč a připravil se Rukmīho zabít.
SLOKA 32: Když svatá Rukmiṇī viděla, že se Pán Kṛṣṇa chystá zabít jejího bratra, polekala se. Vrhla se k manželovým nohám a úpěnlivě promluvila.
SLOKA 33: Śrī Rukmiṇī pravila: Ó vládce veškeré mystické moci, nezměrný Pane pánů, vládce vesmíru! Ó dokonale příznivý bojovníku mocných paží, prosím nezabíjej mého bratra!
SLOKA 34: Śukadeva Gosvāmī pravil: Rukmiṇin naprostý strach jí roztřásl údy, vyschlo jí v ústech a hrdlo se jí zalklo žalem. Vzrušením se jí roztrhl zlatý náhrdelník. Uchopila Kṛṣṇovy nohy a Pán ze soucitu přestal.
SLOKA 35: Pán Kṛṣṇa svázal toho zločince pruhem látky. Potom Rukmīho zohyzdil tím, že ho posměšně oholil – ponechal mu části jeho kníru a vlasů. Do té doby yaduovští hrdinové rozdrtili mimořádné vojsko svých nepřátel, tak jako sloni rozdrtí lotos.
SLOKA 36: Když Yaduovci přijeli k Pánu Kṛṣṇovi, spatřili Rukmīho v tomto žalostném stavu, prakticky umírajícího hanbou. Když Rukmīho uviděl všemocný Pán Balarāma, soucitně ho propustil a promluvil k Pánu Kṛṣṇovi.
SLOKA 37: (Pán Balarāma pravil:) Můj milý Kṛṣṇo, zachoval ses nevhodně! Tento čin Nám přinese hanbu, neboť zohyzdit blízkého příbuzného oholením jeho kníru a vlasů je stejné jako jeho zabití.
SLOKA 38: Svatá dámo, prosím nezlob se na Nás z úzkosti nad zohyzděním svého bratra. Nikdo kromě sebe samotného není zodpovědný za svoji radost a žal, neboť člověk zažívá výsledek svých vlastních činů.
SLOKA 39: (Balarāma znovu oslovil Kṛṣṇu:) Příbuzný by neměl být zabit, i když jeho zločin zaručuje trest smrti. Spíše by měl být vyloučen z rodiny. Protože byl již zabit svým vlastním hříchem, proč ho zabíjet znovu?
SLOKA 40: (Balarāma se otočil k Rukmiṇī a pokračoval:) Zákoník posvátné povinnosti pro bojovníky zavedený Pánem Brahmou přikazuje, že člověk někdy musí zabít i vlastního bratra. Je to vskutku nanejvýš hrozivý zákon.
SLOKA 41: (Balarāma opět oslovil Kṛṣṇu:) Pyšní lidé, zaslepení pýchou na svůj osobní majestát, urážejí ostatní kvůli takovým věcem jako království, země, bohatství, ženy, čest a moc.
SLOKA 42: (Balarāma řekl Rukmiṇī:) Tvůj postoj je zaujatý, neboť jako nevědomá osoba přeješ dobro těm, kdo jsou nepřátelští ke všem živým bytostem a kdo činili zlo tvým skutečným dobrodincům.
SLOKA 43: Māyā Nejvyššího Pána nechává lidi zapomenout na jejich skutečné já a tak, když považují tělo za své já, vidí ostatní jako přátele, nepřátele nebo neutrální.
SLOKA 44: Zmatení vnímají jedinou Nejvyšší Duši, která sídlí ve všech vtělených bytostech, jako mnohočetnou, tak jako může někdo vnímat svítící těleso na nebi nebo nebe samotné jako mnohočetné.
SLOKA 45: Toto hmotné tělo, které má počátek a konec, je složené z hmotných prvků, smyslů a kvalit přírody. Tělo, uvalené na vlastní já hmotnou nevědomostí, je nutí vnímat koloběh rození a umírání.
SLOKA 46: Ó inteligentní ženo, duše nikdy nepřichází do styku s podstatu postrádajícími hmotnými objekty ani se od nich neodděluje, protože duše samotná je jejich zdrojem a tím, kdo je osvětluje. Duše se tedy podobá slunci, které nepřichází do styku ani se neodděluje od zraku a viděného.
SLOKA 47: Zrození a ostatní proměny podstupuje tělo, ale nikdy vlastní já, tak jako se mění fáze měsíce, ale měsíc nikdy, i když je možné nov nazvat „smrtí“ měsíce.
SLOKA 48: Tak jako spáč vnímá sebe, objekty smyslového požitku a plody svých činů v iluzi snu, neinteligentní osoba podstupuje hmotnou existenci.
SLOKA 49: Proto transcendentálním poznáním rozptyl nářek, jež oslabuje a mate tvou mysl. Prosím zaujmi opět svou přirozenou náladu, ó princezno s čistým úsměvem.
SLOKA 50: Śukadeva Gosvāmī pravil: Štíhlá Rukmiṇī, takto osvícena Pánem Balarāmou, zapomněla na svou sklíčenost a uklidnila svou mysl duchovní inteligencí.
SLOKA 51: Rukmī, jemuž zbyl pouze jeho životní vzduch, vyhnaný svými nepřáteli a zbavený síly a tělesného lesku, nemohl zapomenout na to, jak byl zohyzděn. Ve svém zklamání postavil jako své sídlo velké město, které nazval Bhojakaṭa.
SLOKA 52: Protože Rukmī slíbil „Dokud nezabiji zlovolného Kṛṣṇu a nepřivedu zpět svou mladší sestru, znovu nevstoupím do Kuṇḍiny“ v hněvivém zklamání se usídlil právě na tom místě.
SLOKA 53: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, takto porazil všechny nepřátelské krále, přivezl Bhīṣmakovu dceru do svého hlavního města a oženil se s ní podle védských pokynů, ó ochránce Kuruovců.
SLOKA 54: Tehdy, ó králi, vypuklo velké veselí ve všech domovech v Yadupurī, jehož obyvatelé milovali pouze Kṛṣṇu, vůdce Yaduovců.
SLOKA 55: Všichni muži a ženy, plní radosti a ozdobení zářivými drahokamy a náušnicemi, přinesli svatební dary, které uctivě věnovali nádherně oblečenému ženichovi a nevěstě.
SLOKA 56: Město Vṛṣṇiovců vypadalo překrásně: stály v něm vysoké, slavnostní stožáry a také klenuté brány ozdobené květinovými girlandami, látkovými prapory a drahokamy. Každou bránu zdobily příznivé, plné nádoby na vodu, vonné tyčinky s vůní aguru a lampy.
SLOKA 57: Ulice města vyčistili opojení sloni patřící milovaným králům, kteří byly hosty na svatbě. Tito sloni město dále zkrášlili umístěním kmenů banánovníků a pepřovníků betelových do všech bran.
SLOKA 58: Členové královských rodů Kuru, Sṛñjaya, Kaikeya, Vidarbha, Yadu a Kunti se radostně setkávali uprostřed zástupů lidí nadšeně pobíhajících sem a tam.
SLOKA 59: Králové a jejich dcery naprosto žasli, když uslyšeli příběh o únosu Rukmiṇī, který byl všude oslavován písněmi.
SLOKA 60: Obyvatelé Dvāraky se nesmírně radovali, když viděli Kṛṣṇu, Pána veškerého majestátu, spojeného s Rukmiṇī, bohyní štěstí.