Skip to main content

KAPITOLA PADESÁTÁ TŘETÍ

Kṛṣṇa unáší Rukmiṇī

Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa přijel do Kuṇḍiny, hlavního mĕsta Vidarbhy, a unesl Rukmiṇī v přítomnosti mocných nepřátel.

Když Pán Kṛṣṇa vyslechl Rukmiṇin dopis přečtený brāhmaṇským poslem, řekl mu: „Rukmiṇī Mĕ vskutku přitahuje a vím o nesouhlasu jejího bratra Rukmīho s její svatbou se Mnou. Proto ji musím unést po rozdrcení všech králů nízké třídy, tak jako se rozdĕlává oheň třením dřeva.“ Jelikož uzavření manželských slibů mezi Rukmiṇī a Śiśupālou bylo plánováno bĕhem pouhých tří dnů, Pán Kṛṣṇa nechal Dāruku ihned připravit svůj kočár. Poté okamžitĕ vyrazil k Vidarbhĕ, do níž dorazil po cestĕ trvající jednu noc.

Král Bhīṣmaka se ocitl v pasti z náklonnosti ke svému synovi Rukmīmu a byl připraven dát dceru Śiśupālovi. Bhīṣmaka zařídil všechny potřebné záležitosti: nechal mĕsto různými způsoby vyzdobit a jeho hlavní cesty a křižovatky dokonale vyčistit. Damaghoṣa, král Cedi, také udĕlal vše potřebné pro svatbu svého syna a přijel do Vidarbhy. Král Bhīṣmaka ho řádnĕ přivítal a přidĕlil mu ubytování. Mnoho ostatních králů, jako Jarāsandha, Śālva a Dantavakra, se také přijelo zúčastnit této události. Tito nepřátelé Kṛṣṇy se spikli s cílem unést nevĕstu, pokud by Kṛṣṇa přijel. Naplánovali s Ním společnĕ bojovat a tak zajistit nevĕstu Śiśupālovi. Když se o tĕchto plánech doslechl Pán Baladeva, shromáždil celé své vojsko a rychle odjel do Kuṇḍinapuru.

V noci před svatbou Rukmiṇī, chystají se ulehnout, stále nevidĕla přijet brāhmaṇu ani Kṛṣṇu a z úzkosti proklela své neštĕstí. Vzápĕtí však ucítila cukání v levém boku, což bylo dobré znamení. A opravdu, krátce nato se objevil brāhmaṇa a sdĕlil jí, co řekl Kṛṣṇa, včetnĕ neochvĕjného slibu, že ji unese.

Když král Bhīṣmaka slyšel, že přijeli Kṛṣṇa a Balarāma, vyšel Je přivítat za doprovodu jásavé hudby. He uctíval Pánové with různ gifts a potom designated sídlos for Them. Tím král prokázal Pánům žádnou úctu, tak jako svým četným královským hostům.

Lidé z Vidarbhy při pohledu na Pána Kṛṣṇu jeden druhému říkali, že pouze On bude vhodný manžel pro Rukmiṇī. Modlili se, aby vlivem všech jejich zbožných zásluh, Kṛṣṇa mohl získat Rukmiṇinu ruku.

Když nadešel čas, aby Śrīmatī Rukmiṇī-devī navštívila chrám Śrī Ambiky, vydala se tam obklopena mnoha strážemi. Poté, co se poklonila božstvu, modlila se, aby jí bylo dovoleno mít za manžela Śrī Kṛṣṇu. Potom uchopila ruku přítelkynĕ a opustila chrám Ambiky. Při pohledu na její nevýslovnou krásu velcí hrdinové upustili své zbranĕ a padli na zem v bezvĕdomí. Rukmiṇī kráčela rozvážnými kroky, dokud si nevšimla Kṛṣṇy. Nato, před zraky všech, Śrī Kṛṣṇa vzal Rukmiṇī do svého kočáru. Jako lev vynucující si svůj právoplatný podíl od smečky šakalů odrazil všechny nepřátelské krále a pomalu odjel, následován svými společníky. Jarāsandha a ostatní králové, neschopni snést svou porážku a zneuctĕní, se hlasitĕ odsuzovali a prohlásili, že tato urážka na cti se podobá situaci, kdy malé zvíře ukradne to, co právem náleží lvu.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Pán Yadunandana si vyslechl důvĕrnou zprávu princezny Vaidarbhī, vzal brāhmaṇu za ruku a s úsmĕvem k nĕmu promluvil.
Sloka 2:
Nejvyšší Pán pravil: Tak jako je Rukmiṇina mysl zamĕřena na Mĕ, je Má mysl zamĕřena na ni. Dokonce nemohu ani v noci spát. Vím, že Rukmī z nenávisti naši svatbu zakázal.
Sloka 3:
Odevzdala se výlučnĕ Mĕ a její krása je dokonalá. Přivezu ji sem poté, co ztrestám ty nekvalifikované krále v boji, tak jako osoba roznítí plamen z palivového dřeva.
Sloka 4:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Pán Madhusūdana také rozpoznal přesný lunární čas Rukmiṇiny svatby. Řekl tedy svému vozataji: „Dāruko, připrav ihned Můj kočár.“
Sloka 5:
Dāruka přivezl Pánův kočár tažený koňmi jménem Śaibya, Sugrīva, Meghapuṣpa a Balāhaka. Potom zůstal stát před Pánem Kṛṣṇou se sepjatýma rukama.
Sloka 6:
Pán Śauri nasedl s brāhmaṇou do svého kočáru. Potom je Pánovi rychlí konĕ bĕhem jediné noci odvezli z Ānarty do Vidarbhy.
Sloka 7:
Král Bhīṣmaka, vládce Kuṇḍina, podlehl náklonnosti ke svému synovi a chystal se dát dceru Śiśupālovi. Král vykonal všechny potřebné přípravy.
Sloka 8-9:
Král nechal hlavní třídy, obchodní ulice a křižovatky zcela vyčistit a poté pokropit vodou a mĕsto vyzdobit vítĕznými oblouky a mnohobarevnými prapory na stožárech. Muži a ženy z mĕsta, oblečení v neposkvrnĕných šatech a potřeni voňavou santálovou pastou, na sobĕ mĕli drahocenné náhrdelníky, kvĕtinové girlandy a ozdoby z drahokamů a jejich honosné domovy byly provonĕné aguru.
Sloka 10:
Ó králi, Mahārāja Bhīṣmaka ve shodĕ s předepsanými obřady uctil předky, polobohy a brāhmaṇy a všem rozdal jídlo, jak náleží. Potom nechal ve prospĕch nevĕsty pronášet tradiční mantry.
Sloka 11:
Nevĕsta si vyčistila zuby, vykoupala se a poté si na krk povĕsila příznivý svatební náhrdelník. Nato byla oblečena do zcela nových svrchních a spodních šatů a ozdobena nanejvýš vynikajícími ozdobami z drahokamů.
Sloka 12:
Nejlepší z brāhmaṇů pronášeli mantry z Ṛg, Sāma a Yajur Vedy na ochranu nevĕsty a knĕz znalý Atharva Vedy nabízel obĕtiny kvůli utišení vládnoucích planet.
Sloka 13:
Král, vynikající svou znalostí usmĕrňujících zásad, odmĕnil brāhmaṇy zlatem, stříbrem, odĕvy, kravami a sezamovými semínky smíchanými s melasou.
Sloka 14:
Také rājā Damaghoṣa, vládce Cedi, zamĕstnal brāhmaṇy zkušené v pronášení manter, aby vykonali všechny obřady nutné k zajištĕní blahobytu svého syna.
Sloka 15:
Král Damaghoṣa cestoval do Kuṇḍiny doprovázen vojsky slonů vylučujícími madu, kočáry se zavĕšenými zlatými řetĕzy a četnými jízdními a pĕšími vojáky.
Sloka 16:
Bhīṣmaka, vládce Vidarbhy, vyšel z mĕsta a setkal se s králem Damaghoṣou, jemuž nabídl předmĕty symbolizující úctu. Potom Damaghoṣu ubytoval v sídle zvláštĕ postaveném pro tuto příležitost.
Sloka 17:
Přijeli všichni Śiśupālovi podporovatelé – Śālva, Jarāsandha, Dantavakra a Vidūratha – spolu s Pauṇḍrakou a tisícovkami ostatních králů.
Sloka 18-19:
Aby králové, kteří nenávidĕli Kṛṣṇu a Balarāmu, zajistili nevĕstu Śiśupālovi, dospĕli mezi sebou k tomuto rozhodnutí: „Pokud sem Kṛṣṇa přijede s Balarāmou a ostatními Yaduovci unést nevĕstu, spojíme se a budeme s Ním bojovat.“ Tito nenávisní králové proto přijeli na svatbu s celými svými vojsky a vojenskými vozidly v plném počtu.
Sloka 20-21:
Když se Pán Balarāma doslechl o tĕchto přípravách nepřátelských králů a jak Pán Kṛṣṇa odjel sám unést nevĕstu, obával se, že dojde k boji. Pohroužen v náklonnostosti k bratrovi spĕchal do Kuṇḍiny s mocným vojskem tvořeným pĕchotou a vojáky na slonech, koních a kočárech.
Sloka 22:
Rozkošná Bhīṣmakova dcera úzkostlivĕ čekala na Kṛṣṇův příjezd, ale když se nevracel brāhmaṇa, uvažovala takto.
Sloka 23:
(Princezna Rukmiṇī uvažovala:) Bĕda, má svatba probĕhne za úsvitu! Jaké je mé neštĕstí! Kṛṣṇa s lotosovýma očima nepřijíždí a já nevím proč. A dokonce ani brāhmaṇský posel se ještĕ nevrátil.
Sloka 24:
Možná bezchybný Pán, i když se sem chystal přijet, na mĕ spatřil nĕco odpudivého, a proto si nepřijel pro mou ruku.
Sloka 25:
Jsem stižena nesmírným neštĕstím, neboť mi stvořitel není příznivĕ naklonĕn, stejnĕ jako velký Pán Śiva. Nebo se možná proti mĕ obrátila Śivova manželka, Devī, která je známa jako Gaurī, Rudrāṇī, Girijā a Satī.
Sloka 26:
Zatímco mladá dívka, jejíž mysl ukradl Kṛṣṇa, takto přemýšlela, zavřela oči plné slz a říkala si, že je stále ještĕ čas.
Sloka 27:
Ó králi, zatímco nevĕsta takto očekávala příjezd Govindy, ucítila cukání v levém stehnĕ, paži a oku. To bylo znamení, že se stane nĕco příjemného.
Sloka 28:
Vzápĕtí ten nejčistší z učených brāhmaṇů na Kṛṣṇův příkaz přišel navštívit božskou princeznu Rukmiṇī ve vnitřních komnatách paláce.
Sloka 29:
Svatá Rukmiṇī, která umĕla tyto znaky zkušenĕ vykládat, si všimla brāhmaṇovy radostné tváře a klidných pohybů a zeptala se ho s čistým úsmĕvem.
Sloka 30:
Brāhmaṇa jí oznámil příjezd Pána Yadunandany a sdĕlil jí Pánův slib, že se s ní ožení.
Sloka 31:
Princezna Vaidarbhī byla bez sebe radostí, když se dozvĕdĕla o Kṛṣṇovĕ příjezdu. Jelikož po ruce nenašla nic vhodného, co by brāhmaṇovi darovala, jednoduše se mu poklonila.
Sloka 32:
Když král uslyšel, že přijeli Kṛṣṇa a Balarāma a dychtili být svĕdky svatby jeho dcery, vyšel Jim vstříc s četnými obĕťmi za doprovodu hudby, aby Je přivítal.
Sloka 33:
Daroval Jim madhu-parku, nové odĕvy a ostatní vhodné dary a uctil Je podle standardních obřadů.
Sloka 34:
Štĕdrý král Bhīṣmaka obĕma Pánům zařídil honosné ubytování a Jejich vojsku a doprovodu také. Tímto způsobem Jim poskytl řádnou pohostinnost.
Sloka 35:
Takto Bhīṣmaka daroval všechny vhodné vĕci králům, kteří se při této příležitosti shromáždili, a uctil je, jak se s ohledem na jejich politickou moc, vĕk, fyzickou zdatnost a bohatství slušelo.
Sloka 36:
Když se obyvatelé Vidarbha-puru doslechli, že přijel Pán Kṛṣṇa, šli Ho všichni navštívit. Pootevřenými dlanĕmi svých očí pili med Jeho lotosové tváře.
Sloka 37:
(Lidé z mĕsta říkali:) Rukmiṇī, a nikdo jiný, si zaslouží stát se Jeho manželkou a On s tak neposkvrnĕnou sličností je také jediný vhodný manžel pro princeznu Bhaiṣmī.
Sloka 38:
Nechť je Acyuta, stvořitel tří svĕtů, spokojen s jakoukoliv zbožnou činností, kterou jsme mohli vykonat, a prokáže svou milost přijetím ruky Vaidarbhī.
Sloka 39:
Obyvatelé mĕsta spoutaní svou kypící láskou mluvili tímto způsobem. Poté nevĕsta pod ochranou stráží opustila vnitřní část paláce, aby navštívila chrám Ambiky.
Sloka 40-41:
Rukmiṇī vyšla pĕšky navštívit lotosové nohy božstva Bhavānī. Doprovázena svými matkami a přítelkynĕmi a chránĕna královými chrabrými vojáky s tasenými zbranĕ, mlčela s myslí pohrouženou pouze v lotosových nohách Kṛṣṇy. Hudební doprovod tvořily mṛdaṅgy, lastury, paṇavy, rohy a ostatní nástroje.
Sloka 42-43:
Nevĕstu následovaly tisíce předních kurtizán nesoucích různé obĕtiny a dary, spolu s krásnĕ ozdobenými manželkami brāhmaṇů zpívajícími a pronášejícími modlitby a nesoucími dary v podobĕ girland, voňavek, odĕvů a šperků. Přítomni byli také profesionální zpĕváci, hudebníci, básníci, kronikáři a heroldi.
Sloka 44:
Po příchodu do chrámu bohynĕ si Rukmiṇī nejprve omyla své lotosové nohy a ruce a potom usrkla vodu kvůli očistĕ. Takto posvĕcená a klidná vstoupila do přítomnosti matky Ambiky.
Sloka 45:
Starší manželky brāhmaṇů znalé obřadů vedly mladou Rukmiṇī při vzdávání úcty Bhavānī, která se zjevila se svým společníkem, Pánem Bhavou.
Sloka 46:
(Princezna Rukmiṇī se modlila:) Ó matko Ambiko, manželko Pána Śivy, opakovanĕ se ti klaním spolu s tvými dĕtmi. Kéž se Pán Kṛṣṇa stane mým manželem. Prosím splň mi to!
Sloka 47-48:
Rukmiṇī uctívala bohyni vodou, voňavkami, celým obilnými zrny, vonnými tyčinkami, odĕvy, girlandami, náhrdelníky, šperky, ostatními předepsanými obĕtinami a dary a také řadami lamp. Všechny vdané brāhmaṇky vykonaly uctívání zároveň s ní stejnými předmĕty a také obĕtovaly slané pokrmy a koláče, připravený betelový oříšek, posvátné šňůry, ovoce a šťávu z cukrové třtiny.
Sloka 49:
Ženy daly nevĕstĕ zbytky obĕtin a potom jí požehnaly. Ona se jim a božstvu na oplátku poklonila a přijala zbytky jako prasādam.
Sloka 50:
Potom princezna ukončila svůj slib mlčení a opustila Ambičin chrám, a přitom se držela služebnice rukou ozdobenou prstenem s drahokamy.
Sloka 51-55:
Rukmiṇī byla stejnĕ okouzlující jako Pánova energie klamu, která si podmaňuje dokonce i rozvážné a vážné. Králové upřenĕ hledĕli na její panenskou krásu, ladný pas a rozkošnou tvář zdobenou náušnicemi. Boky jí zkrášloval drahokamy posázený opasek, její ňadra právĕ pučela a oči se zdánlivĕ bály kadeří zakrývajících výhled. Sladce se usmívala a zuby podobné jasmínovým poupatům odrážely záři rtů červených jako plod bimba. Když kráčela s pohyby královské labutĕ, záře jejích cinkajících nákotníčků jí zkrášlovala nohy. Pohled na ni shromáždĕné hrdiny naprosto zmátl a srdce jim trhal chtíč. Když králové uvidĕli její široký úsmĕv a stydlivý pohled, byli ohromeni, upustili zbranĕ a padli v mdlobách na zem ze svých slonů, kočárů a koní. Pod záminkou procesí Rukmiṇī předvedla svou krásu pouze Kṛṣṇovi. Pomalu se pohybovala na lotosovým kalichům podobných nohách a očekávala příjezd Nejvyššího Pána. Nehty levé ruky si z tváře odhrnula nĕkolik kadeří a stydlivĕ hledĕla koutky očí na krále před ní. V tom okamžiku spatřila Kṛṣṇu. Poté před zraky svých nepřátel Pán uchopil princeznu, která dychtila usednout do Jeho kočáru.
Sloka 56:
Pán Mādhava zvedl princeznu na svůj kočár, jehož prapor nesl znak Garuḍy, a odrazil kruh králů. S Balarāmou před sebou pomalu odjel jako lev beroucí si svou kořist ze středu smečky šakalů.
Sloka 57:
Králové nepřátelští vůči Pánu v čele se Jarāsandhou nemohli snést tuto ponižující porážku. Vykřikli: „Ó, bĕda nám! Třebaže jsme mocní lučištníci, zbavili nás cti pouzí pastevci, jako kdyby malá zvířata ukradla čest lvů!“