Śrīmad-Bhāgavatam 10.53.51-55
Verš
tāṁ deva-māyām iva dhīra-mohinīṁ
su-madhyamāṁ kuṇḍala-maṇḍitānanām
śyāmāṁ nitambārpita-ratna-mekhalāṁ
vyañjat-stanīṁ kuntala-śaṅkitekṣaṇām
su-madhyamāṁ kuṇḍala-maṇḍitānanām
śyāmāṁ nitambārpita-ratna-mekhalāṁ
vyañjat-stanīṁ kuntala-śaṅkitekṣaṇām
śuci-smitāṁ bimba-phalādhara-dyuti-
śoṇāyamāna-dvija-kunda-kuḍmalām
padā calantīṁ kala-haṁsa-gāminīṁ
siñjat-kalā-nūpura-dhāma-śobhinā
śoṇāyamāna-dvija-kunda-kuḍmalām
padā calantīṁ kala-haṁsa-gāminīṁ
siñjat-kalā-nūpura-dhāma-śobhinā
vilokya vīrā mumuhuḥ samāgatā
yaśasvinas tat-kṛta-hṛc-chayārditāḥ
yāṁ vīkṣya te nṛpatayas tad udāra-hāsa-
vrīdāvaloka-hṛta-cetasa ujjhitāstrāḥ
yaśasvinas tat-kṛta-hṛc-chayārditāḥ
yāṁ vīkṣya te nṛpatayas tad udāra-hāsa-
vrīdāvaloka-hṛta-cetasa ujjhitāstrāḥ
petuḥ kṣitau gaja-rathāśva-gatā vimūḍhā
yātrā-cchalena haraye ’rpayatīṁ sva-śobhām
saivaṁ śanaiś calayatī cala-padma-kośau
prāptiṁ tadā bhagavataḥ prasamīkṣamāṇā
yātrā-cchalena haraye ’rpayatīṁ sva-śobhām
saivaṁ śanaiś calayatī cala-padma-kośau
prāptiṁ tadā bhagavataḥ prasamīkṣamāṇā
utsārya vāma-karajair alakān apaṅgaiḥ
prāptān hriyaikṣata nṛpān dadṛśe ’cyutaṁ ca
tāṁ rāja-kanyāṁ ratham ārurakṣatīṁ
jahāra kṛṣṇo dviṣatāṁ samīkṣatām
prāptān hriyaikṣata nṛpān dadṛśe ’cyutaṁ ca
tāṁ rāja-kanyāṁ ratham ārurakṣatīṁ
jahāra kṛṣṇo dviṣatāṁ samīkṣatām
Synonyma
tām — ji; deva — Nejvyššího Pána; māyām — energii klamu; iva — jako kdyby; dhīra — dokonce i rozvážné; mohinīm — která mate; su-madhyamām — jejíž pas je krásně tvarovaný; kuṇḍala — náušnicemi; maṇḍita — ozdobená; ānanām — jejíž tvář; śyāmām — neposkvrněná krása; nitamba — na jejíchž bocích; arpita — spočívající; ratna — drahokamy posázený; mekhalām — opasek; vyañjat — pučící; stanīm — jejíž ňadra; kuntala — kadeřemi; śaṅkita — vylekané; īkṣaṇām — jejíž oči; śuci — čistým; smitām — úsměvem; bimba-phala — jako plod bimba; adhara — jejíchž rtů; dyuti — září; śoṇāyamāna — zčervenalé; dvija — jejíž zuby; kunda — jasmínu; kuḍmalām — jako poupata; padā — nohami; calantīm — kráčející; kala-haṁsa — jako královské labutě; gāminīm — jejíž krok; siñjat — cinkajících; kalā — dovedně vyrobených; nūpura — jejíchž nákotníčků; dhāma — září; śobhinā — zkrášlenou; vilokya — vidící; vīrāḥ — hrdinové; mumuhuḥ — byli zmateni; samāgatāḥ — shromáždění; yaśasvinaḥ — úctyhodní; tat — tímto; kṛta — stvořeným; hṛt-śaya — chtíčem; arditāḥ — sužovaní; yām — které; vīkṣya — při spatření; te — tito; nṛ-patayaḥ — králové; tat — jejími; udāra — širokými; hāsa — úsměvy; vrīḍā — studu; avaloka — a pohledy; hṛta — ukradly; cetasaḥ — jejichž mysli; ujjhita — pouštějící; astrāḥ — své zbraně; petuḥ — padli; kṣitau — na zem; gaja — na slonech; ratha — kočárech; aśva — a koních; gatāḥ — sedící; vimūḍhāḥ — omdlévající; yātrā — procesí; chalena — pod záminkou; haraye — Pánu Harimu, Kṛṣṇovi; arpayatīm — jež obětovala; sva — svou; śobhām — krásu; sā — ona; evam — takto; śanaiḥ — pomalu; calayatī — kráčející; cala — pohybující se; padma — lotosů; kośau — dva kalichy (tj. nohy); prāptim — příjezd; tadā — potom; bhagavataḥ — Nejvyššího Pána; prasamīkṣamāṇā — dychtivě očekávající; utsārya — odhrnující si; vāma — levé; kara-jaiḥ — nehty ruky; alakān — vlasy; apāṅgaiḥ — pohledy úkosem; prāptān — přítomné; hriyā — stydlivě; aikṣata — hleděla; nṛpān — na krále; dadṛśe — viděla; acyutam — Kṛṣṇu; ca — a; tām — ji; rāja-kanyām — královu dceru; ratham — Jeho kočáru; ārurukṣatīm — která se chystala nasednout do; jahāra — uchopil; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; dviṣatām — Jeho nepřátelé; samīkṣatām — zatímco přihlíželi.
Překlad
Rukmiṇī byla stejně okouzlující jako Pánova energie klamu, která si podmaňuje dokonce i rozvážné a vážné. Králové upřeně hleděli na její panenskou krásu, ladný pas a rozkošnou tvář zdobenou náušnicemi. Boky jí zkrášloval drahokamy posázený opasek, její ňadra právě pučela a oči se zdánlivě bály kadeří zakrývajících výhled. Sladce se usmívala a zuby podobné jasmínovým poupatům odrážely záři rtů červených jako plod bimba. Když kráčela s pohyby královské labutě, záře jejích cinkajících nákotníčků jí zkrášlovala nohy. Pohled na ni shromážděné hrdiny naprosto zmátl a srdce jim trhal chtíč. Když králové uviděli její široký úsměv a stydlivý pohled, byli ohromeni, upustili zbraně a padli v mdlobách na zem ze svých slonů, kočárů a koní. Pod záminkou procesí Rukmiṇī předvedla svou krásu pouze Kṛṣṇovi. Pomalu se pohybovala na lotosovým kalichům podobných nohách a očekávala příjezd Nejvyššího Pána. Nehty levé ruky si z tváře odhrnula několik kadeří a stydlivě hleděla koutky očí na krále před ní. V tom okamžiku spatřila Kṛṣṇu. Poté před zraky svých nepřátel Pán uchopil princeznu, která dychtila usednout do Jeho kočáru.
Význam
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho se Rukmiṇī obávala, že by jí kadeře mohly zakrývat výhled, neboť nanejvýš dychtila vidět svého milovaného Kṛṣṇu. Neoddaní, neboli démoni, jsou zmateni při spatření Pánova majestátu a myslí si, že Jeho energie je určena pro jejich hrubý smyslový požitek. Rukmiṇī, expanze Kṛṣṇovy vnitřní energie blaženosti, však byla určena pouze pro Pána.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje tento verš, aby popsal ženu známou jako śyāmā:
śīta-kāle bhaved usṇo
uṣṇa-kāle tu śītalā
stanau su-kaṭhinau yasyāḥ
sā śyāmā parikīrtitā
uṣṇa-kāle tu śītalā
stanau su-kaṭhinau yasyāḥ
sā śyāmā parikīrtitā
„Žena se nazývá śyāmā, když má ňadra velmi pevná a když někdo v její přítomnosti cítí v zimě teplo a v létě chlad.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále poukazuje na to, že krásné tělo Rukmiṇī je projevem Pánovy vnitřní energie, a neoddaní je proto nemohou vnímat. Hrdinné krále shromážděné ve Vidarbhě tedy rozrušil chtíč při spatření Pánovy energie klamu, Rukmiṇiny expanze. Jinými slovy, nikdo nemůže cítit chtíč vůči Pánově věčné společnici, protože jakmile je jeho mysl znečištěna chtíčem, pokryv Māyi ho oddělí od čisté krásy duchovního světa a jeho obyvatel.
Śrīmatī Rukmiṇī-devī cítil stud, když hleděla koutky očí na ostatní krále, neboť se nechtěla setkat s pohledy těchto nízkých mužů.