Śrīmad-Bhāgavatam 10.53.57
Verš
taṁ māninaḥ svābhibhavaṁ yaśaḥ-kṣayaṁ
pare jarāsandha-mukhā na sehire
aho dhig asmān yaśa ātta-dhanvanāṁ
gopair hṛtaṁ keśariṇāṁ mṛgair iva
pare jarāsandha-mukhā na sehire
aho dhig asmān yaśa ātta-dhanvanāṁ
gopair hṛtaṁ keśariṇāṁ mṛgair iva
Synonyma
tam — ta; māninaḥ — pyšní; sva — jejich; abhibhavam — porážka; yaśaḥ — jejich čest; kṣayam — ničící; pare — nepřátelé; jarāsandha-mukhāḥ — v čele s Jarāsandhou; na sehire — nemohli snést; aho — ó; dhik — běda; asmān — nám; yaśaḥ — čest; ātta-dhanvanām — lučištníků; gopaiḥ — pastevci; hṛtam — ukradena; keśariṇām — lvů; mṛgaiḥ — malými zvířaty; iva — jako kdyby.
Překlad
Králové nepřátelští vůči Pánu v čele se Jarāsandhou nemohli snést tuto ponižující porážku. Vykřikli: „Ó, běda nám! Třebaže jsme mocní lučištníci, zbavili nás cti pouzí pastevci, jako kdyby malá zvířata ukradla čest lvů!“
Význam
Z posledních dvou veršů této kapitoly je zřejmé, že zvrácená inteligence démonů způsobuje, že vnímají věci přesně opačně vůči skutečnosti. Je jasně uvedeno, že Kṛṣṇa unesl Rukmiṇī jako lev beroucí si svou kořist ze středu smečky šakalů. Démoni však viděli sebe jako lvy a Pána Kṛṣṇu jako nižší stvoření. Bez vědomí Kṛṣṇy se život stane nanejvýš nebezpečným.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k padesáté třetí kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Kṛṣṇa unáší Rukmiṇī.“