Śrīmad-Bhāgavatam 10.53.25

Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvětluje, že si Rukmiṇī mohla myslet: „I kdyby Kṛṣṇa chtěl přijet, mohl být cestou zastaven stvořitelem Brahmou, který mi není příznivě nakloněn. Proč by tomu však mělo tak být? Možná je to Maheśvara, Pán Śiva, jehož jsem při nějaké příležitosti řádně neuctila a který se na mě z toho důvodu rozhněval. Je to však Maheśvara, velký vládce, tak proč by se zlobil na tak nevýznamnou a pošetilou dívku jako já?

„Snad je to Śivova manželka, Gaurī-devī, která je nespokojená, třebaže ji uctívám každý den. Běda, běda, jak jsem ji urazila, že se obrátila proti mě? Koneckonců je však Rudrāṇī, manželka Rudry, a samotné její jméno znamená ,ta, která přivádí všechny k nářkù. Možná tedy ona a Śiva chtějí, abych naříkala. Když ale vidí, že jsem tak nešťastná, na pokraji vzdání se života, proč je to neobměkčí? Důvod musí být, že bohyně Devī je Girijā, adoptovaná dcera, tak proč by měla mít měkké srdce? V její inkarnaci Satī se vzdala těla, tak možná nyní chce, abych se ho vzdala také.“

Tak ācārya, s realizovanou básnickou citlivostí, vykládá různá jména v tomto verši.