Śrīmad-Bhāgavatam 10.54.44
Verš
eka eva paro hy ātmā
sarveṣām api dehinām
nāneva gṛhyate mūḍhair
yathā jyotir yathā nabhaḥ
sarveṣām api dehinām
nāneva gṛhyate mūḍhair
yathā jyotir yathā nabhaḥ
Synonyma
ekaḥ — jediná; eva — pouze; paraḥ — Nejvyšší; hi — vskutku; ātmā — Duše; sarveṣām — mezi všemi; api — a; dehinām — vtělenými bytostmi; nānā — mnohočetná; iva — jakoby; gṛhyate — je vnímána; mūḍhaiḥ — zmatenými; yathā — jako; jyotiḥ — nebeské těleso; yathā — jako; nabhaḥ — nebe.
Překlad
Zmatení vnímají jedinou Nejvyšší Duši, která sídlí ve všech vtělených bytostech, jako mnohočetnou, tak jako může někdo vnímat svítící těleso na nebi nebo nebe samotné jako mnohočetné.
Význam
Poslední řádek tohoto textu: yathā jyotir yathā nabhaḥ, představuje dvě analogie, ve kterých vnímáme jednu věc jako mnohočetnou. Jyotiḥ označuje světlo nebeských těles jako jsou slunce nebo měsíc. Ačkoliv existuje pouze jeden měsíc, vidíme jej se odrážet na hladině rybníků, řek, jezer a kbelíků s vodou. Pak by se mohlo zdát, jakoby existovalo mnoho měsíců, ačkoliv je pouze jediný. Podobně vnímáme božskou přítomnost v každé živé bytosti, protože Nejvyšší Pán je všudypřítomný, ačkoliv je jediný. Druhá zde uvedená analogie, yathā nabhaḥ, mluví o nebi. Máme-li v místnosti řadu utěsněných hliněných nádob, v každé je přítomno nebe či vzduch, ačkoliv nebe samotné je jedno.
Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.32) uvádí podobnou analogii týkající se ohně a dřeva:
yathā hy avahito vahnir
dāruṣv ekaḥ sva-yoniṣu
nāneva bhāti viśvātmā
bhūteṣu ca tathā pumān
dāruṣv ekaḥ sva-yoniṣu
nāneva bhāti viśvātmā
bhūteṣu ca tathā pumān
„Pán jako Nadduše prostupuje vším, stejně jako dřevo je prostoupené ohněm. Proto se zdá, že je mnoha druhů, přestože je absolutní a jediný.“