Pradyumnův příběh

Tato kapitola vypráví, jak se Pradyumna narodil jako syn Pána Kṛṣṇy a potom Ho unesl démon Śambara. Popisuje také, jak Pradyumna zabil Śambaru a vrátil se domů s manželkou.

Kāmadeva (Amor), expanze Pána Vāsudevy, byl spálen na popel hněvem Pána Śivy a zrodil se znovu jako úplná část Pradyumny z lůna Rukmiṇī. Démon jménem Śambara považoval Pradyumnu za svého nepřítele a unesl Ho z porodního pokoje ještě předtím, než Mu bylo deset dní. Śambara hodil Pradyumnu do oceánu a vrátil se do svého království. Pradyumnu spolkla mocná ryba a byla chycena rybáři do sítě. Ti darovali tuto obrovskou rybu Śambarovi, a když ji jeho kuchaři rozřízli, našli v jejím břiše dítě. Kuchaři dali nemluvně služce Māyāvatī, která žasla, že Ho vidí. Právě tehdy se tam objevil Nārada Muni a řekl jí, kdo nemluvně je. Māyāvatī byla ve skutečnosti Kāmadevova manželka, Ratidevī. Zatímco čekala na svého manžela, až se znovu narodí v novém těle, přijala zaměstnání jako kuchařka v Śambarově domácnosti. Nyní, když pochopila, kdo nemluvně je, pocítila k Němu silnou náklonnost. Ve velmi krátké době Pradyumna vyrostl do mladistvé dospělosti a všechny ženy uchvacoval svou krásou.

Jednou Ratidevī přišla za Pradyumnou a laškovně pohnula obočím v milostné náladě. Pradyumna ji oslovil jako svoji matku a poznamenal, že odkládá svou řádnou mateřskou náladu a chová se jako vášnivá milenka. Rati potom Pradyumnovi řekla, kdo oba jsou. Poradila Mu, aby zabil Śambaru, a aby Mu pomohla, naučila Ho mystické mantry známé jako Mahā-māyā. Pradyumna šel za Śambarou a poté, co ho rozzuřil různými urážkami, ho vyzval k boji. Śambara hněvivě uchopil svůj kyj a vyšel ven. Démon proti Pradyumnovi zkoušel různá kouzla, ale Pradyumna je všechna odrazil mantrami Mahā-māyā a potom Śambarovi uťal hlavu mečem. V tom okamžiku se Ratidevī zjevila na nebi a vzala Pradyumnu do Dvāraky.

Když Pradyumna a Jeho manželka vstoupili do vnitřních komnat paláce Pána Kṛṣṇy, mnoho krásných dam si myslelo, že je samotný Kṛṣṇa. Tolik svou podobou a oděvem připomínal Pána. Dámy se stydlivě rozběhly na všechny strany, aby se ukryly. Po krátké chvíli si ale všimly malých rozdílů v Pradyumnově a Kṛṣṇově podobě a když pochopily, že není Pán Kṛṣṇa, shromáždily se kolem Něho.

Jakmile Rukmiṇī-devī spatřila Pradyumnu, byla přemožena mateřskou láskou a z ňader jí začalo samo od sebe vytékat mléko. Poznamenala, že Pradyumna vypadá přesně jako Kṛṣṇa, a dychtila zjistit, kdo to je. Vzpomněla si, jak byl jeden z jejích synů unesen z porodního pokoje. „Kdyby byl stále naživu“, pomyslela si, „byl by stejného věku jako tento Pradyumna stojící přede mnou.“ Zatímco Rukmiṇī takto přemítala, přišel Pán Kṛṣṇa ve společnosti Devakī a Vasudevy. Ačkoliv Pán dokonale pochopil situaci, zachoval mlčení. Potom dorazil Nārada Muni a všechno vysvětlil. Všichni nad tím příběhem žasli a objímali Pradyumnu ve velké extázi.

Jelikož Pradyumnova krása tolik připomínala Kṛṣṇovu, dámy v mateřském vztahu k Pradyumnovi si nemohly pomoci, aby na Něho nemyslely jako na svého milence. Koneckonců byl přesným odrazem Śrī Kṛṣṇy, a proto pro ně bylo přirozené na Něho takto pohlížet.