KAPITOLA PADESÁTÁ ŠESTÁ
Drahokam Syamantaka
Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa získal zpět drahokam Syamantaka, aby oslabil falešná obvinění proti sobě, a oženil se s dcerou Jāmbavāna a Satrājita. Sehráním zábavy týkající se drahokamu Syamantaka Pán ukázal marnost hmotného bohatství.
Když Śukadeva Gosvāmī zmínil, že král Satrājit urazil Pána Kṛṣṇu kvůli drahokamu Syamantaka, král Parīkṣit byl zvědavý na podrobnosti této události. Śukadeva Gosvāmī tedy vyprávěl tento příběh.
Král Satrājit získal drahokam Syamantaka milostí svého nejlepšího dobrodince, boha slunce Sūryi. Satrājit připevnil drahokam k řetězu, který si poté zavěsil na krk a odjel do Dvāraky. Obyvatelé si mysleli, že je samotný bůh slunce, šli za Kṛṣṇou a řekli Mu, že Ho přišel navštívit Pán Sūrya. Kṛṣṇa však odpověděl, že muž, který přišel, není Sūrya, ale král Satrājit, a nesmírně září proto, že má na sobě drahokam Syamantaka.
Ve Dvārace Satrājit umístil cenný kámen na zvláštní oltář ve svém domě. Drahokam každý den vytvořil velké množství zlata a měl také další moc – zajišťoval, že všude tam, kde byl řádně uctíván, nemohlo dojít k žádnému neštěstí.
Při jedné příležitosti Pán Śrī Kṛṣṇa požádal Satrājita, aby drahokam daroval králi Yaduovců, Ugrasenovi. Satrājit však odmítl, neboť byl posedlý chamtivostí. Krátce nato Satrājitův bratr Prasena odjel na koni z města lovit s drahokamem Syamantaka na krku. Prasenu na cestě zabil lev a odnesl drahokam do jeskyně v hoře, kde shodou okolností žil král medvědů, Jāmbavān. Jāmbavān lva zabil a dal drahokam svému synovi na hraní.
Když se bratr krále Satrājita nevracel, král se domníval, že ho zabil Śrī Kṛṣṇa kvůli drahokamu Syamantaka. Pán Kṛṣṇa se doslechl o této zvěsti kolující mezi lidmi a aby očistil své jméno, odjel s několika občany nalézt Prasenu. Jeli po jeho stopě a nakonec našli jeho tělo a tělo jeho koně ležet na cestě. Dál uviděli tělo lva, kterého Jāmbavān zabil. Pán Kṛṣṇa řekl občanům, aby zůstali před jeskyní, zatímco vešel dovnitř ji prozkoumat.
Pán vstoupil do Jāmbavānovy jeskyně a spatřil drahokam Syamantaka ležící vedle dítěte. Když se však Kṛṣṇa pokusil drahokam vzít, chůva dítěte varovně vykřikla a přivolala rychle Jāmbavāna. Jāmbavān považoval Kṛṣṇu za obyčejného muže a začal s ním bojovat. Oba bojovali bez přestání dvacet osm dní, až nakonec Jāmbavān z Pánových úderů zeslábl. Nyní pochopil, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, a začal Ho velebit. Pán se dotkl Jāmbavāna svou lotosovou rukou, rozptýlil jeho strach a potom vysvětlil vše o drahokamu. Jāmbavān s velkou oddaností ochotně daroval drahokam Syamantaka Pánu spolu se svou neprovdanou dcerou Jāmbavatī.
Mezitím společníci Pána Kṛṣṇy čekali dvanáct dní, až Kṛṣṇa vyjde z jeskyně, a pak se vrátili skleslí do Dvāraky. Všichni Kṛṣṇovi přátelé a členové rodiny byli nesmírně zarmoucení a začali pravidelně uctívat bohyni Durgu, aby zajistili Pánův bezpečný návrat. Zatímco konali toto uctívání, Pán Kṛṣṇa vstoupil do města ve společnosti své nové manželky. Zavolal Satrājita do královského sněmu a po vyložení celého příběhu o záchraně drahokamu Syamantaka mu drahokam vrátil. Satrājit drahokam přijal, ale s velkou hanbou a lítostí. Vrátil se domů a tam se rozhodl věnovat Pánu Kṛṣṇovi nejen drahokam, ale také svou dceru jako odčinění za svůj přestupek proti Pánovým lotosovým nohám. Śrī Kṛṣṇa přijal ruku Satrājitovy dcery Satyabhāmy, která byla obdařena všemi božskými vlastnostmi. Drahokam však odmítl a vrátil ho králi Satrājitovi.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Satrājit urazil Pána Kṛṣṇu, snažil se to odčinit, jak nejlépe mohl, darem v podobě své dcery a drahokamu Syamantaka.
SLOKA 2: Mahārāja Parīkṣit se zeptal: Ó brāhmaṇo, čím král Satrājit urazil Pána Kṛṣṇu? Kde vzal drahokam Syamantaka a proč dal svou dceru Nejvyššímu Pánovi?
SLOKA 3: Śukadeva Gosvāmī pravil: Sūrya, bůh slunce, cítil velkou náklonnost ke svému oddanému Satrājitovi. Polobůh se zachoval jako jeho největší přítel a jako symbol své spokojenosti mu dal drahokam zvaný Syamantaka.
SLOKA 4: Satrājit vstoupil do Dvāraky s drahokamem na krku. Zářil jasně jako samotné slunce, ó králi, a kvůli záři drahokamu nebyl nerozpoznán.
SLOKA 5: Když lidé zdálky hleděli na Satrājita, jeho záře je oslepila. Považovali ho za boha slunce Sūryu a šli to říci Pánu Kṛṣṇovi, který v té době hrál v kostky.
SLOKA 6: (Obyvatelé Dvāraky řekli:) Poklony Tobě, ó Nārāyaṇe, ó držiteli lastury, disku a kyje, ó lotosooký Dāmodare, ó Govindo, ó milovaný potomku Yaduovců!
SLOKA 7: Pán Savitā Tě přišel navštívit, ó Pane vesmíru. Oslepuje každému oči svými silně zářícími paprsky.
SLOKA 8: Nejvznešenější polobozi ve třech světech Tě jistě dychtí vyhledat, ó Pane, když ses nyní skryl v yaduovské dynastii. Přišel Tě sem tedy navštívit nezrozený bůh slunce.
SLOKA 9: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když lotosooký Pán slyšel tato nevinná slova, široce se usmál a řekl: „To není bůh slunce Ravi, ale Satrājit, který září díky svému drahokamu.“
SLOKA 10: Král Satrājit vstoupil do svého honosného domova a slavnostně vykonal příznivé obřady. Kvalifikované brāhmaṇy nechal instalovat drahokam Syamantaka ve své domácí chrámové místnosti.
SLOKA 11: Drahokam každý den vytvářel osm bhār zlata, můj milý Prabhu, a na místě, kde byl uchováván a řádně uctíván, se nevyskytovala neštěstí jako hlad či předčasná smrt a také zla jako hadí uštknutí, mentální a fyzické nemoci a podvodníci.
SLOKA 12: Při jedné příležitosti Pán Kṛṣṇa požádal Satrājita, aby drahokam dal yaduovskému králi Ugrasenovi, ale Satrājit byl tak chamtivý, že odmítl. Nepomyslel na závažnost přestupku, který spáchal odepřením Pánovy žádosti.
SLOKA 13: Jednou Satrājitův bratr Prasena poté, co si pověsil zářivý drahokam na krk, usedl na koně a odjel lovit do lesa.
SLOKA 14: Prasenu a jeho koně zabil lev a drahokam vzal. Když však vstoupil do jeskyně v hoře, zabil ho Jāmbavān, který drahokam chtěl.
SLOKA 15: V jeskyni Jāmbavān nechal svého mladého syna hrát si s drahokamem Syamantaka jako s hračkou. Když mezitím Satrājit viděl, že se jeho bratr nevrací, byl hluboce znepokojen.
SLOKA 16: Řekl: „Mého bratra, který odjel do lesa s drahokamem na krku, pravděpodobně zabil Kṛṣṇa.“ Lidé se doslechli o tomto nařčení a začali si je navzájem šeptat do uší.
SLOKA 17: Když se Pán Kṛṣṇa doslechl tuto zvěst, chtěl odstranit poskvrnění své pověsti. Vzal tedy s sebou několik obyvatel Dvāraky a vydal se zpět po Prasenově stopě.
SLOKA 18: V lese našli Prasenu a jeho koně, oba zabité lvem. Dále pak našli na úbočí hory mrtvého lva zabitého Ṛkṣou (Jāmbavānem).
SLOKA 19: Pán rozmístil své poddané venku před hrozivou, velmi temnou jeskyní krále medvědů a potom do ní sám vstoupil.
SLOKA 20: Tam Pán Kṛṣṇa uviděl, že se z nejcennějšího z drahokamů stala dětská hračka. Rozhodl se jej odnést a přistoupil k dítěti.
SLOKA 21: Chůva dítěte při spatření té pozoruhodné osoby vykřikla strachem. Jāmbavān, nejsilnější ze silných, zaslechl její výkřiky a rozhněvaně se rozběhl k Pánu.
SLOKA 22: Jāmbavān si nebyl vědom Jeho pravého postavení a považoval Ho za obyčejného člověka. Proto se hněvivě pustil s Nejvyšším Pánem, svým vládcem, do boje.
SLOKA 23: Oba se zuřivě potýkali a každý byl odhodlaný zvítězit. Bojovali proti sobě různými zbraněmi a potom kameny, kmeny stromů a nakonec holýma rukama jako dva jestřábi bojující o kus masa.
SLOKA 24: Boj pokračoval bez oddechu dvacet osm dní. Oba protivníci do sebe bili pěstmi, které dopadaly jako rachotící údery blesku.
SLOKA 25: Jāmbavān, na jehož vyboulené svaly dopadaly údery pěstí Pána Kṛṣṇy, jehož síla ochabovala a končetiny se potily, velmi žasl a nakonec promluvil k Pánu.
SLOKA 26: (Jāmbavān řekl:) Nyní vím, že jsi životní vzduch a smyslová, mentální a tělesná síla všech živých bytostí. Jsi Pán Viṣṇu, původní osoba, svrchovaný, všemocný vládce.
SLOKA 27: Jsi svrchovaný stvořitel všech stvořitelů vesmíru a základní podstata všeho stvořeného. Jsi pokořitel všech pokořitelů, Nejvyšší Pán a Nejvyšší Duše všech duší.
SLOKA 28: Jsi ten, který donutil oceán udělat cestu, když jsi svými pohledy koutky očí lehce projevil svůj hněv a rozrušil krokodýly a ryby timiṅgila ve vodních hlubinách. Jsi ten, který postavil velký most, aby si získal slávu, kdo spálil město Laṅku a jehož šípy uťaly Rāvaṇovy hlavy, které potom spadly na zem.
SLOKA 29-30: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó králi, potom Pán Kṛṣṇa oslovil krále medvědů, který pochopil pravdu. Lotosooký Pán, Osobnost Božství, syn Devakī, se dotkl Jāmbavāna rukou, která uděluje veškerá požehnání, a promluvil ke svému oddanému se vznešeným soucitem. Jeho důstojný hlas duněl hluboce jako mrak.
SLOKA 31: (Pán Kṛṣṇa pravil:) To kvůli tomuto drahokamu, ó vládce medvědů, jsme přišli do tvé jeskyně. Zamýšlím drahokam použít k vyvrácení falešných nařčení vůči Mé osobě.
SLOKA 32: Takto oslovený Jāmbavān šťastně uctil Pána Kṛṣṇu tím, že Mu nabídl svou panenskou dceru Jāmbavatī spolu s drahokamem.
SLOKA 33: Poté, co Pán Śauri vstoupil do jeskyně, lidé z Dvāraky, kteří Ho doprovázeli, čekali dvanáct dní, aniž Ho spatřili vyjít opět ven. Nakonec čekání vzdali a vrátili se s velkým zármutkem do svého města.
SLOKA 34: Když Devakī, Rukmiṇī-devī, Vasudeva a Pánovi ostatní příbuzní a přátelé slyšeli, že nevyšel z jeskyně, všichni naříkali.
SLOKA 35: Zarmoucení obyvatelé Dvāraky prokleli Satrājita a obrátili se na božstvo Durgy jménem Candrabhāgā, ke které se modlili o Kṛṣṇův návrat.
SLOKA 36: Když obyvatelé dokončili uctívání polobohyně, odpověděla jim a slíbila splnit jejich žádost. Právě tehdy se Pán Kṛṣṇa, který dosáhl svého záměru, před nimi objevil ve společnosti své nové manželky, čímž jim způsobil radost.
SLOKA 37: Když všichni lidé uviděli Pána Hṛṣīkeśu vrátit se jako z mrtvých, doprovázeného svou novou manželkou a s drahokamem Syamantaka na krku, vyvolalo to jejich jásot.
SLOKA 38: Pán Kṛṣṇa povolal Satrājita do královského sněmu. Tam Kṛṣṇa v přítomnosti krále Ugraseny oznámil záchranu drahokamu a potom jej formálně předal Satrājitovi.
SLOKA 39: Satrājit velkou hanbou sklopil hlavu, vzal drahokam a vrátil se domů s lítostí nad svým hříšným chováním.
SLOKA 40-42: Král Satrājit přemýšlel o svém ohavném přestupku a obával se možnosti sporu s Pánovými mocnými oddanými. Uvažoval: „Jak se mohu zbavit svého znečištění a jak se mnou může být Pán Acyuta spokojen? Co mohu udělat, abych získal zpět své štěstí a vyhnul se kletbě lidí za to, že jsem tak krátkozraký, lakomý, pošetilý a chamtivý? Dám Pánu svoji dceru, drahokam všech žen, spolu s drahokamem Syamantaka. To je vskutku jediný správný způsob, jak si Ho udobřit.“
SLOKA 43: Poté, co se král Satrājit takto inteligentně rozhodl, osobně zařídil předání své krásné dcery a drahokamu Syamantaka Pánu Kṛṣṇovi.
SLOKA 44: Pán se oženil se Satyabhāmou řádným náboženským způsobem. Měla vynikající chování, spolu s krásou, velkodušností a všemi ostatními dobrými vlastnostmi, a ucházelo se o ni mnoho mužů.
SLOKA 45: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sdělil Satrājitovi: Nemáme zájem vzít si ten drahokam zpět, ó králi. Jsi oddaný boha slunce, nechť tedy zůstane ve tvém vlastnictví. Tak z něj budeme mít také prospěch.