Skip to main content

KAPITOLA PADESÁTÁ SEDMÁ

Satrājitova vražda a navrácení drahokamu

Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa po Satrājitovĕ vraždĕ zabil Śatadhanvu a nechal Akrūru přinést drahokam Syamantaka zpĕt do Dvāraky.

Když se Pán Śrī Kṛṣṇa doslechl, že Pāṇḍuovci byli údajnĕ upáleni v paláci z laku, odjel s Pánem Baladevou do Hastināpuru, aby dostál svĕtským zvyklostem, třebaže jako vševĕdoucí vĕdĕl, že je ta zpráva falešná. Bĕhem Kṛṣṇovy nepřítomnosti ve Dvārace Akrūra a Kṛtavarmā navedli Śatadhanvu, aby drahokam Syamantaka Satrājitovi ukradl. Hříšný Śatadhanvā, zmatený jejich slovy, krále Satrājita zavraždil ve spánku a drahokam ukradl. Královna Satyabhāmā propadla zármutku nad smrtí svého otce a spĕchala do Hastināpuru oznámit tu smutnou zprávu Śrī Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa se potom s Pánem Baladevou vrátil do Dvāraky, aby Śatadhanvu zabil.

Śatadhanvā šel za Akrūrou a Kṛtavarmou prosit o pomoc, ale když odmítli, ponechal drahokam u Akrūry a uprchl ve strachu o život. Kṛṣṇa a Balarāma ho pronásledovali a Pán Kṛṣṇa mu srazil hlavu svým diskem s ostrým okrajem. Když Pán u Śatadhanvy drahokam Syamantaka nenašel, Baladeva Mu řekl, že jej Śatadhanvā musel u nĕkoho schovat. Baladeva dále navrhl, aby se Kṛṣṇa vrátil do Dvāraky a našel drahokam, zatímco On, Baladeva, využije příležitosti k návštĕvĕ krále Videhy. Tak Pán Balarāma odcestoval do Mithily a zůstal tam nĕkolik let, bĕhem nichž naučil krále Duryodhanu umĕní boje s kyjem.

Pán Kṛṣṇa se vrátil do Dvāraky a nechal pro Satrājita vykonat pohřební obřady. Když Akrūra a Kṛtavarmā slyšeli, jak Śatadhanvu stihla smrt, uprchli z Dvāraky. Brzy začalo Dvāraku sužovat mnoho druhů neštĕstí – mentální, fyzické a tak dále – a obyvatelé dospĕli k závĕru, že příčinou tĕchto potíží musí být Akrūrovo vyhnanství. Mĕstští starší podali vysvĕtlení: „Kdysi propuklo ve Vārāṇasī sucho a tamní král provdal svou dceru za Akrūrova otce, který byl tehdy ve Vārāṇasī na návštĕvĕ. Výsledkem tohoto daru byl konec sucha.“ Starší si mysleli, že Akrūra má stejnou moc jako jeho otec, a prohlásili, že by mĕl být přiveden zpĕt.

Pán Kṛṣṇa vĕdĕl, že Akrūrovo vyhnanství není hlavní příčina neštĕstí. Přesto nechal Akrūru přivést zpĕt do Dvāraky a poté, co ho řádnĕ uctil a pozdravil příjemnými slovy, řekl mu: „Vím, že Śatadhanvā zanechal drahokam u tebe. Jelikož Satrājit nemĕl syny, potomci jeho dcery jsou právoplatní uchazeči o jakýkoliv majetek, který po sobĕ zanechal. Přesto by pro tebe bylo nejlepší si ten drahokam působící nesnáze ponechat. Jen Mi dovol Ho jednou ukázat Mým příbuzným.“ Akrūra předal Kṛṣṇovi drahokam, který zářil jasnĕ jako slunce, Pán ho ukázal členům své rodiny a poté ho vrátil Akrūrovi.

Sloka 1:
Śrī Bādarāyaṇi pravil: Ačkoliv si Pán Govinda byl plnĕ vĕdom toho, co se ve skutečnosti stalo, když uslyšel zprávy, že Pāṇḍuovci a královna Kuntī uhořeli, odjel s Pánem Balarāmou do království Kuruovců splnit rodinné závazky, které se od Nĕho očekávaly.
Sloka 2:
Oba Pánové se setkali s Bhīṣmou, Kṛpou, Vidurou, Gāndhārī a Droṇou. Projevili stejný zármutek jako oni a naříkali: „Bĕda, jak je to bolestné!“
Sloka 3:
Akrūra a Kṛtavarmā využili této příležitosti, ó králi, šli za Śatadhanvou a řekli: „Proč neukrást drahokam Syamantaka?“
Sloka 4:
„Satrājit slíbil svou drahokamu podobnou dceru nám, ale potom ji místo toho dal Kṛṣṇovi a nás pohrdavĕ ignoroval. Proč by tedy Satrājit nemĕl následovat cestu svého bratra?“
Sloka 5:
Zlotřilý Śatadhanvā, jehož mysl byla takto ovlivnĕna jejich radou, zavraždil spícího Satrājita z pouhé chamtivosti. Tak si hříšný Śatadhanvā zkrátil život.
Sloka 6:
Zatímco ženy ze Satrājitova paláce křičely a bezmocnĕ naříkaly, Śatadhanvā vzal drahokam a odešel jako řezník, který zabil nĕjaká zvířata.
Sloka 7:
Když Satyabhāmā uvidĕla svého mrtvého otce, propadla žalu. S nářkem „Můj otče, můj otče! Ó, jsem zabita!“ pozbyla vĕdomí.
Sloka 8:
Královna Satyabhāmā vložila otcovo mrtvé tĕlo do velké kádĕ s olejem a odjela do Hastināpuru, kde zarmoucenĕ povĕdĕla Pánu Kṛṣṇovi, který o tom již vĕdĕl, o vraždĕ svého otce.
Sloka 9:
Když Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma uslyšeli tuto novinu, ó králi, vykřikli: „Bĕda! To je pro Nás to nejvĕtší neštĕstí!“ Takto napodobili zvyky lidské společnosti a naříkali s očima plnýma slz.
Sloka 10:
Nejvyšší Pán se vrátil do svého hlavního mĕsta s manželkou a starším bratrem. Po příjezdu do Dvāraky se připravil zabít Śatadhanvu a získat od nĕj drahokam zpĕt.
Sloka 11:
Když se Śatadhanvā dozvĕdĕl, že se ho Pán Kṛṣṇa chystá zabít, dostal strach. Aby si zachránil život, obrátil se na Kṛtavarmu a prosil ho o pomoc, ale Kṛtavarmā odpovĕdĕl takto.
Sloka 12-13:
(Kṛtavarmā pravil:) Neodvažuji se urazit Nejvyšší Pány, Kṛṣṇu a Balarāmu. Jak může ten, kdo Jim působí potíže, očekávat jakékoliv štĕstí? Kaṁsa a všichni jeho následovníci přišli jak o bohatství tak o životy kvůli nepřátelství vůči Nim a poté, co s Nimi Jarāsandha sedmnáctkrát bojoval, nezůstal mu ani kočár.
Sloka 14:
Śatadhanvā, jehož prosba byla odmítnuta, šel za Akrūrou a prosil ho o ochranu. Akrūra mu však odpovĕdĕl podobnĕ: „Kdo by se postavil proti obĕma Osobnostem Božství, když zná Jejich sílu?“
Sloka 15:
„To Nejvyšší Pán tvoří, udržuje a ničí tento vesmír jednoduše jako svou zábavu. Stvořitelé vesmíru nedokáží ani pochopit Jeho zámĕr, zmateni Jeho klamnou Māyou.“
Sloka 16:
„Kṛṣṇa jako sedmileté dítĕ vytrhl celou horu a držel ji ve vzduchu tak snadno, jako když chlapec zvedne houbu.“
Sloka 17:
„Klaním se té Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, jehož každý čin je úžasný. Je Nejvyšší Duše, neomezený zdroj a pevný střed veškeré existence.“
Sloka 18:
Śatadhanvā, jehož prosbu takto odmítl i Akrūra, uložil cenný drahokam do Akrūrovy péče a uprchl na koni, který dokázal ujet sto yojanů (1  280 kilometrů).
Sloka 19:
Můj milý králi, Kṛṣṇa a Balarāma usedli do Kṛṣṇova kočáru, který mĕl prapor s Garuḍou a byli do nĕho zapřaženi nesmírnĕ rychlí konĕ, a pronásledovali vraha staršího člena své rodiny.
Sloka 20:
V zahradĕ na předmĕstí Mithily Śatadhanvův kůň padl. On, vydĕšený, konĕ opustil a utíkal po svých s rozzuřeným Kṛṣṇou v patách.
Sloka 21:
Zatímco Śatadhanvā utíkal, Nejvyšší Pán, který také bĕžel po svých, mu uťal hlavu svým diskem s ostrým okrajem. Potom prohledal Śatadhanvův svrchní a spodní odĕv, aby našel drahokam Syamantaka.
Sloka 22:
Když Pán Kṛṣṇa drahokam nenalezl, přišel za svým starším bratrem a pravil: „Śatadhanvu jsme zabili zbytečnĕ. Drahokam tu není.“
Sloka 23:
Na to Pán Balarāma odpovĕdĕl: „Śatadhanvā musel drahokam zanechat v nĕčí péči. Mĕl by ses vrátit do Našeho mĕsta a tu osobu najít.
Sloka 24:
„Přeji si navštívit krále Videhy, který je Mi nanejvýš drahý.“ Když to dořekl, Pán Balarāma, milovaný potomek Yadua, vstoupil do mĕsta Mithily, ó králi.
Sloka 25:
Jakmile král Mithily spatřil přicházejícího Pána Balarāmu, ihned vstal ze svého sedadla. S velkou láskou podle předpisů písem provedl složité uctívání Pána, který je hoden svrchovaného uctívání.
Sloka 26:
Všemocný Pán Balarāma zůstal v Mithile nĕkolik let, uctíván svým láskyplným oddaným Janakou Mahārājem. Bĕhem té doby se Dhṛtarāṣṭrův syn Duryodhana od Balarāmy naučil umĕní boje s kyjem.
Sloka 27:
Pán Keśava dorazil do Dvāraky a popsal smrt Śatadhanvy a svůj neúspĕšný pokus najít drahokam Syamantaka. Promluvil způsobem, který mĕl potĕšit Jeho milovanou Satyabhāmu.
Sloka 28:
Pán Kṛṣṇa potom nechal pro svého zemřelého příbuzného Satrājita vykonat různé pohřební obřady. Pán se zúčastnil pohřbu spolu s dobrodinci rodiny.
Sloka 29:
Když Akrūra a Kṛtavarmā, kteří původnĕ navedli Śatadhanvu ke spáchání jeho zločinu, slyšeli, že byl zabit, uprchli strachy ze Dvāraky a usadili se jinde.
Sloka 30:
V Akrūrovĕ nepřítomnosti se ve Dvārace objevila zlá znamení a obyvatelé začali neustále trpĕt fyzickými a mentálními úzkostmi, jakož i neštĕstími způsobenými vyššími mocnostmi a pozemskými tvory.
Sloka 31:
Nĕkteří lidé navrhovali (že za potíže může Akrūrova nepřítomnost), ale zapomnĕli na slávu Nejvyššího Pána, kterou sami tak často popisovali. Jak může vůbec dojít k pohromám na místĕ, kde sídlí Osobnost Božství, sídlo všech mudrců?
Sloka 32:
(Starší řekli:) V minulosti, když Pán Indra zadržoval v Kāśī (Vārāṇasī) déšť, král toho mĕsta dal svou dceru Gāndinī Śvaphalkovi, který u nĕho byl tehdy na návštĕvĕ. V království Kāśī brzy začalo pršet.
Sloka 33:
Kdekoliv se zdržuje jeho stejnĕ mocný syn Akrūra, Pán Indra poskytne dostatek deštĕ. To místo bude jistĕ prosté pohrom a předčasných úmrtí.
Sloka 34:
Poté, co Pán Janārdana vyslechl tato slova starších, přestože si byl vĕdom toho, že Akrūrova nepřítomnost není jediná příčina zlých znamení, ho nechal zavolat zpĕt do Dvāraky a řekl mu.
Sloka 35-36:
Pán Kṛṣṇa Akrūru uctil, důvĕrnĕ ho přivítal a promluvil k nĕmu příjemnými slovy. Potom se Pán, který dokonale znal Akrūrovo srdce, neboť zná vše, usmál a oslovil ho: „Ó vládce dobročinnosti, Śatadhanvā jistĕ zanechal výnosný drahokam Syamantaka ve tvé péči a je stále u tebe. My o tom celou tu dobu víme.
Sloka 37:
„Jelikož Satrājit nemĕl syny, dĕdictví po nĕm by mĕli získat synové jeho dcery. Mĕli by zaplatit obĕti vody a piṇḍy k uctĕní jeho památky, vyrovnat nezaplacené dluhy svého dĕda a zbytek dĕdictví si ponechat.
Sloka 38-39:
„Přesto by drahokam mĕl zůstat ve tvé péči, ó důvĕryhodný Akrūro, protože nikdo jiný jej nemůže uchovat v bezpečí. Ukaž jej však prosím jen jedinkrát, neboť Můj starší bratr zcela nevĕří tomu, co jsem Mu o nĕm řekl. Takto, ó nanejvýš požehnaný, uklidníš Mé příbuzné. (Každý ví, že máš drahokam, neboť) nyní neustále konáš obĕti na oltářích ze zlata.“
Sloka 40:
Śvaphalkův syn, takto zahanbený smířlivými slovy Pána Kṛṣṇy, odnesl drahokam z místa, kde jej ukryl, ve svém odĕvu a dal jej Pánu. Drahokam zářil jako slunce.
Sloka 41:
Všemocný Pán ukázal drahokam Syamantaka svým příbuzným, čímž rozptýlil falešná obvinĕní proti své osobĕ, a vrátil jej Akrūrovi.
Sloka 42:
Toto vyprávĕní, bohaté na popisy statečnosti Pána Śrī Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, odstraňuje hříšné reakce a udílí vše příznivé. Každý, kdo je pronáší, slyší nebo na nĕ vzpomíná, odežene svou pohanu a hříchy a dosáhne míru.