KAPITOLA PADESÁTÁ SEDMÁ
Satrājitova vražda a navrácení drahokamu
Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa po Satrājitově vraždě zabil Śatadhanvu a nechal Akrūru přinést drahokam Syamantaka zpět do Dvāraky.
Když se Pán Śrī Kṛṣṇa doslechl, že Pāṇḍuovci byli údajně upáleni v paláci z laku, odjel s Pánem Baladevou do Hastināpuru, aby dostál světským zvyklostem, třebaže jako vševědoucí věděl, že je ta zpráva falešná. Během Kṛṣṇovy nepřítomnosti ve Dvārace Akrūra a Kṛtavarmā navedli Śatadhanvu, aby drahokam Syamantaka Satrājitovi ukradl. Hříšný Śatadhanvā, zmatený jejich slovy, krále Satrājita zavraždil ve spánku a drahokam ukradl. Královna Satyabhāmā propadla zármutku nad smrtí svého otce a spěchala do Hastināpuru oznámit tu smutnou zprávu Śrī Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa se potom s Pánem Baladevou vrátil do Dvāraky, aby Śatadhanvu zabil.
Śatadhanvā šel za Akrūrou a Kṛtavarmou prosit o pomoc, ale když odmítli, ponechal drahokam u Akrūry a uprchl ve strachu o život. Kṛṣṇa a Balarāma ho pronásledovali a Pán Kṛṣṇa mu srazil hlavu svým diskem s ostrým okrajem. Když Pán u Śatadhanvy drahokam Syamantaka nenašel, Baladeva Mu řekl, že jej Śatadhanvā musel u někoho schovat. Baladeva dále navrhl, aby se Kṛṣṇa vrátil do Dvāraky a našel drahokam, zatímco On, Baladeva, využije příležitosti k návštěvě krále Videhy. Tak Pán Balarāma odcestoval do Mithily a zůstal tam několik let, během nichž naučil krále Duryodhanu umění boje s kyjem.
Pán Kṛṣṇa se vrátil do Dvāraky a nechal pro Satrājita vykonat pohřební obřady. Když Akrūra a Kṛtavarmā slyšeli, jak Śatadhanvu stihla smrt, uprchli z Dvāraky. Brzy začalo Dvāraku sužovat mnoho druhů neštěstí – mentální, fyzické a tak dále – a obyvatelé dospěli k závěru, že příčinou těchto potíží musí být Akrūrovo vyhnanství. Městští starší podali vysvětlení: „Kdysi propuklo ve Vārāṇasī sucho a tamní král provdal svou dceru za Akrūrova otce, který byl tehdy ve Vārāṇasī na návštěvě. Výsledkem tohoto daru byl konec sucha.“ Starší si mysleli, že Akrūra má stejnou moc jako jeho otec, a prohlásili, že by měl být přiveden zpět.
Pán Kṛṣṇa věděl, že Akrūrovo vyhnanství není hlavní příčina neštěstí. Přesto nechal Akrūru přivést zpět do Dvāraky a poté, co ho řádně uctil a pozdravil příjemnými slovy, řekl mu: „Vím, že Śatadhanvā zanechal drahokam u tebe. Jelikož Satrājit neměl syny, potomci jeho dcery jsou právoplatní uchazeči o jakýkoliv majetek, který po sobě zanechal. Přesto by pro tebe bylo nejlepší si ten drahokam působící nesnáze ponechat. Jen Mi dovol Ho jednou ukázat Mým příbuzným.“ Akrūra předal Kṛṣṇovi drahokam, který zářil jasně jako slunce, Pán ho ukázal členům své rodiny a poté ho vrátil Akrūrovi.
SLOKA 1: Śrī Bādarāyaṇi pravil: Ačkoliv si Pán Govinda byl plně vědom toho, co se ve skutečnosti stalo, když uslyšel zprávy, že Pāṇḍuovci a královna Kuntī uhořeli, odjel s Pánem Balarāmou do království Kuruovců splnit rodinné závazky, které se od Něho očekávaly.
SLOKA 2: Oba Pánové se setkali s Bhīṣmou, Kṛpou, Vidurou, Gāndhārī a Droṇou. Projevili stejný zármutek jako oni a naříkali: „Běda, jak je to bolestné!“
SLOKA 3: Akrūra a Kṛtavarmā využili této příležitosti, ó králi, šli za Śatadhanvou a řekli: „Proč neukrást drahokam Syamantaka?“
SLOKA 4: „Satrājit slíbil svou drahokamu podobnou dceru nám, ale potom ji místo toho dal Kṛṣṇovi a nás pohrdavě ignoroval. Proč by tedy Satrājit neměl následovat cestu svého bratra?“
SLOKA 5: Zlotřilý Śatadhanvā, jehož mysl byla takto ovlivněna jejich radou, zavraždil spícího Satrājita z pouhé chamtivosti. Tak si hříšný Śatadhanvā zkrátil život.
SLOKA 6: Zatímco ženy ze Satrājitova paláce křičely a bezmocně naříkaly, Śatadhanvā vzal drahokam a odešel jako řezník, který zabil nějaká zvířata.
SLOKA 7: Když Satyabhāmā uviděla svého mrtvého otce, propadla žalu. S nářkem „Můj otče, můj otče! Ó, jsem zabita!“ pozbyla vědomí.
SLOKA 8: Královna Satyabhāmā vložila otcovo mrtvé tělo do velké kádě s olejem a odjela do Hastināpuru, kde zarmouceně pověděla Pánu Kṛṣṇovi, který o tom již věděl, o vraždě svého otce.
SLOKA 9: Když Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma uslyšeli tuto novinu, ó králi, vykřikli: „Běda! To je pro Nás to největší neštěstí!“ Takto napodobili zvyky lidské společnosti a naříkali s očima plnýma slz.
SLOKA 10: Nejvyšší Pán se vrátil do svého hlavního města s manželkou a starším bratrem. Po příjezdu do Dvāraky se připravil zabít Śatadhanvu a získat od něj drahokam zpět.
SLOKA 11: Když se Śatadhanvā dozvěděl, že se ho Pán Kṛṣṇa chystá zabít, dostal strach. Aby si zachránil život, obrátil se na Kṛtavarmu a prosil ho o pomoc, ale Kṛtavarmā odpověděl takto.
SLOKA 12-13: (Kṛtavarmā pravil:) Neodvažuji se urazit Nejvyšší Pány, Kṛṣṇu a Balarāmu. Jak může ten, kdo Jim působí potíže, očekávat jakékoliv štěstí? Kaṁsa a všichni jeho následovníci přišli jak o bohatství tak o životy kvůli nepřátelství vůči Nim a poté, co s Nimi Jarāsandha sedmnáctkrát bojoval, nezůstal mu ani kočár.
SLOKA 14: Śatadhanvā, jehož prosba byla odmítnuta, šel za Akrūrou a prosil ho o ochranu. Akrūra mu však odpověděl podobně: „Kdo by se postavil proti oběma Osobnostem Božství, když zná Jejich sílu?“
SLOKA 15: „To Nejvyšší Pán tvoří, udržuje a ničí tento vesmír jednoduše jako svou zábavu. Stvořitelé vesmíru nedokáží ani pochopit Jeho záměr, zmateni Jeho klamnou Māyou.“
SLOKA 16: „Kṛṣṇa jako sedmileté dítě vytrhl celou horu a držel ji ve vzduchu tak snadno, jako když chlapec zvedne houbu.“
SLOKA 17: „Klaním se té Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, jehož každý čin je úžasný. Je Nejvyšší Duše, neomezený zdroj a pevný střed veškeré existence.“
SLOKA 18: Śatadhanvā, jehož prosbu takto odmítl i Akrūra, uložil cenný drahokam do Akrūrovy péče a uprchl na koni, který dokázal ujet sto yojanů (1 280 kilometrů).
SLOKA 19: Můj milý králi, Kṛṣṇa a Balarāma usedli do Kṛṣṇova kočáru, který měl prapor s Garuḍou a byli do něho zapřaženi nesmírně rychlí koně, a pronásledovali vraha staršího člena své rodiny.
SLOKA 20: V zahradě na předměstí Mithily Śatadhanvův kůň padl. On, vyděšený, koně opustil a utíkal po svých s rozzuřeným Kṛṣṇou v patách.
SLOKA 21: Zatímco Śatadhanvā utíkal, Nejvyšší Pán, který také běžel po svých, mu uťal hlavu svým diskem s ostrým okrajem. Potom prohledal Śatadhanvův svrchní a spodní oděv, aby našel drahokam Syamantaka.
SLOKA 22: Když Pán Kṛṣṇa drahokam nenalezl, přišel za svým starším bratrem a pravil: „Śatadhanvu jsme zabili zbytečně. Drahokam tu není.“
SLOKA 23: Na to Pán Balarāma odpověděl: „Śatadhanvā musel drahokam zanechat v něčí péči. Měl by ses vrátit do Našeho města a tu osobu najít.
SLOKA 24: „Přeji si navštívit krále Videhy, který je Mi nanejvýš drahý.“ Když to dořekl, Pán Balarāma, milovaný potomek Yadua, vstoupil do města Mithily, ó králi.
SLOKA 25: Jakmile král Mithily spatřil přicházejícího Pána Balarāmu, ihned vstal ze svého sedadla. S velkou láskou podle předpisů písem provedl složité uctívání Pána, který je hoden svrchovaného uctívání.
SLOKA 26: Všemocný Pán Balarāma zůstal v Mithile několik let, uctíván svým láskyplným oddaným Janakou Mahārājem. Během té doby se Dhṛtarāṣṭrův syn Duryodhana od Balarāmy naučil umění boje s kyjem.
SLOKA 27: Pán Keśava dorazil do Dvāraky a popsal smrt Śatadhanvy a svůj neúspěšný pokus najít drahokam Syamantaka. Promluvil způsobem, který měl potěšit Jeho milovanou Satyabhāmu.
SLOKA 28: Pán Kṛṣṇa potom nechal pro svého zemřelého příbuzného Satrājita vykonat různé pohřební obřady. Pán se zúčastnil pohřbu spolu s dobrodinci rodiny.
SLOKA 29: Když Akrūra a Kṛtavarmā, kteří původně navedli Śatadhanvu ke spáchání jeho zločinu, slyšeli, že byl zabit, uprchli strachy ze Dvāraky a usadili se jinde.
SLOKA 30: V Akrūrově nepřítomnosti se ve Dvārace objevila zlá znamení a obyvatelé začali neustále trpět fyzickými a mentálními úzkostmi, jakož i neštěstími způsobenými vyššími mocnostmi a pozemskými tvory.
SLOKA 31: Někteří lidé navrhovali (že za potíže může Akrūrova nepřítomnost), ale zapomněli na slávu Nejvyššího Pána, kterou sami tak často popisovali. Jak může vůbec dojít k pohromám na místě, kde sídlí Osobnost Božství, sídlo všech mudrců?
SLOKA 32: (Starší řekli:) V minulosti, když Pán Indra zadržoval v Kāśī (Vārāṇasī) déšť, král toho města dal svou dceru Gāndinī Śvaphalkovi, který u něho byl tehdy na návštěvě. V království Kāśī brzy začalo pršet.
SLOKA 33: Kdekoliv se zdržuje jeho stejně mocný syn Akrūra, Pán Indra poskytne dostatek deště. To místo bude jistě prosté pohrom a předčasných úmrtí.
SLOKA 34: Poté, co Pán Janārdana vyslechl tato slova starších, přestože si byl vědom toho, že Akrūrova nepřítomnost není jediná příčina zlých znamení, ho nechal zavolat zpět do Dvāraky a řekl mu.
SLOKA 35-36: Pán Kṛṣṇa Akrūru uctil, důvěrně ho přivítal a promluvil k němu příjemnými slovy. Potom se Pán, který dokonale znal Akrūrovo srdce, neboť zná vše, usmál a oslovil ho: „Ó vládce dobročinnosti, Śatadhanvā jistě zanechal výnosný drahokam Syamantaka ve tvé péči a je stále u tebe. My o tom celou tu dobu víme.
SLOKA 37: „Jelikož Satrājit neměl syny, dědictví po něm by měli získat synové jeho dcery. Měli by zaplatit oběti vody a piṇḍy k uctění jeho památky, vyrovnat nezaplacené dluhy svého děda a zbytek dědictví si ponechat.
SLOKA 38-39: „Přesto by drahokam měl zůstat ve tvé péči, ó důvěryhodný Akrūro, protože nikdo jiný jej nemůže uchovat v bezpečí. Ukaž jej však prosím jen jedinkrát, neboť Můj starší bratr zcela nevěří tomu, co jsem Mu o něm řekl. Takto, ó nanejvýš požehnaný, uklidníš Mé příbuzné. (Každý ví, že máš drahokam, neboť) nyní neustále konáš oběti na oltářích ze zlata.“
SLOKA 40: Śvaphalkův syn, takto zahanbený smířlivými slovy Pána Kṛṣṇy, odnesl drahokam z místa, kde jej ukryl, ve svém oděvu a dal jej Pánu. Drahokam zářil jako slunce.
SLOKA 41: Všemocný Pán ukázal drahokam Syamantaka svým příbuzným, čímž rozptýlil falešná obvinění proti své osobě, a vrátil jej Akrūrovi.
SLOKA 42: Toto vyprávění, bohaté na popisy statečnosti Pána Śrī Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, odstraňuje hříšné reakce a udílí vše příznivé. Každý, kdo je pronáší, slyší nebo na ně vzpomíná, odežene svou pohanu a hříchy a dosáhne míru.