Śrīmad-Bhāgavatam 10.57.37
Verš
satrājito ’napatyatvād
gṛhṇīyur duhituḥ sutāḥ
dāyaṁ ninīyāpaḥ piṇḍān
vimucyarṇaṁ ca śeṣitam
gṛhṇīyur duhituḥ sutāḥ
dāyaṁ ninīyāpaḥ piṇḍān
vimucyarṇaṁ ca śeṣitam
Synonyma
satrājitaḥ — Satrājita; anapatyatvāt — kvůli nepřítomnosti synů; gṛhṇīyuḥ — měli by přijmout; duhituḥ — jeho dcery; sutāḥ — synové; dāyam — dědictví; ninīya — po předložení; āpaḥ — vody; piṇḍān — a pamětních obětí; vimucya — po vyrovnání; ṛṇam — dluhů; ca — a; śeṣitam — zbývajících.
Překlad
„Jelikož Satrājit neměl syny, dědictví po něm by měli získat synové jeho dcery. Měli by zaplatit oběti vody a piṇḍy k uctění jeho památky, vyrovnat nezaplacené dluhy svého děda a zbytek dědictví si ponechat.
Význam
Śrīla Śrīdhara Svāmī cituje tento příkaz smṛti o dědictví: patnī duhitaraś caiva pitaro bhrātaras tathā/tat-sutā gotra-jā bandhuḥ śiṣyāḥ sa-brahmacāriṇaḥ. „Dědictví přechází nejprve na manželku, potom (pokud manželka zemřela) na dcery, potom na rodiče, potom na bratry, potom na syny bratrů, potom na rodinné členy ze stejné gotry jako zemřelý a potom na jeho žáky včetně brahmacārīch.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dodává, že Satrājit neměl syny, jeho manželky byly zabity spolu s ním a jeho dcera Satyabhāmā neměla o drahokam Syamantaka, který představoval dědictví, zájem. Patřil tedy právoplatně jejím synům.
V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda vysvětluje: „Pán Kṛṣṇa tak naznačil, že Satyabhāmā již byla v jiném stavu a že její syn bude mít na drahokam oprávněný nárok a jistě ho Akrūrovi odebere (pokud by se ho snažil ukrýt).“