Śrīmad-Bhāgavatam 10.57.30

Slovo daivika se zde vztahuje na potíže způsobené nadpřirozenými bytostmi. Často se projevují v podobě přírodních pohrom jako zemětřesení, přílivové vlny nebo extrémní počasí. V dnešní době materialističtí lidé přičítají tyto potíže pozemským příčinám a neuvědomují si, že představují trest z rukou vyšších bytostí. Slovo bhautikāḥ se týká potíží způsobených tvory, kteří s námi spoluobývají zemi, jako jsou lidé, zvířata a hmyz.

Podle Śrīly Śrīdhary Svāmīho Akrūra vzal drahokam Syamantaka a usadil se ve městě Vārāṇasī, kde se stal známým jako Dānapati, „vládce dobročinnosti“. Konal tam ohňové oběti na zlatých oltářích s výborně vybavenými skupinami kvalifikovaných kněží.

Někteří obyvatelé Dvāraky cítili, že za neobyklé pohromy může Akrūrova nepřítomnost, přičemž zapomínali na to (jak popisuje příští verš), že osobní přítomnost Nejvyššího Pána ve Dvārace tuto možnost vylučuje. Protože když Pán přichází na Zemi, Jeho zábavy se podobají lidským a je třeba počítat s principem „co člověk má, toho si neváží“. Je zřejmé, že za životů mnoha svatých osob a inkarnací Boha vždy existuje skupina lidí, kteří nedokáží ocenit nebo jen příležitostně oceňují postavení přítomných velkých duší. Na druhou stranu požehnané a osvícené duše, které uznávají skutečné postavení Pána a Jeho společníků, jsou svrchovaně požehnané.